Kamarádky vraždily ve jménu přátelství. Z jedné z nich se později stala slavná spisovatelka

Byly to kamarádky na život a na smrt. A tak v červnu 1954 ubily k smrti matku Parkerové. Údajně stála jejich přátelství v cestě.

Případ si do dnešních dnů dobře pamatuje snad celý Nový Zéland. Byl umocněn i filmem Nebeská stvoření, který v roce 1994 natočil režisér Peter Jackson, a aktuálně také smrtí jedné z vražedkyň.

Přátelství Pauline Parkerové a Juliet Hulmeové se přitom zpočátku vyvíjelo úplně obyčejně. Dvě dospívající dívky si vždy měly co říci, jenže po čase se staly posedlé jedna druhou. Trávily spolu veškerý volný čas, dokonce si vytvořily vlastní imaginární říši, které říkaly čtvrtý svět. Prý v něm měly i vlastní náboženství, jež uctívalo tehdejší celebrity. Obě snily o tom, že budou vydávat romány vyprávějící o této říši.

Jejich rodiny se obávaly, že jejich přátelství je ve skutečnosti lesbickým vztahem. V té době byla homosexualita na Novém Zélandu v podstatě tabu.

Navíc vztah Hulmeových, tedy rodičů Juliet, nebyl ideální. Brzy oznámili rozvod s tím, že se Juliet přestěhuje s matkou k příbuzným do Jihoafrické republiky. Hulmeovi byli nakloněni tomu, že Pauline bude moci svoji kamarádku doprovodit, jenže její rodiče to nepovažovali za nejlepší nápad. Pauline byla přesvědčena, že hlavně její matka Honorah to nikdy nedovolí. A tak se v hlavách 16leté Pauline a 15leté Juliet zrodil děsivý plán její vraždy, která měla vypadat jako nehoda.

Na realizaci neměly moc času, a tak 22. června 1954 v „den šťastné události“, jak samy datum vraždy nazvaly, pozvaly Honorah na procházku. Byly v parku, tam si daly čaj a poté se šly znovu procházet. V odlehlé části parku ženu umlátily cihlou v punčoše. První ránu do hlavy zasadila Pauline, potom se dívky střídaly. Dohromady matku zasáhly asi dvacetkrát.

Jakmile se ujistily, že je mrtvá, běžely ke stánku, kde si daly čaj a horentně křičely o pomoc. Obsluze tvrdily, že žena upadla a udeřila se do hlavy. Lékaře, který na místě potvrdil smrt, však neobalamutily a při policejním výslechu všechno vyklopily.

Detektivy překvapila brutalita ran. S podobným případem se mnozí z nich setkali vůbec poprvé. Případ se tak rychle stal středem pozornosti po celém souostroví.

Soudní proces byl celkem rychlý a s očekávaným závěrem. Obhajoba, která se snažila dívky prohlásit za nepříčetné, neuspěla a obě vyfasovaly vzhledem k nízkému věku pouhých pět let odnětí svobody v samostatných celách.

Vztah obou dívek po propuštění ochladl. Koneckonců byl jim soudně zakázaný vzájemný kontakt. Obě se také nechaly přejmenovat.

Parkerová nově nesla jméno Hilary Nathan a odstěhovala se do Velké Británie. Tam se dala na víru a jejím zaměstnáním se stal výcvik jízdy na koni pro děti, dříve také pracovala jako knihovnice. Po celý svůj život prý činu hluboce litovala. O jejím dalším osudu se ale toho moc neví.

Mnohem zvláštnější je osud Juliet. Ta jako by se až do roku 1994 vypařila. Teprve novináři, kteří se ji snažili vypátrat v souvislosti s filmem Nebeská stvoření, jenž vyprávěl příběh vraždících kamarádek, odhalili šokující skutečnost. Zjistili, že je Juliet ve skutečnosti Anne Perryová, oblíbená a velmi dobře prodávaná britská spisovatelka detektivek a autorka mnoha známých postav jako například detektiv William Monk. Jak se zdá, Juliet si skutečně splnila svůj sen z mládí a stala se žádanou spisovatelkou.

Když se ji novináři zeptali na vraždu, odpověděla, že nepřemýšlí o minulosti. Údajně by to ničemu nepomohlo.

Anne Perryová, nebo vlastně Juliet Holmeová, zemřela letos v dubnu ve věku 84 let. Někteří na ni vzpomínají jako na skvělou spisovatelku, jiní jako na hrubou vražedkyni.