Siamské sestry srostlé hlavami celý život toužily po operaci vedoucí k osobní svobodě

Ladan a Laleh Bijaniovy se narodily v roce 1974 na íránském venkově. Dětství jim moc štěstí nepřineslo. Komplikované rodinné vztahy, vnější politické tlaky i spor s doktorem, který si je chtěl vzít do opatrovnictví, což sestry samy chtěly, to vše znamenalo pro děvčata kolotoč cestování a tahanic.

Dívky byly navíc emočně velmi rozdílné, rozhodně se moc nedoplňovaly tak, jak tomu často u siamských dvojčat bývá. Jak samy řekly, trpěly. A to nejen kvůli srůstu, ale především z důvodu rozdílných cílů a zájmů. Laleh chtěla být novinářkou, ale Ladan to táhlo k právu. Nakonec zvítězila druhá jmenovaná a velmi inteligentní dívky po čtyřech letech promovaly na Teheránské univerzitě.

Obě si od svého dětství přály být oddělené. Laleh totiž stále snila o novinařině. V Íránu však nepřipadal komplikovaný zákrok v úvahu. První vážný pokus proto proběhl až v roce 1996, kdy se sestry vydaly do německého Heidelbergu. Nicméně tamní lékaři po vyšetření zjistili, že jsou jejich mozky částečně srostlé, a tak by operace byla příliš riskantní.

Laleh a Ladan však stále toužily po osvobození, ani riziko smrti je nezastavilo před hledáním cesty, jak z takového vězení ven.

V roce 2001 se dozvěděly, že singapurský lékařský tým pod vedením jistého doktora Keitha Goha úspěšně oddělil dvě podobně srostlá dvojčata. Dívky se s neurochirurgem setkaly o rok později, ten je podrobně vyšetřil a naplánoval zákrok. Současně je však varoval, stejně jako již dříve jeho němečtí kolegové, že půjde o velmi riskantní operaci, kterou nemusí přežít. Sestry však neváhaly ani minutu.

Operace byla naplánována na 6. července 2003. Před tím dívky strávily několik měsíců po vyšetřeních. Událost si vyžádala pozornost médií z celého světa. Zákrok připravovaly desítky neurochirurgů z celého světa a vyžadoval v pohotovosti i další stovku asistentů připravených střídat se v denních a nočních směnách.

Jenže operace bohužel neprobíhala podle plánu. Povedlo se sice rozdvojit společnou žílu, která odváděla mladým ženám krev z mozku, avšak složitě srostlé mozky šlo rozplétat velmi pomalu, takřka dva dny. To nejhorší ale mělo teprve přijít. Ani pokročilé skenovací technologie neodhalily silnou žílu propojující mozky obou sester. Doktor Goh v tu chvíli věděl, že již není cesty zpět a rozhodl se ji rozdělit. Přestože tato část zákroku proběhla velice rychle, obě sestry ztratily velké množství krve, která prý ze žíly tryskala obrovskou rychlostí.

K finálnímu oddělení dvojčat došlo po 50 hodinách. Laleh a Ladan však byly v kritickém stavu způsobeným masivní ztrátou krve. Ladan zemřela hodinu po separaci. Lékaři věnovaly veškerou pozornost její sestře, ale ani ta neměla šanci zažít svobodu. Zemřela o 90 minut později.