Taneční hudbu 90. let netvořil jen eurodance z Esa

Těm, jejichž věk začíná číslovkou čtyři a mezi něž patřím i já, se hudební vkus začal formovat někdy v polovině devadesátých let. Mám rád elektronickou a taneční hudbu, a proto mne zaujal i výše uvedený příspěvek o taneční muzice poslední dekády minulého století. Nabízím však na ni jiný pohled.

V devadesátkách ještě nebyl rozšířený internet, a tak byl přístup k nové progresivní muzice poněkud komplikovanější. Komu nevyhovovalo hodně komerčně naladěné Eso a neměl peníze na předražené kompaktní disky, musel se rozhlížet jinde. Česká televize začala v roce 1996 uvádět pořad jménem Paskvil, na Českém rozhlasu běželo několik zajímavých pořadů o alternativní a taneční muzice, Evropa 2 vysílala Dance Extravaganzu a Pražáci měli Rádio 1. Dobře se také dalo čerpat ze zahraničních televizních stanic, zejména z těch německých. Ke konci dekády se také o taneční scénu začala zajímat tištěná periodika, třeba časopis Trip (později Tripmag a XMAG) nebo Živel.

A jaké nezapomenutelné taneční hity, kapely a muzikanti kolují v žilách hudebních fanoušků dodnes?

Podle mnohých je tahle skladba největším tanečním hitem devadesátých let. Britská dvojice Tom Rowlands a Ed Simons jej napsala v roce 1999 a kromě samostatného singlu také vyšla na jejich třetím albu Surrender. Před tím už duo přišlo s několika peckami jako třeba Life is Sweet (1994) nebo Block Rockin' Beats (1997). Mimochodem, Chemical Brothers stále tvoří, získali i Grammy a letos vydali odborníky vysoce hodnocené album For That Beautiful Feeling.

Ještě než se Keith Flint stal v The Prodigy hlavním vokalistou (Firestarter, Breathe,…), koketovala skupina více s breakbeatem a ravem. V roce 1996 boural taneční parkety song No Good. Ten vyšel na druhém albu kapely, které se jmenuje Music For The Jilted Generation a obsahuje třeba i hity One Love a Voodoo People. Skladba byla dokonce i v oslavovaném Esu. The Prodigy stále existují, v prosinci dokonce vystoupí v Praze, ale bohužel již bez zesnulého Flinta.

Skladba Around The World z roku 1996 tak nějak reprezentuje celé debutové album francouzské dvojice Daft Punk. Tu zná i širší veřejnost hlavně díky singlu Get Lucky z roku 2013. Daft Punk již zanikli, jejich hudba je ale stále populární a ještě hodně dlouho bude.

Než se newyorský vegan přesunul do spíše ambientnějších poloh, uměl se do beatů pořádně položit. Na desce Everything is Wrong z roku 1995 kombinoval rave, punk a bůhví co ještě, ale posluchače nejvíce zaujal svižný singl Feeling So Real, který je dnes klasikou. Moby stále tvoří a aktuálně vydává předělávky svých nejúspěšnějších skladeb.

Skladbu z roku 1996 od britské dvojice Underworld zná mnoho posluchačů díky filmu Trainspotting. Underworld začínali koncem 80. let jako synthpopová kapela, jejich proměna ve více tanečně laděný projekt znamenal i zlom pro celou taneční scénu. Underworld také stále existují. Jejich posledním větším počinem je audio-vizuální experiment DRIFT Series.

Britští Orbital si publikum získali už koncem osmdesátých let. První takzvané „zelené album“ přišlo v roce 1991 a o dva roky později vydali „hnědé album“, ze kterého je pohodová hitovka Halcyon On+On. Kapela také stále úspěšně funguje a letos vydala povedenou desku Optical Delusion.

Leftfield jsou pro mnohé symbolem taneční scény 90. let. Dvojice Neil Barnes a Paul Daley ve své tvorbě v roce 1995 inovátorsky propojila prvky techna a dalších stylů, které dosud taneční scénu míjely obloukem. Dalo by se říci, že Leftfield s nahrávkou Afro-Left z roku 1995 z desky Leftism učinili techno poslouchatelné a ne jen taneční. Pod pseudonymem Leftfield dnes figuruje jen Barnes. Loni v prosinci vydal zajímavou desku This Is What We Do, kde se třeba objevil jako vokalista frontman post-punkových Fontaines D.C.

Anglický projekt Shamen svého času milovali snad všichni pařmeni. Populární byl i u nás. Dokonce až tak, že český label Next Era vydal roku 1998 pod svojí hlavičkou jejich album UV. Skladba pochází z roku 1992.

V devadesátkách také doznívala vlna EBM. Front 242 patří mezi vrcholné představitele tohoto továrnou vonícího žánru, který umí být i krásně taneční. Příkladem je třeba tato skladba z hypnotického alba 05:22:09:12 Off z roku 1993. Belgická formace stále hraje a v blízké budoucnosti se představí i v naší metropoli.

Norman Cook alias Fatboy Slim vydal v roce 1998 své druhé album You've Come a Long Way Baby, které otevírá tato skladba. Doprovází ji povedený videoklip s evolucí v několika minutách. Deska je podle recenzí nejlepším Cookovým albem. Brightonský rodák je ale především DJ a několikrát své umění předvedl i v Česku.

A nakonec možná to nejlepší. Britská trojice Maxi Jazz, Sister Bliss a Rollo si vysnila tanečně ladění projekt, který by kombinoval trance, techno, rap s poetikou i hlubšími myšlenkami. Insomnia vydaná v roce 1996 je jedním z prvních singlů kapely. Maxi Jazzův strohý rap utnutý taneční pasáží vystřelil kapelu do nebeských výšin. Tam už bohužel zpívá i frontman, nicméně Sister Bliss a Rollo stále pokračují v tvorbě. Jejich poslední deska All Blessed vyšla roku 2020.

V devadesátých letech samozřejmě vzniklo kvalitní muziky daleko více a určitě jsem neuvedl vše. Tento článek je spíše připomínkou toho, že taneční muziku devadesátých let rozhodně nereprezentovalo jen Eso. Výběr byl daleko větší.

Zdroje: časopisy Tripmag, Živel a uvedené pořady