Článek
S nápadem nepřišli SPD ani Babiš, ale poslankyně za ODS
V první řadě je dobré si uvědomit, že tento nápad v posledních letech ve skutečnosti politicky prosazuje nyní opoziční poslankyně za ODS Renáta Zajíčková. Zřejmě s ním přišel někdo už před ní, ale právě ona je s touto snahou v posledních několika letech spojována nejvíce.
V této otázce byla poměrně aktivní. Přestože spousta lidí z praxe s jejím návrhem nesouzní, mě nevyjímaje, je nutné podotknout, že za ním stála alespoň nějaká, byť také poněkud vratká vize.
Vize Renáty Zajíčkové totiž počítá s tím, že by se po zrušení devátých ročníků základních škol staly povinnými první dva ročníky středních škol, tedy že by vznikl model 8+2.
Právě zde lze pozorovat největší kontrast mezi impulzivním nápadem Tomia Okamury, který premiér následně slepě přejímá ve snaze získat další politické body bez předchozí skutečně odborné debaty, a návrhem Renáty Zajíčkové. I ten byl podle mého názoru nedotažený, přesto za ním stála alespoň určitá koncepce.
Školství potřebuje kontinuitu
Jestli něco v posledních letech školství spíše brzdí než pohání vpřed, je to jednoznačně nekontinuita. Během jedné vlády se klidně vystřídá několik ministrů školství, Strategii 2030+ si strany vykládají podle toho, jak se jim to zrovna hodí, případně ji zcela ignorují. Místo ní se pak každý snaží do školství promítat své idealistické představy, pramenící z pocitu kompetentnosti nabyté osobním sezením v lavici během studentských let.
Data ze škol raději přehlížejí, pokud je vůbec sesbírají. Na části vzdělávací soustavy, které jsou dlouhodobě nejslabší, například 2. stupeň základních škol nebo neskutečně roztříštěné odborné vzdělávání na středních školách, se nejen nezaměřují, ale někdy jim vyloženě házejí klacky pod nohy. A je jedno, zda je na ministerstvu zástupce za ANO, nebo STAN. Tři ministři během jediného období minulé vlády byli pro kontinuitu ve školství vyloženým požehnáním.
Jen pro ilustraci toho, jak chaotické změny se ve škole dějí, si uveďme příklad z posledních pouhých cca dvou let. A rozhodně nelze říci, že by šlo o modus operandi výhradně předchozí vlády.
Jen během posledních dvou let dostaly školy revidované RVP, podle něhož mohly začít učit od září 2025, následně se jeho povinné zavedení posunulo z roku 2027 na rok 2028 a v létě 2026 ministerstvo oznámilo další úpravy dokumentu. Odkladová novela mezitím přesunula zápisy, zpřísnila odklady, zrušila dodatečný odklad, omezila opakování první třídy a postupně zavádí povinné slovní hodnocení, asistenty v početnějších prvních třídách i zrušení přípravných tříd. U těch do teď jistě nevíme, zda na jejich financování obdržíme peníze (40 dní před 1. zářím, kdy v prvních třídách musí být). Od ledna 2026 stát zároveň převedl na zřizovatele financování nepedagogů, části učebnic, pomůcek, vzdělávání učitelů i školního stravování a po provizorním financování školních psychologů a speciálních pedagogů zavedl další systém prostřednictvím PHPmax. Školy tak neprocházejí jednou promyšlenou reformou, ale několika souběžnými změnami s různými termíny, přechodnými pravidly a metodikami, které se někdy mění ještě dříve, než je vůbec možné je pořádně zavést do praxe.
Při myšlence o rušení devátého ročníku tak jde o potenciální změnu, která ovlivní fungování celé školy, nejvíce však 2. stupně, který stát dlouhodobě spíše přehlíží, a o které může být rozhodnuto zcela prvoplánovitě a nekoncepčně. A nikoho to vlastně nepřekvapuje, protože jsme na to zvyklí, přestože bychom neměli muset být.
Školství jako nepriorita doslova každé vlády
Každá vláda představuje školství jako svou prioritu, ale pro žádnou z nich jí dlouhodobě není. Školství je pro každou z nich jen hezké heslo pro nepříliš zainteresované voliče, kteří získají pocit, že se o něj pečuje s láskou.
Proto jsme si v předchozím volebním období užili třeba ministra školství, nejvyššího politického zástupce škol i pedagogů, který namísto podpory pedagogů na ně nejedním ze svých veřejných výroků plival.
Ve vedení resortu školství nyní máme na pohled mnohem silnější osobnost, Roberta Plagu. Nedávná historie, a nemusíme do ní chodit vůbec daleko, však ukazuje, že i v odborných otázkách dokáže otočit podle toho, jak zrovna rozhodne premiér. V únoru ministerstvo vydalo školám metodiku k mobilům, v červnu už Robert Plaga společně s Andrejem Babišem předložil návrh plošného zákazu a v červenci jej vláda podpořila. Školy tak neměly šanci na tu metodiku vůbec zareagovat, protože změny školních řádů se prostě nedělají uprostřed školního roku, natož podle metodiky pracovat alespoň jeden školní rok. Do světa tím vyslal méně zjevný, ale přesto jasný signál, že vláda ve schopnost škol ve skutečnosti příliš nevěří, a to ani na úrovni ministra školství.
Rychlé otočení v otázce zákazu mobilů panu ministrovi samozřejmě odpustíme všichni. Doufejme však, že v otázce rušení devátých ročníků bude tentokrát skutečně naslouchat odborníkům a za svým názorem stát pevněji.
Zrušení devátých tříd prý ušetří peníze
Cílem rušení devátých tříd má být podle Tomia Okamury úspora peněz ve státním rozpočtu. Tvrdí, že se ušetří 50 miliard korun ročně. Odborníci toto číslo považují za nereálné, přesto to podle všeho nezajímá ani jej, ani premiéra, ani další politiky, kteří budou mít na konečné rozhodnutí vliv.
Tento článek ve skutečnosti není o tom, že by se deváté třídy neměly zrušit. Pokud pečlivě a odborně sesbíráme data a zjistíme, že dokážeme stejných nebo lepších výsledků dosáhnout i v systému s osmi ročníky základní školy, pojďme je klidně zrušit. Předpokladem by však měl být jasný plán postavený na datech a hodnocení skutečných odborníků.
Školy za rok budou reagovat na nové, opakovaně revidované RVP, které spolu se vzorovými ŠVP je připraveno pro stávající systém. Úprava je samozřejmě možná, ale při tom, jak efektivně stát dlouhodobě v těchto oblastech pracuje a s už tak narušenou důvěrou škol a pedagogů vůči stávající verzi, by takovým krokem byla celá snaha ještě víc pošlapána.
Vláda na takovou proměnu navíc nemá příliš času. ANO si sice v aktuálních volebních průzkumech stále drží výrazný náskok a vládní strany mají podle některých modelů nadále většinu, vláda však nemůže s jistotou sázet na to, že bude pokračovat i v příštím volebním období. Impulzivní nápad, který hrdě převzal pan premiér, se tak může stát něčím, co bude vláda chtít za každou cenu stihnout nyní. Bez dat, bez ohledu na obrovské množství každoročních změn různého charakteru ve školství, minulých i budoucích, bez plánu, dostatku času a jistoty, že se devátý ročník za pár let zase nevrátí. Zkrátka v klasickém chaosu, na který si školy už tak nějak zvykly, přestože by nemusely.
Narozdíl od obdobného návrhu poslankyně ODS Renaty Zajíčkové v minulém období, který si nezískal prakticky žádnou větší pozornost, tentokrát nápad přebírá premiér Andrej Babiš, předseda strany, ve které se hlasuje v souladu s jeho přáním a ne jinak.
To je na celém problému to nejdůležitější. Zbrklé rušení devátých ročníků se může snadno proměnit v další katastrofu českého školství s vážným dopadem na kvalitu vzdělávání, a to vše ve jménu rychlých úspor. Následky by znovu nesly především děti. Tak prosté to je.
