Zápis do školy byl prý příliš lehký. Ale to jen škola pracovala lépe

Článek je tedy reakcí na tento článek, ve kterém autor píše, že oproti loňskému roku požadavky na dítě během zápisu do 1. ročníku základní školy znatelně klesly.

Úvodem se hodí říct, že je třeba pochválit vnímavost zákonných zástupců a zjevný zájem o vzdělávání svých dětí. Ne každý rodič by případný rozdíl postřehnul, natož nad ním aktivně přemýšlel.

Jelikož však svým způsobem budí v některých čtenářích negativní emoce tím, že tak trochu implikuje snižující se nároky na žáky obecně, je dobré kontext malinko doplnit.

V loňském roce při zápisu mnohem více spoléhala na testování dítěte. Vychází to z článku samotného. Dcera autora tento den podstoupila své první školní zkoušení. Doslova.

U jeho syna byly úkoly podobné, stále tak trochu testující znalosti a dovednosti z mateřské školy. Zápis do 1. ročníku je však úplně jiná situace, ve které vůbec nejde o to, aby se děti testovaly a zkoušely „z učiva“ mateřské školy.

Škola má před sebou stále ještě kousek cesty, letos ale správně snížila náročnost některých úkolů, čímž snížila také potenciální riziko neúspěchu kteréhokoliv dítěte.

Učitelům nenáleží dítě ani jakkoliv diagnostikovat. Nejsme k tomu odborně způsobilí. Na fakultách jsme během studií sice teoretické základy absolvovali všichni. Ty z nás ale nedělají odborníky.

Jako lidé, kteří nejsou odborně způsobilí k diagnostice dětí, můžeme paradoxně napáchat více škod než užitku.

Na zápis do školy nemusí zákonný zástupce ani dorazit. Nezřídka se zápis dítěte řeší jen datovou schránkou.

Je samozřejmě žádoucí, aby dítě do školy přišlo. V ideálním případě si s učiteli, kteří jsou u zápisu přítomni, popovídá, zahraje si nějaké hry, možná si prohlédne školu.

V žádném případě na něj nemají čekat jakékoliv úkoly, během kterých může selhat. Pro dítě je už tato nová situace náročná. Zápis představuje v životě dítěte v tomto období života významnou společenskou událost, které je ústřední postavou.

Případné selhání, třebaže nepříliš časté, může dítě odradit a demotivovat.

Prostor na polemiku zde není. Ne jeden dospělý se v našich očích občas hroutí ze situace, která nám připadá triviální. Nárokovat si bez patřičné odbornosti hodnocení toho, zda oním způsobem vychováváme „sněhové vločky“ a podobně, je minimálně arogantní.

Pokud některá škola ne zcela šťastným způsobem stále děti u zápisu zkoušela, s velkým omezením odkladů a přesunem zápisů o několik měsíců dříve, je snížení náročnosti potenciální indikací, že škola nad těmito věcmi přemýšlí.

To je dobrá zpráva pro rodiče, především je to dobrá zpráva pro děti, které ji navštěvují.

Dlouhodobě můžeme pozorovat ve veřejném prostoru názor, že se ve vzdělávání požadavky na děti snižují. Zpravidla je to obecné tvrzení, ke kterému nikdy nedostanete zdroj.

Takové tvrzení je minimálně zavádějící. Nenechme se tím zmást či zmanipulovat. Na děti jsou dnes kladeny jiné nároky, které více odpovídají potřebám současnosti.

Autor článku, na který tento článek reaguje či jej doplňuje, sice netvrdí, že by se snižovaly požadavky na vzdělávání. Ne jeden člověk v diskuzi jej využil právě jako oslí můstek k napadání kvality vzdělávacího systému. Zřejmě právě z důvodu, že si smysl článku daným způsobem vyložil.

Škola má povinnosti, které musí splnit, i hranice, které nesmí překročit. Více píšu ve svém článku o zápisech.

Závěrem - škola při „snižování nároků“ postupovala správným směrem a primárním úkolem zápisu je co nejvíce namotivovat dítě, aby se do školy těšilo. Ne jej odradit potenciálním neúspěchem nebo náročností.

Článek nevaří z vody. Opírá se o metodiku MŠMT. Ta v části „Jak má zápis probíhat“ dělí velmi stručně zápis následovně.

Formální část: zákonný zástupce podá žádost o přijetí.

Motivační část: dítě si může povídat (perfektně se hodí portfolio) a podstoupit jiné aktivity, které jsou formou hry nebo jinou vhodnou formou (třeba provedení školou).