Článek
„Při absenci vyšší než 30 % podstoupí žák komisionální zkoušení nebo nebude klasifikován.“
S podobnou formulací se setkáme ve školních řádech některých škol, přestože do školního řádu nepatří.
V článku vysvětlím, proč podobná ustanovení nemají být součástí školních řádů a pravidel pro hodnocení.
Nehodnotíme docházku, hodnotíme cíle dané vzdělávacími programy
Škola učí podle školního vzdělávacího programu (ŠVP). V něm jsou rozepsané očekávané výstupy pro jednotlivé předměty. Každý z těchto očekávaných výstupů je cíl, kterého se snaží učitelé ve spolupráci s žáky dosáhnout.
Najdeme v něm například něco ve smyslu: „Žák ve čteném nebo slyšeném textu odlišuje fakta od názorů a hodnocení…“
Takový cíl je konkrétní předpoklad, který má žák zvládnout. Je do určité míry měřitelný a lze, ať už více objektivně nebo subjektivně, hodnotit, jak kvalitně jej žák dosáhl.
Školský zákon v § 2 odst. 1 písm. g) říká, že jednou ze zásad vzdělávání je hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem a vzdělávacími programy.
Vyhláška o základním vzdělávání to dále podporuje v § 14 odst. 1, kde stojí, že hodnocení výsledků vzdělávání žáků vychází z posouzení míry dosažení výstupů pro jednotlivé předměty školního vzdělávacího programu.
Ve vyhlášce o středním vzdělávání obdobné znění nenajdeme. Dá se ale předpokládat, že školský zákon v tomto směru bude dostačující sám o sobě, jakožto právní předpis vyšší právní síly.
Absence neznamená mezery stejně, jako plná docházka neznamená excelentní výsledky
To má oporu i v samotné logice.
Vysokou absenci může mít žák, který ale průběžně učivo dohání, jak může. A naopak školy navštěvují i žáci, kteří ve vzdělávání nejsou výrazně úspěšní, přičemž jejich docházka je prakticky dokonalá.
Proto pravidla hodnocení mají obsahovat, co má žák zvládnout a splnit, aby byl hodnocen.
Problém jsou nedostatečná pravidla pro hodnocení
Problém tedy není v docházce nebo absenci. Mnohá pravidla pro hodnocení staví na jednoduchých formulacích typu:
„V předmětu s časovou dotací 1 hod týdně musí žák za pololetí získat 3 známky, v předmětu s časovou dotací 2 hod týdně musí žák za pololetí získat 5 známek…“
Podobná znění navíc paradoxně velmi omezují učitele a svazují jim ruce. Proč, se dočtete v dalším článku.
MŠMT v tom má jasno, absence samotná není důvod pro neklasifikaci
Zájem o téma vznikl po debatě v profesní skupině. Proto jsem se obrátil i na MŠMT.
Finální odpovědi předcházelo více e-mailů, protože odpovědi byly až příliš obecné. Důležitá je poslední odpověď, jejíž součástí byla následující věta, která neponechává žádný prostor pro polemizování.
„Samotný fakt, že žák nesplnil minimální podíl účasti na vzdělávání v konkrétním předmětu, nemůže být automaticky důvodem pro nehodnocení na vysvědčení.“
Celé znění na webu autora, aby článek nebyl příliš dlouhý.
Absence může být důvodem pro nedostatek podkladů, ale ne pro nehodnocení
Samozřejmě, pokud žák chybí často, vzniká u něj větší předpoklad, že se trefí zrovna do těch hodin, kdy učitel sbírá podklady pro jeho hodnocení.
Pokud je skutečně nemá, nemůže žáka hodnotit, nemá z čeho.
Za předpokladu, že podklady pro hodnocení existují a jsou ve shodě se školním řádem, žák bude hodnocen. Bez debat, bez pochybností.
Komisionální zkouška je pak spíše špatný vtip
Nad pravidlem, které ukládá žákovi s vyšší absencí absolvovat komisionální zkoušku, už pak zůstává rozum spíše stát. Tuto problematiku zodpověděl už před sedmnácti lety JUDr. Jiří Valenta, jeden z předních odborníků na školskou legislativu u nás.
Jde ovšem pouze o pomyslnou třešničku na dortu, větší problém je považování samotné absence za samostatně relevantní důvod pro nehodnocení žáka.
Žáci si neudělají z prezenčního studia dálkové studium
V debatách o tom často zazní obava, že si žáci z prezenčního studia udělají dálkové.
Žáci si však z prezenčního studia neudělají dálkové především tehdy, pokud škola poctivě nastaví očekávání v podkladech pro hodnocení jednotlivých předmětů.
Ostatně i kdyby, tak co. Primárním cílem školy je žákům poskytnout vzdělání. Pokud nemá škola podezření, že dítě „chodí za školu“ a současně i přes vysokou absenci obsah zvládá, nemá důvod se více starat.
Co myslíte vy? Měla by mít škola možnost se sama rozhodnout bez konkrétních pravidel, že žáka může přezkoušet třeba z učiva celého pololetí, protože bývá často nemocný?
