Článek
Konec známek ve škole
Bohužel zatím nejde o konec známek jako takový. Od školního roku 2027/2028 rušení známkování teprve započne, a to v 1. ročnících základních škol. O rok později se změna dotkne i žáků 2. ročníků. Pro další ročníky se ovšem zatím konec známek neplánuje.
Zatímco někteří tuto změnu vřele vítají, jiní mají obavy, zda tím školství neztratí něco důležitého.
Děti prý ztratí motivaci k učení, tyto obavy jsou zbytečné
Děti mají přirozeně silnou zvídavost a chuť učit se. V mladším věku jsou navíc mimořádně citlivé na uznání dospělých a jejich hodnocení. U nás nejčastěji známky. Problém nastává, když se z nich stává hlavní důvod, proč se učí. Právě k tomu děti, většinou nevědomky, vedeme.
Z pohledu dítěte je v tomto kontextu jednička srozumitelná stejně jako nálepka s usměvavým dinosaurem. Možná dokonce méně. Dítěti nepřináší informaci, co se povedlo a co zlepšit, jen zda bylo nebo nebylo „dobré“. Zkusme se dětí zeptat, co přesně mají zlepšit nebo co se jim nedaří, pokud dostaly něco jiného než jedničku. A pokud to nebudou vědět děti, zkusme se zeptat i sami sebe (jako rodiče), zda víme, co přesně dítě nezvládá a jak konkrétně s tím pracovat.
Většina z nás nebude vědět. Z principu proto není pravda, že známkám rozumíme lépe než slovnímu hodnocení. I s tímto argumentem se totiž setkáme.
Děti nepotřebují za každou cenu vnější motivaci
Děti orientované na vnější motivaci a hodnocení vytváří společnost a škola samotná. Paradoxně tím můžeme a často i oslabujeme vnitřní motivaci, skutečný hnací motor za poznáváním. Ještě před nástupem do školy děti často učíme, že cílem vzdělávání jsou známky, ne vzdělání samotné.
Motivovat stejným způsobem jde tedy smajlíky, nálepkami, certifikáty. Ostatně vnější motivací je také riziko trestu. Pro zdravé prostředí, které je vhodné pro vzdělávání, bychom tím vším měli stejně co možná nejvíce šetřit. Známky nám chybět nebudou.
Co hrozí, až se ve škole přestane známkovat?
Strach z nového je pochopitelný. Mnoho z nás nemá rádo změny. Obzvlášť ve školství, kde se některé reformy střídají rychleji než ministři, je to ještě pochopitelnější. Reálné riziko není v tom, že děti přestanou pracovat. Největší riziko je v tom, že slovní hodnocení nebudeme dělat správně.
Napsat kvalitní slovní hodnocení, ze kterého si bude moci dítě i rodič dítěte něco odnést a na jeho základě dále stavět a posouvat se, je jednoznačně dovednost. Tu musíme trénovat, což trvá velmi dlouho. Nikdo se ji nenaučí za týden a žádného učitele nezachrání dva dvouhodinové webináře zdarma. Proto největší hrozbu teď představuje podcenění přípravy učitelů ze strany škol. Výsledkem takového podcenění by mohly být například tyto situace:
- generická slovní hodnocení typu „pracuje pečlivě“, „je šikovná“ a podobně,
- příliš obecné, nekonkrétní a nesrozumitelné texty jako „přes kopírák“ u všech dětí ve třídě,
- zanedbávání průběžného hodnocení v domnění, že slovní hodnocení je „ten velký text“ na konci určitého období,
- přepracovaní či zbytečně vyhořelí učitelé, kterým vedení školy neposkytlo dostatečnou podporu, aby byli připraveni.
Školy mají stále čas. V době psaní článku mají 1,5 školního roku na získání praxe v této oblasti za pomoci získání kvalitních DVPP, výměny zkušeností mezi školami, experimentálním zaváděním už v průběhu před počátkem změn apod. Pokud se v září 2027 rodiče setkají se šablonovitými hodnoceními, která jim nic neřeknou, nebude tentokrát na vině stát.
Jaké benefity slovní hodnocení potenciálně přinese
Slovní hodnocení nás nutí klást si otázky. Nás jako pedagogy i rodiče žáků. Co dítě umí? V čem se zlepšuje? Na čem potřebuje zapracovat a jak by to mohlo udělat? To je oproti známkám tak, jak s nimi dávno a dodnes ve skutečnosti pracujeme, obrovský rozdíl.
Známky v našem typickém pojetí zdaleka nejsou tak výmluvné. Navzdory tomu, že si vzájemně tvrdíme, že jsou. Známky na většině škol představují jen výsledek získaný na základě bodovací tabulky, která je přílohou klasifikačního řádu. Ta říká, za kolik bodů je ještě jednička, za kolik už dvojka. Stejná je pro český jazyk, výchovu k občanství i matematiku, pro žáka prvního i devátého ročníku.
Kvalitní slovní hodnocení naproti tomu může (a mělo by) být konkrétní, popisné, podporující a tak dále.
Dítě si slovní hodnocení nepřečte
Nevadí. Od toho jsme tu my, rodiče a učitelé, abychom s tím dítěti pomohli. Navíc slovní hodnocení zdaleka není velký kus papíru jednou za delší období. Jako vedlejší bonus se nabízí dialog mezi učitelem a žákem ne nad učivem, ale nad vzděláváním. Dialog mezi dítětem a rodičem. Otevírají se další dveře sebehodnocení žáka. Jedinou výhodou známek je, že jsou krátké a rychlejší. Jiné skutečné výhody nemají.
Shrnutí na konec
Slovní hodnocení je krok, který je vhodný, ne-li dokonce potřebný k tomu, aby děti vnímaly hodnocení jako zpětnou vazbu, která jim má ve vzdělávání pomáhat. Aby pro ně hodnocení nebylo cílem vzdělávání namísto vzdělávání samého, honbou za abstraktními číslicemi o co nejnižší hodnotě v žákovské knížce. Povést se to může, ale jen tehdy, budeme-li to dělat dobře.
Co můžeme dělat už teď
- učitelé: žádejme vedení o co nejdřívější podporu v profesním rozvoji zaměřeném na oblast slovního hodnocení. Nenechávejme to na poslední chvíli doufajíc, že se mu zázrakem vyhneme. Nespoléhejme, že nás tuto dovednost naučí dva webináře zdarma.
- ředitelé: komunikujme s učiteli význam slovního hodnocení, zjišťujme, zda jsou připraveni nebo potřebují profesní rozvoj a případně je postrčme vhodným směrem.
Za rok a půl zvládneme vytesat solidní základy této dovednosti.
