Článek
Zahradník, z nějž úraz a nacistická ideologie vytvořila sadistickou vraždící bestii, to je ve zkratce příběh Otto Molla. Nicméně Moll své jednání nepovažoval za špatné, dokonce za psychotické. Prostě jen – podle svých vlastních slov - plnil rozkazy. Tvrdý, oddaný nacista a výkonný Němec považoval svou práci rotmistra-seržanta krematoria koncentračního tábora dokonce za výsadu. Bylo to privilegium, přestože šlo o práci, která na sebe brala podobu odporných způsobů zabíjení lidí.
V jiné – normálnější – době by byl pravděpodobně oceňovaným pracovníkem, jenž by pro svou poslušnost, pečlivost a vynalézavost jistě nastoupal pěkných pár kariérních schodů. I když pravděpodobně úraz, s jehož následky se Moll potýkal, by z něj oblíbeného kolegu asi neudělal.
Mládí a začátek kariéry v SS
Otto Moll, celým jménem Otto Hermann Wilhelm Moll, se narodil 4. března 1915 v malé vesnici Hohen Schönberg nedaleko Baltu. Je to malebná krajina na sever od Hamburku,
A jeho mladá léta nenaznačují nic ze zla, jichž byl v těch následujících schopen.
Neexistují žádné důkazy, které by ukazovaly na jeho psychopatické rysy. Jeho formativní léta – jak uvádí spisovatel John Biddle v knize o Mollovi - nejsou poseta ani mučením, ani vraždami domácích zvířat, nenajdeme v nich šikanování spolužáků a ani náznaky toho, že by měl být problémovým dítětem. Prostě a jednoduše to byl vesnický chlapec, který vyrostl a vyučil se zahradníkem, pravděpodobně proto, že ani jeho rodiče, ani on sám příliš nevěděli, co by chtěl a měl dělat.
Oficiální zdroje jsou ohledně mládí Molla poměrně skoupé. Nicméně životopis, který Otto Moll napsal, když se ucházel o vstup do SS, poskytuje alespoň některé informace o jeho mladých letech. Především pak tu podstatnou, jíž se ale dočteme jen mezi řádky. A to je touha přidat se k budování vyššího cíle, touha sloužit a vykonávat práci, která člověku poskytne opodstatnění a smysl života. Nuže, mladý Otto po osmi letech povinné školní docházky a absolvování zahradnického učiliště (1929-1932), byl coby mladý absolvent přijat do místního zahradnictví. Pracoval tam rok. Místo opustil už v prosinci 1933 a dobrovolně nastoupil do Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst, RAD).
K tomu se sluší malé dovysvětlení. (RAD) česky Říšská pracovní služba) byla zpočátku civilní, později polovojenská pracovní organizace, postupně zřizovaná v Německu po nástupu nacistů k moci. Jejím úkolem bylo apriori snížení nezaměstnanosti a do RAD byli od roku 1935 povolávání mladí říšští Němci. Pro muže měla být přechodem mezi školou a armádou – po půl roce práce v RAD přešli muži do kasáren. Povolání k RAD de facto znamenalo narukování do Wehrmachtu.
Můžeme tedy spekulovat o tom, že ve službě Třetí říši viděl mladý Otto povolání k historickému vzedmutí německého národa, stejně jako mnoho dalších mladých a zapálených tehdy. Je to zjevné především proto, že sám o vstup do chtěl vlastním tělem bránit nový režim, jinak by o vstup do SS ani nežádal.
Tak tedy, dne 11. května 1935 byl přijat k SS a byl přidělen k 5. jednotce SS Totenkopf-Sturmbann Brandenburg.
Úraz a trauma hlavy
Moll, coby zdatný a schopný hudebník - flétnista, se připojil k prapornímu orchestru, který vystupoval v kasárnách SS nebo na veřejných místech. V lednu 1937 se vracel domů z koncertu, když se nákladní auto, v němž jel spolu s dalšími hudebníky SS, vybouralo. Jeden SS-man zahynul, zatímco Moll utrpěl vážný úraz hlavy a oslepl na pravé oko. Z tohoto důvodu se mu někdy také přezdívalo Kyklop. Později dostal I jiné přezdívky, třeba řezník z Birkenau. Ale to předbíháme.
Hans Schmid, německý historik, který o Mollovi hojně věnoval napsal, že považuje za velmi pravděpodobné, že při nehodě Moll utrpěl poškození čelního laloku. Jde o organické poškození, které se může projevit psychotickým nebo psychopatickým chováním, přičemž otupení citů a celková disinhibice jsou obvyklé příznaky takového poškození mozku.
„Práce“ v koncentračním táboře
Befehl ist Befehl čili Rozkaz je rozkaz, byla nakonec mantra většiny důstojníků SS, páchajících ta největší zvěrstva. Můžeme ale omlouvat chování jednotlivců na základě ideologie zvrácené vlády? Moll by na takovou otázku pravděpodobně jen pokrčil rameny.
Prostě dělal, co mu řekli, a snažil se to dělat efektivně a vymýšlet zlepšováky. A navíc ho to postupem času začalo I bavit.
Moll se stal členem SS-Totenkopfverbände, jednotek smrti SS, které byly zodpovědné za správu nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů v nacistickém Německu. Jedním z jeho prvních zaměstnání byla funkce komandoführera, který měl na starosti pracovní skupinu táborových zahradníků. V květnu 1941 byl Moll převelen z koncentračního tábora Sachsenhausen do Osvětimi, kde byl pověřen kopáním masových hrobů. V následujících třech a půl letech zastával Moll v táboře několik funkcí. Brzy se stal ředitelem služeb zaměstnanosti v mužském táboře v Osvětimi II (Birkenau), v roce 1944 dohlížel na všechna krematoria v Birkenau.
Brutalita
K nejkrutějším příslušníkům SS v koncentračních táborech celé Třetí říše patřil právě Otto Moll, který měl zálibu v chladnokrevném zabíjení. Židé pro něho byli podlidé, proti nimž bylo vše dovoleno. Neustále proto vymýšlel nové metody týrání a mučení. Podle výpovědí vězňů zvláštního komanda bylo poměrně častým trestem užívaným příslušníky SS upálení zaživa, zastřelení na místě, vhození do nádrže s vodou, tělesné týrání, bití, válení nahého těla po štěrku a další různé druhy mučení.
V té době bylo v Birkenau denně zavražděno v průměru kolem 18 000 Maďarů. Když v roce 1944 Moll zjistil, že krematoria nestačí spalovat množství Židů, kteří do tábora přicházeli, přinutil vězně kopat velké jámy pod širým nebem, aby v nich mohli spálit přebytečná těla. Znovu také otevřel statek, který byl dříve používán jako provizorní plynová komora.
Jak vzpomínají přeživší, pásl se na utrpení, které způsoboval svým obětem, a neustále vymýšlel nové způsoby, jak je trýznit. Jeho sadismus, bezcitnost, touha vraždit a potěšení z toho neměly hranic.
Přesto to pro něj kromě trochy „zábavy,“ byla hlavně práce. Byl svědomitým manželem (stihl se dvakrát oženit) a otcem tří dětí, který se vyhýbal alkoholu.
Nicméně kromě desetitisíců zplynovaných lidí v koncentračních táborech ještě v únoru 1945 popravčí jednotka pod vedením Molla navíc zavraždila přibližně 3 000 vězňů, kteří byli považováni za „nebezpečné“.
Konec války a smrt
Ještě den před osvobozením Dachau Moll navrhoval bombardování Dachau a zabití zbývajících vězňů, ale jeho plán nebyl uskutečněn. Následně byl dopaden, souzen americkým vojenským soudem v Dachau a 13. prosince 1945 odsouzen k trestu smrti.
V době mezi odsouzením a vykonáním trestu byl pak pozván do Norimberku jako svědek k Norimberském procesu, kde Otto Moll soud požádal o přímou konfrontaci s hlavním velitelem tábora Osvětim-Březinka Rudolfem Hössem, čemuž bylo vyhověno. Zde mj. doslovně popřel, že by někdy zabíjel děti, a byl soudem usvědčen ze lži. Nakonec byl v německém Landsberg am Lech dle rozsudku dne 28. května 1946 oběšen. Průběh odvedení Molla k šibenici a jeho oběšení byl, stejně jako u mnoha ostatních odsouzených na smrt, zfilmován.
Zdroje:
FRIEDLER, E., SIEBERTOVÁ, B., KILIAN, A. Svědkové z továrny na smrt. Praha: Rybka Publishers, 2007, s. 86-120.
