Článek
„Láká mne neobyčejný způsob života,“ poznačil si do deníku v době svých studií Otto Skorzeny svůj tušený životní osud, aniž v té době mohl tušit, jak moc se jeho život neobyčejným v následujích letech stane.
Jen málokterému vysoce postavenému nacistickému důstojníkovi se podařilo uniknout po válce trestu. Skorzeny však nejen neskončil svůj život ve vězení, ale po pádu hitlerovského režimu dokázal zúročit své vojenské zkušenosti ve službách Španělska, Egypta, Argentiny a dokonce i Izraele. Tady je jeho příběh.
Mládí a předválečný život
Otto se narodil 12. června 1908 ve Vídni do rodiny, jež ho dle dostupných zdrojů podrobila strohé, tvrdé, až spartánské výchově. Od útlého věku projevoval vlohy pro cizí jazyky a tak se vcelku brzy kromě rodné němčiny naučil plynně mluvit francouzsky a obstojně anglicky. Jeho rodina nebyla ani příliš bohatá, ani nepatřila mezi ty chudé, dnes bychom řekli, že šlo o rodinu středostavovskou.
Jeho otec byl demokrat starého střihu, přísný a tvrdý, syn Otto však už viděl svět jinak. Jak konstatuje Roman Cílek v knize Já, Otto Skorzeny, „Vnímal v sobě příslušnost k „velkému, hrdému a silnému německému kmenu“, zaujaly ho myšlenky nacionálního socialismu.“
Během studia na technické univerzitě ve Vídni byl známým šermířem, členem německého národního šermířského klubu Burschenschaft. Absolvoval patnáct osobních soubojů. Výsledkem desátého z nich bylo zranění, které mu na tváři zanechalo dramatickou soubojovou jizvu - v akademickém šermu známou jako Schmiss (německy „úder“ nebo „zásah“) a která jej učinila zapamatovatelným každému, kdo se s ním kdy potkal.
V květnu 1932 Skorzeny vstoupil do rakouské nacistické organizace a brzy na to se v únoru 1934 stal členem rakouské pobočky nacistického Sturmabteilungu (SA).
Tehdy pracoval jako stavební inženýr, navrch se oženil s dívkou jménem Gretl. A pak, v roce 1938 Rakousko pohltil Adolf Hitler. Skorzeny na to vzpomíná ve svém deníku takto: „Triumfální příjezd Hitlera do Vídně jsem viděl z velké výšky, a sice z horní části lešení postaveného kolem právě opravované ho muzea na Ringstrasse. Moji dělníci byli ještě nadšenější než já – a já jim rozuměl. Vítali jsme nejen jednoho z nich, nýbrž i jednoho z nás.“
Válka, zranění a zrod génia guerillové války
Po invazi do Polska se Otto Skorzeny pokusil vstoupit do Luftwaffe, ale bylo mu řečeno, že je příliš vysoký (měřil 193 cm) a ve svých 31 letech v roce 1939 už byl příliš starý. A tak toho nakonec vstoupil do Waffen-SS a absolvoval výcvik u Leibstandarte SS Adolf Hitler, což byl pluk vůdcovy osobní stráže. Později se zúčastnil invaze do Sovětského svazu s divizí SS Das Reich a následně bojoval v několika bitvách na východní frontě. Nebyl však obyčejným vojákem. Byl kreativní osobností, jež na sebe brzy pro svou nekonvenčnost strhla pozornost.
Zranění z jedné z nich jej v roce 1942 poslalo na léčení do Německa. Tam získal místo v berlínském štábu, především pro jeho zápal o rozvoj myšlenek o nekonvenčním vedení války v komandech a záměru vytvoření jednotek specializovaných na partyzánský boj hluboko za nepřátelskými liniemi, boje v nepřátelských uniformách, sabotážních útoků atd.
Z mnoha takovýchto realizací vypíchneme jen tři z nich.
Operace Dub
Nejznámější akci podnikl Otto Skorzeny 12. září 1943. „Operace Dub“ byla Skorzenym navržená a relizovaná záchrana italského fašistického vůdce Benita Mussoliniho, který byl držen v zajetí v hotelu Campo Imperatore v masivu Gran Sasso d'Italia.
Jen pro kontext - toho roku totiž sami Italové, po dlouhých 20 letech, co byl Mussolini u moci, měli všeho už dost. Spojenecká invaze na Sicílii byla realitou, očekávané vylodění v Itálii bylo na spadnutí. Duceho režim se hroutil.
24. července se sešla fašistická Velká rada za předsednictví hraběte Grandiho a v poměru 19 hlasů ku 7 vyslovila Mussolinimu nedůvěru. Pro nedůvěru hlasoval i jeho zeť, hrabě Galeazzo Ciano. Poté byl Mussolini 25. července sesazen, následně na rozkaz krále zatčen a uvězněn v horském hotelu na Campo Imperatore v pohoří Gran Sasso v Abruzzu. Hitlera jeho sesazení a zatčení šokovalo a požadoval, aby bylo učiněno vše pro nalezení jeho přítele.
Večer 26. července 1943 svolal Hitler do svého hlavního stanu v Rastenburgu s krycím názvem „Vlčí doupě“ šest důstojníků vybraných ze všech ozbrojených sil své země k tajné operaci. Jeden z nich byl právě Otto Skorzeny a právě skrze něj začalo plánování operace Eiche (Dub), osvobození Mussoliniho.
Riskantní operace začala i skončila 12. září 1943, kdy němečtí parašutisté 2. Fallschirmjäger-Division a několika členů SS Sicherheitsdienst přistáli ve vojenských kluzácích DFS 230 v horském údolí pohoří Gran Sasso.
Ke Gran Sassu letělo celkem deset kluzáků DFS 230, nicméně jeden havaroval při dosednutí, ale všem zbylým se podařilo na malém prostoru horské louky přistát. Během deseti minut se německým výsadkářům podařilo přemoci dvě stovky italských karabiniérů a Benita Mussoliniho osvobodit. Mezitím byla dolní stanice lanovky, která zajišťovala přístup k hotelu Campo Imperatore, obsazena při rychlém německém pozemním útoku, při kterém zemřeli dva Italové a dva další byli zraněni.
Skorzenyho účast na nájezdu vedla k osvobození Mussoliniho bez jediného výstřelu. Doprovázel svrženého diktátora a provedl mimořádně riskantní, ale úspěšný vzlet v letounu Fieseler Fi 156 Storch. Sotva deset minut poté, co Skorzeny přistál na hoře, už Mussolini seděl v letadle a letěl do bezpečí.
Skorzeny s osvobozeným Mussollinim
Už dva dny poté se Mussolini setkal s Hitlerem a 23. září byl vyhlášen loutkový, na nacistickém Německu zcela závislý Národní republikánský stát Itálie, známější jako Republika Salo. Výsledek mise přinesl Otto Skorzenymu slávu, díky níž se stal známým po celé Evropě jako hrdina Osy a nebezpečné komando Spojenců.
Operace Grief
Skorzeny vedl operaci Greif, při níž němečtí vojáci pronikli do spojeneckých linií v uniformách svých nepřátel.
Šlo o sérii speciálních operací, kterým velel Skorzeny během bitvy v Ardenách a jejím cílem bylo zmocnit se jednoho nebo více mostů přes řeku Mázu dříve, než budou zničeny. Němečtí vojáci, oblečení v ukořistěných uniformách britské a americké armády a používající ukořistěná spojenecká vozidla, měli způsobit zmatek v týlu spojeneckých linií.
Později, v důsledku využití těchto klamných taktik, bude v roce 1947 Skorzeny před vojenským tribunálem v Dachau obviněn z porušení Haagské úmluvy z roku 1907, ale následně osvobozen.
Další operace
V říjnu 1944 poslal Hitler Skorzenyho do Maďarska poté, co obdržel zprávu, že maďarský regent, admirál Miklós Horthy, tajně vyjednává s Rudou armádou. Kapitulace Maďarska by odřízla milion německých vojáků, kteří stále bojují na Balkáně.
Skorzeny v odvážném „úlovku“ s kódovým označením Operace Panzerfaust unesl Horthyho syna Miklóse Horthyho mladšího a donutil jeho otce odstoupit z funkce hlavy státu. V Maďarsku pak byla dosazena pronacistická vláda pod vedením diktátora Ference Szálasiho. V dubnu 1945, poté, co německé a maďarské síly již byly vytlačeny z Maďarska, Szálasi a jeho síly založené na straně Šípových křížů pokračovaly v boji v Rakousku a na Slovensku. Úspěch operace vynesl Skorzenymu povýšení na Obersturmbannführera
Na samotném sklonku války se Skorzeny podílel na vypracování plánů takzvaných Werwolf SS - nacistického podzemního hnutí odporu v budoucí Evropě okupované Spojenci.
Skorzeny v roce 1945
Druhý život po válce
Skorzeny byl zadržován v internačním táboře v Darmstadtu, kde čekal na rozhodnutí denacifikačního soudu. 27. července 1948 se mu podařilo z tábora uprchnout za pomoci tří bývalých důstojníků SS v uniformách americké vojenské policie, kteří vstoupili do tábora a tvrdili, že dostali rozkaz odvézt Skorzenyho do Norimberku k soudnímu jednání. Skorzeny poté tvrdil, že mu americké úřady pomohly k útěku a dodaly uniformy.
Skrýval se na bavorském statku, v Salcburku a v Paříži a nakonec se usadil ve Španělsku. V roce 1953 působil jako vojenský poradce egyptského prezidenta Gamála Abdela Násira. V 60. letech se Skorzeny výrazně angažoval ve španělské neonacistické skupině CEDADE a v roce 1970 oficiálně založil Paladin Group, což byla mezinárodní krajně pravicová polovojenská organizace. Skorzeny svými aktivitami dokázal v poválečném období získat obrovský vliv v celé Evropě a Jižní Americe. Údajně dokonce pracoval jako poradce a bodyguard Juana a Evy Perónových.
Celou dobu byl Skorzeny kvůli své minulosti člověkem hledaným izraelským Mossadem, který ale namísto aby ho zabil, nakonec jej naverboval. Skorzenyho motivy ke spolupráci s Izraelem nejsou známy, ale pravděpodobně šlo o kombinaci jemu vrozenoé touhy po dobrodružství a strachu ze zabití Mossadem. A důvod? Měl získat informace o německých vědcích, kteří pracovali na egyptském projektu na vývoji raket, jež měly být použity proti Izraeli.
Skorzeny nakonec naplnil svou touhu po velmi neobyčejném životu mírou nevídanou. A nakonec, 5. července 1975 v Madridu zemřel nikoli kulkou nepřátel, ale velmi obyčejnou smrtí, jeho konec způsobila rakovina plic. Bylo mu 67 let.
Zdroje:
CÍLEK, Roman. Já, Otto Skorzeny--!: hrdina či gangster? Magnetka. Praha: Pražská vydavatelská společnost, s.r.o, 2010. ISBN 978-80-7425-072-9.
