Článek
V jednom z předchozích článků věnovaném izraelské předsedkyni vlády Goldě Meier jsem se velmi stručně zmínil i o roli, jíž při vzniku státu Izrael roli hrály dodávky zbraní z tehdejšího Československa, jakož i dodávky letadel a výcvik vojáků a pilotů v naší zemi.
Dnes se na tuto zbrojní pomoc podíváme podrobněji. Jde totiž o nesmírně zajímavý kus naší poválečné historie. Pomoc, jež Československo vznikajícímu Izraeli poskytlo, mu umožnilo ubránit se proti přesile okolních arabských států a položit pevné základy nové státnosti.
A přestože pomoc Čechoslováků byla vcelku brzy utnuta změnami kurzu geopolitiky východního bloku pod taktovkou Moskvy, sami Izraelci měli o významu této pomoci zcela jasno. Příkladem budiž výrok Davida Ben-Guriona, předsedy Židovské agentury a později předsedy izraelské vlády: „České zbrojovky zachránily stát Izrael, a bez těchto zbraní bychom nepřežili.“
Kontext
Mandátní území Palestina (území dnešního Izraele) byla od roku 1920 pod britskou správou. Po skončení druhé světové války na toto území přicházelo stále větší množství židovských imigrantů především z Evropy, a nesli si s sebou sen o vlastní zemi, v níž je už nepotká žádný pogrom, natož pak holokaust. Jen pro představu, statisíce evropských Židů, kteří přežili nacistické běsnění ve vyhlazovacích táborech, usilovalo o odjezd do Palestiny.
To vyvolávalo mnohé konflikty, Britové se snažili migraci brzdit, Sionisté požadovali uvolnění židovského přistěhovalectví, Arabové naopak zakročení proti sionistickým aspiracím na vlastní stát. Už v té době se radikálnější křídlo židovské organizace Hagany uchýlilo k formě ozbrojeného odporu vůči Britům. Rozsah a síla útoků byl jedním z hlavních důvodů, proč Britové složili svou správu nad mandátem a předali věc k rozsouzení nově založené OSN. Ozbrojené konflikty však permanentně probíhaly i s místními Araby.
V listopadu 1947, dva roky po skončení druhé světové války, rozhodlo OSN na svém 128. zasedání o rozdělení Palestiny na dva samostatné státy: židovský a arabský. A spolu s postupným slábnutím britské moci v regionu se rozhořívala občanská válka mezi Židy a Araby, která se v měsících a týdnech před koncem mandátu zostřovala a kromě izolovaného násilí a teroristických útoků nabývala ráz konvenční války.
Izreaelcům bylo jasné, že bez pomoci bude jejich sen o vlastní zemi utopen v krvi ještě dřív, než se stane skutečností, pokud neseženou pomoc, a to především ve formě peněz a zbraní. A Československo se stalo jedinou evropskou zemí, která poskytla rodícímu se státu jak dodávky zbraní, tak speciální výcvik vojáků a důstojníků.
Je nutno poznamenat, že zároveň všechny státy byly vázány rezolucí OSN, která zakazovala vývoz zbraní na Blízký východ, aby se zabránilo eskalaci napětí.
Československá role
Jak uvádí historik Zdeněk Klíma, „v roce 1948 jediná země na světě dala najevo, že by byla ochotna zbraně prodat a tou zemí bylo Československo. Mělo k tomu řadu důvodů, daly by se shrnout do dvou kategorií. Byly to důvody politické, druhé byly ekonomické. Ty byly z jistého pohledu prioritní, protože Židé byli schopni platit v hotovosti tvrdou valutou a Československo, zejména po únoru 1948, devizy potřebovalo. Byla to jedinečná příležitost, jak je získat v relativně velkém množství a za relativně malé námahy.“
Nadto proti československé pomoci Sovětský svaz neměl nic proti, protože považoval Izrael za pokrokový stát. Nutno poznamenat, že československá pomoc začala ještě před komunistickým převratem. O sympatiích československého obyvatelstva vůči vznikajícímu Státu Izrael svědčí i peněžní sbírka, která vynesla 30 milionů tehdejších korun. Jen pro představu o výši této sumy – tehdejší průměrná mzda dělníka v průmyslové činnosti byla v roce 1948 725,- Kčs, inženýrského technického pracovníka 1194,- Kčs.
Jak uvádí Vojenský historický ústav, Československo se stalo hlavním výcvikovým střediskem izraelských pilotů, leteckých specialistů, tankistů a výsadkářů.
Dodávky zbraní
Jedna z prvních velkých smluv byla podepsána 14. ledna 1948 ministrem zahraničí Janem Masarykem a zahrnovala 200 kulometů MG 34, 4500 pušek P 18 a 50 400 000 nábojů. Izraeli dodali Čechoslováci nakonec tisíce pušek a kulometů, pistolí a samopalů, miliony kusů munice a desítky letadel. Československo také vyškolilo 81 pilotů a 69 pozemních specialistů. Tyto zbraně Izrael využil beze zbytku. Na území naší republiky se také vytvářela mechanizovaná brigáda, která měla jako celek působit v Izraeli.
Celkový objem dodávek zbraní přesáhl do října 1949 jednu miliardu korun.
14. května 1948 vyhlásila prozatímní Státní rada Proklamací nezávislosti zřízení Státu Izrael. Hned následující den byl Izrael napaden spojenými armádami Egypta, Sýrie, Libanonu, Zajordánska a Iráku, čímž začala první izraelská válka za nezávislost. Izrael se i díky československým zbraním nejen dokázal ubránit, ale také zvětšil své území o 12 800 km², což je o 21 % více, než mu bylo přiděleno v původním plánu OSN.
Izraelcům se navíc podařilo ve Spojených státech zakoupit i čtyři bombardéry B-17G. Tři z nich byly v červnu 1948 přelétnuty z Miami do Žatce. Zde byly vyzbrojeny a 14. července 1948 odstartovaly na historickou misi. Přímo z Československa uskutečnily nálet na Káhiru a Gazu.
Konec spolupráce
Jak uvádí dokument Srdce armády v části Únor 1948, vojenská pomoc Státu Izrael, „od konce roku 1948 spolupráce s Izraelem z politických důvodů postupně stagnovala, až byla na přelomu let 1949–1950 definitivně ukončena. Důstojníci hlavního štábu, kteří se na ní podíleli, byli z armády propuštěni, případně přeřazeni na podřadné funkce.“
Důvod je nasnadě. Postupné ochlazování geopolitických vztahů mezi Izraelem a východním blokem. Poté, co Stalin změnil kurz na Blízkém východě proti Izraeli, československý komunistický režim se pokusil distancovat od dodávek zbraní, což jak už víme, se však stalo s dřívějším sovětským souhlasem a povzbuzením.
Celkem za zbraně bylo izraelskou stranou vyplaceno víc než 12 milionů amerických dolarů, což představovalo asi třetinu příjmů Československa.
Bez ohledu na odklon od podpory, ke kterému došlo kvůli tlaku Moskvy, lze konstatovat, že to bylo právě Československo, které svou pomocí jako jediné v kritické chvíli podrželo vznikající blízkovýchodní stát nad vodou, a to dostatečně dlouho na to, aby přežil v krušném sousedství arabských států.
