Článek
A protože je osud jednotlivce určován tím, jakým způsobem smýšlí, ovládnout umění myslet by pro něj mělo být jedním z nejvyšších cílů.
Mnoho toho bylo napsáno a prokázáno o vlivu pozitivního myšlení a je zcela patrné, že lidé, kteří mají pozitivní myšlenkový přístup k událostem, žijí příjemnější životy a s kdečím si dovedou lépe poradit než ti, kteří jen tvrdí, že něco je strašné a hrozné a nemožné. Rozpoznat je lze snadno. Jedni kolem sebe mají atmosféru vřelou a inspirující a druzí atmosféru toxickou a ubíjející. Jedni dokážou na všem špatném najít něco dobrého a využít toho. Druzí dokážou na všem dobrém najít něco špatného a shodit to.
Zajímavé je, že všichni máme vrozené předpoklady k rozvoji obou. Jsou to dva psi, pozitivní a negativní, a vyhrává ten, který je více krmen. Ale pozor, má to jeden háček. Je-li mysl člověka vytrénována k tomu, aby na všem dobrém našla něco špatného, pak zahrnout ji pozitivními podněty může vést k tomu, že si nalezne ještě více důvodů k negativitě. Taková mysl je jako černá díra. Cokoli do ní vhodíte, to tam zmizí a ona se jen zvětší.
Slavný Napoleon Hill řekl, že: „Cokoli si dovede lidská mysl představit a čemu dokáže uvěřit, toho může člověk dosáhnout.“ A ačkoli si tento zákon obvykle vykládáme v kontextu úspěchu, platí to i naopak. Člověk, který si představuje, že se něco nepovede a této své představě uvěří, ten jistě dojde selhání.
Kam člověk ubírá svoji pozornost, tam celým svým osudem míří. Každý, kdo někdy řídil auto, dobře ví, jak obtížné je držet volant rovně, pokud upne zrak jinam, než kam chce jet. Tělo je celý život trénováno k následování zraku a pokud při řízení otočíme na chvíli hlavu doleva, je velice obtížné zabránit rukám, aby začaly doleva zatáčet také. A s naším vnitřním zrakem a směřováním osudu je to stejné. Komu převáží v mysli katastrofa, ten k ní míří a pravděpodobně ji také trefí a se slovy: „Já tušil, že to tak dopadne!“ prokáže, že slova Napoleona Hilla platila i tentokrát
Čas od času se ale i pozitivně smýšlejícímu člověku může stát, že ho nějaká negativní představa pronásleduje. Třeba strach z určité možnosti, která by mohla nastat. Riziko černého scénáře, který se nám ani za mák nelíbí. Hrozba, které se chceme za každou cenu vyhnout, ale která je natolik reálná, že na sebe strhává celou naši pozornost. A čím více nechceme, aby se to stalo, tím více nás to pohlcuje a paralyzuje.
Takové vtíravé myšlenky mohou potkat kohokoli z nás, jde-li nám o něco důležitého a zásadního, do čeho jsou zapojené silné emoce. A existuje na to řešení. Zkraje se člověku, který smýšlí pozitivně, může příčit, protože na první pohled tento mentální chvat kdovíjak pozitivní není.
Když jsem poprvé četl Hovory k sobě – osobní zápisky Marka Aurelia, císaře římského a jednoho z mála opravdu lidem milovaných panovníků v dějinách, zarazil mě tento odstavec, ve kterém si sám pro sebe zapsal:
„Hned ráno k sobě promlouvej takto: Setkám se s člověkem všetečným, nevděčným, domýšlivým, potutelným, závistivým a sobeckým.“
Bylo to poprvé, co jsem narazil na pradávný myšlenkový chvat s názvem Premeditatio malorum neboli negativní vizualizace. Tehdy jsem pochopil, že představit si černý scénář, přijmout ho a připravit se na něj, je jeden z nejlepších způsob, jak se zbavit dotěrných strachů a obav z vývoje událostí.
Markus Aurelius se zcela zřejmě denně setkával s lidmi, kteří neoplývali ctnostmi, které on sám zastával. Mnozí si přáli jeho smrt, mnozí ho chtěli okrást a obelhat. A vědomí toho, Aurelia jako císaře a vládce nad čtvrtinou tehdejší civilizace, značně znepokojovalo. Pokud by tomu tak nebylo, nezapsal by si do svého deníku tuto připomínku, díky které hned z rána přijal nepříjemnou část své reality a nezmítal se v myšlenkách, že to tak přece nechce a že lidé by takoví být neměli.
Negativní vizualizace dovede vyprostit z paralýzy strachem velmi účinně. Uspokojí totiž tu svědící část naší logické, strategické mysli, která se potřebuje připravit jak na hrozbu reálnou, tak i případnou hrozbu nereálnou, protože i na ni jsme schopni reagovat reálnými emocemi, které nás obtěžují.
Negativní vizualizace je trénink. Stejně jako se bojovník učí na cvičišti zareagovat na nejhorší možné okolnosti, nebo telefonista se připravuje na různé argumenty, stejně tak mi potřebujeme vědět, že máme arsenál na různé okolnosti a že tu nejhorší možnou dovedeme ustát.
Po negativní vizualizaci přichází část argumentační, ve kterém si připomeneme skutečný stav věcí a vystoupíme z iluzí, které naše vnímání znecitlivují. Markus Aurelius si například denně připomínal, že o vše a všechny přijde. Dbal na to, aby si byl vědom toho, že nic na světě mu nepatří, nic není jeho a vše je jen dočasný tvar a přeměněný materiál vesmíru. Když se tímto uvědoměním pravdy očistil od strachu před ztrátou a od vnitřního boje s ní, mohl se s pozitivním přístupem, laskavostí a úctou ke všemu a všem pustit do svých úkolů a úkonů, které mu jako císaři náležely.
Přijetí nejhorší možnosti je lepší strategie než se jí panicky snažit vyhnout a tím soustředit veškerou svoji pozornost paradoxně jen na ni. Vyčistit si tímto mysl od černého scénáře sejme z člověka tíhu a pomůže mu začít se plně soustředit na to, aby to vyšlo k jeho přání a výstup byl pozitivní.
Položte si tyto otázky:
1) Existuje nyní v mém životě nějaká potenciální negativní událost, které se bojím a která mně paralyzuje nebo se ji snažím ve své mysli potlačit, či ignorovat?
2) Pokud by tato negativní událost nastala, co by to pro mě znamenalo?
3) Dokážu se naučit žít i za takových okolností? Dokázal to už někdo přede mnou?
4) Přišel bych tím o všechny možnosti žít šťastný a úspěšný život, nebo mi stále zůstane mé tělo, mysl a duch, se kterými svůj osud mohu určovat?
5) Pomáhá mi to, že se takového scénáře obávám, v tom, abych mu předešel?
6) Co bych poradil druhému člověku, který by takové potenciální negativní události čelil?
K porozumění síle vaší vlastní mysli vám může přispět ještě tento článek: Tajemství úspěchu Elona Muska se vejde do jediné věty napsané před 100 roky
Přeji vám bohatství ve všech aspektech života, s úctou Petr Štěpánek | Producent & Vydavatel MyslenimKBohatstvi.film | Více článků autora naleznete zde.
