Článek
První písemné zmínky o obou obcích se objevují kolem roku 1300.
Podle jedné bájí dostala obec Zlatníky svůj název podle zlata, ze kterého se tu údajně kdysi razily zlaté mince. Zlato se dolovalo v nedalekém Jílovém a tavit se mělo v Libři, která leží na polovině cesty mezi Jílovým a Zlatníkami. Kolik je na tom pravdy dnes můžeme sotva odhadovat.
Jisté však je, že ve Zlatníkách kdysi stávala tvrz. Podle některých zdrojů měla stát na současné návsi, nedaleko dochovaného kostela sv. Petra a Pavla. Odhaduje se, že na jejích někdejších základech nyní stojí bývalá restaurace s přilehlými budovami, které tvoří uzavřené nádvoří.
Mezi místními pamětníky se také vypráví, že z tvrze vede tajná chodba do 2 km vzdáleného Břežanského zámku. Chodba prý měla být tak široká, že v ní bez problému projel koňský povoz. Traduje se dokonce, že se do této chodby pár let po válce jednou na poli propadl traktor.
(Z otcova vyprávění tuším, že vše mohlo být trochu jinak. Prý si s kamarády stavěli bunkr - zemljanku. A protože se jim nejlépe kopalo na dobře zoraném poli, vykopali hlubokou jámu, kterou dokonale zamaskovali stropem s prken a klacků zakrytými vrstvou hlíny. Do té se pak traktor propadl.)
Ale vraťme se k dávným pověstem, které mi jako malému klukovi vyprávěla kamarádka mé babičky. Ta bydlela v naší ulici a alespoň jednou týdně se zastavila na kus řeči při kávě. Vždy jsem se na ni tešil, protože se tu a tam vedle vesnických klepů rozpovídala i o dávno zapomenutých událostech, které sama slýchávala od své babičky.
Za dob husitských válek měl prý mít zlatnický pán dceru Johanku. Ta se zamilovala do Petra, který byl synem pána z Břežanského zámku. Petr její lásku opětoval, a tak by snad za jiných okolností mohli být šťastným párem. Jenže v době zmítané husitskými taženími Petr narukoval do křižáckého vojska, zatímco Johanka bojovala na straně husitů. Jejich láska ale byla tak silná, že Johanka sběhla na stranu křižáků, aby svého Petra našla. Ten bohužel pojal stejnou myšlenku a z lásky k ní přešel na stranu husitů. Oba se tedy minuli. Po bitvě na Vítkově jim však konečně štěstí přálo a našli se. Společně se vydali k domovu a snad by vše mělo i šťastný konec, kdyby je na cestě od Břežan těsně před Zlatníkami nepotkali pražští páni. Ti byli zmatení z páru, kde je jeden ustrojen do křižáckého oděvu a druhý zřetelně náleží k husitům. Páni se proto dlouho nerozpakovali a oba milence zabili.
Johanka s Petrem se vracejí domů
Když místní lidé Johanku s Petrem našli, na místě jim vykopali hrob a na památku tragické události nad ním postavili kapličku. Traduje se, že za úplňku je pod kapličkou občas slyšet řinčící zbroj. To jak se spolu Petr a Johanka milují.
Ve Zlatníkách skutečně u hřiště stojí kaplička. A v minulosti jistě vedla směrem od Břežan na Zlatníky stará cesta. Je pravděpodobné, že se vinula jinudy, než vede současná silnice. Pokud pojedete ze Zlatník do Břežan, v místě, kde silnice vede přes potok, jsou po pravé straně nad potokem dodnes patrné zbytky kamenného klenutého můstku. Skoro nikdo o nich neví, protože jsou ukryté v hustém porostu křoví. Naproti na louce je pak Klizerda - stará studánka chráněná cihlovou pyramidou.
Další pověst ze stejného období se vztahuje přímo k Břežanskému zámku.
Za dob husitských tažení jediný syn břežanského pána bojoval na straně křižáků. Husité táhli zemí a plenili, na co přišli. Když se přiblížili ku Praze, dostal břežanský pán strach, že by mohli vyplenit i jeho zámek. Chtěl zachránit, co se dá, zejména pro svého syna, aby mu zajistil budoucnost. Nařídil proto svému nejvěrnějšímu sluhovi, aby naložil na vůz zlato, stříbro a vše ostatní, co má nějakou hodnotu. Celý poklad prý má někde schovat a několik kroků od úkrytu měl sluha nechat postavit kapličku, aby mladý pán po návratu z bojů věděl, kde má majetek najít. Sluha tedy učinil, jak pán nařídil. Nechtělo se mu ale kopat, proto poklad zvrhl nedaleko Břežan do rybníka. Pak nechal opravdu nedaleko rybníka postavit kapličku. Otec se však syna nikdy nedočkal. Snad proto, že je pochován s Johankou poblíž Zlatník. Poklad je proto někde ukrytý dodnes.
Poklad prý sluha z vozu zvrhnul do rybníka
V minulosti bylo v okolí Břežan několik větších i menších rybníků a spousta menších tůní. Některé z nich jsou zakreslené i na starých mapách. Většina z nich je však dávno vysušených a zapomenutých. Podobně v okolí Břežan v polích stojí několik kapliček. Proslýchá se, že se během staletí mnoho lidí snažilo bez úspěchu Břežanský poklad najít. Prý tam někde leží ukrytý dodnes.
Tedy tak si to alespoň pamatuji z vyprávění kamarádky mojí babičky.
