Z Tršic do Kapského Města

Z Tršic do Kapského Města: Kapitola první

Slunce se pomalu ztrácí za obzorem a já jen sedím, přičemž se mi hlavou honí myšlenka o tom, kolikrát jsem o podobné chvíli snil. Jen být a koukat do dály, uprostřed ničeho, kde si lidé žijí vlastním životem, podle tradic svých předků a obětování se bohům. Jistě, pro nás Evropany tohle mnohdy zní jako něco, co dnes můžeme vidět jen v televizi nebo si přečíst v knize. Pro nás, se srdcem dobrodruha, ale na světě stále tyto místa jsou a já mám to štěstí, že si ho můžu v tichosti užívat kdesi na planinách v Togu, kde čas jako by se zastavil. Vyskočit z toho nezastavitelného kola jménem Evropa. A právě tady, v dalekém Togu u lidí, kteří si okolní svět drží od těla, jsem si řekl, že ztvárním příběh, který si jednoho dne třeba přečtou má vnoučata.

Tento příběh začal ale už dávno před touto chvílí a nežiji jej sám. Je to příběh, který žiji se svojí ženou a píšeme jej společně. Příběh cesty, která nám bez pochyby změnila život a způsob našeho uvažování. Cesta, která se dlouho zdála jako cosi nedosažitelného, jako něco, co se nás netýká a nezbývá nám nic jiného, než ty velké cestovatele obdivovat. Dnes už vím, že člověk dosáhne mnohého, když si za svým tvrdohlavě jde. A tak se uskutečnila cesta, která už navždy zůstane jako jedno z největších dobrodružství mého života.

Zápis z deníku:

Den 1

Tak jsme se dočkali a vyjíždíme do Afriky. I přesto, že se začátek neobešel bez větších obtíží, autíčku se nechtělo a Terezka taky nebyla úplně fit, tak na štědrý den vyjíždíme. Den před štědrým dnem jsme připravili autíčko, nalepili samolepky, nainstalovali stan, zkontrolovali funkčnost všech nezbytných zařízení. Ráno už jsme jen naložili auto všemi věcmi a mohlo se vyrazit. Při odjezdu nám nechyběl rozlučkový výbor kamarádů a rodiny. Neobešlo se to bez trochy slz, ale přeci jen už vyrážíme.

Prvních pár kilometrů je v autě trochu ticho. Myslím, že se nám oběma honí hlavou, do čeho jsme se to pustili a začínáme si uvědomovat, že budeme 6 měsíců mimo domov. Pro začátek nás čekají tři dny trochu monotónní cesty Evropou a nudné ukrajování kilometrů. Přes Německo, Francii a Španělsko spěcháme k Gibraltarskému průlivu, kde se nalodíme na trajekt do Maroka.

Dnes se nám povedlo ukrojit 1212 km, přespáváme v hostelu v malém městečku Dole ve Francii. Hostel funguje i na štědrý den, protože vás obslouží automat. Velmi elegantní a chytré řešení, které je pro nás naprosto ideální. Hostel není drahý a je moc hezky vybavený a čistý. Je půl 12 a my uleháme ke spánku. Ráno nás čeká další porce kilometrů a snad už dorazíme do Španělska.

Den 2

Ráno nás zaměstnávají problémy s autíčkem. Trochu nás zlobí teplota motoru, ale zatím to není nic vážného, tak postupně zjišťujeme, co by to mohlo být. Využíváme přítele na telefonu. Vyrážíme na cestu a celou situaci bedlivě pozorujeme. Dnes nás čeká přejezd z Francie do Španělska, další úmorná porce kilometrů na dálnici.

Ve Francii jsou dálnice docela drahé, i benzin není zrovna levný. Cesta ale utíká celkem dobře, v autě se bavíme hraním her a poslechem českých písniček. Čím víc jsme na jihu, tím víc se krajina mění a pohled na ni je záživnější.

Dnes cestu zakončujeme ve Španělsku ve městečku Reus, zhruba 150 km za Barcelonou. Našli jsme si tu malý skromný penzion za dobrou cenu. V přízemí je malá hospůdka, kde sedí místní štamgasti. Darují nám trochu překvapivý pohled z naší přítomnosti, ale jinak si nás moc nevšímají. Pan domácí se nás rychle ujme, jen neumí anglicky, tak nám domluva pár minut trvá. Za chvíli už jsme v našem malém pokojíčku. Rychlá sprcha a honem otestovat místní pivko. Sedím v hospůdce, a zatímco se Terezka sprchuje, tak pozoruji dění. Ačkoliv nerozumím ani slovo, tak se tuze bavím, moc rád na našich cestách jen sedím a pozoruji, co se děje kolem.

Pan domácí je velmi udržovaný pán středního věku. Vlasy nabarvené na blond, velmi pečlivě učesané, nehty upravené a nabarvené růžovým lakem, parfém, ten člověk cítí již venku. Opodál sedí nejspíš rodinka, pojídající pizzu a k tomu usrkávají pivko. Velmi horlivě debatují, o čem ale netuším. U vchodu omladina mačká automat, nejspíš s nadějí snadného výdělku. Velmi rád bych seděl a pozoroval dlouho do noci. Zítra nás ale čela poslední část Evropy, tak se odměním ještě druhý pivkem a mažeme na kutě. Zítra hurá na Gibraltar!

Den 3

Ráno je v hospůdce stejné rušno jako bylo večer. Automaty jedou na plné obrátky, jen místo alkoholu se roznáší káva a něco k snědku. I když je teprve 9 hodin ráno, tak už i víno se tu rozlévá. Asi jedna zdravotní. My si dáváme croissant, kávu a vyrážíme na cestu. Čeká nás 1000 km a budeme v Gibraltaru.

Cesta nám celkem utíká, prvních 200 km se nám jen mihlo. Zastavujeme ve městečku Pucol, kde si k obědu dáváme výborný kebab. Porce jsou tak velké, že nám jídlo vystačí i na zbytek dne. Ve stravovně nechybí dva automaty a u nich pánové v důchodu, kteří se tu nejspíš snaží vyhrát dostatečný obnos peněz na pohodlné dožití. Obdivuji jejich výdrž ve stání u hracího automatu v jejich věku.

Po obědě pokračujeme v cestě. Projíždíme hezkou krajinou, která je plná mandarinkových sadů a na kopečcích kolem nás se velmi často objevují malé hrádky. Jedeme po neplacených dálnicích a krajina je zde celkem záživná.

Za dalších 400 km se dostáváme do kopců, kde nám naše autíčko zase připomíná, že má problém. Přehřívá se nám motor a bohužel už je tento problém třeba řešit. Sjíždíme do městečka a hledám servis. Máme štěstí, i když je už sedmá hodina večerní, jeden mechanik zde stále pracuje. Sice neumí anglicky ale pomocí překladače se domlouváme. Zjišťuje závadu a oznamuje nám, že máme přijít zítra ráno a budeme pokračovat v řešení problému.

Jsme tu ve špatnou dobu, jsou prázdniny, spousty obchodů a dílen jsou zavřené a je těžší cokoliv objednat nebo sehnat dostatek lidí na práci. Vypadá to však, že ve Španělsku se na pár dní zdržíme. No co, tak si ho trochu procestujeme, než se zavrtáme do Afriky. Moudřejší však budeme ráno.

Den 4

Start dnešního dne byl velmi příjemný. Probouzíme se v moc hezkém penzionu kousek od městečka, kde se nám podařilo najít ochotného mechanika, který se s námi snaží náš problém řešit. Sehnat ubytování v pozdních večerních hodinách nebylo vůbec jednoduché a na spaní ve stanu byla naše nálada až moc pod psa.

Po skvělé snídani vyrážíme zpět do servisu a pokračujeme ve snaze vyřešit naši zapeklitou situaci. Je to ale pořád stejná písnička dokola. Mechanik vyřizuje spousty hovorů a snaží se nám sehnat někoho, kdo by nám mohl pomoci. On sám auto může rozebrat, ale nemá díly na opravu a v těchto dnech mu je ani nikdo nedodá. Prý nejdřív 7. ledna. Nedaří se sehnat nikdo, kdo by nám mohl pomoci. Horší čas jsme si snad ani vybrat nemohli. Přemýšlíme co dál.

Ptáme se, zda-li by bylo možné auto dostat do stavu, kdy dojedeme alespoň do přístavního města Alméria, které je 150 km vzdálené. Zde si již můžeme vzít trajekt do města Nador v Maroku a tam nám snad pomůžou. V Maroku totiž svátky nejsou, a tak by oprava v servisu nemusela trvat tak dlouho. Dalším výhodou jsou ceny ubytování a ostatních výdajů při čekání.

Podařilo se! Dočasné řešení je na světě a tak, abychom dojeli do Almérie. Celou cestu zvládáme bez problému, teplota se z normálu nepohnula ani o píď. Moc tomu nerozumíme, ale jsme za to moc rádi. Teď už jen přeplout do Maroka a doufat, že tam se nám problém podaří vyřešit.

V Almérii míříme přímo do přístavu a kupujeme si lístek na zítřejší trajekt. Zjišťujeme možnosti ohledně přespání a vyrazíme na prohlídku města. Spát můžeme v areálu přístavu přímo v našem stanu na střeše auta.

Alméria je moc hezké město a ačkoliv je tu 17 stupňů a je slunečno, vánoční výzdoba tu na nás kouká na každém rohu. Trochu zvláštní. Prohlédneme si město a jdeme zpátky do přístavu, rozložit stan, najíst se a pomalu se připravit ke spánku. Zítra nás konečně čeká Afrika. Doufáme, že problém s autem se nám podaří co nejrychleji vyřešit a naše cesta konečně začne na plné obrátky!

Den 5

Noc na parkovišti v přístavu nebyla úplně nejpohodlnější, ale vyspali jsme se celkem dobře. Budíček jsme měli nalíčený na 8 hodin. Je potřeba udělat ranní hygienu a přesunout se na parkoviště určené pro auta, která míří do Nadoru. Snídaně probíhá až tam. V 10 hodin se pomalu začínáme přesouvat na trajekt a lehce po půl 12 vyplouváme. Celý proces je velmi snadný, upřímně jsem čekal trochu větší oplétačky.

Máme tu krásné slunečné počasí, tak se sluníme na palubě a koukáme na širé moře. Doprovází nás houf racků a s Terezkou debatujeme o tom, kolik kilometrů nám asi budou dělat společnost. Snad nás neposerou. Na parkovišti v Almérii toho padalo dost a co vám budu povídat, není to jako když vás posere vrabec. Spíš jako by na vás vrabec spadl.

Plavba bude trvat 7 hodin, tak v Nadoru budeme až k večeru. Najdeme si místo k přespání a vyrazíme prozkoumat večerní město. Zítra budeme muset najít servis a nechat autíčko opravit.

Plavba se trochu protáhla a z lodě se dostáváme až kolem půl 8. Konec čekání doprovázelo hromadné troubení, trpělivost přetekla. Několik kontrol pasů, vyřízení kartičky pro auto, kompletní prohledání auta a můžeme vyrazit do města. Při prohledávání auta si pán všiml i taštičky na dron. Okamžitě se na něj doptával, protože na ten je v Maroku potřeba povolení. Našel ovladač, baterky ale dron nikde. Snažíme se mu vysvětlit, že ten u sebe nemáme a necháváme si jej poslat do Senegalu. Neumí anglicky, a tak je to trochu složitější. Po prohledání celého auta strážníkovi nabízíme cukroví, které nám na cestu přibalila maminka a uháníme do města.

Je půl 9 a naše momentální starost je dobít data na SIM kartu, abychom si mohli pro dnešní noc sehnat nocleh. Obcházíme pár obchůdků až narazíme na trafiku, kde nám data dobijí. Jdeme se tedy usadit do blízkého občerstvení, objednáme si ovocný koktejl a hledáme ubytování. Šlo to celkem rychle. Na bookingu zařizuji hned druhé ubytování, co jsem našel. Je pozdě, tak pro jistotu vytáčím číslo na WhatsAppu a ubytko si raději potvrzuji. Mustafa, to bude dnes náš pan domácí. Za chvíli už na nás mává před domem. Zavede nás do bytu, který pro dnešní noc budeme sdílet ještě s dalšími nocležníky. Mustafa má kamaráda, který je automechanik, tak s námi za ním zítra zajde a mrkneme se na to naše autíčko!