Z Tršic do Kapského Města: Pod vůní máty a volání muezzinů

Myslím, že snem každého dobrodruha je ponořit se do hlubin Afriky. Objevit dávný způsob života, nechat se pohltit nepřeberným množstvím kultur a zvyků. Nechat se pohltit tancem, zpěvem a pestrými barvami Afriky. Poznat na vlastní kůži Afriku takovou, jakou ji známe z knih a dokumentů. Romantickou Afriku, která má ale svoji historii, od kolébky lidstva až po dnešní těžký život. Směs arabského světa a černé Afriky. Je to ale složitý svět, který není pro každého. Ne nadarmo se říká, že Afriku člověk buď miluje nebo nenávidí.

Zápis z deníku:

Naše první ráno v Africe neprobíhá jinak než probuzením volání muezzina. Hlas, jenž přivolává k víře a z nádherných mešit se nese nad střechami celého města. Není se co divit, nacházíme se v arabském zemi, a tak nás tohle svolávání ze všech koutů Maroka bude doprovázet po celou dobu setrvání v ní. Já mám ale arabskou kulturu moc rád. Miluji tu všude přítomnou vůni, jejich architekturu a to, jak se Arabové oblékají. Máta, která vám zde provoní den snad na každém kroku. Rituál podávání čaje, který člověka nemůže nikdy omrzet a v těchto zemích je to neodmyslitelnou součástí jejich kultury. Rytmus jejich života nám okamžitě ukazuje, jak moc je jiný. Rána jsou tu ospalá, ale jakmile se místní probudí, začíná obrovská energie a všude přítomný chaos. Nám to tedy tak připadá, místní jsou ale v tomhle prostředí dokonale kovaní a já moc rád jen sedím bokem a pozoruji, jak žijí.

Naše první myšlenky ale směřují k autíčku, které potřebujeme vyléčit. Ani dnes se nám ovšem auto nepodaří vyřešit, protože je neděle a mechanik nepracuje. Dáváme si snídani ve městě a přemýšlíme, jestli nepřejedeme do Modrého města, kde počkáme do pondělí, než se tu zase bude pracovat. Při kontrole auta přichází Mustafa a řešíme, co že nás to vlastně trápí. Autíčko se nám přehřívá a vytrácí se nám chladící kapalina z chladiče. Mustafa říká, že měl před časem stejný problém se svým autem a jeho mechanik mu pomohl. Máme prý zůstat do zítra, projít si Nador a trochu si odpočinout. Zůstáváme!

Balíme si pár věcí do batohu a jdeme se projít po městě. Ochutnáváme různé druhy jídla, procházíme tržiště a nesmí chybět mátový čaj. Z nějakého důvodu tu čaje pijí extra přeslazené, asi jim to tak chutná. Mátový čaj tu ale mají úžasný, jen je nutné místním připomínat, že jej chceme bez hory cukru, který do něj dávají. Celé město krásně voní orientálními vůněmi a při 17 stupních si prohlídku velmi užíváme.

Oběd si dáváme uvnitř krásného tržiště. Někde v nitru jsme si našli tradiční vývařovnu, kde jedí místní. Z našich cest už víme, že nejlépe se najíme tam, kde jedí místní a cena bude přijatelná. Vývařovna podává pouze jeden pokrm. Dostali jsme fazole, chleba, paprikovou omáčku, čili papričky a smažené chobotničky a ryby obalené v něčem, co připomínalo strouhanku. Porce to byla opravdu obstojná, ani jsme ji nedokázali sníst a stálo to pouze 140 Kč za nás oba.

Po obědě si jdeme chvíli odpočinout na pokoj, dát si „dvacet“ nikdy neuškodí. Chvilka poobědového odpočinku nám dodala energii, a tak se vydáváme na pláž, kterou nám doporučil Mustafa. Prý je to krásná odpočinková zóna, kde si člověk může dát čaj, nebo něco malého na svačinku. Kolem moře je velmi rušno, ale zároveň tu působí velmi klidná atmosféra pod palmami, při zvuku šumícího oceánu. Lidé tu cvičí, hrají fotbal nebo se jen tak procházejí. My si uděláme asi dvou hodinovou procházku a cestou si sem tam dáme zdravotní hruškovici, kterou jsme dostali na cestu od našich přátel. Nechceme být nemocní nebo mít střevní potíže.

Nador je město koček, povalují se tu naprosto všude a jelikož my máme kočky moc rádi, tak každou chvíli někdo z nás pronese: „jéé kočička“. Všímáme si, jak ochotně zdejší lidé s kočkami ve městě žijí. Velmi často místní vidíme kočky krmit jen tak na ulici, jako by to byla samozřejmost.

Cestou k ubytování si zajdeme ještě na večeři. Najíst se tu je možné velmi levně, tak si naše zásoby, které si vezeme v našem domku na kolech, necháváme až dolů do černé Afriky, kde to nejspíš s jídlem nebude tak pestré jako v Maroku.

Nervozita nás dnes z postele vykope již brzy ráno, a i když víme, že město se probouzí jen velmi líně, my už netrpělivě vyhlížíme Mustafu. Tak jsme se dočkali a míříme k mechanikovi, který nám snad pomůže zbavit se problému, který nám tak trochu ztěžuje plně se ponořit do naší cesty. Nevnímáme to ale nějak tragicky, je to součást cesty a také nezapomenutelné zážitky, které jistě budeme ještě roky vyprávět.

Přijíždíme k malé garáži, kde na nás již čeká starší pán. Uvnitř své dílny má pár nástrojů, nádrž s vodou, pár plynových lahví a o moc víc už by se tam toho vlastně ani nevešlo. Oprava tedy probíhá jak jinak než venku na ulici. Náš mechanik zaběhne pro nové víčko od chladiče, celý chladič vytáhne a vyčistí. Já mezi tím běhám po městě a snažím se sehnat destilovanou vodu, protože máme pouze chladící kapalinu a dílna našeho mechanika ničím takovým nedisponuje. Není to ovšem nic jednoduchého, jelikož málo lidí zde umí anglicky a z obrázku či překladu místní mnohdy vůbec nevědí, co že to po nich vlastně potřebuji. Po několika minutách se mi ale přeci jen podaří najít ochotného mladíka, který se mnou oběhne pár obchodů a já se ke garáži našeho mechanika vracím i s potřebnou kapalinou. Během opravy si v ulici dáme výbornou snídani a bavíme se s malým hochem, kterého jsme velice zaujali. Po chvilce ostýchání a pokukování přichází k nám a pomocí překladače si řekneme pár vět. Zbytek opravy už tu tráví s námi.

Hotovo! Zavelí mechanik. Nastává chvíle pravdy. Volám Mustafovi a společně jedeme na zátěžový test. Mustafa nás vezme do hor, kde auto otestujeme. Po zhruba hodince testování v kopcích, vyhodnocujeme, že to vypadá dobře. Tak snad, kéž by bylo po problému. S dobrým pocitem se vracíme zpátky k dílně našeho mechanika. Zaplatíme 450 Kč, poděkujeme a s mechanikem se loučíme.

Je už půl třetí odpoledne a cesta do Modrého města pár hodin zabere. Modré město je naší další zastávkou, tak jako nejspíš většiny lidí, kteří Maroko navštíví. Rozhodujeme se tedy, že dnešní noc ještě strávíme v Nadoru a pokračovat budeme zítra. Zajdeme si na pozdní oběd a budeme nasávat atmosféru města. Ostatně to děláme moc rádi. Sednout si a trochu se nechat unášet zdejším životem.

Terezka dnes dostala chuť na plody moře, tak jsme si našli restauraci, kde tyhle pokrmy připravují. Byla plná místních lidí, podle toho usuzujeme, že se zde bude dobře vařit. V restauraci jedí celé rodiny, stoly mají plné různých potvůrek a u jídla vášnivě debatují. Zpozoruji, že objednávky se tu vyřizují přímo u chladícího pultu, kde si člověk vybere přesně to, na co má chuť. Usedáme a já jdu k pultu vybrat, co budeme jíst. V chladícím pultu je spoustu čerstvých mořských potvůrek a s pánem za chladicím pultem, který je bezpochyby ten pravý odborník, dáváme dohromady parádní kombinaci všeho možného. Na zdejší poměry je to trošku dražší, ale poslední dva dny jsme si z našeho denního rozpočtu ušetřili dost zlaťáků, tak si dnes dopřejeme! Průběžně dostáváme spoustu marockých dobrot až nakonec máme plný stůl jídla. Bylo to vynikající a naše břicha jsou naplněna až po okraj.

Cestou domů ještě hledáme trafiku, potřebujeme si koupit data k internetu. Zbytek dne už nás ale nic zajímavého nečeká, jdeme si odpočinout, protože brzy ráno chceme vyrazit do Modrého města. Konečně. Tak nám držte palce, aby problém s autem byl opravdu vyřešen!