Článek
Největším neštěstím pro sběratelství je situace, kdy velký sběratel zemře a jeho sbírka, považovaná dědici za bezcennou, se vyhodí na skládku s ostatním vybavením bytu. Je to velice smutné, ale zároveň celkem pochopitelné. Já sám jsem dlouholetým sběratelem obrázků a obalů ze žvýkaček. A já sám si uvědomuju, že bych nevěděl, kam se obrátit s nabídkou sbírky z dědictví, kdybych neměl k dispozici katalog sběratelů.
Tento katalog je k dispozici pouze pro členy českého Klubu sběratelů kuriozit. Navíc by mě odrazovala skutečnost, že bych musel oslovit celou řadu různě specializovaných sběratelů a s řadou z nich strávit nějaký čas při přebírání sbírky. To vše s nulovou zárukou, že si nakonec oslovení sběratelé něco vyberou a zaplatí alespoň můj vynaložený čas. Velkou roli při rozhodování dědiců může hrát i potřeba velmi rychlého vyklizení bytu a nemožnost cokoli kamkoli odložit. Tyto a celá řada dalších okolností proto může tlačit dědice k likvidaci potenciálně cenných sbírek, které by třeba mohly zaplatit nejen celé náklady na vystěhování, ale možná i část rekonstrukce bytu.
Sbírky opravdu nemusí končit na skládkách
Řešení pro rychlou, bezpracnou, a finančně výhodnou „likvidaci“ sbírky po sběrateli a jiné pozůstalosti může být poměrně jednoduché. Základem je potřeba zajistit, aby lidé neměli žádnou starost s hledáním informací o cenách nebo kontaktů na různé potenciální kupce. Aby necítili nejistotu nebo odpor vůči těm, na které se mají obrátit. Aby neměli žádnou práci s balením, převozem a uskladněním. Pouze by byli u předání, kde by ihned proběhl předběžný odhad a odsouhlasení ceny. Nejpozději následující pracovní den by byly odeslány peníze prodávajícímu. Dnes na podobném principu fungují desítky různých překupníků, kteří se zaměřují na výkup a rozprodávání pozůstalostí často v nevyhovujících podmínkách na různých blešácích. Já ale nemluvím o rozprodeji sbírek, ale o jejich shromažďování pod jednou střechou, kde budou slučovány do jedné špičkové národní sbírky a v ideálním případě k vidění v muzeu.
Jeden seriózní subjekt, jeden kontakt pro všechny
Mám na mysli založení speciálního neziskového Nadačního fondu, zaměřeného na podporu sběratelství. Pod tím se může skrývat mnoho navzájem propojených činností, jako třeba správa fyzického muzea s kuriózními předměty, provozování onlajnového katalogu sběratelských předmětů nebo právě výkup pozůstalostí a sbírek a po přebrání sbírek zkušeným personálem obchodování s přebytky. Kdokoli by si tak mohl vyhledat kontakt na tuto seriózní organizaci a zajistit si tak okamžitý odvoz všeho, co by mohlo být sběratelsky a obchodně zajímavé. Prodávající by tak místo odporu vůči vykutáleným překupníkům mohli mít dobrý pocit, že právě jejich nepotřebnosti poslouží dobré věci – obohacení České národní sbírky kuriozit, a že za ně ještě dostanou férovou cenu.
Hlavním cílem neziskového Nadačního fondu by bylo shromažďování, evidence, správa a další rozvoj kuriózních sbírek různých oborů, jako jsou třeba pivní suvenýry, kuřácké potřeby, obaly od čokolád, žvýkaček, čepelek a mnoho dalších předmětů. Takový fond by měl být řízen profesionálním vedením a o sbírky by se měli starat přímo sběratelé různých zaměření. Ti by zároveň s ostatními sběrateli z oboru mohli vytvářet katalog sběratelských předmětů, který by díky nevelkému zpoplatnění mohl být hlavním zdrojem příjmů celé organizace. Možná by bylo možné pod jednou střechou provozovat i celou řadu propojených fyzických muzeí.
Pohledem sběratelů
Nezisková organizace, řízená profesionály a spravovaná sběrateli, by mohla být tím nejlepším řešením nejen pro zachování, ale i pro zvýšení sběratelské prestiže Česka ve světě. Řešením, aby se končící sběratelé a sběratelky v Česku i zahraničí už nemuseli obávat o budoucnost svých sbírek. Aby se svému koníčku mohli věnovat s vědomím, že jejich sbírky přežijí, stanou se součástí něčeho většího a že tak jejich sběratelský život měl hluboký smysl. Že NESKONČÍ na skládce a v zapomnění. Přidat by se mohli na sklonku svého života nebo kdykoli dříve. Například kdyby došlo k ohrožení sbírky jejím vynuceným prodejem kvůli dluhům nebo kvůli jiné neočekávané životní události.
Příklad autora článku
Jsem dlouholetým sběratelem obrázků a obalů ze žvýkaček. Moje sbírka svým počtem téměř 50 000 exemplářů patří k těm větším v Česku. I mně se podařilo neúspěšným pokusem o podnikání nasekat velké dluhy a hrozil mi prodej sbírky. Nepočítaje rodinu, tak prodej toho jediného, na čem mi v životě záleží, co vyplňuje můj volný čas, co mě naplňuje a čemu rozumím. Při vynuceném prodeji by sbírka dosáhla na zlomek své skutečné hodnoty, protože by ji za plnou cenu nikdo nedokázal koupit a po jednotlivých kusech nebo sériích by ji v aukcích exekutoři určitě neprodávali. Kdybych mohl, obrátil bych se na specializované muzeum žvýkaček a prodal mu svoji sbírku za přiměřenou cenu. Jenže tu možnost jsem neměl, nemám a téměř jistě mít nebudu, když pro to sám něco neudělám.
Ve svých 48 letech jsem se dostal do stavu, kdy už mi nezáleží na vlastnictví mé sbírky. Důležité je pro mě pouze to, abych mohl využít svých znalostí a zápalu, a mohl se svojí sbírkou nadále pracovat, ať už se se mnou stane cokoliv. Pokračovat na její katalogizaci a podílet se na jejím zdokonalování. Už jsem se spojil s největším a nejaktivnějším sběratelem obrázků a obalů ze žvýkaček v Česku, abychom své sbírky spojili do jedné velké, co neucelenější a nejkvalitnější muzejní sbírky. Proto jsem napsal tento článek. Abych nějak podpořil své úsilí o založení neziskového Nadačního fondu, který by spravoval české Muzeum žvýkaček. To by naše sbírky odkoupilo a my bychom se stali jejími správci na tak dlouho, dokud toho bude každý z nás schopen.
Další rozšiřování a doplňování sbírky by financoval její nový majitel, tedy Nadační fond. V různých koutech světa jsou sběratelé žvýkaček, specializující se na produkci vlastních zemí, nebo na něco jiného. Většinu předmětů v těchto sbírkách nemáme, protože se v Česku a okolí neprodávaly. Sami tyto sbírky nikdy nedokážeme koupit a začlenit do naší nespecializované, různorodé sbírky.
Jsem sice snílek a idealista, ale ne až tak moc odtržený od reality, abych nevěděl, že zaměření pouze na žvýkačky s pár desítkami sběratelů je neufinancovatelné. Chtěl bych tedy tímto zároveň oslovit další významné české sběratele ostatních kuriózních, ale i tradičnějších oborů, jako jsou známky, bankovky, zbraně a podobně. Nejde jenom o to, abychom silou několika desítek velkých sběratelů dokázali zaujmout média a první mecenáše a dárce, ale abychom společně navrhli přesnou podobu a fungování nadačního fondu a společně začali pracovat na vývoji profesionálního onlinového katalogu kuriozit, který by dokázal oslovit nejen statisíce sběratelů, ale i veřejnost a firmy po celém světě.
Sbírka 623 000 sýrových etiket a obalů nám budiž příkladem
Že je možné spolupracovat na vytvoření jedné špičkové národní sbírky, dokládá největší světová sbírka Laktos Collection, obsahující 623 000 sýrových etiket a obalů z celého světa. Tato sbírka je umístěna v Česku a obsahuje tři sloučené velké sbírky dvou českých sběratelů a jednoho z Nizozemska. K tomu mohlo dojít pouze díky zastřešení sbírky mlékárenskou společností Laktos.
Bylo by příhodné, kdyby se i sběratelům žvýkaček dostalo podpory například globální značky Wrigley´s, spadající pod jinou miliardovou globální značku Mars, která má dokonce v Praze evropskou centrálu. Člověk by řekl, že my, sběratelé, musíme mít bohatou sbírku všemožných předmětů, které tato firma stejně vyhazuje. Nejen kompletní sady obalů a krabic ve všech jazycích a variantách, ale také různé vizitky, reklamy, cedule, dokumenty, nějaké grafické návrhy a tak dále. Jenže my, sběratelé, od této společnosti nemáme vůbec nic, protože se s námi odmítá bavit. Všechny ty hezké řeči, jak pomáhají, kde to jenom jde, jsou očividně falešné, když takto přehlížejí své největší fanoušky, kterými jsou sběratelé jejich produktů. Proto i my, stejně jako třeba sběratelé pohlednic a kapesních kalendáříků a mnozí další, potřebujeme nezávislou organizaci, která by nahradila nečinnost a ignoranci takovýchto extrémně bohatých firem. Přestože tak nikdy nezískáme například kompletní sady vzácných obalů, jako jsou třeba tyto se jmény, vydávané v několika příchutích v několika zemích s místními jmény.
Vrchní obaly ze žvýkaček Wrigley´s s českými jmény.
České sbírky jsou neuvěřitelně velké
Mnohým sběratelům v Česku se podařilo nashromáždit ty největší nebo nejunikátnější sbírky na světě v řadě oborů, nazývaných kuriózními. Pokud navštívíte web českého Klubu sběratelů kuriozitt, naleznete na něm žebříčky sběratelů s údaji o velikosti jejich sbírek. Zde můžete v rychlosti nahlédnout na ty největší české sbírky:
1. Kapesní kalendáříky – 600 000
2. Pivní etikety – 330 000
3. Sýrové etikety – 251 000
4. Kuřácké potřeby – 226 000
5. Pohlednice – 221 000
6. Obrázky a obaly ze žvýkaček – 192 000
7. Čokoládové obaly – 165 000
8. Pivní tácky – 130 000
9. Filmové plakáty – 80 000
10. Filmové fotografie – 70 000
11. Papírové ubrousky – 64 000
12. Obaly porcovaných čajů – 59 000
13. Čepelkové obaly – 48 100
14. Plechovky od piva – 21 000
15. Korunkové uzávěry – 15 600
16. Pivní láhve – 9 200
17. Knoflíky uniforem – 6 500
S přibývajícím věkem a zhoršujícím se zdravím sběratelů a sběratelek přichází obava z toho, jak bude se sbírkami naloženo po jejich odchodu. Bohužel sběratelství dnes netáhne a většina sběratelů nemá pokračovatele. Proto je zatím budoucnost většiny těchto ohromných sbírek značně nejistá.
- Máte lepší nápad, jak tyto ohromné sbírky zachránit pro další generace tady v Česku než pomocí specializovaného Nadačního fondu? Napište mi do komentářů.
- Pokud si to můžete dovolit a chcete pomoci tyto sbírky zachránit, a jednou i představit veřejnosti v muzeích, kontaktujte mě a pomozte nám s první investicí do nezbytných právních a poradenských služeb.
- Vlastníte velkou sbírku a před jejím rozprodejem po malých částech byste dali přednost, někdy v budoucnu, jejímu odprodeji vcelku, specializované neziskové organizaci? Kontaktujte mě a podpořte výše uvedenou myšlenku přidáním svého jména do seznamu podporovatelů.
Malá zajímavost na závěr – nejvzácnější český obal ze žvýkačky
Malou zajímavostí je, že v Česku byla vyrobena první žvýkačka v Evropě. Bylo to pravděpodobně v roce 1902 a jmenovala se RICY. Z dobových reklam je známo, že existovalo 10 příchutí. Doposud ale bylo objeveno pouze 7 obalů se 3 příchutěmi!!! Je otázka, zda se jich do současnosti dochovalo více, než jenom těch 7 kusů. Pokud takový obal máte, neváhejte ho nabídnout na Aukru. Když budete mezi prvními, dobře ho prodáte. Obzvláště bude-li ve výborném stavu. Pokud máte o těchto žvýkačkách nějaké informace, podělte se o ně prosím. Historie této značky je jedna velká záhada.
Vzácný český obal z plátkové žvýkačky Ricy
Takovéto obaly ve špičkovém stavu by se jednou skvěle vyjímaly v českém muzeu žvýkaček, co myslíte? Velmi vzácné by byly i kompletní noviny z let okolo 1902, s dobovou reklamou na tyto žvýkačky. Ideálně z každé země, jejíž jazyk je uveden na obalu.
Anketa
Následující článek:
