Umělý jazyk na školách by každému dítěti otevřel dveře do celého světa

Jaký by mohlo mít zrušení druhého cizího jazyka právě naopak zajímavý dopad na vzdělávání i upotřebitelnost mládeže v jejich dospělém životě. Toto je názor člověka s učňovským vzděláním, který se nikdy nedokázal naučit cizí jazyk, takže mnohem vzdělanější lidé a učitelé se mnou nejspíš nebudou souhlasit.

Předcházející články:

Už nějaký čas se v médiích vyjadřují podporovatelé i odpůrci dvou cizích jazyků na školách. Možná bychom se ale měli zamyslet nad tím, jestli je vůbec dobré mít jakýkoliv cizí jazyk na školách povinný. Zda je to nejen pro každého jednotlivce, ale také pro naši zemi a Evropu to nejlepší. Nebo zda je plošné prosazování byť jediného cizího jazyka, ohýbáním hřbetu před ekonomicky významnějšími zeměmi a omezování ekonomického růstu vlastní země a potenciálu jejích občanů.

Tady se nám nějak sráží dva protichůdné argumenty. Jedním velice rozšířeným argumentem je, že anglicky prý mluví celý svět. Tím protichůdným argumentem je, že bez dalších cizích jazyků se prý do budoucna nikdo neobejde. Jak je to tedy opravdu? Očividně je tvrzení o celém světě mluvícím angličtinou nehoráznou lží. Kdyby to byla pravda, potřebovali bychom studovat další cizí jazyky? V každé zemi světa je nějaká skupina lidí, kteří mluví pouze rodným jazykem. Potom se tedy jeví pravdivým tvrzení, že bez cizích jazyků se ještě po mnoho desetiletí neobejdeme. Přesto si dovolím tvrdit, že i tohle tvrzení pokulhává.

Kolika a jakým jazykům by se měla mládež na školách věnovat, aby jim v budoucnu odpadly všechny bariéry, potenciálně jim bránící ve volném cestování, podnikání, nebo hledání zaměstnání ve světě? Jenom v Evropě se mluví několika desítkami jazyků. Měla by mládež znát všechny? A co když nějaký blázen bude chtít na jiný kontinent? Z tolika jazyků by jednomu praskla hlava. Než se dostaneme k hlavnímu tématu, podíváme se na cizí jazyky pohledem politiků.

Uvědomují si vůbec rodiče dětí školou povinných, jaká se od jejich ratolestí očekává jazyková úroveň zvolených cizích jazyků po dokončení školní docházky? Možná kdyby ano, že by se druhý cizí jazyk na školách nikdy neprosadil. Nahlédl jsem za vás do velice nezáživného dokumentu nazvaného Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Možná už je to jinak, ale tento fantasmagorický dokument tehdy obsahoval 198 stran. Včetně příloh 264. Pro nahlédnutí do myslí politiků budou stačit 3 výtažky z tohoto dokumentu.

V kapitole 01, straně 4, odstavci a názvu 1.3 ´Co je vícejazyčnost´, se mimo jiné píše: Člověk může využít své znalosti více jazyků k porozumění psanému nebo dokonce mluvenému textu v tom jazyce, který dříve neznal, protože rozpozná slova objevující se v novém podání, ale pocházející ze společné slovní zásoby internacionalismů. Ti, kdo mají třeba jen omezené znalosti, jich mohou využít ke zprostředkování domluvy mezi lidmi, kteří nesdílejí žádný jazyk, kterým by se domluvili. Takoví jedinci mohou dosáhnout určitého stupně komunikace i bez pomoci zprostředkovatele tak, že zapojí veškerý svůj jazykový repertoár a budou experimentovat s alternativními způsoby vyjádření v jiných jazycích nebo dialektech, využijí doprovodné rysy jazykového projevu (mimiku, gestikulaci, výraz tváře atd.) a radikálně zjednoduší svůj jazykový projev.

Taky Vám to přijde jako naprosto imbecilní argument pro vícejazyčnost? V podstatě vám říká: Nuťte své děti učit se mnoho let cizí jazyky, aby se následně mohli dorozumívat rukama a nohama. Co třeba takováto definice: Vícejazyčnost je schopnost domluvit se více jazyky na vysoké úrovni. Ještě bych to doplnil drobností: A to z vlastní vůle a přesvědčení.

Na straně 5 následuje: Z tohoto pohledu se cíl jazykového vzdělávání naprosto mění. Už není pojímán jednoduše jako zvládnutí jednoho nebo dvou, či dokonce tří jazyků, chápaných izolovaně a majících za jediný možný vzor rodilého mluvčího. Místo toho je cílem rozvíjet takový jazykový repertoár, v němž hrají svou roli všechny jazykové schopnosti. Z toho samozřejmě plyne, že by nabídka jazyků vzdělávacích institucí měla být různorodá a studenti by měli dostat příležitost k rozvoji vícejazyčné kompetence.

Převedeno do lidské řeči. Ano, cíl se změnil. Už není cílem domluvit se na jednom společném jazyku, který všichni Evropané dokonale ovládnou a budou si navzájem dokonale rozumět. Novým cílem je umět ode všeho trochu a dohromady nic. Mimochodem, co vy si představíte pod pojmem ´všechny jazykové schopnosti´?

Závěrem předchozího odstavce tomu dali tečku: K tomuto účelu Společný evropský referenční rámec poskytuje nejen stupnice úrovní celkového ovládání daného jazyka, ale také specifikace užívání jazyka a aspektů jazykových kompetencí, což učitelům v praxi usnadní konkretizaci nejrůznějších cílů a popis zvládnutí učiva podle toho, jak se liší potřeby, vlastnosti a možnosti studentů.

Mluví se zde o konkretizaci nejrůznějších cílů. Přitom cílem studia cizího jazyka by mělo být vždy jeho co nejdokonalejší zvládnutí. Chce-li někdo komunikovat pomocí gest, ať jde studovat pantomimu, a ne cizí jazyky.

Ještě věříte, že dva cizí jazyky jsou pro budoucnost vašich dětí to nejlepší? Potom je nejvyšší čas představit vám zcela odlišný koncept jazykového vzdělávání. Bude záležet pouze na vás rodičích, zda to zůstane zajímavou utopií, nebo jestli se rozpracuje do seriózního plánu a strategie, a vašim dětem skutečně otevře celý svět.

Nenechte už si více nalhávat, že stačí domluvit se na základní úrovni. Zeptejte se zahraničních firem v Česku, co si o základní úrovni němčiny nebo francouzštiny myslí ony. Vyžadujte po školách pro své děti úroveň rodilého mluvčího v jazyce, ve kterém této znalosti může s dostatečným úsilím dosáhnout téměř každé dítě. A nejen dítě. Stejně tak dospělí i starší lidé. Vysokoškoláci, řemeslníci i lidé vykonávající pomocné práce.

Máte obavy, že když se umělá pozemština zavede pouze na českých školách, že to bude vašim dětem k ničemu? Tak přinejmenším výborná znalost mezinárodní pozemštiny je mnohem lepší než základní znalost dvou cizích jazyků. No a za další. Po celé Evropě je poptávka po kvalifikovaných zaměstnancích. Dnes jsou čeští studenti pro evropské zaměstnavatele bez jejich rodných jazyků neupotřebitelní. Ale co když za pět let z českých škol vyjdou statisíce mladých lidí s výbornou pozemštinou? S jazykem, který se zahraniční zaměstnavatelé a jejich zaměstnanci dokážou naučit na plynulé základní cestovatelské a profesní úrovni za pouhé dva měsíce? Vaše děti si nebudou vybírat zahraničního zaměstnavatele podle svého druhého cizího jazyka, ale ze všech evropských zaměstnavatelů poptávající odborníky se znalostí pozemštiny. Můžeme tak vypustit sněhovou kouli, která jako lavina nakonec zachvátí celý svět.

Pro svoji logiku a jednoznačnost je znalost pozemštiny dobrou pomůckou pro studium dalších cizích jazyků. To jsou přímé zkušenosti z vlastní praxe anglického učitele angličtiny, francouzštiny a pozemštiny, který o tom vypráví v tomto videu: Learn Esperanto first: Tim Morley at TEDxGranta. Tim Morley je esperantista, který nejspíš nevěří v globální úspěch jazyka. Proto se drží hodně při zemi. Pojďme se trochu více odvázat a probrat hodně kacířskou myšlenku. A to, že by pozemština nebyla jenom prvním, ale jediným povinným jazykem na školách. Každý další jazyk by si zařizovali ve vlastní režii pouze ti rodiče, kteří v cizích jazycích vidí smysl anebo si je můžou dovolit. Když se pořád hledají způsoby, jak ve školství ušetřit, tak vymýcení potřeby cizích jazyků by mohla být jednou z cest. Když Američanům stačí jediný jazyk, proč Čechům a Evropanům by nemohli stačit jazyky dva? Jeden rodný a druhý na úrovni blížící se rodnému.

Výše uvedená povinnost jediné pozemštiny je relativní, protože v ideálním případě by se pozemština neučila jako samostatný předmět, ale sloužila by jako studijní pomůcka. Jinými slovy by šlo o dvojjazyčnou výuku. V úplném začátku by se muselo začínat s jednotlivými slovíčky a krátkými větami. Později by se přidávalo víc a víc, až by se vyučovalo půl na půl v češtině a pozemštině. Tím by se uvolnil prostor pro další předměty. Odpadla by potřeba motivace dětí ke studiu, a zároveň by se společně s dětmi učil pozemsky také celý učitelský sbor. Zcela by tak odpadla potřeba hledat nové učitele. Ti totiž pro výuku pozemštiny nejsou potřeba. Zvládne ji jakýkoliv učitel kteréhokoliv předmětu.

Potřebují dnes žáci motivaci pro používání češtiny ve škole? Myslím, že nikoli. Rodný jazyk je zcela přirozený nástroj pro komunikaci dětí s učiteli, pro získávání informací z učebnic a dalších pomůcek, pro sledování obsahu v médiích. Pozemština se vyslovuje prakticky stejně jako čeština, takže nepotřebujete jazyk procvičovat s rodilým mluvčím. Postupným začleňováním do výuky by se pozemština stala naprosto přirozeným jazykem i pro méně nadané žáky. Počet hodin by se tak z několika týdně s cizím jazykem, zvýšil na několik hodin denně s pozemštinou. Tím by zcela přirozeně mládež získala bohatou slovní zásobu, kterou by denně procvičovala při učení se všech ostatních předmětů. Pozemštinu zvládnou i rodiče, dědečkové a babičky, takže by mohli procvičovat jazyk doma s dětmi a snáze si ho tak sami osvojit.

Záleží na okolnostech. Celé je to hodně zjednodušené, ale umělý jazyk je jediný, kde by to mohlo fungovat. Samozřejmě ne lusknutím prstů. Ne bez spousty kvalitního obsahu, pomůcek, lekcí pro učitele a rodiče, bez návodů. Nejspíše ani ne bez podpory českých firem při vzniku potřebných onlajnových kurzů a pomůcek, nebo při nabídce pracovních pozic. Pokud by se podařilo obejít papírové učebnice a pomůcky, byla by to jistě zajímavá úspora jak pro školy, tak pro rodiče. V konečném důsledku i pro ty firmy. Každé dítě už snad má chytrý mobil. Řešení by se muselo najít pro starší generace učitelů, které se s moderními technologiemi moc nekamarádí. Takovýto koncept s pozemštinou by možná mohl být i zajímavým řešením pro případné zajištění chybějících učitelů a učitelek ze zahraničí. Asi ne pro všechny obory, ale matematika, fyzika, informatika a další obory jsou snad na celém světě stejné.

Třeba proto, aby cizí jazyky už nikdy a nikde na světě nebyly potřeba a nikdy nikdo už nemohl být znevýhodňován a diskriminován kvůli neznalosti některého z cizích jazyků. Abychom odstranili nesoulad v tom, že mladým Američanům jeden jazyk stačí, zatímco pro Evropskou mládež jsou i tři jazyky málo. Proto, abychom přestali vychovávat konzumenty amerického obsahu, výrobků, služeb a ideálů. Místo toho abychom vychovávali vlastní tvůrce obsahu a služeb pro celý svět, kde angličtina už nebude mít takový význam, jako má dnes. Pozemština je možná jediný způsob, jak mít alespoň šanci Ameriku ekonomicky nejen dohnat, ale také ji donutit ke sledování našeho obsahu a kopírování našich aktivit.

Nebo pozemština ve školách může dávat smysl taky v tom, abychom pro další generace zachránili vlastní rodný jazyk před totální zkázou přicházející se zcela odlišnou angličtinou. Mládež studující angličtinu a konzumující americký obsah jednoznačně upřednostňuje cizí jazyk před vlastním rodným i tam, kde by k tomu vůbec nemělo docházet. Už se dokonce vytváří slovníky zprzněné češtiny pro rodiče a starší lidi místo toho, aby se mládež naučila pořádně česky.

Toto je pátý článek z minisérie o Jazykové Revoluci s pozemštinou. Druhým rodným jazykem pro celý svět. Následující poslední článek bude o samotném nastartování Jazykové Revoluce.