Umělý jazyk esperanto svou genialitou předstihne každý cizí jazyk

Já tyto články nepíšu proto, abyste si díky esperantu našli nové přátele, na což vám dnes lépe poslouží angličtina. Nebo abyste se lépe učili cizí jazyky, což z plnohodnotného alternativního jazyka dělá druhořadou studijní pomůcku. Právě takto nejčastěji argumentují esperantisté. Ne. Já tyto články píšu proto, že esperanto skutečně může od základu změnit svět i váš život, a vy nejspíše ani netušíte proč a jak. Protože kdyby tohle obyčejní lidé věděli, nejspíš by si nikdy nenechali svými politiky diktovat jakýkoliv cizí jazyk.

Chci se pokusit pomoci každému, kdo kromě esperanta jinou alternativu nemá a nikdy mít nebude. Kdo zároveň nechce zůstat opovrhovaným a vysmívaným člověkem jenom proto, že neumí cizí jazyky. Pomoci těm, kterým neznalost jazyků znemožňuje překročit hranice své země. Nebo těm, kteří ve vlastní zemi nemají právo na dobrou práci bez skvělé angličtiny.

Ze stejného důvodu, proč se dnes protežuje angličtina. Protože esperanto má nejvíce podporovatelů, mluvčích a obsahu, což samo o sobě vypovídá hodně o jeho kvalitě. Čistě ideologicky a neurčitě by se dalo říct, že tak jako neřešíte cizí jazyky při pohybu po Česku, abyste je nemuseli řešit ani při pohybu kdekoli po světě, protože se tam domluvíte jako se svými sousedy za plotem svého domu. Abychom se všichni do několika let dostali do situace, ke které se angličtina nepřiblížila ani po mnoha desetiletích.

Z praktického pohledu proto, že tento jazyk, stejně jako metrická soustava, vyniká pravidelností a logikou, která zaručuje jeho až neskutečně snadnou naučitelnost pro všechny věkové skupiny lidí. To znamená, že s esperantem se budete méně učit, a přitom více umět. Vždyť který z národních jazyků se mladí i staří dokážou naučit na výbornou úroveň C1 za jediný rok? Přesto naprostá většina lidí nemá ani základní představu o slovní zásobě a systému tvorby slov a vět v tomto geniálním jazyce. Proč je tak snadné se ho naučit.

Pomiňme teď odpůrce z řad angličtinářů, kteří nejspíš sobecky myslí především sami na sebe. Velkým problémem se může stát motivace prvních podporovatelů a potenciálních studentů esperanta. Těžko totiž budou pro jazyk hledat praktické využití pro mezinárodní komunikaci, když současný asi 1 milion mluvčích je hodně řídce rozesetých po celém světě. V první řadě esperanto bude muset nejspíš najít specifickou skupinu firem a osob, které nepotřebují řešit mezinárodní, ale mezinárodnostní komunikaci v rámci uzavřených pracovních skupin. Může jít například o stavební a dělnické profese a další obory. Až potom se jazyk může začít šířit dále. Ale i tak…

Esperanto je sice geniální jazyk s ohromným potenciálem, ale veřejnost, pokud už ho vůbec zná, považuje ho za bezcenný, mrtvý, případně volnočasový jazyk, výhradně pro jazykové nadšence. To bude nutné změnit. Bude nutné v lidech vytvořit zcela nové asociace, nová myšlenková spojení pro tento jazyk. Je velkou otázkou, jestli je to vůbec možné, a jestli je vůbec žádoucí usilovat o změnu myšlenkového spojení na jazyk esperanto. Já se domnívám, že je nezbytné toto úsilí posunout na úplně jinou úroveň.

Ano, až tak daleko je podle mě potřeba zajít. Je potřeba změnit samotný název jazyka, který má smysl pro pár set tisíc nadšenců, DOUFAJÍCÍCH v globální úspěch. To totiž znamená esperanto: DOUFAJÍCÍ (člověk). Je to název odvozený z pseudonymu jeho vynálezce, kde to slovo dávalo velký smysl. Vynálezce esperanta doufal, že se prosadí. Pro jazyk je to ale příšerně zoufalý název. Pokud si mají lidé tento jazyk spojovat s něčím jiným, novým, potřebujeme taky nový, ambiciózní název, spojovaný s úspěchem a penězi. Název odpovídající potenciálu jazyka stát se Druhým rodným jazykem pro celý svět. Ne pouze pro Evropu, ale pro všechny pozemšťany.

Proto přicházím s jeho přejmenováním na hezkou českou pozemštinu. Půjdu příkladem a nadále už budu používat pouze tento nový název. Vyzývám vás tímto k následování a používání nového názvu. Je to nezvyklé, možná bláznivé, ze začátku budou dva názvy určitě chaotické, ale za několik let to bude úplně normální a zažité. Čím méně mluvčích a obsahu, tím snáze přejmenování proběhne. Pokud má být esperanto šampionem mezi jazyky, musí se taky jako šampion jmenovat.

Tady už přecházíme k velice krátkému představení jazyka samotného. Kdo bude chtít, zjistí si více informací vlastní cestou. Jenom se musíte připravit na to, že si u toho přečtete i spoustu fanouškovských textů. Vám by ale mělo jít hlavně o užitek, o prachy. Tak pojďme na ty výhody…

To jsou ty důvody, proč se s pozemštinou budete méně učit, a přitom násobně více umět.

Velmi stručně řečeno, pozemština je v převážné většině tvořena kořeny slov, ​které se různě kombinují s množstvím předpon, přípon a ​koncovek, nebo s dalšími kořeny slov. Je to neuvěřitelná skládačka, která ​minimalizuje čas potřebný pro učení. S každou jednou naučenou ​předponou, nebo příponou, se zcela automaticky a bez učení rozšiřuje vaše slovní zásoba o ​mnoho nových slov. Porovnejte slova v pozemštině, angličtině a češtině, vycházející ze společného slovního kořene pro slova spojená s jídlem ´manĝ…´ (mandž…). Samotný kořen nemá vlastní význam. Zcela jednoznačný význam získává až s konkrétní příponou a/nebo koncovkou. Dokonce můžete vytvářet slova nedávající smysl.

Jak vidíte hned u druhého slova v přítomném čase. Kdykoli se něco odehrává v přítomnosti, tak to vždy končí koncovkou …as. Minulost vždy končí na …is a budoucnost na …os. Jestliže v angličtině potřebujete na ovládnutí časování sloves roky, tak v pozemštině to ovládnete navždy a definitivně nejpozději za jednu jedinou hodinu svého času. A tak je to skoro s celou gramatikou. Za jediný měsíc máte gramatiku pozemštiny v malíčku.

Ani se slovní zásobou se nemusíte nijak zvlášť trápit. Když se naučíte například nové slovo SEND…I (poslat) a na konci budete měnit koncovky s jasně daným významem, tak prakticky okamžitě umíte slova jako posílá, poslal, poslaný, posílající, posílajíc, pošle, zásilka, zasílání, a další. Písmeno …i na konci vždy znamená sloveso v infinitivu (dormi, iri, flugi, salti, drinki…). Má smysl něco dále vysvětlovat? Díky tomuto systému vaše slovní zásoba poroste téměř exponenciálně.

S pozemštinou můžeme být na prahu nové éry, která snad každému může zjednodušit a zpříjemnit život, přinést nové podnikatelské příležitosti. Vždyť i angličtina má své hranice využitelnosti. Když nic jiného, může pozemština zaplnit alespoň tato bílá místa bez angličtiny. Přesto je nám politiky, médií i podnikateli podsouváno, že neznalost angličtiny je osobní i národní ostudou. Že angličtina je jedinou možnou cestou k lepším zítřkům. Že nic jiného nedává smysl. Avšak tato tvrzení se zakládají na lži a ignoranci. Na ignoranci miliard lidí, kteří anglicky neumí a nikdy umět nebudou.

Nebylo by lepší přestat s plošným protlačováním angličtiny a cizích jazyků? Ať se je učí jenom ti, kteří opravdu chtějí? Co kdybychom jazykům ponechali volný prostor, abychom mohli ve férovém konkurenčním prostředí a férové soutěži zvolit ten nejlepší jazyk pro budoucnost lidstva?