Článek
Jazyka, který by dokázal nahradit diskriminační protěžování určitého národního jazyka na úkor jiných jazyků a národů. Cílem mnoha těchto tvůrců nebylo pouze vytvořit národnostně neutrální jazyk, ale zároveň jazyk násobně rychleji naučitelný, než je jakýkoliv jiný. Řadě autorů se to jistě povedlo, ale pouze jediný umělý jazyk se navzdory nenávisti a odporu diktátorů i demokratických elit dokázal prosadit a má přes milion mluvčích. Jenom na Duolingo.com se ho učí přes 600 000 lidí (jenom v angličtině 381 000), aniž by pro něj měli v současnosti využití. Tím jazykem je esperanto, které vzniklo už před více než 130 lety (1887).
Umělé jazyky mají řadu kritiků
Když si začnete pročítat články a příspěvky odpůrců praktického používání umělých jazyků, často se setkáte s argumenty, hodícími se stejně dobře i na jiné cizí národní jazyky, někdy i na angličtinu. Jedním z hlavních argumentů by mohl být ten, že angličtina je všude a že není možné ji porazit, ani konkurovat. Kdyby tohle byla pravda, proč potom mládež ve školách povinně a proti své vůli marní čas s druhým cizím jazykem? Není to právě proto, že sny a lži o všudypřítomnosti angličtiny jsou jenom sny a lži, co se rozplynou v okamžiku, kdy opustíte svůj pokojíček s internetem? Že se mimo německá centra neobejdete bez němčiny, ve Francii bez francouzštiny atd.? O rozvojových zemích ani nemluvě?
Podle kritiků umělých jazyků je angličtina konečné řešení jazykového problému a její úpadek už nikdy nemůže nastat s ohledem na to, jak prorostla do běžného života, obchodu, politiky i vědy. Kritici umělých jazyků by se měli podívat do historie jazyků a vyvodit z toho správné závěry. Naši předci měli určitě stejně naivní představy o definitivnosti dominantního jazyka jejich doby. Ať už to byla francouzština, latina, nebo jazyky z ještě dávnějších dob. Ani současníci by si neměli vytvářet falešné iluze o angličtině.
Nebo je to jenom obranný reflex vycházející z děsivé představy, že by i s výbornou znalostí angličtiny byli měnícím se prostředím donuceni naučit se esperanto, aby nepřišli o svoji dobrou práci? Nebo že ostatní se za jediný rok naučí více, nežli oni zvládli až po mnoha letech?
Umělé je téměř vše okolo nás
Žijeme v umělém světě. V našich domovech jsou skutečně přírodní snad jenom květiny v květináčích a domácí mazlíčkové. I voda z kohoutku je uměle upravená. Kdyby umělé věci nebyly lepší a výhodnější, lidstvo by je nepoužívalo. A pokud je snazší a výhodnější používat umělý jazyk, neměli bychom jím bláhově pohrdat jenom proto, že se po mnoho staletí neutvářel v nějaké zemi. I s mnoha nepravidelnostmi a výjimkami z toho pramenícími.
Pokud bychom chtěli pohrdat umělým jazykem, museli bychom stejně tak pohrdat umělou metrickou soustavou, která přitom zjednodušila a standardizovala měření. Díky zavedení metrické soustavy a desítkového systému se měření stalo jednodušším, univerzálnějším a srozumitelnějším pro všechny. Standardizované měření podpořilo rozvoj průmyslu a technologií. Usnadnilo vzdělávání a šíření znalostí v oblasti matematiky a fyziky. Její univerzálnost, jednoduchost a logika usnadnila spolupráci, podpořila pokrok a zlepšila životy lidí na celém světě.
I Amerika musí postupně přecházet na tento globální standard, aby se udržela na špici jako ekonomická a vojenská velmoc. Nikoho v Evropě dnes ani nenapadne, že bychom měli kopírovat Ameriku s jejich palci, stopami, yardy a mílemi. Ten náš umělý systém je nezpochybnitelně dokonalejší a jednodušší. Přesto se o podobné zpátečnictví v oblasti jazykové snažíme s angličtinou, která je v porovnání s umělým jazykem nesmírně složitá a chaotická. Lze tedy předpokládat, že ve férovém souboji, bez umělého protěžování, by angličtina nemohla obstát. Ani při dosavadní míře jejího rozšíření a využívání.
Ať už šlo o arabské číslice, metrickou soustavu, knihtisk nebo internet, vždy to začínalo jedním člověkem. Když ten jeden člověk přišel s nápadem, který byl jednodušší, efektivnější, rychlejší, nebo měl nějakou jinou zásadní výhodu, tak zaujal další lidi a začal se šířit. Neexistuje důvod, proč by to nemohlo fungovat u umělého jazyka.
Umělý jazyk jako jediný úřední jazyk evropských zemí
Proč členské země EU ještě stále nemají jeden jediný společný úřední jazyk? Když už jsme se dokázali shodnout na tolika různých věcech, proč se stále nedokážeme shodnout na jediném společném neutrálním jazyce? Proč naopak trváme na cizí angličtině a na mnohojazyčnosti, jdoucí přesně opačným směrem, nežli je dokonalé vzájemné porozumění si mezi národy? Proč stále plnými hrstmi rozhazujeme peníze, abychom si udrželi jazykovou bariéru, bránící nám skutečně svobodně cestovat, pracovat, nebo podnikat po celé Evropě? Kdyby Evropa mluvila jedním společným jazykem, ušetřili bychom všichni za nepotřebné jazykové vzdělávání, za překlady do desítek jazyků. Jedním jazykem bychom všichni dokázali místo 10 milionů Čechů oslovit téměř 450 milionů Evropanů. To už je následování hodné číslo zbytkem světa a další výrazné znásobení potenciálu pro každého, kdo tuhle příležitost dokáže popadnout za pačesy.
Která země by chtěla úmyslně házet klacky pod nohy umělému jazyku, kdyby se díky němu násobně zvýšili její šance konkurovat těm nejbohatším zemím, ve kterých je „shodou okolností“ angličtina rodným jazykem? Řeč je i o těch nejchudších zemích světa, kde si o kvalitních učitelích angličtiny můžou nechat jenom zdát. Do esperanta by každý národ mohl překlopit svoje jazykové zvyklosti a slovosled, aniž by tím jakkoliv utrpěla srozumitelnost pro zbytek světa. Umělý jazyk je ta nejrychlejší a nejlevnější cesta k definitivními odstranění jazykových bariér. Neexistuje jediný člověk na Zemi, který by dnes dokázal předpovědět, jaký dopad může mít umělý jazyk na podnikání, ekonomiku, vědu a další oblasti. Dokud to nezkusíme, nikdo nemůže tvrdit, že to nebude fungovat. Co myslíte?
