Jazyková Revoluce je příležitostí pro každého z nás

Předchozí články:

Pokud by se skutečně podařilo v Česku nastartovat hnutí za jazykovou revoluci, mohlo by to mít dva zásadní dopady. Jedním by bylo naprosto bezprecedentní zviditelnění Česka po celém světě jako lídra a laboratoře ve využívání pozemštiny. Celý svět by nás pozorně sledoval v mnoha oblastech našeho života a rozhodoval se, zda má smysl nás následovat. Druhým dopadem pro snad každého pozemšťana může být odstranění z našich životů řady bariér a omezení, vyplývajících z jazykové roztříštěnosti světa. Pro spoustu lidí může být těžko představitelný globální rozměr celé jazykové problematiky. Proto mohou mít pocit, že se jich Jazyková Revoluce netýká, že ji nepotřebují. Pojďme si tedy těžko uchopitelný globální rozměr trochu přiblížit na něčem, co je nám Čechům blízké. Na Česku.

Zkuste si představit Česko jako celý svět. Kraje jako světadíly a každé město a vesnici v nich jako samostatnou zemi. A teď si představte, že v drtivé většině měst a obcí by se mluvilo jiným jazykem, jako je to dnes ve světě. Naštěstí je tomu jinak. Mluvíme jedním společným jazykem, češtinou. Tak jako nemáte šanci navštívit všechny země světa, většina Čechů nenavštíví ani všechna větší města v Česku, natož všechny vesnice. Ne že bychom nemohli, jenom nemáme tu potřebu. Podstatné ale je, že díky společnému jazyku tu možnost máme.

Když někam cestujete, můžete kdekoli po trase vystoupit a jít si nakoupit nebo prohlédnou památky, navštívit muzea a podobně. Můžete se stěhovat z města do města, nebo na klidnější vesnici. Když v jednom městě není práce ve vašem oboru, nic vám nebrání ji hledat na stovkách jiných míst po celé naši zemi. Jako výrobci čehokoliv si nemusíte lámat hlavu s malým trhem a nezbytnými překlady webu do brněnštiny, bruntálštiny, hradečtiny, zbraslavštiny, plzeňštiny a mnoha desítek dalších jazyků, abyste své podnikání mohli rozšířit. Děti z malých obcí si nemusí vybírat z několika málo škol na svém území, ale z mnoha desítek a stovek škol podle svých skutečných tužeb po seberealizaci. Po skončení školy se můžou rozprchnout po celé zemi bez obavy, že by je někde odmítali kvůli neznalosti místního jazyka. Nemusíte v každém městě a obci řešit místního dopravce. Díky společnému jazyku může každý dopravce poskytovat své služby na celém území Česka a vy tak nemusíte v každé vesnici přestupovat a kupovat novou jízdenku. A tak bychom mohli pokračovat.

Není to možná ideální srovnání, ale jde o poukázání na skutečnost, že jeden společný jazyk znamená mnohem více možností a příležitostí pro každého, kdo bude chtít je využít pro sebe, nebo alespoň je dopřát svým dětem a vnoučatům. Nové generace se logicky, navzdory nám staromilcům, čím dál více budou považovat za Evropany z Česka. Žádný Čech nemůže popřít, že je zároveň Evropan a Pozemšťan. Přesto se velké množství Čechů vymezuje proti členství v Evropské Unii, která je prvním z předpokladů dosažení výše popisovaného příkladu, s výhodou jednoho společného jazyka pro Česko. Kritici se zaměřují na problémy plynoucí ze společného soužití desítek nesourodých zemí, místo aby hledali a viděli příležitosti plynoucí z překonání všech překážek a obtíží. Jeden společný jazyk v rozdělené Evropě by nic moc neřešil. Jistě, jazyk neřeší ani všechny problémy s mezinárodním podnikáním a zaměstnáváním, ale je to důležitý druhý krok směrem k lepší, jednotnější a silnější Evropě. Jazyková Revoluce jde ruku v ruce nejen s posilováním jednoty EU, ale taky vlivu naší malé země na fungování tohoto společenství.

Svět se mění mnohem rychleji, než dokážou naše hlavy vstřebat a akceptovat. My nechápeme dnešní mládež, která nebude chápat svoje děti a vnoučata. Důležité je, abychom se svět budoucnosti nesnažili formovat podle našich zastaralých představ a zvyklostí z časů, které už se nikdy nevrátí. Je na rodičích a prarodičích, čí budoucnost je pro ně důležitější. Aby se svými potomky mluvili o tom, v jakém světě by chtěli žít. Jistě, i já považuju za důležité zachování naší národní identity, jazyka a zvyklostí, jenom pro to musíme najít jiný způsob, než je zpřetrhání všech vazeb a partnerství s okolními zeměmi.

I v tomhle se na věc díváme zastaralým, pokřiveným úhlem pohledu. Představitelé Evropské Unie vychází z představy, že cizí kultury poznáváme při osobním kontaktu, kde si můžeme špatnou znalost cizího jazyka vynahradit fyzickou signalizací pomocí tváře a končetin. Viz. jejich absurdní Společný evropský referenční rámec pro jazyky, v mém předchozím článku. Žijeme v době internetové, takže tyto představy už dnes přeci neplatí. Přestože většina Čechů nikdy nebyla v Americe, víme o ní spoustu věcí díky jejich filmům, knihám, hudbě i globálním firmám. Známe jejich osobnosti a celebrity. Můžeme tohle říct o svých nejbližších sousedech? O žádné jiné zemi světa, dalších cizích kulturách, nevíme ani nepatrný zlomek toho, co o Americe. Nevíme téměř nic.

Proto si myslím, že bychom vůbec neměli usilovat o poznávání cizích kultur, ale o co nejatraktivnější představení naší vlastní kultury celému světu. Abychom toho dosáhli, rozhodně nám s tím v dnešní době nemůže pomoci angličtina. Ano, v Česku nám může jít příkladem dvojjazyčná tvorba obsahu Kluků z Prahy. Ale kolik je na celém světě takových tvůrců v angličtině, pro které angličtina není rodným jazykem? U Kluků z Prahy to sice neplatí, ale odpovězte si sami, jestli byste sledovali pravidelně obsah ve špatné angličtině? Nebo jestli vás baví sledovat obsah v jiném cizím jazyce, který ovládáte na začátečnické Áčkové úrovni? Moc toho nepochopíte a jazyk se stejně nenaučíte. Jestli máme uspět, musíme se prezentovat špičkovým obsahem v jazyce, kterému má šanci porozumět celý svět. Do kterého dokážeme promítnou náš humor, slovosled a slovní obraty. To stejné by měl dělat každý národ.

Jestli to má fungovat, musíme se zaměřit na umělou pozemštinu. Když naše příkladné chování zaujme další zahraniční tvůrce, začne vznikat ohromné množství nesmírně zajímavého obsahu ze všech koutů světa. Takového, který budeme rádi sledovat, protože mu budeme výborně rozumět, a dozvídat se skutečně zajímavé informace o jiné kultuře od tamních obyvatel mnohem více než při kraťoučké návštěvě dané země, nebo setkání s jejím občanem v Česku. Tohle nikdy nedokážeme se špatnou znalostí jakéhokoliv počtu jazyků.

Předně je důležité si ujasnit, že Jazyková Revoluce není název projektu ani firmy. Měla by to být událost v lidských dějinách, vždy spojovaná výhradně s pozemštinou. Samotný projekt usilující o Jazykovou Revoluci se bude jmenovat jinak a jeho cílem by mělo být vytvoření ročního onlajnového kurzu pozemštiny, který studenty dovede na výbornou jazykovou úroveň C1. Základem bude dvouměsíční kurz, který zajistí studentům plynulou cestovatelskou a profesní úroveň, a stane se nástrojem pro osvětu a propagaci jazyka. Naše služba by měla být takovým ledoborcem prorážejícím cestu stovkám a tisícům dalších služeb založených na pozemštině a hlásících se k Jazykové Revoluci. Musíme usilovat o udržení jednoho globálního standardu pozemštiny a zároveň chránit náš vlastní rodný jazyk před brutální devastací angličtinou.

Vidím několik hlavních problémů, které se mohou různě prolínat a vést k neúspěchu. Asi největším je přílišná zahleděnost většinové společnosti do angličtiny. To je možná jedním z důvodů, proč ani statisíce studentů pozemštiny na portálu Duolingo.com nedokázali nic změnit. O jazyce se v médiích nepíše o nic víc, firmy jazykem stále pohrdají, politici celého světa pořád tlačí na angličtinu. Pokud jde o politiku, tak v oblasti jazykového vzdělávání jde pozemština proti všem snahám politiků celého světa za několik posledních desetiletí. Mnozí z nich nebudou ochotni přiznat, že svými aktivitami poškozovali svoji zemi a její občany, a budou proti pozemštině brojit. Dalším problémem může být neudržení jediného globálního standardu a rozmělňování jazyka na desítky mutací. Přesto je důležité se o Jazykovou Revoluci alespoň pokusit. Obzvláště když to pro každého člověka může znamenat pouhý zlomek nákladů na jiné cizí jazyky a jeden rok času.

Toto je pro mě nejtěžší část ze všech mých článků, protože jsem člověk, který si neumí říkat o peníze. Proto bych k sobě potřeboval spoluzakladatele, který už prokázal, že umí vést firmu a vyladit a prodat užitečnou službu v mezinárodním měřítku. V Česku je takových podnikatelů určitě hodně. Mnozí z nich by si jistě mohli také dovolit investovat několik set tisíc korun do založení nové společnosti a prvních marketingových aktivit. Ale co jim za to nabídnout? Na jednu stranu se nechci stát pátým kolem u vozu, a na druhou stranu nechci dopustit, aby jednou snad úspěšná společnost byla prodána do zahraničí, aby si nějaký jednotlivec naplnil vlastní kapsy. Snad by potenciální spoluzakladatele mohlo zajímat zviditelnění jejich vlastní firmy a podnikání, jakožto zakládajícího partnera hnutí za Jazykovou Revoluci. Navíc možná i to, že by mohli jako jedni z prvních integrovat pozemštinu do svého podnikání a oslovit tak nové zákazníky po celém světě v jediném jazyce. Celý svět by tak mohl sledovat, jak pozemština ovlivňuje právě jejich podnikání.

Po dlouhém přemýšlení, avšak bez konzultace s právníky, se mi jeví nejlepším řešením založení neziskového Nadačního fondu, kde bychom všichni spoluzakladatelé pobírali pouze přiměřený plat za své aktivity. Nadační fond by byl financovaný především provozováním onlajnového kurzu pozemštiny a navazujících služeb jak pro veřejnost, tak pro firmy. Zároveň by mohl přijímat dary, které by byly použity na kurzy pro nemajetné, nebo jinak znevýhodněné skupiny obyvatel. Počáteční vklad spoluzakladatele by tak mohl být vnímán nejen jako investice do marketingu, ale právě jako předplatné kurzů pro tyto znevýhodněné skupiny.

Asi bych měl být vděčný za jakéhokoliv spoluzakladatele, ale není tomu tak. Vhodných podnikatelů je řada, ale Jazyková Revoluce jenom jedna. Jestli nám to má fungovat, musíme mít alespoň něco společného, na něčem se shodnout. Stěžejní je pro mě úcta k rodnému jazyku a jeho ochrana před poangličťováním. Je to důležité, protože stejně budeme muset chránit i pozemštinu. Jsem zapřisáhlý nekuřák. Štve mě bezohlednost a smrad kuřáků v mém okolí a chci od nich být co nejdál. Považuju se za Evropana, za kritického eurohujera, podporovatele zavedení eura a federalizace EU. Případný zisk bych rád vydával na podporu nových myšlenek a nápadů v Česku.

Všechny články minisérie byly napsány, protože jako člověk jazyků neznalý, bych chtěl mít stejné možnosti a práva, jako mají lidé ovládající cizí jazyky. Když nic jiného, alespoň bych chtěl mít právo číst české titulky u dabovaných zahraničních filmů. Ale i tady chci asi příliš. Někdy přede dvěma lety jsem stál před volbou. Volbou, jestli mám držet hubu a krok a už to nějak bez znalosti cizích jazyků doklepat, nebo jestli se téhle jazykové diskriminaci mám postavit. Nestěžovat si a nečekat, že za mě bude bojovat někdo druhý. Rozhodl jsem se udělat první krok, i když se v začátku stanu cílem posměchu angličtinářů i lidí, kteří žádné cizí jazyky neumí. Musím něco udělat a jít příkladem už jenom proto, že v podobné situaci jsou stamiliony lidí po celém světě.

Toto je poslední šestý článek z minisérie o Jazykové Revoluci s pozemštinou. Druhým rodným jazykem pro celý svět. Teď už všichni neználci cizích jazyků můžeme jenom doufat, že se někdo rozhodne nám pomoci ovládnout skutečně mezinárodní jazyk a stát se tak plnohodnotnými občany své země. Kdo bude mít zájem, najde na mě kontakt v mém profilu.