Umělý jazyk může mnoha firmám peníze nejen ušetřit, ale i vydělat

Malé i velké firmy v Česku si neustále stěžují na neznalost jazyků potenciálních českých i zahraničních zaměstnanců. Všichni stále čekají, až s tím něco udělá vláda, školy, rodiče… Co kdyby ta masa stovek a tisíců firem s ohromnou kapitálovou silou, konečně přestala fňukat a čekat na stále nepřicházející zázrak? Kdyby se firmy rozhodly jazykový problém jednou pro vždy vyřešit z vlastní iniciativy? Za zlomek současných nákladů na vzdělávání, hledání talentů, možná i rekvalifikace, by mohly jít celému světu příkladem v experimentování s pozemštinou. Jak dlouho ještě chtějí vyhazovat peníze za nekonečné, a hlavně zcela zbytečné, jazykové vzdělávání cizinců i Čechů?

Tak dlouho už se snažíme dohnat západ. I když pokud jde o jazyky, tak není zcela jednoznačné, co je to vlastně západ, a v čem bychom ho ještě měli dohánět. I zakládající členové Evropské Unie mají stejné problémy s jazykovou bariérou, jako my Češi. Oni nedokážou rychle a efektivně integrovat do své společnosti Afričany, my ani jazykově a kulturně mnohem bližší Ukrajince.

Od revoluce se vlády i firmy, za vydatné pomoci médií, snaží mermomocí prosadit angličtinu. I když si o výsledku můžete přečíst v mnoha článcích, asi i bez toho uhádnete, že jsme za ty roky zase až tak moc nepokročili. Ani po třiceti letech kopírování západu a tlačení na pilu s angličtinou. Jak je to možné, když je angličtina prý tak jednoduchý jazyk? Proč se stále mládež ve školách musí učit druhý cizí jazyk, když už bychom všichni dávno měli umět anglicky a cizí jazyky by měly být zbytečné? Kde je ten zakopaný pes?

To je možná ta nejzásadnější chyba asi všech zemí světa. Že je po imigrantech požadována dobrá znalost místních jazyků. Zdá se to logické, vždyť jak jinak by se dokázali s místním obyvatelstvem domluvit, že? Jenomže místní obyvatelstvo má stejnou potřebu dorozumět se nejen s imigranty, ale zcela logicky s co největším počtem dalších lidí mnoha národností. Asi proto přichází představitelé Evropské Unie s řešením v podobě mnohojazyčnosti všech Evropanů. Takže zatímco v našem případě se cizinci musí učit složitou češtinu, Češi se musí učit složité cizí jazyky (angličtinu + 1). Tedy jazyky, které imigranti vůbec nemusí ovládat ani na základní úrovni.

K čemu to vede můžeme vidět v situaci, kdy před zvěrstvy páchanými Putinovými vrahy a zloději na Ukrajině uprchli jenom do Česka statisíce Ukrajinců. Další miliony jich jsou po celé Evropě. Tito lidé, ač jsou kolikrát vzdělaní v žádaných oborech, mnohdy nemohou ani po dvou letech najít dobrou práci kvůli jazykové bariéře. Kde přesně se v tomto schématu nachází nějaká logika a jazyková kompatibilita? A do toho firmy požadují navýšení limitů pro legální vstup zahraničních pracovníků do Česka. Neměli bychom nejdříve vyřešit jazykovou bariéru, než k nám přijdou další desetitisíce lidí, se kterými si nebudeme rozumět, a díky tomu mezi nás nezapadnou?

Když vstupuje imigrant do nové země, nemůže ještě vědět, zda si v dané zemi najde dobrou práci, zda se tam usadí natrvalo, nebo zda se bude chtít/muset z osobních nebo pracovních důvodů přestěhovat do země jiné. Píšu sice o imigrantech, stejně tak ale může jít o české emigranty mířící za hranice naší země, kde se ocitnou v naprosto stejné situaci. Proto si myslím, že požadavek na dobrou znalost místních jazyků nedává žádný smysl. Navzájem se tak připravujeme o možnost uplatnit se v neomezeném počtu dalších zemí.

Z toho důvodu je mnohem logičtější zaměřit se nejdříve na pozemštinu. Jak pro nás, tak pro cizince, protože obě strany máme stejnou potřebu domluvit se. Nám i cizincům to umožní volně cestovat po evropských zemích a zapadnout do místních komunit. Lpění na našich rodných jazycích je důležité, nesmí nás Evropany ale svazovat a omezovat v rozletu. Pozemština jako první jazyk dává smysl už z toho důvodu, že plynulou cestovatelskou a profesní úroveň může student dosáhnout za pouhé dva měsíce pilného studia a cvičení. Době studia a jeho náročnosti budou odpovídat i náklady se studiem spojené. Ušetřili by firmy i stát.

Kdybychom v Česku už před lety zavedli pozemštinu jako první jazyk pro imigranty i pro Čechy, firmy by se o všechny vzdělané příchozí Ukrajince rvaly ještě dříve, než by stačili vybalit, a řada problémů by nemusela existovat. Kdyby takovou jazykovou kompatibilitu v Česku viděly zahraniční firmy, ještě rády by pozemštinu zavedly i ony, aby si co nejvíce lidí přetáhly k sobě, aby jim něco neuteklo. Když se všichni domluvíme pozemsky, ať imigranti skládají zkoušky z místních jazyků až v okamžiku, kdy budou s jistotou vědět, že v dané zemi chtějí zůstat.

Firmy dnes mají na výběr. Můžou dál čekat na zázrak. Třeba až evropská veřejnost pozná výhody umělého jazyka a začne se po politicích domáhat jeho zavedení. V takovém případě se firmy můžou opět dostat do vleku politických nařízení a nemusí to dopadnout k jejich úplné spokojenosti. Nebo si můžou říct, že s umělým jazykem nemají co ztratit. Že naopak můžou získat násobně levnější a efektivnější nástroj pro své podnikání. Že navzdory námitkám a odmítání ostatních dají přednost něčemu novému, v podnikání nevyzkoušenému. Rozhodnou se investovat pár tisíc do vyzkoušení na jednom týmu, partě dělníků/řemeslníků, nebo v jednom ze svých provozů, zda a jak rychle dokáže umělá pozemština usnadnit zaměstnancům vzájemnou komunikaci. Může jít o firmy ze stavebního sektoru, strojírenství, zemědělství, nebo taky turistiky, kde provozovatelé hotelů, restaurací a dalších provozů můžou rozšířit svoje zákazníky o ty, kteří dnes nemohou cestovat kvůli neznalosti jazyků. Stěžejní otázkou tedy je, zda si české firmy očekáváním zázraku nechají ujet další vlak, nebo jestli chtějí být jeho lokomotivou.

Vařím sice z vody, ale proč by nemohlo? Navzdory podobné nejistotě, zda si jazyk najde své příznivce, zasvětil jejímu vzniku a rozšíření jeden polský génius svůj život. On na rozdíl od nás skutečně začínal od úplné nuly. Našel první nadšence a podporovatele pro svůj nový jazyk. Ten díky stále novým a novým nadšencům přežil až do současnosti, neustále rozšiřujíc slovní zásobu v nově vznikajících oborech, jako je robotika, genetika a dalších.

My Češi můžeme pokračovat v započatém díle a navzdory nejistotě úspěchu pokusit se pozvednout pozemštinu na další úroveň. Češi mají příležitost nastartovat hnutí za Jazykovou Revoluci s pozemštinou a její masové šíření do celého světa. Konečně se v něčem můžeme stát lídrem a vzorem pro celý svět. To přeci stojí za trochu toho rizika a nejistoty. I když, je vůbec možné mluvit o riziku, když je po skutečném mezinárodním jazyku tak obří poptávka po celém světě?

Toto je čtvrtý článek z minisérie o Jazykové Revoluci s pozemštinou. Druhým rodným jazykem pro celý svět. Následující článek bude pojednávat o pozemštině na školách.

Přečtete si také předchozí články: