Minivýstava žvýkaček v Dobrušce

Když jsem od svých příbuzných z Mělčan, mimo jiného i pěstitelů jiřin, dostal nabídku něco ze své sbírky ukázat veřejnosti, dlouho jsem neváhal a svoji účast přislíbil. Hned mi šlo hlavou, co z desítek tisíc položek ze sbírky bych měl umístit na plochu přibližně 12 m2. A jak to prezentovat. Nakonec jsem se rozhodl každý ze tří dnů vystavit něco jiného, abych mohl ukázat co nejvíce věcí.

Na první den to měly být žvýkačky z éry Československa. Co se vyrábělo u nás (Bajo, Pedro, Ping, Pupu, Rekord, Sevak, Zajda), a co se sice vyrábělo v okolních zemích, ale dalo se koupit i tady. Nebylo to úplně striktně rozděleno, abych neměl ukázku moc chudou. Samozřejmostí byly žvýkačky BAJO s vkládanými obrázky. Sestavování plakátu s těmito obaly a obrázky mi trvalo několik hodin a donutilo mě to udělat si pořádek ve sbírce. Dokázal jsem tak přesně definovat čtyři různé typy obalů BAJO a přesně popsat jejich rozdíly. Liší se v mezeře mezi dvěma oválky, a v mezeře mezi cenou žvýkačky a černou značkou pro střih obalu. Nakonec mi ještě dva obaly chybí, což mě hodně překvapilo.

Na druhý den výstavy byly naplánovány žvýkačky vyrobené, a v Česku prodávané, po revoluci. Produkce převážně Německé, Španělské a Turecké. Tady už je nabídka nesmírně bohatá. Když vezmu jenom jednoho výrobce ze Španělska, aniž bych měl ve sbírce veškerou výrobu této firmy Dunkin, tak jsem mohl vybírat ze 158 sérií a variet. Většinou s nádherně barevnými obaly a krásnými sériemi převážně samolepek uvnitř.

Byla to opravdu těžká volba. Přednost dostali série, které u kterých mám výborně střižené obaly. Tedy že na obalu jsou, pokud možno, vidět celé texty na okraji i obrázek uprostřed. Abych mohl ukázat co nejvíce, rozhodl jsem se na jeden papír A4 umístit tři řady, kde každý řádek byl věnován jedné sérii. Tady nemůžu posoudit, jestli to bylo dobrá volba. Jestli to šlo i jinak.

Na třetí den to mělo být něco jiného. Něco, co já sám nesbírám. Tedy obaly z plátkových žvýkaček. Naštěstí jsem měl kam se obrátit pro podklady na tento den. Jsou to totiž právě čeští sběratelé, kteří ve spolupráci se sběrateli z celého světa vytvořili unikátní, celosvětový katalog plátkových žvýkaček. Katalog se neustále doplňuje o nové obaly a dnes už prý obsahuje okolo 100 000 položek. To je něco naprosto neuvěřitelného. Umím si to jen částečně představit, protože sám katalogizuju svoji sbírku samolepek, obrázků a obalů k nim patřících. Oslovil jsem autora katalogu a požádal ho o třicítku stran z jeho katalogu. Ten mi ochotně vyhověl a já měl materiály na poslední den zajištěny.

Pan Jiří Kuba má katalogy rozděleny na devatenáct oblastí. Pokud by někdo měl zájem prohlédnout si plátkové žvýkačky, vyrobené v jakékoliv části světa, může si nějakou část zakoupit a podpořit tak autora katalogu v další tvorbě. Kontakt na mě naleznete na mém webu www.zvejky.cz. Já Vás s autorem katalogu propojím.

Sběratelů obalů ze žvýkaček není ani zdaleka tolik, aby se komukoliv jejich katalogizace vyplatila. Bez pomoci veřejnosti nebo mecenášů hrozí, že práce řady katalogizátorů v různých částech světa, budou jednou nenávratně ztraceny.

Po všech přípravách jsem pln očekávání vyrazil na první den výstavy. Bohužel jsem trochu zanedbal včasné vystavení vlastních letáků v Dobrušce a okolí, proto se zpětně nemůžu moc divit, že nepřišla téměř žádná mládež, i když to podle mých představ mohlo zajímat právě ji. Právě kvůli zajímavým kresbám a obrázkům.

Téměř všichni návštěvníci se přišli podívat na vystavené květiny, obrazy a další doplňkový program. Zajímavé, a pro mě hodně překvapující zjištění bylo, že návštěvníci se zajímali téměř výhradně o dvě věci. O české Pedro a nizozemské žvýkačky Donald.

První den to bylo logické, protože tam tyto obaly byly vystaveny. Druhý den už to bylo divné, protože se vystavené obaly týkaly něčeho jiného. To mě nakonec vedlo k zamyšlení a změnu programu na poslední den výstavy, kdy byla vystavena všechna tři témata najednou. Kdo chtěl, mohl si vše ostatní prohlédnout v šanonu položeném na stole.

Byla to z mé strany taková Hurá akce, kde byla spousta neznámých a kde se řada věcí nedomyslela. Ale získání prvních zkušeností byl právě ten důvod, proč jsem si vlastní výstavu chtěl zkusit. Například to vystavování každý ze tří dnů něčeho jiného nebylo šťastné. Nebo mi tam chyběly štítky popisující obsah na jednotlivých papírech. Večer po prvním dni výstavy jsem ještě dopisoval text k plánovanému založení muzea žvýkaček. S mým sběratelským kolegou, jehož sbírka velmi brzy dosáhne 200 000 žvýkačkových položek.

Chyběla mi tam výzva k prodeji dětských sbírek obalů ze žvýkaček. Řada lidí je kdysi měla, ale už je vyházela, protože netušili, co s nimi. A to je problém mnoha sbírek napříč různými obory. Mohla tam být i žádost o pomoc se získáním současných obalů ze žvýkaček, které návštěvníci vyžvýkají třeba na cestách. Třeba na cestě do Turecka, kde mají zajímavé krabičky se žvýkačkami s mnoha příchutěmi.

Podařilo se mi teď při zaměstnání u stěhovací firmy získat z likvidace stojánky pro jmenovky a stojany pro vložení deseti papírů A4, které využiju při další akci. Ještě by se mi hodily takové ty nízké, přenosné poutače na ulici a nějaké tabule na kolečkách… Jenom bych k tomu potřeboval byt jako z Harryho Pottera, kde vstoupíte do dveří malého domu a ocitnete se v ohromném prostoru.

Kontaktujte mě prosím, pokud máte doma sebemenší sbírku. Může obsahovat velice vzácné exempláře. A i kdyby ne, bylo by škoda vyhodit i zcela běžné věci.