Článek
Ve své sbírce mám přes 40 000 exemplářů. A neumím si představit, že bych svoji sbírku měl za svého života někomu prodat. Nedejbóže ji rozprodat po částech.
Známky se mi líbí a při každé návštěvě veletrhu Sběratel si koupím pár známek s tématikou motýlů, hub, rostlin, ale i jiných témat, když jsou pro mě známky nějak graficky zajímavé.
Známky
Vždy si přitom představuju, jaká by to byla nádhera, kdyby taková série existovala na velkoformátových obrázcích ze žvýkaček. Mnozí si ještě určitě vzpomenou na žvýkačky Donald.
Žvýkačky Donald
Sbírání kuriozit se od sbírání známek a platidel liší v několika zásadních věcech:
- Náklady na vybudování sbírky
U známek nebo mincí mohou mít jednotlivé položky vysokou hodnotu. U kuriozit bývá hodnota jednotlivých kusů velice nízká, zvláště když jde o reklamní předměty a obalové materiály. - Velikost sbírky
Sbírka známek a platidel může mít stovky či tisíce položek, právě kvůli jejich hodnotě. U kuriozit se často bavíme o desetitisících nebo statisících kusů, protože je sběratelé kolikrát získávají zdarma. - Míra prozkoumání oboru
Filatelie i numismatika mají rozsáhlou literaturu, katalogy a přesně popsané typy. U kuriozit bývá mnoho věcí dosud nepopsaných a sběratel je často zároveň jejich prvním dokumentátorem. Třeba u žvýkaček nedokážeme spárovat obrovské množství obalů s tím, co bylo pod ním (samolepka, obrázek, tetování). - Možnost sbírku rozdělit
Sbírku známek lze relativně snadno rozdělit na menší části bez ztráty smyslu. U některých kuriózních oborů ale hodnota vzniká právě tím, že zůstane zachován větší celek.
Různé konce sbírek
Troufám si tvrdit, že většina sběratelů kuriozit nesbírá proto, aby uložila a zhodnotila svoje peníze. Naopak ve svých sbírkách peníze utápí s tím, že sbírky budou pro jejich děti bezcenné (a bohužel nejen pro ně) a že je jednou vyhodí do popelnice. Jakou hodnotu bude mít sbírka obalů ze žvýkaček, až všichni jejich sběratelé vymřou? Co se se všemi těmi sbírkami stane? Bude se z pokolení na pokolení předávat několik skříní plných šanonů a krabic obalů od žvýkaček? To těžko.
U sběratelů známek a platidel je to z mého pohledu jinak. Když nějaký sběratel zemře, opravdu zajímavá sbírka se relativně snadno rozprodá. Podnikatel či investor si koupí třeba jednu jedinou známku nebo minci za statisíce až miliony korun. Víc jich na uložení peněz nepotřebuje, nebo na víc ani nemá. Jasně, je to složitější, ale pokud jde o sbírky, tak ty jsou v podstatě v bezpečí. Nikdo z pozůstalých není tak hloupý, aby je vyhodil, jako vyhodí obal od čokolády.
Jak to vidí sběratelé?
Jak je to ale z pohledu sběratelů, kteří své jedinečné sbírky budovali dlouhé desítky let a jasným záměrem čehosi dosáhnout? Já mám se svojí sbírkou jasný záměr, a proto jsem se teď připletl ke známkám a dalším sběratelským oborům. Nevím ale, čeho chtějí v konečném důsledku dosáhnout sběratelé vzácných a drahých, snadno obchodovatelných předmětů, jako jsou známky, mince, veteráni.
Příklad. Dočetl jsem se o sbírce pana Petříka, který desítky let buduje unikátní sbírku známek Afghánistánu, která dnes patří mezi světově oceňované výstavní exponáty. Kdyby se taková sbírka dostala do aukce, jistě by se po ní zaprášilo. Ale je tohle cílem tohoto a dalších sběratelů?
Kdyby majitelé jedinečných sbírek měli možnost prodat je jako celek nějakému pokračovateli, byla by to pro ně zajímavá možnost? Teď neřeším cenu za odkup takových sbírek, ale jestli by tohle řešení dávalo celoživotnímu úsilí sběratelů větší uspokojení, větší smysl. Jinými slovy, je pro takovéto sběratele dostačující navrácení investice z doby pořízení exempláře, nebo je pro ně důležitější maximální výnos pro dědice?
Proč se na to ptám?
Jak už jsem zmínil, já mám se svojí sbírkou určitý záměr. Spojil jsem síly s dalším českým sběratelem, abychom vytvořili jednu společnou ucelenější sbírku, která by skončila v Muzeu žvýkaček s více než dvěma sty tisíci položek. Jenže žvýkačky skoro nikoho nezajímají a nešlo by to finančně utáhnout krátkodobě, natož dlouhodobě. Pokud by něco takového uvítali i sběratelé dalších oborů, potom věřím, že existuje řešení. Vše jsem poměrně detailně rozepsal ve čtyřech článcích na Seznamu Médium.
Plus jedna zkušenost z první vlastní výstavky žvýkaček:
Jenom stručně uvedu, že mi jde o založení neziskového nadačního fondu, který by díky poskytování služeb sběratelům a firmám dokázal vykupovat zajímavé sbírky a nadále je rozvíjet ve vlastních prostorách. Teď jde o nalezení zástupců několika významných sběratelských oborů, kteří by se stali součástí správní rady takové organizace a byli garanty jejího správného směřování ku prospěchu sběratelství jako celku. Co si o tom myslíte?
