Zastavíme konečně rozprodeje unikátních českých sbírek?

Už to bude 6 let, co je jedinečná sbírka 265 dechových hudebních nástrojů, mapujících historii výroby české firmy Amati–Denak, předmětem soudního sporu o její vlastnictví. Výsledek rozhodne o budoucnosti sbírky. Zda přežije jako celek v nějakém muzeu, nebo bude rozprodána za nejvyšší nabídky do soukromých sbírek.

Případ Amati Kraslice míří k Nejvyššímu soudu. Boj o záchranu cenné sbírky pokračuje.

V principu ani rozprodej není nutně zlo. Dokonce se mnohdy mohou soukromí sběratelé o jednotlivé exempláře starat lépe než nějaké špatně financované muzeum. Špatné by bylo, kdyby sbírka skončila ve šrotu, což naštěstí nehrozí. Jde především o to, že místo obohacování sbírky dalšími unikátními nástroji, bude mnohaleté úsilí navždy přerušeno a už nikdy nebude obnoveno.

Bohužel už máme velice špatnou zkušenost s přístupem českých úředníků k unikátním sbírkám. Není to tak dlouho, co začala být dědici rozprodávána unikátní sbírka, zapsaná v UNESCO. Sbírka stovky automobilů a strojů značky Praga, a mnoha dalších předmětů souvisejících s touto značkou a s dopravou všeobecně. Celé roky sám sběratel marně usiloval o její záchranu u státních institucí. Ani tato sbírka naštěstí nebude zničena. O veterány je mezi sběrateli stále velký zájem. 15 vozidel koupilo Národní technické muzeum.

V NTM otevřeli výstavu historických pragovek ze sbírky Emila Příhody

Naše země byla a je průmyslovou velmocí. Je velkou ostudou nás všech, že takto zacházíme s naším vlastním kulturním dědictvím, které přežilo jenom díky celé řadě soukromých nadšenců. Když tito nadšenci odcházejí, tak místo abychom české unikáty uchovávali jako národní poklad, chováme se k nim macešsky, bez sebemenší úcty, respektu a hrdosti. Naše země je zároveň sběratelskou velmocí. Čeští sběratelé nashromáždili ohromné sbírky v celé řadě oborů. Tak proč my Češi takto zacházíme s něčím, co naši zemi může krásně zviditelnit a odlišit od zemí, kde na podobné průmyslové historii ani sběratelské tradici stavět nemůžou?

Sběratelů a sběratelských oborů jsou spousty a stát určitě nebude mít kapacity na záchranu všech sbírek. Nejen kvůli penězům. I proto, že převzetím sbírky veškerá práce teprve začíná.

Ale že nejsme schopni zachránit ani sbírky z těch oborů, které mají zvuk po celém světě jako autoveteráni a hudba? Ano, vždy půjde o schopnost zajistit peníze, prostory a lidi. Ale přece se na to nemůžeme donekonečna vymlouvat jenom proto, abychom nemuseli vymýšlet nějaké systémové řešení. Systémové proto, že když už se dnes nějakým sbírkám nebo vzácným historickým předmětům pomáhá, je to nekoordinované a nahodilé podle toho, co se právě naskytne a zda jsou tomu v daném okamžiku nakloněna média, muzea, místní zastupitelé nebo mecenáši.

Česko potřebuje sběratelskou organizaci, doplňující možnosti českých národních i malých soukromých muzeí. Jeden subjekt hájící zájmy stovek jednotlivců. Potřebuje neziskovou organizaci s důvěrou sběratelů, že se jejich sbírky stanou součástí jedné velké národní sbírky, a oni zaslouženě stanou v síni slávy. Potřebuje organizaci, na jejíž podporu bude moci být veřejně hrdý každý přispěvatel bez ohledu na jeho možnosti. Ať už by ji podporoval sto korunami, sto tisíci korunami, nebo milionem korun ročně. Organizaci natolik silnou, že bude schopna zakládat a provozovat vlastní kamenná muzea po celé zemi.

Může to vypadat jako další natažená ruka, čekající na almužnu. Tak to ale ani zdaleka nemá skončit. Každá získaná sbírka se může stát ve svém oboru součástí nejen fyzického, ale také internetového muzea, uchovávajícího informace o jakémkoliv uloženém předmětu. A co víc, byla by to zároveň příležitost nabízet tyto služby firmám pro jejich současné výrobky. Ty by tak mohly propagovat svoji vlastní produkci mimo vlastní weby. Podobné služby už sice existují, ale ne s filosofií podporovat uchování a rozvoj českého kulturního dědictví tím, že si každá zapojená firma zdarma vytvoří vlastní internetové muzeum svých výrobků, a pouze za nadstandardní služby něco zaplatí. Při dostatečném zájmu firem to může zajistit dlouhodobé financování organizace.

Aby se to celé rozběhlo z pouhého snění do seriózní organizace, neobejde se to bez prvních nadšenců a podporovatelů. Přitom zdaleka nemusí jít jenom o peníze. Mnozí mohou přispět svými znalostmi a službami. Zpočátku půjde především o právní služby a účetnictví. Třeba se v česku najde jedna právní kancelář, která prvotní služby nabídne zdarma. Vždyť i mezi právníky musí být nějací sběratelé. Nebo výjimeční lidé, pro které bude záchrana nádherných českých sbírek otázkou hrdosti na české kulturní dědictví, a kteří vzhledem ke své odbornosti cítí potřebu pomoci s jeho zachováním. Bez odpovídající právní identity není možné přejít od myšlenky k činům.

Někdy stačí opravdu málo. Třeba sdílet tento článek, aby se dostal k těm správným lidem a aby se nám společně podařilo alespoň něco v té naší zemi zlepšit. Možná pak zjistíme, že akutně ohrožených sbírek a historických předmětů je mnohem více, jen se o nich zatím nemluví. Pokud máte vlastní zkušenost nebo o podobné situaci víte, dejte o tom prosím vědět ostatním v komentářích, ať získáme větší přehled o vážnosti situace.

Chcete-li se i Vy aktivněji zapojit do záchrany unikátních sbírek, kontaktujte mě prosím přes LinkedIn nebo prostřednictvím mejlu, uvedeného na mém webu zvejky.cz, věnovaném sbírání žvýkaček. Když se nám podaří první krok se založením Nadačního fondu, bude nesmírně důležité o jeho činnosti pravidelně informovat v médiích a na sociálních sítích, aby co nejvíce majitelů pozůstalostí, sbírek a historických předmětů vědělo, že už nic potenciálně cenného nemusí ničit a že existuje organizace, na kterou se mohou s důvěrou obrátit.

Bude třeba vytvořit webové stránky a zajistit celou řadu činností, které si organizace v počátcích nebude moci finančně dovolit bez účasti firem a nadšenců. Důvody pro zapojení firem už byly zmíněny, ale ani nadšenci by neměli zůstat stranou.

Pro někoho může být motivací dostat se tam, kam se jiní nedostanou, nebo že poznají stejně nadšené lidi. Někomu bude stačit mít odpověď rejpalům na to, co dotyčný dělá pro lepší svět: Posílám měsíčně tři stovky, pomáhám stěhovat, vyklízet, čistit, evidovat, skenovat, fotit, stavět expozice… Někdo si rád oblékne nějaký nositelný znak příslušnosti ke skupině budující národní sbírky kuriozit. Tedy takových, které jsou kulturně nebo historicky zajímavé, ale obvykle nejsou považovány za investičně cenné.

Pomozte k záchraně řadě sbírek, možná včetně dechových nástrojů Amati, šířením tohoto článku. Napište do komentáře, co si o existenci takové organizaci myslíte.