Článek
Nemůžeme začít jinak, než Profesionály. Seriál, který se natáčel mezi lety 1977 - 1981 znamenal pro Lewise Collinse stejně jako pro jeho seriálového kolegu Martina Shawa zařazení do škatulky, ze které se nevymanil. Martin Shaw to měl trošku jiné - jemu jeho Raymond Doyle dělal problémy po celý další profesní život, ale hereckou kariéru má velice úspěšnou. Lewis se nálepky agenta CI5 Williama Andrewa Philipa Bodieho (ano, měl i křestní jméno!) nikdy nezbavil. Vůbec nikdy. Dokonce kvůli této roli přišel o působení v elitních jednotkách SAS.
Seriál od začátku provázely neuvěřitelné problémy. Vázlo obsazení, spory mezi ústřední dvojicí byly na denním pořádku. Nic to nemění na tom, že Profesionálové zaznamenali nesmírnou popularitu nejen v Británii, ale i za „železnou oponou“, byť v omezeném počtu dílů - před revolucí se u nás vysílalo pouhých 21 dílů z 57. Neohrožení agenti s povolením mučit a zabíjet získali ohromnou popularitu. Pánové obdivovali akční děj, rvačky, automobilové honičky, dámy se zase zaměřily na ústřední duo.
Hlídání kuželek
Otázka „kdo je hezčí, Bodie nebo Doyle?“ se stala již takovou běžnou denní větou. Protože si je lidé pletli, Češi si jako vždy poradili - B - Bodie - Bez kudrn. Martin Shaw se svou kudrnatou kšticí byl Doyle. Ale stejně v tom byl vždy zmatek. Pro někoho byl zkrátka ten pravý Bodie, pro druhého (druhou) Doyle. Nad nimi bděl major George Cowley (Gordon Jackson †66). A Profesionálové se stali kultovní záležitostí, ne však pro oba herce. Martin Shaw to ještě nějak ukočíroval, ale Collins se ze šuplíku s nápisem „William Bodie“ nikdy nedostal.
Lewis po mnoha debaklech přestal hrát, na všechno se vykašlal a odstěhoval se do Ameriky. Ale ani tam mu žádná role nebyla nabídnuta, nebo jen nějaké malé. Čeho v životě Lewis Collins litoval nejvíce, to je ale otázka, na kterou už nikdo neodpoví. Mohlo to být přijetí role v seriálu Profesionálové, mohlo to být tohle, támhleto… Protože snad u žádného slavného a známého britského herce (v tomto případě nejen herce!) nenajdeme tolik ALE, tolik MOŽNÁ, něco jako zvolání Heduš z Homolků: „kde já mohla bejt, kdybych…!“
To mohl zvolat Lewis také a dosadit si tam cokoliv.
Seriál, který oba proslavil - a zničil
Jeho život se podobal horské dráze. Málem hrál agenta 007. Málem byl čtvrtým z Beatles. Málem byl elitním vojákem. Drsné dětství ho odmalička naučilo používat pěsti, byl to, čemu říkáme průserář. Navíc drsný, pohledný, sexy a charismatický chlap. Měl černý pásek v jiu-jitsu, dělal karate, věnoval se sportovní střelbě, byl parašutistou, měl licenci na pilotování letadla, dostal by se k SAS.
Mohl mít všechno, neměl nic. Uměl všechno a vlastně neuměl. Ale jedno ano - dobýt srdce diváků i divaček na celém světě. A také měl za tvrdou a drsnou skořápkou velice něžné srdce. Naučil se například zcela dobrovolně znakovou řeč, aby neslyšícím dětem mohl vyprávět pohádky. Až tak.
Neuvěřitelný Lewis Collins a jeho život.
Lewis Collins
To je ale hezká holčička! S protitankovou střelou!
Lewis Collins se narodil 27. května 1946 v anglickém Birkenheadu, ale dětství prožil v Liverpoolu. V hodně děsivé oblasti, kde ještě zůstaly rozbombardované domy a krátery po německých bombách, se motal ještě jako batole. A všichni se s ním zastavovali, protože byl nádherné dítě. „Taková krásná holčička,“ šišlaly na podsaditého kluka s kudrnatou hlavou sousedky.
Matka pod vlivem těchto hodných tetiček (když jim tedy vysvětlila, že Lewis je pohlaví mužského), přihlásila dvouletého chlapečka do soutěže krásy. A on vyhrál. Fotografie „té krásné holčičky s trvalou“ visela dlouhá léta ve vestibulu liverpoolského nádraží.
Sotva začal mluvit, matka mu shodila holčičkovské kudrny a nastalo poměrně drsné dětství v neméně drsné čtvrti. Lewis doslova vyrůstal na ulici. Poválečné předměstí bylo rejdištěm různých klučičích part a gangů, rvačky byly na denním pořádku a Lewis nikde nesměl chybět. Do školy téměř nechodil, rval se, celé dny se toulal, domů chodil jen občas, aby se převlékl, umyl a zase vyrazil ven.
Dostal jsem svou porci bití. A taky hodně ran rozdal. A škola? Jen krok chyběl k nápravnému zařízení.
A odmalička to byl tělem i duší voják. V kráterech po bombách si s kluky hráli na vojáky. Tehdy byla zbraň naprosto běžná věc, nestřílelo se jen vzduchovkou. Pak někdo bezprizorním klukům ukázal blízkou vojenskou střelnici. Lewis Collins střelbě úplně propadl. Ukázalo se, že má bystré oko, klidnou ruku a neuvěřitelnou trpělivost. „Ten kluk, snad osmiletý, se projevoval jako vycvičený ostřelovač s letitou praxí,“ komentoval Lewise jeho instruktor.
Zařadil ho do svého týmu, který na střelnici porážel vojáky i policisty. Svěřili mu i těžké zbraně, vystřelil si třeba z protitankové řízené střely. Jednou se přimotal i do ostré palby, jak bychom řekli: „Nepodařilo se ho odehnat…“ A nic. Střílel ostrýma s commandos také.
Mladý a krásný.
Kadeřník v Beatles - nebo ne?
Aby neustále z něčeho střílícího a peroucího se výrostka rodiče trošku zklidnili, ve třinácti letech dostal Lewis bicí. Jeho otec Bill byl muzikant, Lewis hrál na piano, uměl na kytaru, hudební talent nesporně měl. Jenže se mu nechtělo. Vždy potřeboval nějaký impuls, musel být někým někam popostrčený. I když hrál s kapelou svého táty, tak to pořád nebylo ono. Žádný adrenalin. Nakonec po přemlouvání kamarádů přijal místo ve skupině The Renegades.
A šlo mu to, chodilo na ně hodně lidí, jenže Lewis se zase zbláznil, jinak se to říct nedá. Slibně rozjetou kariéru v kapele opustil, aby se stal kadeřníkem. Ano, rozumíte dobře. Udělal si kurs, nechal se zaměstnat ve velice luxusním salónu, kde celý den tupíroval klevetícím ženám drdoly a pekl jim hlavy s natočenou trvalou pod sušákem. Je to opravdu neuvěřitelná představa, takovej vostrej týpek, jak by někdo mohl říci - a on stříhá ofiny, zametá vlasy a poslouchá drby. Jenže to pro Lewise v té době byla existenční jistota, hudbou se nic nevydělalo a potřeboval peníze. Na co? Na ženy.
Byl tak pohledný, sebejistý, nafoukaný frajer s kočičí chůzí a pohledem, který pálil - tak Lewise Collinse popsala jedna z jeho prvních fanynek, právě ve skupině Renegades. A následovala další neskutečná životní šance, která mohla zcela změnit Lewisův osud - jeho kamarádem se stal Mike McCartney, který měl bratra Paula. Jasně. A aby toho nebylo málo, jeho otec se stal nakrátko cestovním manažerem jedné kapely, která se jmenovala The Beatles.
Paul v roce 1974
A následuje jeden velký mýtus - Lewis Collins měl být bubeníkem slavných Brouků. Měl, to je to pravé. Měl, možná, asi, kdyby - opět tato slovíčka. Mike totiž od bratra věděl, že vyhodí bubeníka. Pete Best letěl a Mike si vzpomněl na kamaráda Lewise Collinse a Paulovi o něm řekl. Doporučil ho. To je zatím pravda. Pak se verze rozcházejí. Podle slov Paula McCartneyho už byl vybrán Ringo, takže s díky poděkoval, ale ne.
Pak koluje verze, že Lewis Collins odmítl jít na konkurs, protože si myslel, že stejně bude mít smůlu. A místo konkursu šel česat nějakou dámu na svatbu. A pak se říká, že je to drb, který vypustil Mike, aby naštval Paula. Něco jako: „V tý vaší pos*aný kapele by mohl bubnovat i ten frajer Collins!“ Každopádně to, že měl být budoucí agent Bodie čtvrtým z Beatles, vešlo do dějin jako naprosto potvrzený fakt. A Lewis už k tomu své bohužel říct nemůže.
Na obalu desky kapely Mojos
Dobrej. Koupíte si ty nitě, nebo vám dám přes držku, madam?
Po kadeřnické etapě následovala plejáda zaměstnání, ve kterých Lewis Collins exceloval. Velice exkluzivní a lukrativní „fleky“ (myšleno ironicky, samozřejmě) byly ražení různého. Myč oken, umývač automobilů, řidič náklaďáku, barman, číšník, nosič ručníků (!), plavčík, pomocný krejčí (bral míry zákazníkům v pánském salónu), podomní prodejce. Zvláště toto poslední povolání bylo opět legendární - Lewis Collins s výrazem vyhecovaného boxera bouchal na dveře a prodával nitě, špendlíky a knoflíky překvapeným anglickým starším distingovaným dámám.
Je jasné, že jen málokterá ho pozvala na čaj. A když nějaká paní zakoupila nitě, udělala to raději rychle, v obavě o svůj život. Lewis se s nitěmi prostě nepáral a to doslova. Vezmete si to, nebo nevezmete? Nechcete? Tak jděte někam! Collins na toto své „domovničení“ vzpomínal vždy s tím svým specifickým úsměškem.
Život šel dál, Lewis byl členem kapel The Eyes and The Georgians a The Mojos. Dokonce si zahrál ve stejném hamburském klubu a ve stejný den jako legendární Beatles. V Hamburku strávil s kapelou půl roku a byla to pro něj jedna z největších škol života, jak sám později glosoval:
Půl roku a jako bych byl o deset let starší. Odjížděl jsem v osmnácti jako zelenáč a panic. A vrátil jsem se jako starý chlap, který vyzkoušel všechno, co život nabízí. Hamburk byl skvělé místo, ale taky měl temné stránky. Strašné rvačky, řízli mě nožem do tváře, musel jsem se tam rvát o život. Klouby rukou jsem měl odřené z ran, co jsem musel rozdat, abych si zachránil kůži.
Pak ho to opět přestalo bavit a rozhodl se, že se stane hercem. Prý to bylo v jeho zaměstnání „náklaďákovém“ - čekal na vykládku a z nudy si ladil rádio. A zaslechl tam rozhlasovou hru. Problesklo mu hlavou, že tohle by mohl dělat. A proč v rozhlase, když by to mohl dělat v divadle. Nebo ve filmu. „Stejně tak jsem si mohl říct, že budu kosmonautem,“ vzpomínal později.
Přihlásil se na školu a v tu chvíli se poprvé protnula cesta Lewise Collinse a Martina Shawa - budoucího kolegu agenta mohl potkat (a možná i potkal) na proslavené LAMDA (London Academy of Music and Dramatic Art), kam se Lewis samozřejmě dostal.
Martin Shaw - Doyle
Prokletí jménem Bodie
Objevil se na jevišti, v únoru 1974 dostal první roli v televizi. Ten rok jich získal ještě dalších pět. Když v červnu 1977 začalo natáčení nového seriálu Profesionálové, obsazení bylo úplně jiné. Doylem byl Shaw, Bodieho hrál Anthony Andrews. Jenže to byli kamarádi a nevypadalo to dobře. Neustále se spolu smáli, chyběla nějaká jiskra, nějaké to tření mezi hlavními hrdiny. Žádná agrese, zlo, jak to bylo původně zamýšleno. Brian Clemens, hlavní tvůrce, to glosoval slovy: „Tak by agenti, kteří mají v rukách osud celé Británie, vypadat neměli. Sedí v autě a chechtají se nějakému vtipu. Tak to nešlo.“
Po třech dílech byl Andrews doslova a do písmene vyhozen. A na scénu vstoupil nový Bodie, charismatický tvrďák, který už se Shawem jednou hrál - v seriálu Noví mstitelé. A v tomto seriálu určitá chemie byla, tam si totiž ti dva lezli neuvěřitelně na nervy. Na place i mimo natáčení. Clemens to zkusil a vlastně to nemusel ani zkoušet. Když Collins vkráčel na plac a uviděl Shawa, averze mezi nimi byla na první pohled zcela zřejmá. Vztekle práskal vším možným a řval, že s tím „panákem“ hrát nebude.
Bodie a Doyle
Tak asi vznikl celý ten humbuk okolo toho, že se ti dva neměli rádi. To neměli. Ale zvykli si na sebe, nic jiného jim totiž při náročném natáčení nezbývalo. Trávili spolu celé dny i noci, oba byli fandové muziky a nakonec našli společnou řeč. Profesionálové se lidem líbili, ústřední duo také a popularita obou herců vystřelila snad do stratosféry. „Kdybych tušil, že mě Bodie herecky zničí, nikdy bych nepodepsal,“ konstatoval Lewis dlouho po konci seriálu. Jenže v tu chvíli to samozřejmě nevěděl. Natáčení miloval a opět se v něm probudila ona duše vojáka z dětství.
Přidělili jim totiž seržanta od SAS, který je učil naprosto všechno - kaskadérské kousky, střelbu, zabíjení, plížení. Lewis začal chodit znovu na střelnici, zlomil si nohu při zakázaném seskoku padákem a stále více pošilhával po armádě. V roce 1979 vstoupil do armády a započal mu výcvik u rezerv desátého praporu výsadkového regimentu. V roce 1980 absolvoval a získal červený baret. Řekl, že tato chvíle předčí naprosto vše, co dosud zažil a předčila by i Oscara, kdyby nějakého dostal. Jenže - už byl Bodie.
Ikonická trojice
Příliš profláklý ksicht pro SAS, příliš agresivní ksicht pro 007 aneb „dejte mi už všichni pokoj!“
Lewis Collins měl našlápnuto na skutečně elitní pozici v armádě. Mohl se mu splnit sen. Byl vynikající voják, takže nebylo divu, že v roce 1983 úspěšně prošel tvrdým přijímačem k elitním jednotkám SAS (Special Air Service). Jenže se psal rok 1983, Profesionálové běželi po celém světě a SAS vydala jasné stanovisko: „Váš obličej je natolik profláklý, že jste považovaný za celebritu a nesplňujete tak politiku anonymity příslušníků SAS.“
Nadšený Lewis prožil příšerný okamžik, doslova ho to zdrtilo. I jeho kamarády z výcviku. Zase mohl být, zase kdyby… Právě tento svůj kulantní vyhazov od SAS považoval za největší zradu. A roli Bodieho nepřestával proklínat. Následně frustrovaný výsadkář ukončil na vlastní žádost svou aktivní službu v armádě.
A následovalo další kdyby - taková šance se naskytne jednou za život. Lewis ji dostal - dokonce dvakrát! Měl totiž vystřídat Rogera Moorea v roli agenta 007 Jamese Bonda. Lidé si ho uměli v této roli velice dobře představit - byl totiž tak charismatický, hezký, všestranný. Bohužel, producent Broccoli ho po pěti minutách vyhnal z konkursu. Jednoduše proto, že se mu zdál „neuhlazený“, jak by měl Bond dle něj také vypadat. „Byl jsem u něj v kanceláři pět minut, ale myslím, že po pár vteřinách bylo hotovo. Zdál jsem se mu příliš agresivní.“ řekl smutně Lewis Collins.
Ve vojenském
Jenže byl osloven ještě jednou, opět na roli agenta 007, tentokrát za zády pana Broccoliho. Už to vypadalo nadějně, ale bohužel - i druhý člen produkce mu musel sdělit, že Broccoli měl pravdu. Měl všechno, co by měl James Bond mít, ale - opět Bodie. „Víte, vy jste v tom seriálu zabíjel, tak trochu jste se vztekal, to není to pravé. Jste neotesaný a agresivní,“ děla druhá strana. A Lewis toho měl právě dost. Neměl potřebu se nikam vnucovat. Nějaké role sice dostal, například ztvárnil roli kapitána SAS Petera Skellena ve filmu Who Dares Wins, nebo hrál ve válečném filmu Divoké kachny a Velitel.
Velice hezkou roli měl v Jacku Rozprarovači, kde hrál po boku Michaela Caina. Ale to bylo z jeho herecké kariéry všechno. V roce 1983 byl Collins vyhlášen nejvíce sexy mužem Británie. A zase měl nálepku - sexy macho, který poblouznil tolik dívek a žen, že se nemohl ani objevit na ulici. Bylo to svým způsobem děsivé - pro některého muže splněný sen, pro Collinse noční můra. Své přítelkyně tajil, ale stejně s ním žádná nevydržela. Kdekoliv se objevil, stály tam fanynky, mnohdy i nahé, házely po něm spodní prádlo, chtěly na něj sáhnout.
Svým způsobem se cítím jako majetek. Jsem jako auto, které se filmová společnost snaží prodat. To znamená, že pořád musím být takový, jakého mě lidé chtějí mít. Pokud se neschovám mezi svými čtyřmi zdmi, jsem pořád jako ve výkladu. Radost ze slávy trvala šest měsíců, potom už to byla práce. Pak se z toho stala nudná práce.
Nakonec se i on usadil. Svou manželku, učitelku Michelle Larretovou si vzal v roce 1992 a měl s ní tři syny, Olivera, Elliota a Camerona. Alespoň měl klid, protože děti a rodina odradila spoustu bláznivých fanynek, které svého Bodieho nenechaly na pokoji. Stále hezký, stále charismatický, ale pod vlivem všech osudových „kdyby“ se stal zasmušilým a smutným mužem. Což mu paradoxně slušelo ještě víc. Byl prostě sexy, jinak se to nedá říct.
Spousta knih na téma Profesionálové byla oblíbená
Holčička s leukémií a „Kruh přátelství“
Lewis se rozhodl své popularity využít pro dobrou věc. Když je tedy agresivní, tak všem ukáže, že není. Na nápad založení „Kruhu přátelství“ přišel poměrně hodně drsnou věcí, která se mu přihodila. Po celé Británii totiž vznikaly neoficiální fankluby Doyla, Bodieho, nebo celého seriálu Profesionálové. V nich se Collins nijak neangažoval, protože by nejraději celého Bodieho spláchl do… víte kam, sám to řekl. Jednou ale přišel telefonát z nemocnice. Volala úplně cizí žena, uplakaná.
Collins po chvíli zmateného dohadování pochopil celou hroznou situaci. Volala mu maminka umírající desetileté holčičky s leukémií. Prosila ho, aby přišel, protože její poslední přání je, aby viděla „svého Bodieho“. Lewis spěchal, ale nestihl holčičku živou. Zemřela v noci, s jeho fotografií v ruce. Zdrcená matka mu předala peníze, které si malá pacientka různě ušetřila, aby se mohla stát členkou Bodieho fanclubu.
Další a další knihy
Lewis Collins se strašně naštval. Jaký fanklub, jaké poplatky? Co to má být? Nakonec zjistil, že má skutečně oficiálně založený fanklub, ve kterém v té době bylo 3500 lidí. A jelikož naštvaný Lewis Collins byla kombinace tak trochu třaskavá (trochu více), udělal velký poprask, vyházel samozvané „předsedy“ onoho spolku a ještě otřesený ze smrti malé fanynky se rozhodl, že využije síly a energie svých fandů pro dobré věci. Založil „Kruh přátelství“. A děly se věci.
Hlavní myšlenka byla, že teď už by to nemělo být postaveno na přátelství ke mně, ale na přátelství mezi sebou a k lidem jako takovým. A tak jsme organizovali akce, kde jsme získávali peníze, za něž jsme pořizovali věci pro lidi, kteří je potřebovali. Kupovali jsme potřebné vybavení pro invalidy, brali jsme sirotky na hezké výlety, možnosti byly nekonečné.
Zainteresoval do všeho i kamarády z armády. S výsadkáři prošel 400 kilometrů za devět dní - trasa Londýn - Liverpool se změnila na pochod pro charitu. Pěšky, v každém počasí muži prostě šli. A vybrali spoustu peněz pro invalidy. Tehdy to byla obrovská akce, která se dostala na přední stránky novin. A za nejsmysluplnější činnost, kterou kdy ovládal, pokládal Lewis již zmiňovanou znakovou řeč.
Nikdo ho do toho nenutil, jednou někde potkal skupinu hluchých dětí. A rozhodl se, nadrtil se velice složitý znakový jazyk a za dětmi chodil. A povídal si s nimi. Je tohle jednání a chování agresivního člověka, ptali se mnozí? Bylo to krásné a bohulibé. Lewis tak trochu otevřel šuplík se jménem Bodie a vykoukl ven muž, který byl docela jiný. Hodný, laskavý. V Británii se dodnes na jeho charitativní činnosti vzpomíná a má zde mnoho následovníků.
Navždy, navždy, navždy…
Labutí píseň
A blížíme se ke konci docela dlouhého vyprávění. K hořkému, smutnému a fatálnímu konci života Lewise Collinse. Poté, co zjistil, že v Evropě mu v herecké kariéře pšenka nepokvete, naštval se a odstěhoval se do USA. Chtěl se stát někým, nestal se nikým. Vlastně stal, v USA se narodily jeho děti. Měl velký sen, produkovat filmy. Jenže opět se mu nedařilo. Nakonec se bouřlivák uklidnil, založil si firmu v oblasti technologií a prodával v Los Angeles počítače. Budiž řečeno, že mnohem lépe, než nitě a knoflíky.
Jenže osud si nevybírá. V roce 2008 mu byla diagnostikována rakovina. Pět dlouhých let bojoval jako lev. Fotografie z té doby jsou příšerné - není absolutně k poznání, vyhublý stařec. Nakonec lékaři řekli, že na léčbu je příliš pozdě. Lewis měl ještě jeden sen - ještě jednou vidět Anglii. Rodina mu to splnila, za doprovodu manželky a přátel se vrátil. Nikdo ho nepoznal, nikdo ve zlomeném muži nehledal bývalého nádherného a charismatického Bodieho, který musí fanynky odhánět s pistolí.
Odvezli ho na místa, která měl rád, navštívil i své kamarády z armády. Lewis Collins zemřel 27. listopadu 2013 ve věku 67 let v Los Angeles obklopen svou rodinou a blízkými. Na vlastní přání byl zpopelněn. Jeho popel ale není v Anglii, to mu rodina nesplnila. Je vystavena v pamětní vitríně na hřbitově Green Hills Memorial Park v Kalifornii.
Tolik možností, tolik šancí, tolik nevyužitého potenciálu úžasného muže, který uměl vše. Jen neuměl nebýt Bodie.
Na urně má nápis: Navždy s láskou, Lewis. A můžeme dodat - Navždy s láskou, Bodie.
zpracováno podle:
