Démonický Christopher Walken patří mezi nejděsivější herce světa, život mu změnila záhadná tragédie

Christopher Walken má s tím úsměvem možná pravdu. Ostatně sám by o tom mohl vykládat dlouhé hodiny. Když se totiž usměje, člověku se chce řvát hrůzou - občas vypadá jako sám ďábel. Povaha tohoto muže je velice extrovertní - rád se předvádí, miluje tanec, má nádherný hluboký a zcela specifický hlas a nenávidí výdobytky moderní doby jako telefon nebo internet. „Nemám. Ani jedno z toho. Ani nějakou sociální síť. Nebo jak se to jmenuje. Mám pevnou linku. Kdo chce, ať mi zavolá,“ šklebil se jako žralok v rozhovoru. Miluje Elvise Presleyho a v dětství si podle něj pomádoval vlasy. Ty má neuvěřitelné husté a podivně zbarvené.

Dalším poznávacím znamením Christophera Walkena jsou jeho prazvláštní oči: „Málokdo se mi vydrží dívat delší dobu do očí. Hned ucuknou. Můžu za to, že mám každé oko jiné? A pozor, zřejmě nemám heterochromii. Obě moje oči jsou modré, ale jedno ujíždí do hněda. Je to divné. Prý ji mám, další očař říká, že nemám! Jsem slušnej chlap. Nemůžu za to, že vypadám jako masový vrah!“ smál se Christopher a dodal: „Ve skutečném životě bych byl velice špatným vrahem. Nedokázal bych vzít do ruky zbraň, natož vystřelit. Zbraně jsou nebezpečné, znervózňují mě. Jsem pacifista. A mám rád špagety. Máte rád špagety?“ odběhl od tématu.

Tím je ostatně Christopher Walken proslulý - jeho legendární rozhovory jsou takovýchto odboček plné: „Mám v hlavě občas takový chaos, že nevím, co povídám. Jsem roztržitý, pak začnu plácat nesmysly. Toho si nevšímejte.“ popisoval své zvláštní duševní stavy. Sympaťák Walken je hvězdou tzv. cameo rolí (krátké a obvykle nečekané vystoupení známé osobnosti ve filmu, televizi nebo divadelní hře) a jeho filmografie je obrovská. Hereckého talentu má Walken na rozdávání a na plátně ztělesňuje vesměs vrahy, psychopaty či nepopsatelné prazvláštní postavy děsivých bláznů a „vytlemených“ šílenců.

Nemusí ani mluvit, spousta jeho rolí je zcela němých - a naprosto to stačí k vyvolání husí kůže. Hraje i kladné hrdiny, ale i když je za „hodného“, divák se stejně neubrání mrazení v zádech. Osobnost Christophera Walkena vzbuzuje respekt a úctu. A také strach. Je to dáno jeho zvláštní tváří? Nebo je děsivý doopravdy? Co je to vlastně za člověka? ptají se lidé, když se mihne na plátně.

A od 29. listopadu 1981, kdy u ostrova Santa Catalina spadla slavná herečka Natalie Wood z jachty Splendour do moře, je Christopher Walken ještě kontroverznější osobou - Nataliina tragická smrt nedává spát seriózním detektivům dodnes. Mohl mít Christopher podíl na její smrti? Miloval ji? Nebo miloval jejího manžela? I to je totiž možné!

Životní příběh záhadného, jedinečného a vskutku děsivého herce s povahou beránka; příběh Christophera Walkena.

Christopher se narodil 31. března 1943 v New Yorku. Původně se jmenoval Ronald, všichni mu říkali Ronnie, má dva bratry Kennetha a Glenna, a jeho rodiče pocházeli z Evropy. Jak jinak - mix genů, který stvořil někoho tak nevšedního, zákonitě musí pocházet ze starého kontinentu, řečeno s úsměvem! Matka Rosalie byla Skotka, rodačka z Glasgow, otec Paul Němec z Gelsenkirchenu, který si v příjmení vyhodil přehlásku (původně Wälken) a stal se Američanem. Rodiče matky pocházeli z Irska, Rosalie měla zrzavé vlasy a pihy, Paul pro změnu oplýval árijskou vizáží: modrooký vysoký blondýn.

Není divu, že z tohoto galimatyáše vzniklo něco tak zvláštního, jako je Christopher Walken! Táta si otevřel pekárnu a narazil na zlatý důl. Pekl poctivé německé housky a preclíky, na jeho chléb se stály fronty, rodina chodila do kostela a maminka snila o budoucnosti pro své zlaté kluky. Milovala kino, chodila na všechny filmy ze zlaté éry Hollywoodu.„Budete herci,“ rozplývala se, takže v padesátých letech už bratři hráli v televizi, kde dostali spoustu dětských rolí.

Walken vyrůstal ve velice pohledného mladého muže. Pronikavé nevyzpytatelné oči a nevšední kouzlo osobnosti mu ale nebylo nic platné ve srovnání s Králem, což byl samozřejmě Elvis. Když se v patnácti letech zamiloval do spolužačky a chtěl ji pozvat na závěrečný ples, dívenka si zpoceného a zrudlého mládence nevraživě prohlížela - a pak mu ukázala fotku. „Vidíš? Tohle je ten, kterého miluju! Ne tebe, jsi divnej!“ Christopher se po letech usmíval: „Ten chlápek vypadal jako řecký bůh. Pak jsem ho viděl v televizi. Miloval jsem na něm všechno. Pomádoval jsem si vlasy jako měl on. Napodoboval jsem jeho tanec, jeho pohyby i hlas. Ten účes jsem od té doby nezměnil. Miluju ho!“

Po milostném zklamání sám uznal, že se Elvisovi rovnat nemůže, dívku poslal někam a šel si léčit zlomené srdce do cirkusu, kde pracoval jako krotitel lvů. Zvláštní představa! A zvláštní byla i jeho cesta k herectví: nebyla totiž trnitá nebo dlouhá, jak to bývá u ostatních slavných. Kdepak. Walken ani nedodělal univerzitu. „Co bych tam dělal. Moje škola je život sám,“ říkal ke svému nekompletnímu vzdělání. Raději šel do taneční školy, byl obsazen na Broadway v muzikálu, jedno si sedlo ke druhému a objevili ho filmaři.

V roce 1964 si změnil jméno. „Ronnie, to není pro herce. Ron, divné. Něco delšího,“ radila mu kamarádka, takže se z Walkena stal Christopher. Sám herec preferuje kratší tvar Chris. Změnu jména řeší téměř každý začínající herec, jenže trvalo ještě velice dlouho, než na sebe Walken upozornil filmový svět. Hrál zprvu v mnoha „štěcích“ a lidé si ho ztotožnili jen jako „toho divnýho týpka, co vypadá jako mimozemšťan!“ No, je to trochu pravda - různé fankluby po celém světě Walkena často přirovnávají právě k návštěvníkovi z jiné galaxie! Bílý obličej, výrazné oči, ostré rysy, ostré zuby, ostrý nos…

„Je jako žiletka. A je podobný Bowiemu. A Hauerovi,“ srovnávají ho často fanoušci s ostatními osobnostmi s výraznou a specifickou fyziognomií. Po sérii malých rolí si Walkena někdo konečně všiml. A mohlo to všechno začít pěkně zostra! George Lucas se totiž rozhodoval mezi Walkenem, Nickem Noltem, Burtem Reynoldsem a Harrisonem Fordem pro obsazení role Hana Sola. Jak to dopadlo, to ví snad každý, kdo se alespoň trochu orientuje ve světě filmu! Smůla netrvala dlouho - v roce 1977 Walkena oslovil Woody Allen. „Mentálně postižený bratr Diane Keaton. To byla moje první velká role,“ vzpomínal na natáčení filmu Annie Hall, kde podal neuvěřitelný herecký výkon.

Christopher byl v této roli tak skvělý, že si ho všiml Michael Cimino. Tento režisér v roce 1978 natočil psychologický film Lovec Jelenů, kde Walken neskutečným způsobem zahrál vietnamského veterána. Na roli se poctivě připravoval, nejedl, přežíval na rýži, banánech a vodě. Cesta do duše zuboženého a běsy stíhaného veterána mu vynesla nečekaného Oscara. Z bohaté filmografie Chrise Walkena můžeme vyjmenovat pár nejslavnějších snímků: Nebeská brána, Mrtvá zóna podle Stephena Kinga, Brainstorm, Vyhlídka na vraždu, Svědek války, Homeboy, Král New Yorku, Batman se vrací, Pravdivá romance, Pulp Fiction, Poslední zůstává, Proroctví, Ospalá díra, Láska až za hrob, Chyť mě, když to dokážeš, Stepfordské paničky, Sejmout zabijáka, Poslední kvartet, Bastardi nebo Duna.

Rolí je opravdu moc, nedají se všechny popsat. Navíc Chris s oblibou „vyčouhne“ nečekán v nějakém filmu ve své cameo roli, všichni si ho zapamatují, jen neví, co to bylo za snímek. To ostatně neví ani on sám. „Já si pamatuji každou roli. Každičkou. Ale nemám paměť na názvy. Někdy kvůli tomu udělám velkou společenskou ostudu, až se o mně mluví hodně špatně“ usmíval se Walken. Má pravdu. Mluví se o něm špatně, ale ne kvůli názvu filmů. Část všech drbů o Christopherově životě se točí jen kolem jednoho jména: Natalie Wood.

Při natáčení thrilleru Brainstorm byl Walken pozván svou oblíbenou hereckou kolegyní Natalií Wood na oslavu Dne díkůvzdání. Natalie s manželem, hercem Robertem Wagnerem, slavila tento svátek netradičně na jachtě. 18 metrů dlouhé luxusní plavidlo neslo název Splendour, na palubě byl kapitán Dennis Davern - a tři slavní herci. Krásná žena a dva muži. Milostný trojúhelník, napadne každého! Jenže to nebylo tak jednoduché, jak později vyšlo najevo. Osudný večer 29. listopadu 1981 se mlčenlivý Christopher, naštvaný Robert Wagner a opilá Natalie pohádali v přístavní restauraci.

Podle výpovědi hostů měla po Walkenovi „vyjet“. Byla úplně zlitá, Wagner také, málem se s Walkenem popral. Když se vrátili na jachtu, došlo (nebo také nedošlo) ke konfrontaci - muži vypověděli, že si šli lehnout, zatímco opilá Natalie zůstala na palubě. Neuměla plavat, byla pod vlivem, štvalo ji narážení záchranného člunu o bok jachty, tak ji nenapadlo nic lepšího než člun odvázat. Naklonila se, uklouzla, praštila se do hlavy a spadla do vody. Její tělo bylo nalezeno až ráno pobřežní stráží, jak plave obličejem dolů v tenkých krátkých šatech a bosa kilometr a půl od jachty. Našli i záchranný člun.

Wagner tvrdil: „Myslel jsem, že po naší hádce nasedla do člunu a vzteky odplula.“ Walken tvrdil: „O jejím zmizení jsem neměl ani ponětí, ihned jsem usnul.“ Kapitán Davern v roce 2018, když bylo vyšetřování smrti slavné herečky znovu otevřeno pro nové výpovědi, které ukazují na Wagnera, tvrdil: „Hrozně se pohádali. Jekot, řev. Pak řvali i muži na sebe. Walken byl úplně nepříčetný, Wagner pak bouchal rukou do všeho a paní Woods řekl: Vypadni z mé lodi, ty k*o! Sotva se Wagner dozvěděl, že Natalie není na palubě, začal do mě lít alkohol. Já jsem usnul, nevěděl jsem pak nic.“

Vyšetřovatelé totiž v roce 2018 zjistili zvláštní věc: Wagner zalarmoval záchranné složky až sedm hodin poté, co Natalie z jachty zmizela. „Poté, co jsme případ v průběhu posledních šesti let znovu vyšetřovali, myslím, že se nám teď (Wagner) jeví jako osoba, o kterou se musíme zajímat,“ řekl policista John Corin. „Některé věci, které následně udělal, respektive neudělal, nás vedou k závěru, že jeho chování nedává moc smysl.“

Nezjistilo se nic nového - pravděpodobně ani nezjistí. Walken o tom neřekl už nikdy ani slovo. Excentrický herec se zahalil aurou nepřístupného tajemna, čímž byl paradoxně ještě více sexy a žádoucí. Výstřední herec si nikdy nebral servítky, byl velice otevřený, hovořil o sexu jako jiní mluví o tom, co nakoupí v krámu. Walken nikdy nemusel usilovat o přízeň žen. Je jednoduše tak výjimečný, že se mu fanynky samy nabízely.

Na deset skvělých rolí Christophera Walkena se můžete podívat zde:

„Dostal jsem hotové nabídky. Lístečky s adresou a pikantním popisem všeho, co se mnou ta holka provede,“ zmínil své pronásledování od potrhlých žen pro časopis People. Někteří tuto „Walkenovskou“ mánii nechápou: „Je to nejděsivější člověk na světě. Skutečně je jako přízrak! Nemohla jsem se na něj ani podívat! On to vycítil a schválně se šklebil jako ďábel!“ křižovala se v nadsázce Rosie O'Donnell, které za tato slova přinesl Christopher bonboniéru a měli spolu vlastní show. Tohle jen vypovídá, jak nesmírně přitažlivé je jeho záhadné a mrazivé kouzlo osobnosti.

Walken je od roku 1969 ženatý s Georgianne Thon. Manželství je bezdětné - údajně na hercovu žádost. „Nemít děti je nejlepší rozhodnutí. Díky tomu mám tak plodnou kariéru,“ nechal se slyšet sám herec. A zde se vracíme zpět k Natalii Woods: celé roky se totiž šuškalo, že Christopher nemusel být zamilován do Natalie, ale do Roberta Wagnera. A Natalie mu na to přišla. Měl tedy důvod ji zabít? Opravdu to mohlo vygradovat až do takovéto tragédie antických rozměrů? Pravdu znají jen tři lidé - a ti dodnes mlčí.

Nicméně spekulace Walkenově homosexualitě (bisexualitě) provázejí celý jeho profesní život. Náklonost ke stejnému pohlaví on sám nikdy moc neskrýval a jeho manželství je minimálně velice volné - jeho žena žije v New Yorku, on v domě na venkově. „Jediné lidi, které vidím, jsou popeláři. Svou ženu nevidím třeba celé týdny,“ šklebil se na otázku stran soukromého života. Pak se Walken znenadání rozpovídal.

Když Christopher propagoval divadelní hru, ve které je jeho postava homosexuální, prohlásil: „O muži, kterého hraji, přemýšlím spíše jako o bisexuálovi. Protože já sám jím jsem. Je to způsob, jakým přemýšlím sám o sobě. Chci říci: můj život se sice nese ve znamení heterosexuality. Manželka a fanynky. A tak. Ale rád bych řekl, že v mojí hlavě jsem bisexuál. Myslím, že je dobrý nápad, aby to bylo venku, aby si každý zvykl na tuto věc. Uvědomil jsem si díky tomu (té roli) mnohem více věcí. Nerad bych v sobě už něco držel.“

Inu, jak se říká, každému, co jeho jest. Stejně nikdo neví, jestli je to pravda. Walken rád klame nejen tělem, ale i slovy. Občas jen tak pro radost vypustí nějaký nesmysl, což ostatně sám přiznal!

Christopher Walken oslavil dvaaosmdesáté narozeniny, je stále v plné práci, pomáhá mladým talentům a produkuje nezávislé filmy. A stále natáčí. „Na mém životě není nic zvláštního. Jsem slušný hoch. Chovám se hezky ke své kočce, sekám si trávník. Bojím se koní, neumím plavat, v autě se mi dělá špatně a platím účty. A dokonce vařím. Místo pistole mám vařečku. Tak co tedy jsem, když ne naprostý slušňák?“ zubí se Christopher Walken, ďábel v rouše beránčím a nevšední muž, kterého žádný divák nepřehlédne.

Co možná nevíte:

Zpracováno podle: IMDb, FilmServer.cz, Christopher Walken, Aktuálně.cz, ČSFD, iDNES, Reddit, People.com, Natalie Wood, Fandom