Americký voják zdrhl do KLDR a stal se hercem. Nenáviděný zběh dostal od Kim Ir-sena auto i manželku

„Dívali jsme se přes dráty na demilitarizovanou zónu. Za ní byla KLDR. Říkal jsem mu: Hej, kámo, v jak strašný … musí člověk bejt, aby se sebral a zdrhnul tam? A on se na mě podíval a ucedil: Ve velký, kamaráde, ve velký. Jako jsem teď já!“ vzpomínal na osudný 15. srpen roku 1962 seržant Carl R. Rosenberg, který sloužil s proslaveným zběhem Jamesem Josephem Dresnokem u roty C 1. bojové skupiny 8. jízdního pluku 1. jezdecké divize americké armády.

Dresnokův život před dezercí totiž připomínal hodně divokou jízdu přímo do pekla! „Samé průšvihy. Čekal ho vojenský soud. Manželku načapal v posteli s cizím chlapem. Chlastal, měl dluhy, o všechno přišel, padělal dokumenty, utíkal. Byl depresivní, zlý a říkal, že by raději spáchal sebevraždu, než aby žil dál v tý „blbý díře“ - tak se vyjadřoval o Spojených státech amerických!“ kroutil pohoršeně hlavou i kapitán Thomas Bryan, který měl vojína první třídy soudit.

Leč kapitán už nad „zlobivým“ vojákem nestihl vynést rozsudek - James Joseph Dresnok se během obědové přestávky rozběhl přes minové pole přímo do KLDR. Stal se tak druhým americkým vojákem, který dezertoval do Severní Koreje - celkově jich bylo sedm. V „ráji na zemi“ se stal prominentním oblíbencem samotného Kim Ir-sena. Vůdce KLDR přeběhlíkovi daroval spoustu věcí. Včetně manželky, kterou spolu s dalšími bílými ženami nechal unést pro „Amíky“, protože chtěl, aby v jeho izolované zemi zapustili kořeny a měli pokud možno co nejvíce dětí. Nicméně - ne rasově smíšených!

James dostal automobil, dvoupokojový byt - a hlavně role ve filmech. Stal se slavnou korejskou filmovou hvězdou a jeho postavy zlých a potměšilých amerických padouchů působily nesmírně kuriózně. Přesto měl Dresnok na svém „kádrovém profilu“ jednu velkou kaňku - spolu s dalšími americkými zběhy totiž i on požádal na sovětské ambasádě o politický azyl v SSSR! Sověti je však okamžitě zadrželi a předali do rukou korejských orgánů. Kim se prý velice, ale velice zlobil! Ale nepopravil ho. Vždyť to byl jeho oblíbený padouch!

Vítejte u neskutečného příběhu dezertéra Dresnoka a jeho severokorejské anabáze.

James Joseph Dresnok se narodil 24. listopadu 1941 v Norfolku v americkém státě Virginia do naprosto šílené rodiny. To je možná ještě velice mírně řečeno. „Moje dětství stálo za…“ mávl sám Dresnok víceznačně rukou a pro autobiografický dokument Crossing the Line (Překročení hranice, 2006, režie Daniel Gordon) uvedl, že za všechno zlo, které ho na světě potkalo, mohou právě jeho rodiče.

Ti se jmenovali Margaret a Joseph a neustále se jen mlátili a smiřovali. Otec byl alkoholik, který týral i syny Jamese a Josepha. Nechtěl je - a své manželce neustále vyčítal, že nešla na potrat. Ta se po každé hádce sebrala, opila se, naložila kluky do auta a prostě jen tak odjela. Někam. „Bydleli jsme v autě,“ říkal dezertér Dresnok. Rodina neměla vůbec žádné peníze, otec matku posílal vydělávat prostitucí (!), pak ji zbil, že je mu nevěrná…

A následovala další štrapáce - policie našla v autě opilou Margaret se syny. Sociálka oba hochy rodičům odebrala a svěřila je do péče otcovy sestry. Pobožná teta ale svého bratra nenáviděla. Jeho děti považovala za vtělení ďábla a James s Josephem od ní jen utíkali a utíkali: „A vždy nás poslali zpátky. Proč nás nedali k cizím? Tam by to bylo lepší!“ říkal Dresnok. Mezitím se rodiče rozvedli a otec si našel novou manželku, které nalhal, že je bezdětný vdovec! Vskutku idylické dětství, to se musí nechat. Možná není divu, že Dresnok hledal spásu v KLDR.

„Potom otci přeskočilo v hlavě,“ vyprávěl Dresnok v rozhovoru s Danielem Gordonem. Po jedné obzvláště výživné hádce s novou ženou, která se týkala „zatajených“ dětí, totiž odvezl Joseph senior Jamese do domova důchodců .„Jdeme na návštěvu!“ vykládal mu ve voze maniakálně, chlapce nechal na recepci mezi naprosto cizími seniory, šlápl na plyn a ujel! „Potom jsem odtud utekl, ukradl jsem jednomu pánovi 20 dolarů a kolo. Chytila mě policie a poslala k pěstounům. Otce, matku ani bratra jsem už nikdy neviděl,“ říkal Dresnok.

James krátce pobýval v detenčním centru, kde zažil šikanu. A i on začal šikanovat. „Zažil skutečně hrozné věci. Jeho osobnost byla formovaná nenávistí k Američanům jako celku,“ připouští BBC v článku o útěku Dresnoka do KLDR. Nakonec si s desetiletým uličníkem nikdo nevěděl rady a úřady jej poslaly k rodině kazatele Carsona Overstreeta, kde se dle svých slov cítil „kupodivu vítaný“. Neměl ale vůbec žádné vzdělání. Když žil s rodiči ve špíně a chudobě, chodil spíš po barech a putykách než do školy.

Není proto divu, že v sedmnácti letech vstoupil do armády. „25. listopadu 1958. Ten den si pamatuju jako dnes. Bylo mi trapně. Předvojenské zaměstnání? Nula. Vzdělání? Pár tříd základní školy. Koukali se na mě jako na tupce. Rozhodl jsem se, že jim ukážu,“ vzpomínal J. J. Dresnok. A ukázal. Od samého začátku dělal jeden průšvih za druhým. Jeho spolubojovníci vzpomínali, že Dresnok měl nesmírné problémy s disciplínou, nectil subordinaci, neposlouchal rozkazy a jen se někde zašíval.

Velitelé už nevěděli, co s nováčkem mají dělat. „Musíme ho dát někam pryč z USA. Sotva dokončí výcvik, pomašíruje do Evropy!“ rozhodli se. Mezitím se James Joseph Dresnok velice zbrkle oženil. Přijel totiž na první dovolenku do Virginie k pěstounovi, ten jej vzal jako obvykle do kostela - a James při plamenném kázání páně Overstreeta spatřil půvabnou Kathleen Ringwood z New Yorku, která si na návštěvě u příbuzných zašla do kostela - a fešnému vojákovi hned na první schůzce řekla ANO.

V prosinci 1959 se konala malá svatba - a když se Dresnok vrátil k posádce, pochechtávající se velitelé mu oznámili, že je převelen do Západního Německa k americké pěší jednotce. Spojené státy tehdy v zemi v rámci vrcholící studené války a ochrany před Sovětským svazem držely obří vojenské základny a ohromné množství vojáků. „Ale já tu mám mladou ženu! Známe se pár dní. My se vlastně vůbec neznáme!“ došlo Dresnokovi, ale nemohl dělat vůbec nic. Do Německa musel.

Strávil tam dva roky, při kterých zažil velice turbulentní události - jednak se tam s ním nikdo nemazlil, takže při prvním prohřešku (opustil bez dovolení základnu a opil se pivem v nějaké hospodě) dostal docela krutý kázeňský trest: musel zubním kartáčkem vyčistit obrněné vozidlo. Celé. V mrazech, které padaly hluboko pod nulu. Na tuhle událost Dresnok vzpomínal jako na přelomovou - od té chvíle chtěl z armády pryč. Dokonce se popral s nadřízeným, opět přišel na řadu zubní kartáček (tentokrát podlaha v ubikaci) a první dovolenou přivítal jako vysvobození.

Roztoužený Dresnok samozřejmě zamířil do USA za svou krásnou manželkou, kterou chtěl překvapit. Jenže místo plánovaných opožděných líbánek ho překvapila Kathleen, kterou zastihl ve velice choulostivé situaci. Když jejího nahatého milence vyhodil ze dveří, Kathleen mu břitce oznámila, že jejich manželství byl omyl, miluje jiného, chce se rozvést… James Joseph Dresnok byl opět na dně. „Byl jsem tak hrdý na to, že ji opravdu miluji a jsem jí věrný! Ne jako moji rodiče,“ říkal pohnutě Dresnok, na němž bylo i po mnoha desetiletích vidět, jakou ránu tehdy dostal.

Za jedinou dobrou věc na Kathleen považoval to, že neotěhotněla: „Slíbil jsem sám sobě, že nikdy neopustím děti, budu-li nějaké mít,“ uváděl James. Po manželském krachu už prý přemýšlel, jak se dostat z USA. „Nevěděl jsem, kam jít. Všechno ale bylo lepší, než můj dosavadní život. V Německu jsem chtěl přeběhnout do Východního bloku. Jenže tam by mě jen vyslechli a pustili zpátky, protože něco takového ještě nezažili. A potom bych měl v USA teprve peklo,“ připustil Dresnok úvahy nad dezercí do jakékoliv socialistické země.

Komunistou ale nebyl. „Dresnok se nehlásil k ideálům komunismu, byl nestranný. Jen usoudil, že by mu tam mohlo být lépe, i když KLDR je naprosto šílená volba! Dresnok neviděl jiné východisko. V USA se k němu všichni chovali jako k póvlu. Neměl dětství, neměl rodinu, všichni ho zradili. Mohl si říct, že se k přeběhlému Američanovi, který vlastně potlačil své základní právo na svobodu a podobně, budou chovat dobře, že bude patřit mezi jakousi elitu. A uhádl to!“ popisuje BBC začátek Dresnokovy cesty do KLDR.

V roce 1960 byl Dresnok převelen do Jižní Koreje. Sloužil podél demilitarizované zóny (DMZ), měl za úkol střežit neklidnou hranici - a i v Koreji dělal James Joseph Dresnok samé hlouposti. Opíjel se, rval se po barech, několikrát dostal důtku za styky s korejskými prostitutkami. Potom začal falšovat podpis svého seržanta, podepisoval si opušťáky a dovolenky, až spadla klec a zmiňovaný kapitán Thomas Bryan postavil Dresnoka před vojenský soud.

„Nebyl ochoten čelit trestu. To rozhodnutí v něm muselo zrát delší dobu. Spíše si myslím, že soud byl poslední kapkou,“ říkal Carl R. Rosenberg, který byl přímým svědkem „epochálního“ útěku vojína první třídy Jamese Josepha Dresnoka. Ten 15. srpna 1962 kolem poledního prováděl rutinní prohlídku, při které opustil své stanoviště, rozběhl se směrem k demilitarizované zóně a skočil přímo do minového pole! „Řvali jsme: Co blázníš, umřeš! On křičel, že chce přeběhnout, ať nestřílíme. A sám střílel do vzduchu ze své zbraně,“ popisoval Rosenberg.

Všichni vojáci ztuhli a nevěřícně zírali na kličkujícího kolegu, který poskakoval jako zajíc a neomylně mířil směr Severní Korea! Do toho začali střílet vojáci Jižní Koreje, Dresnok se kryl, opět střílel, nějakým zázrakem „prohopsal“ celou obří DMZ, až narazil na pohraniční stráž Severokorejské lidové armády a vzdal se. Korejci na něj zírali jako na zjevení z jiné planety. Není divu! Dokonce ho chtěli na místě zastřelit, ale nějaký soudný voják si popravu přeběhlíka rozmyslel.

Bezmála dvoumetrový kolohnát Dresnok záhy seděl ve vlaku do Pchjongjangu a taktéž nevěřil svým očím: „Všichni byli malí, byli mi po pás. Ale ten výraz! Ti muži budili hrůzu tím kamenným obličejem, prázdnýma očima… Bál jsem se, to víte,“ vzpomínal Dresnok. V hlavním městě KLDR byl americký zběh dlouhé dny i noci vyslýchán. Zcela klidně popsal, že ho to v USA nebaví, že se rozvedl, že o armádě nic neví a nemůže jim tudíž prozradit žádná vojenská tajemství… Korejci mu tedy přivedli společnost - prvního přeběhlíka jménem Larry Allen Abshier, který ho v Koreji uvítal.

Setkání dvou zběhů muselo být velice zajímavé. Larry už věděl, že Dresnoka nepopraví - o dalším uprchlém Američanovi se totiž dozvěděl sám velký Kim Ir-sen a rozhodl se, že z obou vojáků udělá nástroje propagandy. „Jen se podívejte! Američané riskují život, aby se sem dostali, takový tu máme ráj. Něco na ten způsob. K Dresnokovi a Abshierovi záhy přibyl ještě Jerry Wayne Parrish a Charles Robert Jenkins. Byli čtyři, museli se podrobit převýchově, která spočívala ve studiu Kim Ir-senových spisů, výuce korejského jazyka a státní ideologie,“ popisuje dokument o životě Američanů v KLDR.

Kim dezertérům „velkoryse“ daroval poměrně luxusní byty v Pchjongjangu a přeběhlíci se stali nástrojem režimu. Například přes reproduktory řvali na své bývalé kamarády přes zaminované pásmo: „Amerika je imperialistická žumpa! Pojďte k nám, kluci. Tady je ráj! Máme všechno, máme se dobře a je tu líp,“ „Pokoušeli se demoralizovat jihokorejské a americké síly. Možná s úspěchem, protože pak přeběhli ještě tři. Potom ale málem přišli o život, když požádali na ambasádě SSSR o politický azyl. Sověti i Korejci se jim vysmáli do obličejů. Tady zůstanete! A bylo to,“ říká BBC.

Kim Ir-sen se prý velice zlobil, ale velkodušně „svým“ Američanům onu neblahou žádost o azyl odpustil. „Všichni už věděli, kde je jejich místo. Dresnok, který v USA neměl vůbec nic, ničím nebyl a neměl žádné vzdělání, se vypracoval až na profesora angličtiny na univerzitě! Měl se výborně, přeložil spisy Kima do angličtiny, byl mu přidělen vůz, který je i dnes pro mnoho Severokorejců předmětem až mimozemským. Dostal i manželku,“ naráží Grokipedia na děsivé osudy krásných bílých žen, které byly násilně uneseny do KLDR, aby se staly manželkami těchto hvězd propagandy.

Kim si velice přál, aby Američané měli adekvátní zázemí - a tím pádem i uspokojivý sexuální a manželský život. Ale nechtěl, aby se rodily smíšené děti, takže únosy „odpovídajících“ žen byly bohužel poměrně časté. Tak se dostala do Severní Koreje i krásná Rumunka a studentka umění v Itálii jménem Doina Bumbea (více o jejím únosu najdete například zde), která vstoupila do nuceného manželství s Jamesem Josephem Dresnokem a porodila dva syny: Theodora a Jamese. A Dresnok se mohl realizovat v další disciplíně - filmování.

Doina Bumbea byla velice krásná žena…

Diktátorův syn Kim Čong-il byl blázen do západní kinematografie a osobně vedl severokorejská filmová studia. A když hledal pro své propagandistické filmy adekvátního představitele prohnilých kapitalistických padouchů a zvrhlých Američanů, nechal si zavolat Dresnoka a nařídil mu, že bude hrát ve filmech! „Je to nesmírná ironie. Dresnok hrál takové ty zavilé bílé mlátičky, co je na konci každého toho prostoduchého dílka zastřelí. Nebo se polepší… Ani nevíme, kolik takových rolí Dresnok hrál,“ říká BBC.

James Joseph Dresnok se objevil v několika filmech včetně velkolepého seriálu Unsung Heroes (Nezvěstní hrdinové), kde ztvárnil zlého amerického padoucha jménem Arthur Cockstead. Díky této roli se v zemi stal okamžitě celonárodní celebritou, kterou na ulici poznával úplně každý. Jeho severokorejští přátelé mu pak v běžném životě neřekli jinak než „Arthur“. James Dresnok se ale angažoval i jinde - podle zběha Jenkinse byl Dresnok krutý tyran, který se neštítil „vymlacovat“ přiznání ze zajatců nebo prostých Korejců, kteří měli zradit režim.

„I mne zbil nejméně třicetkrát. Agresivní hovado. Chodil k nim mlátit vězně. Viděli bílého Amíka a podělali se strachy. Líbilo se mu to,“ vypustil Jenkins bombu v podobě své knihy The Reluctant Communist, kterou napsal po svém útěku z KLDR do Japonska. Dresnok to při natáčení dokumentu rezolutně popřel: „Nevím, co ho to napadlo,“ říkal režisérovi a každou další otázku na podobné téma smetl ze stolu. Podobně reagoval i na další dotaz: „Co jste dělal za hladomoru?“

Filmař tím narážel na dobu mezi lety 1994-1998, kdy KLDR zasáhl katastrofální hladomor, při kterém umíraly hlady statisíce lidí. A zatímco obyčejní Korejci jedli trávu, Američan dostával od režimu exkluzivní příděly rýže, masa a alkoholu přímo do svého pchjongjangského bytu. „Proč? Proč nechávají své vlastní lidi zemřít hlady, aby nakrmili Američana?“ zeptal se řečnicky, „Velký vůdce nám věnoval zvláštní péči. Vláda se o mě postará až do mé smrti.“

Dresnok nepříjemné otázky jednoduše ignoroval a raději vyprávěl o své druhé ženě a dětech: po Doinině smrti se ihned oženil znovu s jistou Dadou, což měla být dcera severokorejské ženy a diplomata z Togo. V roce 2001 se jim narodil hoch Tony. A velkou kariéru v KLDR udělali i jeho starší synové, James studoval na Pchjongjangské univerzitě, vstoupil do severokorejské armády a pyšní se hodností taewy, což je ekvivalent kapitána v armádě USA.

Ted je také voják, oba hrají v propagandistických filmech a rozhodně nikdy neplánují KLDR opustit, natož emigrovat. Sám James Joseph Dresnok si užíval důchodu a vnoučat, chodil na ryby a zemřel asi v roce 2016, protože jeho synové tuto zprávu zveřejnili v roce 2017 s tím, že otec zesnul poklidně před rokem.

Dresnok byl ke konci života obézní, měl nemocné srdce a úplně „vyřízená“ játra. Ve filmu o svém životním osudu je opravdu pěkně „vypapaný“ a vykládá, že moc kouří a pije. „I když je to kruté vůči hladovým Severokorejcům, musíme se ironicky pousmát. On jen pil, kouřil a jedl. V zemi, kde lidi pojídají kůru a hlínu,“ rozčiluje se mezi řádky Max z webu Find a Grave. Dresnok je zřejmě pohřben na tzv. Hřbitově pro cizince v Pchjongjangu.

Legendární dezertér neopomněl před svou smrtí vydat prohlášení, které jeho synové rádi předali americké vládě. Řekli totiž: „Otec nám řekl, že máme zůstat loajální našemu vůdci Kim Čong-unovi a vyřídit vám, že USA budou zničeny, pokud zahájí preventivní útok na Severní Koreu!“

Příběh Jamese Josepha Dresnoka dodnes zůstává jedním z nejbizarnějších a zároveň nejbolestivějších svědectví studené války. „Prodal svou čest, svou vlast i svou osobnost. Je to zrádce!“ říkají dodnes Američané. A někteří si i uplivnou! Je to zvláštní věc, to musíme uznat. Třeba mu to za to stálo. A třeba byl nešťastný a denně svoje rozhodnutí proklínal. To už se nikdy nedozvíme.

Zpracováno podle:

Grokipedia, Find a Grave, CNN, James Joseph Dresnok, BBC, YouTube dokument (2), Crossing the Line, Doina Bumbea, ČSFD, Charles Robert Jenkins, DMZ