Článek
Nikdy nevěř Danajům, i když přinášejí dary…
4. srpen 1945. Postupimská konference, kde si Stalin s Trumanem a Churchillem porcovali poválečný svět, skončila teprve před dvěma dny. V Pacifiku se stále urputně bojovalo a svět ještě netušil, že zbývají pouhé desítky hodin do svržení první atomové bomby. V moskevské rezidenci Spaso House, kde sídlilo americké velvyslanectví, ale vládla přátelská a téměř rodinná atmosféra.
Masivní dřevěná plaketa měla průměr přibližně 56 centimetrů, zatímco samotná kovová štěnice uvnitř byla miniaturní – měřila necelé dva centimetry a doplňovala ji tenká, zhruba 23 centimetrů dlouhá anténa. Díky této velikosti (přes půl metru) orel v pracovně Averella Harrimana dominoval a nikdo nepředpokládal, že by se v tak masivním kuse dřeva mohlo skrývat něco tak technologicky vyspělého. Jedna z několika replik, originál je prasklý a poškozený, je v archivu muzea v Marylandu.
Tehdy třiapadesátiletý americký velvyslanec Averell Harriman (1891-1986) s rozzářenou tváří přijímal jednu návštěvu za druhou. „Sověti si své spojence v tyto dny okatě předcházeli. Sjížděly se delegace z celého Sovětského svazu – ženy v barevných krojích, muži v tradičních láptích, zástupci svazových republik. Všichni přinášeli květiny, různá jídla a dárečky ze svých krajin, všichni také dokola vykládali o věčném míru…“ popisuje atmosféru ve Spaso House web Amusing Planet.
Odpoledne vrcholilo, Averell byl unavený, ale měl jasné pokyny: „Vydržet!“ Velvyslanec tedy stále přijímal dary, jimiž se plnil dlouhý stůl u oken Spaso House, když se sálem rozlehlo veselé halekání. Za zpěvu častušek dovnitř vtrhli pionýři ze Všesvazového pionýrského souboru V. I. Lenina v bílých košilích a rudých šátcích. Členy elitního tábora Artěk doprovázel důstojný pětasedmdesátiletý pán, šedovlasý prezident Akademie věd a uznávaný botanik Vladimir Leontěvič Komarov.
Spaso House v Moskvě
Slovutný vědec shovívavě sledoval pásmo, které si pionýři secvičili - a když dozněl zpěv a tanec, spolu s Američany bouřlivě tleskal. Z houfu dětí se oddělily dvě ruské dívky a za naprostého ticha něco nesly v natažených rukou: „Přijměte prosím tento dar z rukou sovětských dětí jako výraz úcty a mimořádného vědeckého a kulturního pouta mezi oběma národy. Budiž důkazem stvrzení věčného přátelství našich dvou mocností,“ řekl Komarov a pionýrky předaly Averellu Harrimanovi velkou desku zabalenou v hedvábných šátcích.
Když to Harriman rozbalil, zůstal ohromeně zírat - vykoukla na něj nádherná, masivní a ručně vyřezávaná plaketa amerického orla. Opřel dílo o pult a lidé si je fascinovaně prohlíželi. „To je nádhera.“ tleskal dojatý velvyslanec. „V angličtině se tomuto symbolu říká The Great Seal of the United States (Velká pečeť Spojených států). Sověti to naplánovali naprosto mistrovsky – věděli, že pokud Harrimanovi darují něco takto bytostně amerického, bude pro něj těžké to odmítnout nebo to nechat někde v koutě,“ popisuje Amusing Planet.
Averell Harriman
A doplňuje: „Sověti nechtěli, aby orel skončil někde na chodbě. Vladimir Komarov při předávání s úsměvem podotkl, že orel je vyroben z kombinace těch nejvzácnějších dřevin – santalu, mahagonu, dubu a černého ořechu. Právě tato „vzácnost“ a řemeslná dokonalost měla v Harrimanovi vzbudit pocit, že jde o unikátní umělecké dílo, které si zaslouží to nejčestnější místo v prostředí, kde se „tvoří dějiny“. Harriman na tuto hru přistoupil. Instaloval orla ve své soukromé pracovně.“
Co bylo v orlovi tak převratného? Šlo o první pasivní odposlech v dějinách – v útrobách dřevěného ptáka nebyly žádné baterie ani dráty, které by detektory mohly odhalit. Srdcem byla kovová dutina s extrémně citlivou membránou, která se ‚probudila‘ až ve chvíli, kdy ji Sověti zvenčí ozářili rádiovým paprskem. Ten pak jen odrazil vibrace hlasu z místnosti zpět k agentům. V klidovém stavu byl tento elektronický trojský kůň naprosto tichý a pro tehdejší techniku neviditelný.
Velvyslanec vůbec netušil, že z rukou dětí právě přijal Trojského koně. Orel totiž obsahoval sofistikované špionážní odposlouchávací zařízení, které vysílalo přísně tajné americké informace přímo do srdce sovětské tajné služby NKVD - a to po dlouhých sedm let.
Vnitřek dřevěného ptáka skrýval opravdu ohromující překvapení.
Sovětská přelomová štěnice vešla do dějin jako The Seal bug či The Thing - Věc nebo jednoduše Ucho. A zatímco si Harriman v Moskvě nadšeně věšel nad svůj psací stůl překrásnou dřevořezbu, stovky kilometrů daleko v Omsku si jeden muž mohl konečně vydechnout.
Tím mužem byl Lev Sergejevič Termen (1896-1993), jehož známe spíše jako Leona Theremina. Před lety byl celebritou. Geniální fyzik a vynálezce bezdotykového hudebního nástroje theremin, který vyluzuje tóny doslova mysteriózní, se po návratu z USA (prý šlo o únos) stal onou personou non grata.
Stalinistický režim ho uvěznil do vražedných dolů na Kolymě, ale v roce 1943 byl tehdy 47letý Theremin převezen do Omsku, kde jej zavřeli v elitní laboratoři sovětské tajné policie NKVD. „V laboratoři číslo CKB-29, v šarašce, což bylo privilegované vězení pro elitní mozky, pracoval například po boku budoucího otce sovětských raket Sergeje Koroljova a jiných. Theremin byl stejně jako další zavření příslušníci sovětské intelektuální a vědecké elity pověřen speciálním úkolem,“ popisuje BBC.
Slavný Lev Termen, též Lew Termen, Leon Theremin nebo Teremin… Za vynález dostal sto tisíc rublů, Stalinovu cenu, byt v Moskvě a hlavně svobodu.
Za Leonem Thereminem přišel obávaný šéf tajné policie Lavrentij Berija a sdělil mu: „Soudruhu Termene (Theremine), potřebujeme odposlech, který v sobě nemá baterie ani dráty. Musí být pasivní, pro detektory nezjistitelný. Udělejte to - a vaše jméno bude očištěno. Jestli selžete, vrátíte se na Kolymu. Já osobně se postarám o to, abyste odtud už nevylezl živý!“ Vynálezci nezbylo nic jiného, než začít pracovat, pokud si chtěl zachránit holý život!
Postupem doby vytvořil Theremin tzv. systém Buran, který dokázal snímat vibrace hlasu z okenních tabulí. A shledal, že geniálním vedlejším produktem jeho výzkumu se stala ona Věc. „Byla to malá kovová kapsle s neuvěřitelně tenkou membránou a krátkou anténou. Uvnitř nebyla žádná elektronika, která by šuměla nebo vysílala teplo. Zařízení „spalo“ a čekalo na jediný impuls: rádiový paprsek vyslaný zvenčí, který membránu rozkmital a odrazil zvuk místnosti zpět k agentům.“ vysvětluje celé jednoduché, ale nesmírně sofistikované „udělátko“ Atlas Obscura.
Nákres celého mechanismu
„Je to hotové,“ oznámil na začátku roku 1945 Theremin. „Teď už jen potřebujeme schránku, do níž to umístím.“ Stalin si to vše nechal představit a byl podle webu RHP.com zcela unešený: „Vymyslete něco, co si Američané pověsí přímo nad hlavu. Něco symbolického. Mají plnou hubu těch svých symbolů svobody… To je ono! Ať vyrobí toho jejich orla, udělejte to nějak!“ radoval se Stalin. Mimochodem, Theremin za tento svůj vynález dostal nejen svobodu, ale i Stalinovu cenu první třídy, s níž byla spojena tučná finanční odměna a byt v Moskvě!
A v moskevské Spaso House si Harriman neustále prohlížel nádherný dárek. „To se ti Sověti vytáhli. Precizní práce,“ vrtěl hlavou a obhlížel dřevořezbu ze všech stran a úhlů. „Pod zobákem má stín, to jsou detaily, to jsem ještě neviděl. Ale je to hezké, to je vidět, že to dělal významný umělec.“ rozjímal velvyslanec. To, co Harriman považoval za stín pod zobákem orla, byly ve skutečnosti mikroskopické dírky, které propouštěly zvukové vlny k membráně uvnitř. Samotná Věc byla v dutině orla upevněna tak, aby dřevo sloužilo jako ozvučná deska. Celá plaketa se tak stala jedním velkým a vysoce citlivým mikrofonem.
Vladimir Komarov zemřel čtyři měsíce po předávání daru. Bylo to jeho poslední veřejné vystoupení. Věděl, co děti přináší? Nevíme…
„Nikdo neměl ani tušení, že v břiše dravce každou chvíli ožívá odposlouchávací zařízení, které Moskvě referovalo o každém tajném slově amerických diplomatů - a to po dobu stěží uvěřitelných sedmi let!“ podivuje se BBC nad tím, jak SSSR přelstil Uchem USA! Ve Spaso House se zatím střídali velvyslanci jako na běžícím páse. Po Harrimanovi přišel generál Bedell Smith, po něm Alan Kirk a nakonec George Kennan… A nad jejich hlavami v pracovně pořád visel ohromující dřevěný orel!
„Nikdo z nich netušil, že každá přísně tajná porada, každá nadávka nad sovětskou politikou i soukromé hovory o rodině odcházejí v reálném čase k sovětským operátorům. Američané sice postupem času samozřejmě začali mít tušení, že Moskva ví o jejich krocích až podezřele mnoho, ale opakované prohlídky rezidence detektory kovů neukázaly vůbec nic. Ucho bylo totiž pasivní – bez proudu a vysílání bylo pro tehdejší techniku neviditelné jako duch.“ vysvětluje dokument o této bizarní události.
Další replika orla. Půl metru v průměru
A pak přišel rok 1952, kdy na nedaleké britské ambasádě zasedl radista k rádiu a rutinně ladil volné frekvence. Najednou strnul - ve sluchátkách se mu ozvala jasná a čistá americká angličtina. „To je snad rádio, co to je?“ podivoval se mladý muž, zavolal své nadřízené - a ti shledali, že slyší soukromý hovor amerického velvyslance v SSSR! Zrovna řešil velice soukromé věci intimního charakteru! Britové stěží udrželi vážnou tvář, ale bylo jim jasné, že tohle je obrovský průšvih.
„Tady nejde o to, že se mu líbí sekretářka, ale o tajné depeše! Krucinál! Vždyť v sázce je úplně všechno! Okamžitě je musíme varovat!“ rozhodli se Angličané, nakráčeli do Spaso House a předali překvapenému velvyslanci papírek s narychlo načmáraným textem: „Škodná v revíru!“ Američané nelenili a začali sídlo převracet vzhůru nohama. Rozebírali nábytek, vytrhávali parkety, proklepávali zdi, ale jejich přístroje stále mlčely. Sověti totiž v momentě, kdy viděli zvýšený pohyb v rezidenci, jednoduše vypnuli vnější ozařovací paprsek a ucho „umřelo“.
Deska v kryptologickém muzeu v Marylandu
Když už nebylo co prohledávat, najednou někoho napadlo podívat se na zoubek daru od sovětských pionýrů. „Nechtěli to ani rozbít. Byl překrásný. Byla to škoda, váhali nad tím. Nakonec jeden z bezpečnostních techniků uchopil kladivo a bez milosti do dřeva bouchl. Orel praskl a vypadla z něj malá kovová kapsle s tenkým drátkem. Nebyly v ní žádné baterie, žádné elektronky, nic, co by dávalo smysl. Američtí experti na ni koukali jako na mimozemskou technologii.“ říká k objevení štěnice v dřevěném opeřenci Amusing Planet.
Američané převezli záhadný předmět do laboratoří v USA, kde po mnoha měsících pochopili, o co vlastně jde: „Nebyl to aktivní přístroj, ale geniálně vymyšlená ozvěna, kterou nešlo odhalit. Mluvila jen, když k tomu dali Sověti povel. Smekám!“ řekl jeden z expertů, když to vše prasklo. Trvalo ale celých dalších osm let, než se o geniálním podfuku SSSR na Američany dozvěděla politická scéna i veřejnost. Washington totiž vše tajil a čekal na správnou chvíli, kdy mohl celou „Aféru Great Seal bug“ vytáhnout jako svůj triumf. A dočkal se.
Henry Cabot Lodge Jr. a JFK
V květnu 1960 bylo Sověty sestřeleno americké špionážní letadlo U-2 s pilotem Gary Powersem. Sověti hřímali o nestoudné americké drzosti a žádali okamžité potrestání vlastně kohokoliv, kdo by se namanul. Vyhrožovali odvetou, třískali do stolu v OSN… Tehdy se k řečnickému pultu postavil americký velvyslanec při OSN Henry Cabot Lodge Jr. - a v rukou držel něco, co vypadalo jako rekvizita z historického filmu.
„Tohle je plaketa amerického orla,“ zvedl Lodge před zraky šokovaných diplomatů a televizních kamer desku nad hlavu, „Tento dar dostal náš velvyslanec v Moskvě v roce 1945 od sovětských dětí.“ Otevřel orla a nechal všechny nahlédnout dovnitř.
Henry ukazuje orla v OSN:
„Toto je kovová kapsle s anténou. Tato Věc nás v naší pracovně v Moskvě odposlouchávala a špehovala sedm let. Pokud chce Sovětský svaz mluvit o špionážích, možná by měl začít sám u sebe. U svých vlastních dárečků!“ dokončil Henry Cabot Lodge Jr. svou řeč a v sále zavládlo hrobové ticho.
„Sovětská delegace byla naprosto paralyzována. Američané tímto tahem dokázali, že špehování není jen o letadlech na obloze, ale o neuvěřitelně rafinované technologii ukryté v symbolech přátelství. Dřevěný orel z Artěku se tak stal nejslavnějším důkazním materiálem studené války.“ dodává BBC.
Dřevěný orel dnes odpočívá v americkém kryptologickém muzeu. Tak pokud máte pocit, že ostatní o vás ví více, než je zdrávo, možná byste se měli podívat, co vám to vlastně visí v obýváku nad gaučem! Američanům to trvalo sedm let!
The Great Seal
Zpracováno podle:
