Článek
Byla jsem tak krásná! Oni toho využívali. Říkali sladká slůvka, ale byli to predátoři. Všichni do jednoho. Bili mě, znásilňovali a mučili. Chtěla jsem si pořezat tvář, abych byla ošklivá a dali mi pokoj. Narodila jsem se v zemi, v níž nemá lidský život žádnou cenu.
V noci z 12. na 13. listopadu 1948 vstoupilo do domu na moskevské ulici Begovaja 13 pět mužů. Dva zůstali dole a hlídali vchod, zbývající tři vyběhli schody do třetího patra, kde začali zuřivě tlouct na dveře luxusního šestipokojového bytu slavného sovětského spisovatele a oblíbence samotného Stalina Borise Gorbatova. „Otčím nebyl doma. Až potom jsem se dozvěděla, že odjel schválně, aby ji mohli v klidu zatknout. On matku předhodil vlkům,“ vypovídala po letech Inga Suchodrevová, dcera slavné sovětské herečky Taťjany Okuněvské, pro kterou si přišlo komando agentů MGB (tehdejší sovětská tajná policie, předchůdkyně KGB).
Ulice Begovaja v Moskvě, kde Taťjana bydlela před svým zatčením…
Inga vzpomínala na šílené chování důstojníků, kteří si svou nadvládu nad ženami tří generací vysloveně užívali: „Stály jsme s babičkou v nočních oděvech v chodbě. Oni převraceli naruby celý byt. Házeli věci z oken. Babičce se vysmívali, tahali ji za vlasy a se mnou smýkali sem tam. Matka křičela,“ říkala Inga, které bylo tehdy patnáct let. Dcera jedné z nejkrásnějších ruských a později sovětských hereček tomu všemu nemohla ani uvěřit. „Proč mámu odvádíte? Co provedla? Jen počkejte, až se otčím vrátí domů! Ten vám dá! To bude nějaký omyl. Víte, kdo je můj otčím? Víte vůbec, kdo je maminka?“ vyjížděla dívka poněkud drze na agenty MGB.
„Ale víme. Máme zatykač. Tady!“ zasmál se posupně jeden z „Mgébáků“ a vytáhl z kapsy usmolený cár papíru, na kterém se „skvěla“ rukou naškrábaná poznámka: „Podléháte zatčení. Abakumov.“ „Ukažte mi to?“ sápala se po papíru i Taťjana a rázem měla jasno: „Ahá! Abakumov? Pan vševědoucí ministr státní bezpečnosti? Ten uplakánek? To je jasné, mstí se mi. Chtěl mě dostat do postele. Dala jsem mu facku! To má na svědomí Berija, že? Sotva se dotknete jejich mužství, stanou se z nich ublížení tajtrlíci,“ smála se vysokým a nepřirozeným smíchem, až se na ni Inga znepokojeně dívala. To se snad zbláznila?
„Matka byla vždy jiná. Cynická, bezskrupulózní, občas lhala, využívala svou krásu, aby měla moc nad muži. Její povaha byla mělká, nebyla to velká duše. Ale tehdy mi jí bylo opravdu líto. Vše skončilo. A všichni jsme to věděli,“ vyprávěla Inga. A měla pravdu - sotva se za její čtyřiatřicetiletou matkou zabouchla dvířka černé limuzíny, která ji odvážela směrem k obávané moskevské věznici Lubjanka, pro Taťjanu Okuněvskou vše skončilo. Její zářivá filmová a divadelní kariéra, její sláva a obdiv mocných mužů tehdejšího světa, to všechno bylo v prachu.
Viktor Semjonovič Abakumov, který dostal od Okuněvské před mnoha svědky facku. Bylo to na večírku v Moskvě, byl opilý pod obraz a tahal ji do postele. Napsal zatykač na kus papíru, ale o osudu Taťjany už bylo zřejmě dávno rozhodnuto. Do gulagu by se dostala i bez Abakumova…
Taťjana Okuněvská strávila v Lubjance třináct dlouhých měsíců, ve kterých se v jejím mučení vyžívali ti nejhorší agenti MGB. To bylo něco pro ně, mít v rukách slavnou herečku! „Jejich pracky, dech a smích. Nemělo to konce. A bylo to pořád dokola. Každý den, každou noc,“ naznačovala Taťjana fakt, že v temných kobkách Lubjanky docházelo i k sexuálnímu násilí. Když ji konečně odsoudili k desetiletému trestu nucených prací v lágru Steplag, muselo se jí snad i ulevit!
Taťjana bývá svým osudem, povahou a chováním přirovnávána k naší Lídě Baarové. Určitá paralela tam je, to je pravda. Obě to totiž měly stejně: oslnivá krása, obrovské ego, jistá naivita hraničící s hloupostí a pocit, že jsou nedotknutelné, protože jim u nohou leží mocní muži. Obě si myslely, že hrají hru s režimem, ale netušily, že režim hraje s nimi a kdykoliv je může úplně zničit. U Baarové to byl Goebbels a Hitler, u Okuněvské Tito a Berija. A ten pád byl v obou případech opravdu strašný.
Jaký je osud Taťjany Okuněvské, které se stala zkázou její krása?
Byla prý tak krásná, že se muži v její společnosti měnili na uvzdychané a roztoužené trosky. To jsem si nevymyslela, to řekla sama Taťjana. Z fotek to nevynikne, ale měla prý stejné uhrančivé kouzlo jako Baarová. Její známí vzpomínali, že s ní byla velká legrace, ale nad některými výstřelky prý všem zůstával rozum stát. „Nelitujte ji. Nechovala se ke mně dobře. Já nežehrám, ale neměla jsem matku. Spíše dramatickou herečku se všemi náladami světa. Občas to bylo nesnesitelné. Milovala jsem ji, nenáviděla jsem ji. Byla to jedna z největších mystifikátorek dvacátého století. To vše, co se o ní psalo, je pravda jen zčásti,“ uváděla Inga velice upřímně…
Můj tatínek je carský důstojník!
Taťjana Kirillovna Okuněvská se narodila 3. března 1914 ve vesnici Zavidovo v tehdejší Tverské gubernii do rodiny šlechtice a carského důstojníka Kirilla Titoviče Okuněvského - a už od mládí se chovala mírně řečeno podivně. Malá Taťjana byla nadmíru svéhlavá, uměla být i zlá a trápila matku i otce výbuchy nezvladatelného smíchu i vzteku. „Možná byla psychicky nemocná. Bipolární. Někdy melancholická, někdy energická. Nebo se chovala chladně, vypočítavě a cynicky. Nikdo nevěděl, jak k ní přistupovat. Zdědila aristokratické rysy i chování. Byla nápadná a noblesní. Měla bezesporu velké kouzlo osobnosti,“ říká ruský web Kulturologia.
Dceřino chování trápilo celou rodinu, ale Okuněvští brzy měli úplně jiné starosti, protože Kirill byl po bolševické revoluci označen za třídního nepřítele, a nová sovětská moc ho začala až zběsile pronásledovat. Taťjana tak vyrůstala v atmosféře hrůzy a nejistoty. Bála se o otce a rodinu navíc postihly existenční starosti, protože soudruzi nenechali Kirilla nikde pracovat a vyhnali ho i s rodinnými příslušníky do Moskvy, aby ho měli pod náležitým dohledem.
Taťjana se tak rázem ocitla ve velkoměstě, kde budila rozruch svou vizáží. Byla totiž doopravdy krásná. Vyrostla v mimořádně pohlednou dívku, měla nádhernou tvář, ladnou postavu, velká prsa a zvonivý hlas. Byla si svých předností náležitě vědoma a přízeň mužů si náležitě užívala. „Houfy a houfy mladíčků. Táhli za mnou jako nějací zmatení brouci,“ vzpomínala s notnou dávkou pýchy sama Okuněvská v jednom z pozdějších rozhovorů. Když odmaturovala, nastoupila na prestižní Architektonický institut v Moskvě a vypadalo to, že SSSR bude mít novou nadějnou architektku.
Jenže sotva začala Taťjana studovat, potkal ji na ulici asistent režie z filmových studií Mosfilm, který byl prý zcela ohromen její krásou a ihned ji přesvědčoval, aby začala filmovat: „Lákalo to, lákalo. Byl tak neodbytný! Šla jsem s ním. A ihned mě obsadili,“ vyprávěla sama Okuněvská o začátku své kariéry, kterou rozjela ve velkém stylu. Brzy se stala slavnou herečkou, která svého času neměla v Sovětském svazu konkurenci. Okuněvská nebyla jen krásná, měla i talent, což uznávali i přední režiséři té doby.
Taťjana ve vyšším věku. Fotografií je v příspěvku více, stačí jen prolistovat:
Sexuální orgie v Sovětském svazu?
Okuněvská šla z role do role. Když natočila hudební drama Horké dny, stala se doslova přes noc sexysymbolem Sovětského svazu. Ženy chtěly být jako ona, muži jí posílali tisíce milostných dopisů, a její tvář byla všude. Okuněvská náhlý příval této slávy vůbec nezvládla - zpychla a začala se chovat jako blázen. „Neměla pokoru ani sebereflexi. Došla k názoru, že je nejlepší herečka na světě. Měla nesporné kouzlo osobnosti, byla pronikavě krásná, ale s její povahou to bylo všelijaké,“ říká dokument o Okuněvské, která záhy pobuřovala celé okolí svými sexuálními skandály.
Novopečená filmová hvězda střídala muže a pořádala dekadentní večírky, které si s ničím nezadaly s orgiemi jako ve starém Římě. „Taťjana byla divoká, nespoutaná a svou krásu i sexualitu vnímala jako zbraň, kterou se nebála použít. Milencům se smála, zraňovala jejich city a sex pro ni byl způsobem, jak si podmaňovat okolí a dokazovat si vlastní nedotknutelnost. Její provokativní chování a záliba v luxusu dráždily i puritánské sovětské cenzory,“ zmiňuje dokument nekonvenční chování slavné herečky. Sousedé na ni dokonce psali stížnosti pro „nemravné chování“!
V tom všem se navíc motala její malá dceruška Inga (12. ledna 1933 – 29. října 2013), která se narodila v Taťjanině prvním manželství s režisérem Dmitrijem Varlamovem. Potrhlá herečka se ale o holčičku vůbec nestarala. „Můj otec ji prý bil. Chtěla jsem vědět víc, matka mi o něm ale zakázala mluvit. Byla také pořád pryč. Trávila jsem sama celé noci. Připadala jsem si jako kus otravného nábytku,“ tvrdila Inga. Pyšná Okuněvská se chovala čím dál hůře, na lidi se dívala svrchu, dostávala se do různých podivných milostných trojúhelníků (i čtyřúhelníků!), a skoro si nevšimla, že během chvíle přišla o celou rodinu.
Při Stalinově Velkém teroru totiž zatkli jejího otce, starou babičku a později ještě bratrance. Všechny buď popravili, nebo uvrhli do lágru. Nabízí se otázka, jak je možné, že Taťjana Okuněvská i při represích proti svým rodinných příslušníků mohla dál natáčet a režim ji nikterak neomezoval. Zřejmě za to mohl její druhý manžel Boris Gorbatov, který byl protěžovaný spisovatel a zřejmě se za svou ženu přimluvil „tam nahoře“. Okuněvská se díky němu stala opravdu nedotknutelnou sovětskou ikonou a nabyla dojmu, že si může dovolit úplně všechno bez ohledu na ostatní.
Tito v roce 1942. Okuněvská mu popletla hlavu jako studentíkovi…
Pane maršále, vy se mnou chcete také spát?
Tento její pocit jakési všemocnosti a výjimečnosti se ještě znásobil v roce 1946, kdy odjela se svým filmem Noc nad Bělehradem na turné po Jugoslávii. Sovětská diva se tam zúčastnila nějakého večírku, na kterém se do ní úplně zbláznil sám maršál Josip Broz Tito. Zamiloval se do překrásné herečky jako studentík, hostil Taťjanu ve svých palácích a přemlouval ji, aby zůstala v Bělehradě! „Sliboval mi, že pro mě postaví největší filmové studio v Evropě. Ach, byl tak šarmantní!“ vzpomínala na Tita Okuněvská. Maršál úplně ztratil hlavu a otevřeně jí vyznával lásku. Tančil s ní, různě ji osahával a nechával jí posílat do Moskvy obrovské kytice černých růží.
Jenže Okuněvská si chtěla hlavně užívat, ne se usadit s láskou zblblým maršálem Titem. Takže když Josip pověřil jugoslávského velvyslance v Moskvě Vlada Popoviče, „aby mu na ni dal pozor“, ten na Okuněvskou brzy „dával pozor“ ve své vlastní posteli. Potom už to bylo až směšné - parohatého manžela nechávala celé dny samotného s nevlastní dcerou, a přijímala od svých vysoce postavených milenců luxusní dárky jako nějaká velkokněžna. A ve své sebelásce a pýše neměla nejmenší tušení, že už kolem ní delší dobu krouží obávaný šéf tajné policie a „proslavený“ sexuální predátor Lavrentij Berija.
Ten to na Taťjanu zkusil nejdříve jaksi normální cestou. Jednou s ní někde večeřel a dal jí okatě najevo, že by s ní chtěl navázat sexuální vztah. Okuněvská mu ale dle svých slov přátelsky sdělila, že „ani náhodou“. Berija se jí jednoduše nelíbil. „Tak třeba někdy přijdeš k rozumu,“ řekl jí, když celý zrudlý a ponížený odcházel. A v hlavě už měl plán, jak povětrnou herečku dostat do své pověstné odhlučněné pracovny, kde znásilňoval i jiné bezbranné ženy.
Na konci listopadu roku 1948 poslal pro Okuněvskou vládní limuzínu s falešnou pozvánkou na večírek do Kremlu. Nadšená herečka si oblékla nejlepší šaty, vzala si kožich… A místo v Kremlu skončila v Berijově soukromé rezidenci na Malé Nikitské ulici v Moskvě, kde ji Berija zdrogoval a brutálně znásilnil. „Vypila jsem šampaňské, co měl na stole, a chtěla odejít. Netušila jsem, že by byl schopen násilí. Bylo ale pozdě, v tom nápoji byla droga. Nemohla jsem se pohnout. Křičela jsem. Řekl mi: Jen klidně křič. Nikdo tě tady neuslyší,“ popisovala Taťjana znásilnění Lavrentijem Berijou ve své autobiografii.
Berija se Stalinem a jeho dcerou Světlanou…
Moje duše ulétla oknem, jen tělo zůstalo…
Když Okuněvská přišla k sobě, Berija jí prý dal nabídku: „Vidíš, nemusí to být vždy takové. Když budeš hodná, bude to lepší,“ oznámil herečce výsměšně. Taťjana z jeho „dači“ utekla bosa a nikomu neřekla ani slovo - styděla se a oprávněně se bála Berijova hněvu. Ten ji zatím nechával „vycukat“, takže se Okuněvská vrátila ke svému starému životu, chodila na večírky, pár facek od ní dostal i zmiňovaný Abakumov, a měla tolik práce, že si ani nevšimla, že se její manžel chová jinak. Boris Gorbatov se začal své manželce otevřeně vysmívat, měl uštěpačné poznámky a odcházel na celé dny z domu.
V té době navíc platil v Sovětském svazu nový zákon: „Stalin občanům SSSR zakázal sňatky s cizinci. Diktátor chtěl tímto krokem zabránit emigraci Sovětů do zahraničí a zabránit špionáži. V praxi se nebezpečí zažehnávalo preventivně už ve chvíli, kdy se sovětský občan do protějšku jiné národnosti jen zamiloval. Flirt s cizincem či cizinkou byl označen za kontrarevoluční činnost a hrozily za něj nucené práce, nebo dokonce i poprava,“ popisuje novinářka Nataša Slánská nařízení, které Okuněvská porušila už jen svými „tanečky“ se zamilovaným maršálem Titem či postelovými dýchánky u Popoviče!
A když na jaře roku 1948 vypukla ona roztržka mezi Moskvou a Jugoslávií, při které se Tito stal nepřítelem číslo jedna, dopadly represe i na dosud nedotknutelnou Taťjanu Okuněvskou: „Za nitky tahal Berija, který se jí chtěl pomstít, ponížený manžel a zfackovaný Abakumov. Ona sama si myslela, že je beztrestná. Ale mýlila se,“ konstatuje web Kulturologia. Pak už to šlo rychle - sotva ji zatkli a odvezli do Lubjanky, téměř ihned se z ní snažili vytlouct přiznání k vlastizradě a špionáži pro Jugoslávii!
Taťjanu Okuněvskou mučili v moskevské vazbě neskutečných třináct měsíců. Neustálé výslechy a násilí od dozorců prý už ani nevnímala. „Ulétla jsem. Vždy jsem v mysli ulétla pryč. Oknem. Zbylo jen mé tělo,“ popisovala herečka svůj stav „oproštění se“ od reality, který jí pomáhal přežít. Následně byla odsouzena na deset let nucených prací v kazašském lágru Steplag, kde dřela v kamenolomu, celé dny hladověla a několikrát málem zemřela vysílením.
Boris Gorbatov. Skutečně měl prsty v zatčení své ženy? Inga o tom byla pevně přesvědčená. Ihned po uvěznění Okuněvské se s ní dal demonstrativně rozvést, veřejně ji odsoudil, žádal její popravu a nevlastní dceru vyhodil z domu na ulici…
Já jsem nejkrásnější na světě!
Taťjanu propustili z gulagu předčasně v roce 1954. Stalin byl po smrti, Beriju popravili a nebyl důvod držet bývalou sovětskou hvězdu v lágru. Vrátila se domů bezzubá, zbídačená a vyhublá. Na nohy ji postavila dcera Inga, která se o matku starala. A sotva Okuněvská pocítila, že se jí vrací síly, vrátila se jí i marnivost a stala se z ní taková ta stará paní, co se snaží roztomilostí a kosmetikou dohonit mládí. Bohužel.
Okuněvská se chovala jako diblík. „Já mám tolik energie! A jsem krásná! Teď už navíc nejsem zakázaná a můžu hrát!“ vykládala novinářům, když se vrátila na divadelní prkna i k filmu. Měla nové zuby, nového manžela; nechala si udělat facelift, pak víčka, pak odstranit váčky, tuk… A sotva usoudila, že je zase krásná, začala se obklopovat mladými muži. Byla spíše k politování. Nikdo s ní nechtěl mluvit, protože vydržela povídat celé hodiny. Své historky opakovala pořád dokola, zveličovala je a nafukovala. Záhy už nikdo nevěděl, kde je pravda a kde lež. Dcera se ji snažila krotit, ale marně. Z Okuněvské se postupem doby stala směšná figurka a lidé se jí za zády posmívali.
V 88 letech se rozhodla podstoupit další plastickou operaci, která se jí stala osudnou - Taťjana Okuněvská se v nemocnici nakazila infekční žloutenkou a 15. května roku 2002 zemřela. Zanechala po sobě nejen své filmy a kontroverzní pověst, ale i třaskavou autobiografii Taťjanin den, v níž popsala do detailů všechny své historky, zážitky s mocnými i ono znásilnění Berijou. Rusové knihu četli a jen nevěřícně zvedali obočí, protože některé popsané události patřily spíše do nějakého lechtivého sci-fi filmu!
Dcera Inga pak poskytla velice otevřený rozhovor, v němž uvedla, že matka byla lhářka a manipulátorka, která myslela jen na svůj vlastní prospěch. Říkala, že měla ráda jen sama sebe. „Taková byla. Měla to asi od narození. Nezměnil ji ani gulag, ani Berija, nic. Nic ji nezlomilo, protože v ní vlastně nic nebylo. Prázdná, zcela prázdná. Přesto jsem ji milovala.“ Autor dokumentu o osudech sovětských hereček jde ještě dál: „Mohla si za to sama? Provokovala svým narcistickým chováním a svou naivitou tak dlouho, až na ni došlo? Nebo se stala jen loutkou v rukou mocných?“
Taťjana je pochována na hřbitově Vagankovo…
Zpracováno podle:
