Krutá smrt korejského prince: bláznivý Sado vraždil poddané, otec ho zaživa pohřbil v truhle s rýží

Lady Hyegyŏng (1735 - 1816) popisuje ve svých autobiografických rukopisech se souhrnným názvem Paměti lady Hyegyŏng svůj životní příběh. Nadmíru inteligentní a vzdělaná žena měla truchlivý osud, byla manželkou korunního prince Sada a čtení je to chvílemi opravdu tragické.

Lady Hyegyŏng nastiňuje poměry v korejském královském paláci a podává obšírný výklad o situaci ve vládnoucí dynastii Čoson. Hlavně se ve svých memoárech soustředí na postupnou morální, psychickou a fyzickou devastaci osobnosti svého manžela. Nechutné a strašidelné věci, které Sado dělal, vedly k jeho neblahému konci. Byl však bezesporu duševně nemocný, trpěl depresí a cítil se nemilován, v čemž ho silně utvrzoval jeho otec, král Yeongjo.

Jaký byl život prince Sada, který skončil v dřevěné bedně s rýží, kde umíral více než týden?

Dynastie Čoson vládla na území Koreje v letech 1392-1910. Královská a později císařská dynastie o vládu nad zemí přišla, když byla Korea anektována Japonskem. Zemi vládl král, později císař, hlavním městem byl dnešní Soul. Korejci museli v historii několikrát odrážet pokusy o kolonizaci či nabídky obchodování, hrdá dynastie Čoson však nic takového nedovolila. Hrdý byl i panovník jménem Yeongjo, který Koreji kraloval v letech 1724– 1776. Měl synka, následníka trůnu, korunního prince Hjojanga.

Jenže nadějný chlapec, který měl převzít trůn, zemřel v pouhých devíti letech. Král z toho málem zešílel. Dalším v pořadí na místo panovníka byl totiž Hjojangův nevlastní bratr Sado. Ten se narodil jako Lee Sun 13. února 1735, jeho biologická matka Yeong (Jeongbin) ho však vůbec nevychovávala, nechala Sada v péči druhé královy manželky Jeongseong. Macecha ho milovala, vlastní otec nikoli. Od narození na něm neustále něco viděl. Či spíše neviděl, protože syna odmítal byť jen spatřit, natož s ním hovořit.

Těžko soudit, co se stalo, proč tomu tak bylo. Ale když zemřel prvorozený korunní princ, už se Sadem král komunikovat musel. V roce 1749 byl jmenován princem-regentem. To už byl ženatý. V devíti letech pojal za choť vybranou devítiletou holčičku, což byla právě ona nešťastná lady Hyegyŏng. Manželství dvou dětí bylo „naplněno“ v roce 1749, kdy jim bylo čtrnáct let.

Okamžitě po prvním sexuálním styku Hyegyŏng otěhotněla, v roce 1750 porodila syna, který ve dvou letech zemřel. Ihned po jeho skonu porodila znovu, opět syna, který se jmenoval Yi San (později měli ještě dvě dcery). Narození mužského dědice znamenalo „slunnou“ událost a král Yeongjo byl prý velice šťasten. Jenže se Sadem už se dělo něco prapodivného.

Lady Hyegyŏng ve svých pamětech vzpomíná, že už v roce 1745 trpěl Sado těžkou nemocí, během níž často ztrácel vědomí. Když oznámila králi, že jeho syn trpí záchvaty, mdlobou a úzkostmi, král Sada označil jako „chcípáka a slabocha“ a odmítl mu zavolat lékaře. Zřejmě se jednalo o epilepsii, po které mu mohly zůstat určité změny na mozku. Vše tomu v dnešních výzkumech nasvědčuje. Sado se stal depresivním, zadumaným a melancholickým mladým mužem, který se svého královského otce tak strašně bál, že když měli stát oba před poddanými, neudržel v jeho přítomnosti moč.

Král Yeongjo Sada psychicky deptal. Pokud něco provedl, nechal shromáždit lid (vesměs nejnižší vrstvy obyvatelstva, ony „nečisté“ osoby) a před jejich očima syna brutálně ztrestal nebo jinak ponížil. Když nad palácem tři dny pršelo, usoudil král, že za to může Sado. Ženatého korunního prince, který byl sám již otcem, svlékal do naha a nechal, aby se mu dvořané vysmívali. Nedovolil mu navštívit hrobky předků, což bylo v Čosonské dynastii obrovským prohřeškem. Sado nevěděl, co má dělat. Stále častěji utíkal od milující lady Hyegyŏng k jiným ženám, vzal si pak dvě další manželky, s nimiž měl další děti.

Jeho duševní stav se rapidně zhoršoval. V roce 1752 si přečetl taoistický text a při čtení měl strašnou halucinaci. „Bůh hromu! Pronásleduje mě Bůh hromu!“ běhal po paláci a každému vysvětloval, že vidí Boha hromu, který mu usiluje o život. Vždy, když byla bouřka, tak se Sado schoulil do klubíčka a kňučel. Propadl posedlosti oblečením a čistotou. Jeho vrchní eunuch mu musel každý den chystat dvacet nebo třicet párů oblečení, Sado vybíral, přebíral, pálil oděvy, prováděl záhadné rituály nad oblekem nebo botou.

Trvalo třeba celý den, než se oblékl - a už byl čas se zase chystat na lože. Když nebyl spokojený, své otroky a eunuchy bez milosti zbil do bezvědomí. Až jednou povolila pomyslná stavidla, kdy usekl mečem hlavu svému sluhovi, popadl ji za vlasy a nosil ji po paláci. Uťatou hlavu si musely prohlédnout i dvorní dámy včetně manželek a dětí. Tato událost se odehrála po pohřbu jeho milované nevlastní matky. Když zemřela ještě jeho babička, Sadovi přeskočilo definitivně a rozjel svou vražednou jízdu, která skončila v truhle s rýží.

Sado začal trpět nezvladatelným sexuálním chtíčem. Byl to zřejmě příznak duševní choroby, o které dle pamětí své ženy „ve šťastných dnech“ velice dobře věděl. Uvědomoval si, že je nemocný, hlava se mu na pár dní vyčistila, naříkal a všem se omlouval, aby pak přišla další „epizoda“ jeho bezuzdného řádění. Žádná žena a dívka si před korunním princem nebyla jistá životem. Znásilňoval na potkání každou, kterou potkal. Dvorní dámy, šlechtičny, prosté služky, zemědělské dělnice, malé děti, své vlastní dcery, svou sestru… Ta jeho sexuální nabídky odmítla, tak ji napadl mečem.

V roce 1761 v záchvatu šílenství ubil svou druhou manželku Bing-ae. Lady Hyegyŏng se mu snažila domlouvat, zbil i ji. Palác už pomatenému princi nestačil, začal se proto v přestrojení vydávat mezi prostý lid. Kolik mrtvých po těchto jeho výletech skončilo, to lze jen těžko odhadovat. „Máme otrávené studně!“ stěžovali si poddaní králi Yeongjovi. Ten poslal odborníky, aby vyšetřili vodní zdroje, ale řešení bylo velice jednoduché - v širokém okolí paláce byla každá studna plná rozsekaných těl, mužských i ženských. Princ Sado se po násilných orgiích snadno zbavil svých obětí, bylo mu úplně jedno, že se na to znečištěním vody dříve nebo později přijde.

Zval také na večírky do paláce příslušníky honorace - lékaře nebo astronomy. Pokud se mu nelíbilo, co mu řekli, tak je jednoduše zabil. „Uvolňoval své emoce znásilněním všech mých dvorních dam. Často jsem jim myla obličeje a pohlavní orgány, smývala krev a čistila jejich rány. Když přišel a chtěl je, odmítly, a on řekl, že roztrhá jejich maso.“ konstatuje lady Hyegyŏng. Existuje jeden zdokumentovaný incident, kdy byl Sado fyzicky násilný vůči své ženě, kdy lady Hyegyŏng hodil do obličeje prkno a přerazil jí nos. Manželka si však zakryla modřiny a neřekla nic.

„Milovala jsem ho, ale musela jsem s tím něco dělat. Protože jsem se dozvěděla, že porušil i nedotknutelné incestní tabu.“ píše lady Hyegyŏng. Vzal si totiž další manželku, která s ním byla pokrevně spřízněná. A král Yeongjo se dozvěděl i o zneužívání dcer a sestry. Rozzuřil se, nadával mu, přetáhl Sada bičem. Ten se vrhl do studny, ale stráž ho vytáhla. Konečně se o všem dozvěděla jeho biologická matka. Královská choť Yeong se obávala o bezpečnost svých vnoučat a prosila Yeongjo, aby se se Sadem NĚCO udělal.

V létě roku 1762 se po dvoře začaly šířit zvěsti, že se Sado pokusil vstoupit do Horního paláce, aby zabil krále Yeongjo. Dnešní historici se přiklánějí k tomu, že tohle Sado v úmyslu neměl, král chtěl mít jednoduše záminku k jeho likvidaci. A bylo to složitější. Podle soudních pravidel dvora nemohl být člen královské rodiny poskvrněn popravou za úkladný trestný čin nebo zradu. „Podle tehdy běžné praxe komunálních trestů by mohla po případné popravě prince Sada čelit trestu smrti nebo vyhnanství (což se rovnalo rozsudku smrti) také manželka a přímý mužský dědic, tedy jeho nejstarší syn,“ shodují se koreanisté. Král si syna nechal předvolat a uhodil na něj.

Sado se prý otci přiznal ke svým proviněním, a když se ho král zeptal, proč se takto chová, Sado odpověděl, že jeho hněv lze utišit pouze zabitím něčeho nebo někoho. Jako důvod uvedl, že se cítil být nemilován a neustále se bál kritiky krále. Yeongjo toho měl právě dost a po poradě s manželkami a rádci vymyslel řešení, při jehož realizaci bude Sado odstraněn, ale jeho žena a syn z toho vyváznou. Nařídil tesařům postavit dřevěnou truhlu o rozměrech 4×4 stopy (zhruba 1,3 m čtverečních). Čtvrtého července 1762 byl sedmadvacetiletý Sado za přítomnosti svého otce, manželky Hyegyŏng a úředních svědků donucen vlézt do této truhly, která byla naplněna rýží.

„Usedl (do ní) a prosil o život. Prosil, ať to (král) nedělá. Raději se chtěl usmrtit sám. Král mu přislíbil, že je to trest, že ho otevře, až bude mít jistotu, že je dostatečně potrestán, ale věděl, že to není pravda,“ uvádí podcast webu YeOldeCrime, který cituje memoáry jeho manželky. Lady Hyegyŏng byla po uzavření truhly s manželem odvezena s dětmi do domu svého otce. Po dvou dnech se král k truhle vrátil. Zevnitř se ozývalo zoufalé bušení. Yeongjo nehnul ani brvou, nechal truhlu převázat silným provazem, překrýt trávou a umístit do Horního paláce.

V příšerném vedru, které tehdy panovalo, neměl Sado nejmenší šanci na přežití a všechny studie uvádějí, že je opravdu neuvěřitelné, že se další a další dny z rýžové rakve ozývalo bouchání, pak slábnoucí ťukání a škrábání, které bylo možno slyšet až do noci sedmého dne po uzavření. Truhla byla otevřena osmý den, 12. července 1762. Dvořané vyjmuli mrtvolu z truhly a Sado byl pohřben. Byl pak zcela rehabilitován a král mu vrátil titul korunního prince.

Lady Hyegyŏng zemřela v roce 1816 a byla uložena do královské hrobky se svým manželem. Páru byly v roce 1899 uděleny tituly císař Jangdžo a císařovna Cheon-jong. Příčinu děsivé smrti v truhle s rýží zkoumali i novodobí lékaři, kteří dospěli k závěru, že Sado zemřel na dehydrataci. Fakt, že vydržel tak dlouho klepat, je dodnes nepochopitelný. Někdo kontruje, že to není možné, a zvuky z truhly mohlo způsobit „sedání“ dřeva a přirozené pohyby mrtvého těla uprostřed rýže. Těžko představitelná věc.

Byly provedeny studie o duševních problémech korunního prince Sada. Bipolární porucha, obsedantně-kompulzivní porucha, deprese, úzkost, nevratné změny na mozku kvůli možné epilepsii, schizofrenie, bludy… To vše bylo zmíněno v souvislosti se zkoumáním duševního stavu prince Sada. Všichni však zmiňují jedno - kdyby nebyl jeho otec tak chladný, kdyby se mu dostalo (na tu dobu) určité lékařské péče, bylo by to jiné.

„Dynastie své duševně nemocné členy vesměs izolovaly, nemocný byl uzavřen v paláci. V případě Sada bylo velkým pochybením, že mu nechali volný pohyb, ač všichni věděli, že je schopen strašných věcí.“ zní závěr zkoumání.

O Sadovi bylo natočeno několik filmů, zejména Sado z roku 2015, který se drží historických faktů a závěrečná pasáž až dojímá k slzám. Sado byl s určitostí krutý a děsivý tyran. Jeho pohřbení zaživa v bedně s rýží je ale snad ještě krutější. Historie je někdy skutečně neúprosná.

Crown Prince Sado — Ye Olde Crime Podcast, Yeongjo of Joseon - Wikipedia, Korunní princ Sado – Wikipedie, [ENG/Ep2] Time Travel: The Day – Story of King Jeongjo | Prince Sado Ⅰ - YouTube, The Tragic Ending of Crown Prince Sado | My Korean Scribbles, Sado (2015) | ČSFD.cz, časopis Enigma, 100+1, Lady Hyegyŏng - Wikipedia