Článek
18. května roku 1991 zvonily telefony na leningradském oblastním výboru Komunistické strany Sovětského svazu tak divoce, jako kdyby vypukla třetí světová válka. Na drátě byla spousta velice, ale velice naštvaných soudruhů, kteří sice byli zvyklí věřit všemu, co slyšeli v televizi, to je pravda - nicméně tohle byla i na důvěřivé staré lidi docela silná káva!
„Soudružko Barinová, proboha, je to pravda? Náš vůdce Vladimir Iljič byl houba?“ ozývalo se ze sluchátek. A kdyby jen ze sluchátek! Budova se otřásala pod náporem rozčilených lidí, kteří se dožadovali vstupu do sídla KSSS. „A důkazy! My chceme důkazy!“ řvali tam obyvatelé Leningradu. Vedoucí odboru kultury Galina Barinová si musela připadat jako v blázinci!
Dle mystifikátora měla být na této fotce (před Leninem) umístěna v kulaté nádobě houbička a kaktus. Také popisoval jaksi houbovitý tvar jeho hlavy!
Den předtím totiž v leningradské televizi běžel pořad Páté kolo a Sovětský svaz po něm zachvátila nefalšovaná mykologická hysterie! A nešlo ani zdaleka jen o Leningrad. Do sídel strany a na úřady po celé zemi lezly stovky lidí a tvrdě se dožadovaly vysvětlení: „Lenin přece nebyl houba? Nebo jo? Když to říkali v televizi…“ rozčilovali se váhající obyvatelé SSSR, kteří opravdu nevěděli, co to má znamenat!
Velkou roli sehrálo načasování podvodu, protože přišlo na vrcholu období glasnosti, které znamenalo ústup cenzury v Sovětském svazu; mnoho utajovaných faktů o sovětské historii bylo zveřejňováno, což vedlo k mnoha kontroverzním odhalením o historii země, často prezentovaných v senzacechtivé podobě. Proto tomu uvěřili, ač je to šílené!
Mezitím musela unavená a zcela vyřízená Galina z Leningradu na příkaz „shora“ vydat oficiální prohlášení, v němž smrtelně vážně (aniž by tušila, že houby nepatří mezi rostliny) uvedla: „Lenin nemohl být houba, protože savec se v rostlinu změnit nemůže a nemá kořeny! A nemohl být ani rádiovou vlnou. Byl to tedy člověk!“ Jako opravdu, čtete dobře! „Tohle bylo opravdu šílené!“ popsal to pak v rozhovoru pro deník Komsomolskaja pravda sám moderátor legendárního pořadu.
Jak se mohlo stát, že tisíce sovětských občanů během jediné noci uvěřily, že zakladatel jejich státu byl ve skutečnosti muchomůrka - a ještě ke všemu rádiová vlna? Za vším stál ten nejgeniálnější a nejdrzejší televizní podfuk v dějinách sovětské televize, který měl na svědomí populární hudebník, herec a provokatér Sergej Kurjochin spolu s novinářem Sergejem Šolochovem.
Co vlastně řekl? A jak je možné, že na tuto vskutku „ohromující“ zprávu naletělo tolik lidí?
Co to meleš, tomu nikdo neuvěří! Ale uvěří!
Jak vlastně celá tato houbová šílenost vznikla? Nápad se zrodil v hlavě geniálního avantgardního hudebníka a vášnivého provokatéra jménem Sergej Anatoljevič Kurjochin (16. června 1954 – 9. července 1996), který se jednoho dne díval na televizi. Jeho manželka Anastasia seděla vedle něj a oba nevěřícně zírali na obrazovku, kde právě běžel opravdu prazvláštní pořad o životě básníka Sergeje Jesenina. Jakýsi historik se v dokumentu tak rozvášnil, že mu začalo „přeskakovat v hlavě“ doslova v přímém přenosu.
Kurjochin se začal smát nahlas, protože moderátor náhle tahal z kapes saka svazky zažloutlých papírů a starých fotek, přičemž tvrdil, že Jesenin nespáchal sebevraždu, ale byl zavražděn. „To mělo pravdivý základ, to je teorie, která mezi Rusy běžně koluje, jenže tento človíček trpěl nějakou utkvělou představou, že na to přišel. Jen vlastně nevěděl na co! Začal plácat zcela absurdní tvrzení. Ukazoval fotky z Jeseninova pohřbu a říkal - vidíte to? Tenhle pán se dívá tam a tenhle zase sem. Už to vidíte?“ popisovala vdova Anastasia pro deník Komsomolskaja Pravda v roce 1997.
Sergej Kurjochin zíral na televizního badatele, jako kdyby to byl návštěvník z jiné planety. „Stoprocentních“ důkazů přibývalo, mužík se rozkmital, zbrunátněl a hulákal do kamery něco o tajných zednářských rituálech, usekaných prstech a podzemních chodbách, což jaksi s Jeseninem zrovna moc nesouviselo, nicméně akademik byl o své pravdě zcela přesvědčen - a publikum ve studiu mu zatleskalo. Kurjochin vrtěl hlavou ještě dlouho po skončení této „žábavné eštrády“, jak by řekl soudruh poručík Troník - a řekl své ženě:
„Tady jasně vidíš, že můžeš dokázat všechno. Sleduj mě,“ mrkl na ni, „Když v televizi ukážeš dostatek zažloutlých papírů, mluvíš vědeckým tónem, nasadíš si brejle, působíš jako důvěryhodný historik a tváříš se, že jsi odhalil spiknutí, sovětský člověk ti uvěří naprosto všechno. Klidně i to, že Lenin byl houba!“ „Začala jsem se smát, ale on už zvedal sluchátko a volal svému kamarádovi Sergeji Šolochovovi. A řekl mu, že má nápad na hodně drsný sociologický a psychologický experiment.“ popisovala Anastasia vznik „epochální“ myšlenky na to, že V.I. Lenin byl hřib!
Sergej Šolochov v roce 2011
To je tak krásně šílený, mládenci. A není to pravda?
Sergej Leonidovič Šolochov (27. září 1958) je velice populární ruský televizní novinář, který tehdy moderoval v leningradské televizi prestižní publicistický pořad Páté kolo. A byl pro každou špatnost. Oba muži si sedli a začali okamžitě spřádat plán na ten nejdrzejší podfuk, který měl otestovat, jak má sovětský národ po sedmdesáti letech tvrdé cenzury totálně vymytý mozek. „A co teda řekneme. Že byl Lenin houba? Mě totiž nic absurdnějšího nenapadá, jenže na tohle nikdo neskočí!“ říkal Šolochov.
Ale nadšený Kurjochin byl opačného názoru: „Ale skočí. A i kdyby jen jeden, dva… Ale já myslím, že na to naletí všichni. Jen to musíme vypilovat. A já se nesmím smát! Musí to být seriózní!“ seděl s kamarádem u stolu, oba muži si otevřeli vodku a začali vymýšlet, co vyrobí za rekvizity - a jak to vlastně celé zdůvodní! „A čím blbější, tím lepší!“ křičel už nadšený Šolochov. Nebál se, ledy tály, rozpad SSSR byl na spadnutí, v televizi se říkaly podobné pitomosti každý den - a nikdo ještě neskončil ve vězení!
Oba Sergejové se nakonec dohodli, že udělají experiment, který otestuje hranice lidské důvěřivosti v éře glasnosti. Celé týdny pak Kurjochin doma na koleně vyráběl falešné diagramy, stříhal nesmyslné fotky z mexických pouští a sepisoval monolog plný latinských názvů, chemických vzorců a citátů z neexistujících knih. Když nastal onen sedmnáctý květen, nastrojil se Kurjochin do saka, nasadil výraz seriózního akademika, nanosil do studia opravdové stohy s ničím nesouvisejících tlustých knih, diagramů, fiktivních tabulek - a mykologické matiné mohlo začít!
Kameramani byli obeznámeni s pointou pořadu, nicméně jeden z nich po instalaci obří vědecké knihovny a „rozbordeleného“ stolu, který měl evokovat onen akademický chaos při hloubání o teorii Leninomuchomůrky, potichu šeptl: „Hele, ale není to náhodou pravda? Vždyť máte tolik věcí…“ Šolochov i Kurjochin měli co dělat, aby udrželi vážnou tvář. Hlavně Šolochov. „Nesměj se!“ šťouchal do kamaráda Sergej, rozložil si propriety - a vše mohlo začít! A děly se věci nevídané!
Hlavní budova leningradské (petrohradské) televize
Mám nezvratné důkazy, že byl Vladimir Iljič houbou!
Kurjochin se usadil do křesla v televizním studiu s výrazem muže, který nese lidstvu to nejtemnější tajemství dějin. Diváci u obrazovek, zvyklí na nudné stranické debaty, okamžitě zbystřili. Kurjochin spustil klidným, profesorským hlasem: „Mám nezvratné důkazy, že Říjnová revoluce byla výsledkem halucinogenního spiknutí. Vladimir Iljič Lenin užíval mexické psychedelické houby tak dlouho, až zcela změnily jeho DNA.“
A pak přišel ten největší logický veletoč, u kterého měl moderátor Šolochov co dělat, aby nevybuchl smíchy přímo před kamerou. Kurjochin ukázal divákům nákres nějakých sovětských tanků, nesmyslné tabulky s čísly a zcela vážně prohlásil: „Lenin byl houba. A zároveň rádiová vlna. Pokud se podíváte na diagramy jeho mozku a porovnáte je s podhoubím, zjistíte, že šlo o jednu a tutéž bytost. Houba pohltila člověka a vytvořila novou formu vědomí, která pak skrze rádiové vlny ovládla miliony občanů!“
Kurjochin nepůsobil jako šílenec ani komik. Mluvil klidně, inteligentně a používal přesně stejný styl argumentace, jaký sovětská televize po desetiletí využívala u seriózních historických pořadů. A právě proto část publika skutečně uvěřila, že na teorii o „Leninovi-houbě“ může být něco pravdy.
Co asi v tu chvíli prožívali diváci u televizních obrazovek, to si čtenář s fantazií dovede docela dobře představit. Vědci z Londýnské univerzity, která „houbovému hoaxu“ věnovala obsáhlou stať, si myslí, že podstatná část diváků v SSSR to prostě brala jako holý fakt: „Kurjochin mluvil klidným akademickým tónem a používal přesně stejný styl, jakým tehdejší sovětská televize prezentovala seriózní dokumenty. Ukazoval archivní fotografie, citoval „vědecké“ zdroje, záběry z revoluce i rozhovory s odborníky.“ zmiňují angličtí výzkumníci.
„Do celé konstrukce pak začal míchat i okultismus, rádiové vlny a avantgardní filozofii. Tvrdil například, že houby nejsou obyčejné organismy, ale zvláštní forma inteligence schopná ovlivňovat lidské vědomí. Lenin se podle něj kvůli „nadměrnému kontaktu“ s houbami postupně přestal stávat člověkem a proměnil se v jakousi elektromagnetickou bytost. Každý nesmysl přitom navazoval na předchozí tak sebevědomě, že divák chvílemi skoro zapomínal, jak absurdní celé tvrzení vlastně je.“ doplňuje Londýnská univerzita.
Zde už měl být (dle čepice) houbou… Jestli i rádiovou vlnou, to opravdu nevíme…
Rádiová vlna? A to je něco s rádiem?
Sergej Kurjochin vytahoval v naprosto bizarní „intelektuální“ debatě další a další argumenty, jimiž podporoval své tvrzení o proměně V.I. Lenina v houbu. Na starých fotografiích hledal tvary připomínající houby, ukazoval archivní záběry revoluce a tvrdil, že určité symboly mají skrytý význam. Když někde Lenin seděl v podřepu nebo měl kulatou čepici, Kurjochin to okamžitě označil za další důkaz jeho„houbové podstaty“. V jednu chvíli dokonce naznačoval, že Lenin nebyl pouze houba, ale zároveň rádiová vlna!
Celé vystoupení tak připomínalo podivnou směs televizního dokumentu, konspirační teorie a surrealistického divadla. „Pořad nakonec přerostl hranice obyčejného vtipu. Ve skutečnosti šlo o experiment a zároveň geniální parodii na propagandu, konspirační teorie i sílu médií. Kurjochin ukázal, že pokud člověk používá dostatečně sebevědomý tón a přidá několik zdánlivých důkazů, mohou lidé uvěřit téměř čemukoli. I tomu, že zakladatel Sovětského svazu byl ve skutečnosti houba,“ usmívá se historik z Londýnské univerzity.
Když bylo po všem, oba Sergejové stáli v zákulisí a řehtali se na celé kolo. „To se nám povedlo!“ plácali se po zádech. Jenže mnoha starším Sovětům to vtipné nepřišlo - a tisíce dalších to vzali jako fakt. A hned druhý den nastaly hotové manévry. Naštvaní občané se domáhali pravdy. Obdivovatelé Lenina byli vytočeni k zuřivosti - pro ně to byla naprostá urážka zakladatele Sovětského svazu. Staří muži řvali na stranických úřadech a žádali, aby „ty dva kašpary“ okamžitě „někdo“ zavřel do vězení, protože na Lenina se zkrátka nesahá, natož aby ho pomlouvali, že je houba!
Mnozí ani netušili, proč by měl být soudruh Lenin rádiovou vlnou. Zkoumali vše dokola, aniž by si vlastně uvědomili, že šlo o mystifikaci! Sám Kurjochin popisoval velké rozčarování, které pak přišlo - vystřízlivěl z toho: „Musíš si uvědomit, že sovětští občané byli zvyklí, že to, co se řekne v televizi, je svatá pravda. Satira a vtipy o vůdcích byly zakázané. A když jsem tam plácal, že Lenin se v exilu tak přežral muchomůrek a lysohlávek, až se sám stal houbou - a navíc rádiovou vlnou, způsobil jsem těm starým lidem šok,“ přiznával upřímně Sergej v roce 1992.
Umí si někdo představit větší „ptákovinu“ ? Zde jsou evidentně houby před Leninem. Nebo to jsou kytičky? Hledáme jinotaje?
Kolapsy šokovaných stařečků a stařenek
Po odvysílání pořadu proto do televize přicházely dotazy a stížnosti diváků, kteří chtěli vědět, zda je tvrzení o mykologické podstatě Vladimira Iljiče skutečné. Někteří komunističtí funkcionáři údajně dokonce chvíli nevěděli, jak na vysílání reagovat. Nakonec musela vydat prohlášení alespoň Galina z úvodu! A pak nastalo ticho po pěšině. Mykologická hysterie v Sovětském svazu vyšuměla do ztracena. Po prvotním šoku si lidé uvědomili, na jak strašnou blbost naletěli - a vztek vystřídal stud.
Nikdo nechtěl veřejně přiznat, že nechal svůj mozek „vyslat na dovolenou“ jedním prolhaným muzikantem v saku! Navíc o pár měsíců později, v prosinci roku 1991, se Sovětský svaz definitivně rozpadl a v následujícím chaosu si na Lenina a jeho muchomůrku už nikdo nevzpomněl. Sergej Kurjochin zemřel v pouhých 42 letech na vzácnou rakovinu srdce a z jeho mystifikace zbyla jen vzdálená vzpomínka. Někteří zuřiví zastánci V.I. Lenina ale celou dobu tvrdí, že se nic takového nestalo - a ani neexistuje žádný záznam. Nicméně existuje.
Hořkou tečku za podfukem na občany pak přidal sociolog Alexej Jurčak, který zcela vážně prohlásil, že oba Sergejové jsou vinni kolapsy a infarkty, které mohly postihnout mnoho stařičkých obyvatel Sovětského svazu. Ty po této zprávě jednoduše zasáhl nesmírný šok. Selhalo jim srdce nebo dostali mrtvici. „Je to dost možné. Lidé, kteří celý život něčemu věří - a potom se dozví, že jejich vůdce byl houba. Byli zmatení, senilní… Mnozí to prostě nedali. Neuvědomili si, že je to jen legrace dvou mužů,“ myslí si Atlas Obscura.
Nicméně provokatér Sergej Kurjochin dokázal celému světu, jak nebezpečně snadno lze zmanipulovat davy lidí, pokud k nim mluvíte z pozice autority skrze obrazovku státní televize. Jeho legendární podfuk tak dodnes zůstává tím nejvtipnějším a zároveň nejvarovnějším mementem v dějinách moderních médií.
Mohl tento aprílový žertík připravit o život ruské stařečky a stařenky? Mohli utrpět takový šok? Je to velice pravděpodobné…
Zpracováno podle:
