Mysteriózní Waverly Hills: v bývalém plicním sanatoriu zemřely tisíce lidí, zesnulí končili v tunelu

V americkém hororovém seriálu Supernatural musí hlavní hrdinové Sam a Dean během jedné hodiny pochytat co nejvíce duchů. Přemýšlí, kam mají jít, kde je největší koncentrace duší na jednom místě, až najednou oba vyhrknou: „Waverly Hills!“ Je to samozřejmě čirá fikce scénáristů, která ale vypovídá o tom, jak moc je v Americe pověst o strašidelné bývalé nemocnici s neblahým tunelem na převoz mrtvol zakořeněna.

Do Waverly Hills se sjíždí davy návštěvníků, kterých se ujme průvodce a ukáže jim místa, kde s „naprostou jistotou“ straší. Na stránkách různých záhadologů si lidé dávají tipy, kudy lze potají do Waverly Hills vniknout. „Chcete-li se dostat do Waverly Hills, použijte bránu A. GPS vás navede k naší alternativní bráně. Zadejte adresu golfového hřiště Bobby Nichols: 4301 E Pages Ln, Louisville, KY 40272. Poté projedete kolem golfového klubu a dorazíte k bráně A.“ zní jedna z rad od již ostříleného hledače duchů.

Komentované prohlídky jsou umožněny za pěkný ranec peněz: hodinová vyjde na třicet dolarů, šestihodinová už na sto a jeden tisíc dolarů stojí přespání v budově plicního sanatoria. Organizátoři mají plně obsazeno na půl roku dopředu, nyní se rezervují až podzimní termíny. Je to opravdu neuvěřitelné a Louisville v Kentucky si na Waverly Hills vystavělo svůj městský rozpočet.

Proč opuštěná budova přitahuje tolik lidí? Může v ní opravdu strašit, nebo jsou to jen povídačky? Co se dělo ve Waverly Hills?

Během 19. a počátku 20. století byla (nejen) Amerika pustošena smrtelnou nemocí známou jako bílá smrt či bílý mor. Tuberkulóza. Tato děsivá a velmi nakažlivá nemoc, na kterou zatím neexistoval lék, si vyžádala životy celých rodin, mnohdy vymýtila celá města a zapadlé osady, kde neexistovala ani minimální lékařská péče. Kolem roku 1900 byla situace s epidemií tuberkulózy velice tristní, nejhůře na tom však z celých Států bylo Kentucky.

Oblast kolem města Louisville byla bažinatá, mokřady podél řeky Ohio byly pro bakterie tuberkulózy živnou půdou. Lidé tam doslova padali jako mouchy. Nikdo si nevěděl rady.

Oblast Jefferson County měla sice Městskou nemocnici, ta ale pacienty s TBC odmítala - nemocní totiž kvůli nedostatečnému zázemí nakazili ve špitále úplně všechny, děti, personál i lékaře. Zoufalí radní se usnesli, že musí existovat nějaké řešení. „Postavíme speciální plicní nemocnici. Tam je všechny umístíme!“ padlo rozhodnutí.

Nešlo jim jen o nějaké odkladiště nevyléčitelně nemocných. „Když už máme mít tuberkulózní sanatorium, tak ať je největší a nejlepší v celé Americe!“ hlásali představitelé Kentucky hrdě. A našlo se i ideální místo. Na větrem ošlehaném kopci v jižním Jefferson County stála usedlost majora Thomase H. Hayese.

Tento muž postavil svůj dům v roce 1883, žila tam jeho rodina, děti. Odlehlé místo způsobilo, že potomci to měli daleko do školy, podnikavý major se tudíž rozhodl nechat si jednu postavit na vlastním pozemku. Paní učitelka se jmenovala Lizzie Harris a milovala knihy Waltera Scotta. Začala dřevěné škole říkat Waverley. To se líbilo i majorovi a celou usedlost nechal pojmenovat stejně. Pak mu přišla nabídka z armády, lepší místo, lepší podnebí i nový dům.

Nabídl pozemek i s domem, školou a farmou k prodeji. Přesně na tohle čekaly úřady v Kentucky. Vše bylo od Hayese okamžitě odkoupeno a Waverley se stalo vlastnictvím města. Při zápisu do katastru však zmizelo jedno písmeno, z Waverley se stalo Waverly Hills. Dodnes je však možné používat obě varianty názvu obrovské a opravdu velkolepé a nádherné stavby.

Zprvu však nebyla velkolepá ani nádherná. Do obyčejného dvoupatrového dřevěného stavení byli okamžitě svezeni pacienti s TBC z celého Kentucky. Kolem hlavního domu vyrostly provizorní ubikace, ve kterých pod otevřeným nebem leželo přes sto umírajících lidí. Přilehlé pole bylo proměněno na hřbitov, který se rychle zaplňoval. Čile se stavělo doslova a do písmene mezi mrtvolami.

Nová stavba byla otevřena v roce 1926, přičemž se pořád přistavovala další a další křídla, až vznikla ona obrovská a mysteriózní nemocnice ve stylu tudorovské gotiky, která se nad Louisville poněkud zlověstně tyčí dodnes.

Waverly Hills bylo otevřeno s velkou slávou a osazeno pacienty, jejichž počty v plně obsazené budově šly do vyšších stovek. Bylo to skutečně obdivuhodné - pacienti měli k dispozici například kadeřníka, solárium, divadlo, kinosál, knihovnu, školu pro děti, zájmové kroužky, stomatologa, gynekologa, zahradu, hřiště…

Kvůli izolaci a nelidskému odloučení (mnohdy trvalému) od rodiny a dětí zde ordinoval i psychiatr. Nejmodernější tuberkulózní sanatorium v zemi mělo dlouhou čekací listinu a téměř všichni zapsaní nemocní z celých USA zemřeli dříve, než se dočkali přijetí. A zemřela zde i většina pacientů.

Léčba TBC totiž tehdy spočívala hlavně v odpočinku, ležení, kvalitní stravě a čerstvém vzduchu (velice podrobně takovouto léčbu popsala spisovatelka Betty MacDonald ve svém díle Morová rána, resp. Co život dal a vzal). Jenže to samozřejmě nestačilo. Před masovým rozšířením antibiotik, hlavně streptomycinu v roce 1943, se na těžkých případech TBC experimentovalo. Většina trpících umírala, tak nebylo stejně „moc ztratit“ a lékaři se opravdu snažili léčit metodami, které nám již mohou připadat barbarské.

Plíce pacienta byly vystaveny ultrafialovému světlu, aby se zkusilo zastavit šíření bakterií. To se dělo v „soláriích“, za použití umělého světla, nebo na střeše či otevřených verandách nemocnice. Pacienti byli často umístěni před obrovská okna bez ohledu na roční období. Na starých fotografiích z těchto sanatorií (nejen Waverly Hills) jsou třeba nemocní zcela zapadáni sněhem, přičemž leží na lůžku na střeše, terase nebo venku.

Jiné způsoby léčby už byly mnohem horší: pneumotorax, zborcení plíce, chirurgické odstranění žeber a mezižeberních svalů (aby se mohly plíce rozšířit a mít více kyslíku), tzv. balónky, kdy se do hrudníku implantoval balonek, který byl pak nafouknut, aby se zvětšila kapacita místa pro plíce… Tyto krvavé metody byly považovány za onu poslední možnost a opravdu hodně pacientů je nepřežilo.

Přesto se lékaři nevzdávali a neumíral každý - když byl nemocný propouštěn do domácí péče, celé sanatorium slavilo a tleskalo. Mrtvých však bylo mnohonásobně více.

V tomto prostředí, kdy se každý držel života jak jen mohl, kde vše bylo moderní, příjemné a sofistikované, by však dle mínění vedení Waverly Hills a psychiatrů nebylo dobré, aby pacienti viděli mrtvé. Což je logické. Ale jak to udělat v tak obrovské budově? Umíralo se tam jako na běžícím páse a nebylo možné mrtvého ukrýt před zraky pacientů doufajících ve vyléčení.

Zprvu to personál řešil poněkud úsměvně - když někdo umíral, byl odvezen na samostatný pokoj. Márnice byla umístěna velice nešťastně až na druhém konci celé obrovské budovy, takže nebožtíka zasunuli do vozíku na převoz jídla a „nenápadně“ odvezli do umrlčí komory.

Stejně to bylo za chvíli každému jasné a psychický stav tuberkulózních mužů, žen i dětí se zhoršoval už jen při zvuku vrzání vezeného jídla (či mrtvoly). Vedení nemocnice proto využilo k odklizení zesnulých tzv. skluz či tunel. Úzký a částečně podzemní průchod sloužil k zásobování, za války jako kryt, později se do něj házela těla - od výtahu ústila šachta, kterou byl zabalený nebožtík poslán jako na klouzačce dolů k čekajícímu transportnímu vozíku. Tunel ústil u železničních kolejí na úpatí kopce, kam zajížděl speciální vlak.

Jenže jen jednou týdně, takže v tunelu se mrtvoly opravdu kupily. Vedení dokonce vymyslelo zlepšovák - při jedné z nejhorších zim, kdy těl bylo tolik, že „klouzačka“ nestíhala kapacitně, byl v tunelu instalován motorizovaný systém kabelů a kladek, po kterých nebožtíci jezdili zavěšeni na háku jako na jatkách. Těžko uvěřitelná představa.

Existuje mnoho odhadů, kolik lidí zemřelo během provozu Waverly Hills. Někteří tvrdí, že šlo až o desítky tisíc lidí, ale toto číslo je zřejmě značně přehnané. Zkoumání úmrtních listů odhalilo, že ve Waverly Hills zemřelo přibližně šest tisíc lidí. I když je to méně než se tvrdí v městských legendách, i tak je to obrovský počet zesnulých v jedné jediné stavbě.

S rozmachem adekvátní léčby se podařilo drasticky snížit počty nemocných TBC. Obávaná choroba byla téměř vymýcena a tato obrovská plicní sanatoria začala být poloprázdná. Stejně tak Waverly Hills. V roce 1961 byla monstrózní stavba po propuštění posledního vyléčeného uzavřena. Ne nadlouho.

O rok později se začala psát další děsivá kapitola Waverly Hills. S velkou slávou zde bylo vybudováno zařízení pro přestárlé s názvem Woodhaven Geriatric Center. Místo klidného stáří zde však obyvatelé zažívali naprosté peklo.

Ke stařečkům se personál choval strašně, navíc si vedoucí lékař otevřel jedno oddělení na své vlastní pokusy s mentálně postiženými. Waverly Hills se naplnilo křikem a sténáním týraných pacientů s omezenou mobilitou, demencí nebo jinou chorobou. O staré lidi nikdo nepečoval, umírali na proleženiny a dehydrataci na holých pryčnách.

Nebo umrzli, protože: „Zřizovatelům přišlo zbytečné vytápět takovou ratejnu kvůli pár chcípákům, který stejně umřou,“ konstatoval zděšený člen zdravotní komise, kterou do pekelného domu důchodců vyslal stát Kentucky. Všichni byli pak okamžitě zavřeni do vězení, osud chovanců byl zoufalý - nikoho se nepodařilo zachránit

Pochmurné Waverly Hills bylo opět zavřeno a začalo chátrat. Stavba jako taková za nic nemohla. Je ohromující dodnes a specifická architektura a rozlehlost z ní činí opravdový klenot pseudogotického stylu. Uchvátila i jednoho vykuka, který v ní chtěl zařídit věznici. Bývalou nemocnici koupil a chtěl experimentovat - osadit ji vězni, kteří by na sebe dohlíželi sami.

Minimální ostraha, volnost pohybu… to se nelíbilo sousedům, kteří se zdravě naštvali a důrazně odmítli o takovém plánu byť jen uvažovat. Waverly Hills opět chátralo a chátrá dál. Impozantní budova se pozvolna stala ruinou, kde přespávali bezdomovci, usídlili se feťáci a pochybné existence.

Město však zavětřilo: „Je o to takový zájem, vždyť tam straší! Tedy, alespoň se to říká! Tak vyženeme všechny ven, ohradíme to, postavíme hlídky a budeme tam pouštět lidi za peníze!“ zamnuli si zastupitelé ruce a povedlo se. Ale vynalézaví zvědavci si cestu do areálu najdou i bez placených komentovaných prohlídek.

Každý chce na vlastní oči „něco“ spatřit. Že ve Waverly Hills straší, to ví v Americe i malé děti. V internetovém prostoru kolují opravdu prazvláštní videa věcí, stínů a lidí, které se v opuštěném sanatoriu podařilo natočit.

Tajuplných legend se o louisvillském turistickém lákadle vypráví opravdu mnoho - nemocnice má být duchy doslova obsypána. Jsou všude, v každém pokoji, v dětském oddělení pláčou děti, když hodíte míč, neviditelná ruka vám ho přikutálí zpátky, invalidní vozíky a lůžka jezdí, dveře se otevírají, jsou vidět světla, ač je elektrika vypnutá…

Nemluvě o vzdychání, mlžných postavách, naříkání, kvílení, na co si jen vzpomenete. Páté patro je prý prokleté, v pokoji 502 bloudí duch oběšené sestry, další sestra se má zjevovat se zakrváceným zápěstím.

Mimochodem, sebevraždy pomocného personálu byly hlavně před válkou velice časté a existují o nich svědectví. Nejen sestry, ale zabít se mělo i pár lékařů a pacientů. Všechny tyto pověsti, příhody a legendy spolu s nevšední vizáží samotného Waverly Hills v lidech probouzí děs. Představivost zde jede na plné obrátky a mnoho lidí přísahá, že viděli něco, co v našem světě nemá co dělat (viz citace).

Waverly Hills na svém kopci stojí dál a ještě dlouho stát bude. Je velká škoda, že stavba tak zchátrala, pravděpodobně ji už nikdo neopraví, ač mnoho dobrodruhů předložilo a předkládá plány na obnovu zašlého lesku bývalého tuberkulózního sanatoria s ďábelskou pověstí. Smělé návrhy ztroskotají vždy na jednom jediném - na penězích.

Prozatím ve Waverly Hills jen profukuje vítr, kvílí duchové a bloudí nezvaní i platící zvědavci a lovci duchů.

Order a gift card from Waverly Hills Historical Society, About Us - Waverly Hills Sanatorium, The Ghosts of the Waverly Hills Sanatorium in Louisville, WAVERLY HILLS SANATORIUM — American Hauntings, Sanatorium Waverly Hills – Wikipedie, Waverly Hills Sanatorium | Supernatural Wiki | Fandom, Fandom, Fotografie sanatoria :: Waverly-Hills-Sanatorium