Článek
Vietnamská válka se v roce 1975 ocitla v patové situaci. Americká armáda prohrávala, v březnu padlo město Da Nang a Saigon byl obklíčen severovietnamskou armádou. Situace byla naprosto tristní, konec války se blížil a v Saigonu zůstaly desetitisíce lidí. Velvyslanci Jižního Vietnamu apelovali na vládu USA i na OSN: „Pomozte nám! Nemáme jídlo, léky, vůbec nic! Lidé tu umírají a je tady spousta bezprizorních dětí, miminek i batolat, jsou to sirotci. Udělejte něco, nebo to skončí špatně!“
Botičky jednoho z mrtvých sirotků jsou uchovávány v Knihovně Geralda Forda
Prezident Gerald Ford tuto krizi bedlivě sledoval a rozhodl se, že nechá přepravit do bezpečí Spojených států a spojeneckých zemí vietnamské děti. 3. dubna 1975 vystoupil před národ a oznámil rozjezd akce s názvem Operace Babylift. Narychlo „spíchnutá“ záchranná operace měla za úkol masovou evakuaci dětí z Jižního Vietnamu. Během pár dní byl vypracován plán, na kterém se podílelo mnoho úřadů souběžně - armáda, prezidentská kancelář, sociální odbor USA, vietnamská zdravotnická péče, Červený kříž, adopční agentury, milionáři a letectvo.
Do nákladních letadel byly děti nacpávány neskutečným způsobem. Dobové fotografie ukazují miminka v krabicích, které jsou naskládány v nákladovém prostoru, na sedadlech byly stěsnány skupiny větších dětí i s palubním personálem a sociálními pracovnicemi. Někteří bohatí mecenáši (například Hugh Hefner) dokonce posílali „na otočku“ do Vietnamu najatá dopravní letadla, aby každé dítě mělo alespoň svoje vlastní sedadlo
Americké agentury pro péči o děti byly v plné pohotovosti - ještě před příletem prvního dítěte se jim podařilo zajistit rodiny, které byly ochotné vietnamské sirotky adoptovat. „My se jich rádi ujmeme, sirotečků!“ nabízeli se zájemci o adopci dětí sami. Osvojení těchto dětí je dodnes velice palčivým tématem a vzbuzuje oprávněné rozhořčení. Proč? O tom později. Operativní řešení celého logistického přemístění téměř tří tisíc dětí z Vietnamu do USA si vzalo na starost vojenské letectvo.
„Krabicová miminka“ v letadle, které už do svého cíle naštěstí dorazilo
Evakuaci měla zajistit série třiceti plánovaných letů na palubách nákladních letadel C-5A Galaxy a C-141 Starlifter. Bylo to všechno velice neobvyklé a hlavně „sešité horkou jehlou“. Silně nedomyšlené, jak konstatoval komentátor dílu populárního seriálu Letecké katastrofy, který byl věnován právě této havárii. Už 4. dubna 1975 byl narychlo připraven první let Operace Babylift. Na ploše saigonského letiště netrpělivě čekali sirotci s doprovodem a posádka nevěřila svým očím.
Obrovské nákladní letadlo Lockheed C-5A Galaxy je schopno přepravit téměř všechny typy vojenského bojového vybavení, ale rozhodně nebylo určeno pro přepravu maličkých miminek. Kapitán Dennis „Bud“ Traynor jen užasle sledoval, jak se jeho stroj nahodile plní vietnamskými dětmi - od nemluvňat po školáky; jejich doprovodem z řad sociálních pracovnic, zdravotních sester a letušek.
C-5 Galaxy
Mimo kapitána posádku tvořili ještě druhý pilot Tip Harp a palubní inženýr Allen Engles. Lékařský tým vedla letecká sestra poručík Regina Aune. Na palubu transportního letounu se muselo vtěsnat 314 lidí. Kapitán tomu chtěl zabránit: „Vždyť je to obrovské riziko! Tohle je letadlo, které přepravuje tanky a vrtulníky, ne děti!“ Dostal ale přímý rozkaz: prostě je tam nějak namačkejte! Dospělí tedy začali do letadla stěhovat přes 250 malých dětí.
Na sedadlech, kam by se vešli dva dospělí lidé, sedělo deset dětí. V oddíle pro vojáky bylo 145 sirotků se sedmi ošetřovateli. Na zbylých sedačkách byly krabice s miminky. Jenže pořád čekala na vstup hromada dalších lidí a dětí. Kapitán nerad souhlasil, aby se 102 dětí a 47 ošetřovatelů poskládalo do nákladového prostoru, kde nebyly sedačky téměř žádné. Děti byly volně položeny na zem, rozesazeny při stěnách létajícího kolosu; nebyly také nijak poutány nebo chráněny. Regina Aune spolu s vojenským zdravotníkem Gregem Gmerekem pobíhala po letadle a snažila se všechny děti provizorně zajistit.
Retired U.S. Air Force Col. Regina Aune describes her experiences to Staff Sgt. Anthony B. Molina, 68th Airlift Squadron...
Posted by 433rd Airlift Wing on Tuesday, August 21, 2018
Konečně bylo všech 314 lidí včetně členů posádky uvnitř a vše bylo nějak připraveno. Kapitán Traynor vzpomínal, že vládla optimistická nálada. Některé děti spaly, jiné brečely, ošetřovatelky se jim věnovaly a kolos s číslem 68-0218 se před čtvrtou odpolední zvedl z plochy saigonské letecké základny Tan Son Nhut.
Lockheed strmě stoupal vzhůru, protože musel rychle nabrat výšku, aby unikl z dosahu protiletadlové obrany nepřítele. V 16:15 byl C-5A nad Jihočínským mořem, letěl pod kurzem 136 stupňů a vystoupal do výšky 7 010 m. Cílem byly Filipíny, respektive základna Clark. Tam měly děti vystoupit a být postupně rozvezeny (rozeslány) do nových rodin. Dvanáct minut po startu se ozvala hromová rána a v letadle okamžitě došlo k dekompresi. Vnitřní prostory zahalila mlha, kyslíkové masky, které automaticky vypadly při poklesu tlaku, byly navíc dětem velké a bylo jich málo.
Zadní (nákladové)dveře letadla C-5. Jak strašné to muselo být, když „vypadly“ za letu, to je lepší nevědět
Vypukl neskutečný zmatek. A nikdo nevěděl, co se vlastně stalo. Pak přišla z nákladového prostoru šílená zpráva: masivní vrata nákladového prostoru byla fuč. Zkrátka odletěla. Dekomprese vytrhala i prostřední nákladní dveře, část nákladní rampy a vymrštila kusy izolace ze stěn. V tomto prostoru bylo navíc minimum masek, děti, které byly volně „poházené“ v prostoru, se začaly dusit kouřem a prachem. Dospělí pobíhali po letadle a dávali dětem nahodile dýchnout kyslíku.
Mezitím v pilotní kabině zachoval kapitán Traynor ledový klid. Bylo to až neuvěřitelné, jak dokázal hbitě reagovat na vzniklou situaci. Musel sestoupat do přijatelné výšky, kde se dalo dýchat bez masek. Kapitán obrátil letadlo, oznámil, že se vrací na letiště a zahájil sestup. Jenže klesání bylo nezastavitelné - obrovské vojenské letadlo přišlo i o hydrauliku. A co teď. V takové situaci snad žádný pilot ještě nikdy nebyl. Letoun se dostal do „vlnovky“ (klesal a nabíral rychlost, stoupal a padal), posádka na to reagovala ubíráním a přidáváním rychlosti.
Prezident Gerald Ford vítá v San Franciscu vietnamské děti
Přistání se nezadržitelně blížilo a vypadalo to, že se poškozený stroj plný dětí podaří bezpečně dostat na plochu letiště. „Měnil jsem tah, využíval spojlery a funkční křidélka. Tím se mi částečně dařilo letadlo ovládat. Klesal jsem a zaujal pozici k přiblížení. Lockheed byl prostě jako obrovský kluzák. Jenže poslední zatáčka ve vzduchu byla fatální. Chtěl jsem se dostat do souběžné linky s přistávací drahou, ale stroj se mi naklonil a začal klesat. Věděl jsem, že už tu otočku nezvládnu,“ zní výpověď kapitána Buda Traynora v cyklu Letecké katastrofy.
Byla to největší ztráta na životech v historii DIA až do teroristických útoků z 11. září 2001. Čtvrtý dubnový den roku 1975. Nikdy na to nezapomenu. Byl to nejdelší den mého života. Vzpomínám si, jak mi můj výkonný důstojník řekl: Šéfe, máme katastrofu. C-5 se právě zřítil směrem k letecké základně. A mohli jste se podívat ven a mohli jste vidět přicházející kouř. Zřídili jsme márnici v nemocnici adventistů sedmého dne a přivezli jsme tam těla. A ta miminka… Ta malá… (odmlka). Měli jsme několik přeživších. Byli převezeni do nemocnice. Byla to otřesná, otřesná zkušenost.
Děti ječely a křičely, dospělí nevěděli, jestli zachraňovat sebe nebo je. Někteří se modlili, jiní byli zoufalí, ale našlo se pár lidí, kteří zachovali chladnou hlavu. Přitáhli co nejvíce dětí k sobě a připravili se na nevyhnutelné nouzové přistání.
Vietnamská dívka je vyšetřována americkým zdravotníkem
C-5 se břichem zabořil do rýžového pole a obrovskou rychlostí klouzal po vodě několik set metrů. Už to vypadalo, že letoun „doklouže“ do konce a zastaví se, jenže se před zděšenou posádkou objevil zděný příkop, který přehrazoval jednotlivá políčka. Srážce s betonovým soklem se nedalo nijak zabránit. Náraz letadlo roztrhal na čtyři kusy. Posádka přežila. V prostoru pro pasažéry bylo minimum obětí. Nákladový prostor byl však dějištěm obrovské tragédie - tam se zabili bez osmi lidí úplně všichni.
Z celkem 314 lidí na palubě zemřelo 88 dětí, 35 zaměstnanců úřadu vojenského atašé a 15 příslušníků amerického letectva. Katastrofu přežilo 176 lidí. A navíc si přeživší museli pomoct sami - na místo se nedostaly hasičské vozy, helikoptéry přistály kvůli nepřehlednému terénu ve velké vzdálenosti od trupu letadla, kolem se stahovala nepřátelská armáda, nebyl absolutně žádný čas čekat. Hrdinství prostých záchranářů dodnes budí úctu a obdiv. Sám kapitán se plazil rýžovým polem se zlomenou nohou, aby pomáhal tahat ven přeživší děti.
Tým sester Operace Babylift. „Jsem hrdý na tento letecký most,“ řekl jim Ford.
Regina Aune byla při nárazu vymrštěna přes celou horní palubu a velice krvácela z otevřených ran po celém těle: „Já jsem absolutně necítila bolest. Tahala jsem ven děti. Pořád jsem se vracela. Vůbec si to nepamatuji! Pak jsem se vzbudila na nosítkách v budově letiště. Tam mi začali tleskat .Já nechápala proč tleskají? Prý jsem donesla asi čtyřicet živých dětí k vrtulníkům. A to vše se zlomenou nohou, střepinami v břiše a naštípnutým obratlem. Pak prý jsem oslovila prvního důstojníka a řekla mu: Pane, mohu být uvolněna ze svých povinností? Když pokývl, já jsem omdlela a spadla nosem do bažiny,“ popisovala Regina Aune.
Gmerek byl také zraněný a také to nevnímal: „Byl jsem jen celý od bláta. Ty děti mě viděly a křičely ještě víc. Mláďata… Pak vzpomínám na to ticho, když byly živé děti v bezpečí. Brodil jsem se po pás v močále a lovil mrtvé děti. Vypadaly jako panenky. Některá miminka byla ještě ve svých krabicích. Pluly jako lodičky,“ utíral si slzy záchranář. „Pak jsem se dozvěděl, že mám šest zlomených žeber a částečně zhroucenou plíci. Jak? Jak jsem mohl vůbec chodit?“ vrtěl hlavou.
Adoptovaný vietnamský chlapeček ve školce
Otřesná nehoda se musela neprodleně vyšetřit. Celá evakuace vojenských jednotek z Vietnamu byla na letadlech C-5 závislá, pokud by nesměly létat, byl by to kolosální průšvih. Nikdo ale nemohl riskovat jejich vzlety - co když mají nějakou skrytou vadu? Experti měli velice málo času, v Saigonu už byla horká půda a hrozila jim smrt na každém kroku. Sabotáž to nebyla, stopy po výbušninách se nenašly. Sestřelení, které se přímo nabízelo, bylo po pečlivém prozkoumání trosek také vyloučeno.
Lodě pátraly po klíčovém důkazu - vratech nákladového prostoru. Vietnamští civilisté mezitím všechny roztroušené trosky sbírali a odnášeli si je domů. Američané dokonce museli vypsat finanční odměnu na navrácení náhradních dílů z letadla, na což chudí lidé slyšeli a postupně jim kusy letadla zase donášeli zpět. 26. dubna byla vylovena vrata - pokud by je námořníci tehdy nenašli, zřejmě by se nikdy nikdo nedozvěděl, co stálo za nehodou prvního letu Operace Babylift.
Letecká sestra v dopravním letadle kontroluje malé Vietnamce
Byla to takzvaná „letecká kanibalizace“. Některé zámky nákladních vrat nebyly pořádně zajištěné, čímž přetlak uvnitř letounu vyrval i zbylé zámky. Pak už byla katastrofa neodvratná a vrata jednoduše vylétla ven. Při dalším vyšetřování, které už probíhalo v Texasu, byly zjištěny další podrobnosti: „Zcela nepochybně šlo o vážné porušení bezpečnosti. Kanibalizace. Tedy výměna dílů mezi stroji.“ uvádí vyšetřovatel.
Protože letectvo nemělo dostatek náhradních dílů, zavedlo do praxe kanibalizování náhradních dílů z letadel dočasně vyřazených z provozu. Bylo to povolené a mělo to smysl, ale bylo nutné dodržovat montážní postupy a dbát na bezpečnost.
Kanibalizovány byly i zámky nákladových vrat havarovaného vojenského letounu - při montáži nebyly dostatečně seřízeny. Byl proto navržen bezpečnostní čep, který „hlídal“, aby byly všechny zámky bezpečně na místě. Teprve potom se čep zasunul a zajistil vrata. Letouny C-5 dodnes slouží v armádě Spojených států.
Doktorka Kathleen Sullivan vyšetřovala děti, které měly odletět
Posádka letadla byla oceněna vyznamenáním - a není divu. Piloti odvedli neuvěřitelnou práci a projevili duchapřítomnost, která nemá obdoby. „Je kupodivu, že to vůbec někdo přežil. Kdyby nebyli tak šikovní… Neztratili hlavu. Kdyby ano, byli by tam všichni mrtví,“ dodává vyšetřovatel v cyklu Letecké katastrofy. Později armáda udělila 37 vyznamenání přeživším havárie nebo jejich rodinným příslušníkům. Regina Aune se stala jedinou ženou v historii, která obdržela Cheneyho cenu amerického letectva. Mrtví sirotci byli zpopelněni a pohřbeni na hřbitově katolického kostela sv. Mikuláše v Pattayi v Thajsku.
Operace Babylift přes tento hrozivý začátek probíhala i nadále podle plánu a evakuovala ze Saigonu přes 3300 dětí, přičemž adoptováno bylo až 2500 dětí. Spolu s Operací Nový život se tak armádě povedlo dostat z „horké“ oblasti přes sto tisíc uprchlíků. Děti byly přemístěny a adoptovány rodinami ve Spojených státech a v dalších zemích (Kanada, Austrálie apod). Jenže tato evakuace dodnes budí velké rozpaky. Není divu.
V rýžovém poli bylo betonové „přemostění“, které se stalo letadlu osudným
„Když se ohlédnu zpět, byla to poněkud kontroverzní iniciativa. Nebyl to příliš přísný výběrový proces a vše bylo sestaveno během několika dní. Navíc ne všechny děti byli sirotci. Někteří rodiče jednoduše posílali své děti do sirotčinců jako dočasné řešení, aby je nakrmili. Jiní rodiče posílali děti zplozené americkými vojáky do letadel, protože jejich rasový status z nich dělal cíl pro severovietnamskou armádu. Existovala také otázka etiky: byla evakuace v nejlepším zájmu dětí?“ klade si otázku kurátor Prezidentské knihovny a muzea Geralda R. Forda na stránkách DIA (Deffense Inteligence Agency).
Evakuační lety s miminky a batolaty na palubách pokračovaly až do dělostřeleckých útoků Vietnamské lidové armády na letiště Tan Son Nhut, které jejich odvoz znemožnily - do 26. dubna 1975. Příběh letu s číslem 68-0218 je dodnes palčivou a krvavou kapitolou v dějinách amerického vojenského letectví. Vyvstává zde totiž otázka, na kterou neznají odpověď ani historici, kteří se zabývají válkou ve Vietnamu: Bylo to nutné? Neboli: Nebylo to celé zbytečné?
A tato otázka se podle nich netýká jen tragického letu s vietnamskými sirotky, ale celé vietnamské války obecně.
.......................................................
Operation Babylift, The U.S. Mission To Save Vietnamese Orphans, Letecké katastrofy - Operace Babylift, Remembering the First Operation Babylift Flight > Defense Intelligence Agency > Article View, 1975 Tân Sơn Nhứt C-5 accident - Wikipedia, Operation Babylift - Wikipedia, Evakuace vietnamských dětí začala havárií kvůli letecké kanibalizaci - iDNES.cz, Gerald R. Ford | Gerald R. Ford
