Strávila 65 let v blázinci, žila s vrahem a vypila rtuť. Překrásná Audrey byla první modelkou světa

V dubnu roku 1985 se parta chlapů z newyorského města Massena vydala posedět do svého oblíbeného baru Grant. Byla to sice zaplivaná putyka, ale v malém městě moc jiných možností na povyražení nebylo! „Hlavně, aby zase nepřišla ta bláznivá bába. Minule ji tu naháněli dva ošetřovatelé, ta kličkovala!“ smál se jeden z dělníků při vzpomínce na včerejší odpoledne, kdy z nedalekého domova důchodců přišla na pivo drobná vrásčitá stařenka s vykulenýma očima.

„Nepřišla. Ona jim utekla!“ smáli se muži bodře. „Ale co to vykládala za blbosti? Že jí je 93, že ji znal celej svět?“ vrtěli hlavou. Cink! ozval se zvonek nad dveřmi - a stará potrhlá paní tam byla zase! „Já jim utekla. Panáčku, já bejvala tak hezká. Narodila jsem se v 19. století. Půlka mramorovejch soch na Manhattanu má moje tělo!“ cvrlikala stará paní v pyžamu a roztrhaném županu, nenuceně si sedla na klín překvapenému dělníkovi v montérkách a napila se jeho piva.

A švitořila dál: „Hrála jsem ve filmech. Každej mě chtěl. Kvůli mně se i vraždilo, panáčku! Svlíkala jsem se, moji tvář miloval každej chlap. Ale ty mi nevěříš?“ durdila se drobná ženuška, za kterou už stál naštvaný ošetřovatel. „Tak jdeme, Audrey. To nejde, pořád utíkat!“ vzal stařenku za ruku. „Co to je? Kdybys slyšel, co nám tady ta pošahaná ženská vyprávěla. Prej slavná! Prej sochy! Prej modelka!“ smál se dělník.

„No. Jenže ona má v tomhle náhodou pravdu!“ usmál se zdravotník, odnesl Audrey Munson zpět do domova důchodců, kde přechodně bydlela kvůli opravě svého dlouholetého obydlí - psychiatrické léčebny St. Lawrence State Hospital v Ogdensburgu.

„Útěky Audrey Munson do hospod byly už legendární. Dovedla být velice vynalézavá. Milovala muže, chtěla si zalaškovat. Bylo to všechno velice zoufalé a absurdní. Osobně je mi jí velice líto,“ uvádí Keren Ben-Horin, která sepsala obsáhlou biografii první supermodelky světa Audrey Munson, kterou označovali za nejkrásnější ženu Ameriky.

Audrey natáčela nahá, pózovala na stovky soch a obrazů, muži kvůli ní vraždili své manželky a ženy na ni plivaly. „Pak se zbláznila. Její příběh je varující ve všech směrech. Jen ukazuje, kam vede toxická mateřská láska, naivita, nevázaná sexualita, alkohol, pokusy o sebevraždu i nepoznaná psychická choroba.“ říká Karen.

Jaký je osud „Nahé Venuše“ Audrey Munson, která byla před světem ukrytá 65 let?

Audrey Marie Munson se narodila 8. června 1891 v Rochesteru ve státě New York do rodiny průvodčího tramvaje Edgara a Irky Kittie. Otec Edgar měl mimo svého zaměstnání ještě další vedlejšáky: ženy, karty, dostihy a chlast. Byl nevěrný snad každý den. Kittie na manžela temperamentně ječela, pak se smiřovali v posteli a Audrey byla od malička zvyklá na matčinu nahotu, sprostá slova i různé ženy, které chodily k nim domů a žádaly po Edgarovi, aby „se teda koukal rozvést!“

Nakonec se s ním rozvedla jeho zákonitá manželka - Edgar probendil všechny rodinné peníze v nemovitostech, protože mu nějaká jeho milenka namluvila, že to je „zlatej důl“ . Nebyl. Oškubaná a naštvaná Kittie hodila po manželovi rozvodové papíry, sbalila osmiletou dceru a obě se odstěhovaly do Providence na Rhode Islandu. Edgar se vrátil na tramvaj - a onu ženštinu, co z něj vytáhla peníze na neexistující nemovitost, si posléze vzal za ženu a založil s ní další rodinu.

Matka s dcerou bydlely po penzionech, kde Audrey budila velkou pozornost zejména u starších a osamělých pánů. „Bylo jí deset, jedenáct - a už tehdy zjistila, že o ní fantazírují v sexuálním směru. Byla jako Lolita. Nespala s nimi, ale nechala se hladit, dávat bonbóny. Atmosféra všudypřítomného erotického napětí formovala její povahu. Audrey si myslela, že je to normální. Že to takhle chodí. Nikdo jí neřekl, že je to špatné.“ domnívá se Keren.

Audrey Munson byla velice zvláštní. Prostořeká, bystrá, ale zasněná a důvěřivá. Neznala stud, nechápala puritány, mohla zešílet ze zákazů a příkazů. Neposlechla ani matku, která jí zatrhla, aby hrála v divadle. Audrey to nemohla pochopit: „A proč? Přece mi ten pán, co se na mě pořád díval, říkal, že jsem rozená herečka?“ vyptávala se dospívající dívka. Muselo to s ní být složité, navíc vyrostla ve vysokou a nápadně krásnou dívku s vnadnou postavou a dlouhými havraními vlasy. Uměla se nosit - a brzy se prosadila.

Kittie získala v roce 1908 místo recepční penzionu v centru New Yorku a Audrey Munson dobyla slavnou Broadway, kde vystupovala v dívčím souboru. „Herecký talent nesporně měla. Jen svůj potenciál nevyužila. Muži ji obletovali jako vosy bonbón. Nebyla schopná plně rozlišit, kdo to s ní myslí vážně, kdo jí chce pomoct s kariérou, kdo s ní chce jen spát. Sex považovala za naprosto normální věc, čímž se lišila od všech tehdejších dívek. Muži z ní mohli zešílet.“ říká web ATI.com.

Audrey zpychla. Procházela se po ulicích New Yorku, mládenci „to na ní poznali“, jak se tak říká, takže mladou slečnu pronásledoval houf zblblých mladíků i starších pánů, až si netypického rozruchu kolem vysoké dívky všiml fotograf Felix Benedict Herzog. Tento umělec byl docela slavný, měl ateliér v Brooklynu, jako správný kumštýř pil, bral drogy a střídal ženy - a Audrey mu padla do oka. „Ahoj,“ pousmál se, „Nechtěla by ses svléknout a zapózovat mi?“ oslovil ji „na férovku“.

„A ona souhlasila. Od té doby byla všude. Fotografoval ji nahou, ale nebylo to porno. Byly to snímky pro estéty. Herzog poznal, že to není žádná prostitutka z ulice, které tehdy fotily ony tvrdé fotky. Audrey byla mladá, krásná, bílá jako mléko, s alabastrovou pletí a pevnými ňadry. Muži Felixovi div neutrhali ruce, když měl novou várku snímků. Vždy byla sice nahá, ale ta nahota nebyla vyzývavá. Cudná. Lákavá. Tehdy znamenala naprosté zjevení,“ říká William Carlson z Novoanglické historické společnosti.

Netrvalo dlouho a dokonalé tělo mladé dívky okouzlilo nejvýznamnější americké sochaře té doby. Jako první si ji vybral slavný mistr Isidore Konti, který v ní okamžitě spatřil ztělesnění antického ideálu krásy a udělal z prosté dívky nejžádanější modelku v zemi. Audrey Munson se stala múzou pro celou generaci umělců, mezi něž patřili velikáni jako Karl Bitter, Attilio Piccirilli nebo Adolph Alexander Weinman. Její dokonalé křivky, pevná ňadra a vznešený postoj i dnes dominují celému New Yorku, kde podle jejího těla vzniklo více než třicet monumentálních plastik!

Soch vytvořených podle těla i tváře Audrey Munson existují stovky, možná tisíce. Najdeme je na hřbitovech, slavných budovách, radnicích; Audrey se také stala neoficiální tváří Světové výstavy v San Franciscu. „Její prsa byla všude. Bez nadsázky. Poznal je pak už každý,“ usmívá se Keren. Audrey byla nesmírně populární mezi neprudérními Američany, kteří sice milovali její sochy, ale raději by proslavené vnady viděli i jinde. Třeba na plátně v kině!

Audrey se jen zvonivě zasmála a nechala se obsadit do tří němých filmů, které sice nejsou pornografické ani erotické, ale pohoršení vzbudily. Velké! Audrey se objevila zcela nahá ve snímcích Inspiration (1915), Purity (1916) a The Girl o' Dreams (1918). Čtvtrý a poslední film Heedless Moths (1921) byl sice nahý, ale i varovný. Audrey v něm kárala mladá děvčata, aby „nedávala všanc svou čest, pověst a tělo!“ To už totiž za sebou měla poměrně drsné období a její mysl začínala vynechávat.

Muži chtěli jen sex, ženy ji pro změnu nenáviděly. Nahá! Fuj! „Nemohla jít ani po ulici. Čekaly na ni dámy, co byly schopné jí naplivat do obličeje nebo udeřit. Potom Audrey Munson dokonce zatkli za obscénní chování. Svlékala se ve filmech, patřila do vězení! Audrey, které do té doby leželi muži u nohou a chtěli s ní spát, najednou seděla v cele a nadávali jí do prostitutek. Nevěděla, jak se bránit, tak jen plakala. Nakonec byla propuštěna, ale na cestu dostala jen pohrdání a sprosté nadávky.“ popisuje Keren.

Miss Manhattan, Americká Venuše, Nejkrásnější žena planety či První modelka světa, jak se Audrey říkalo, se po skandálu se zatčením stáhla ze světa filmu a začala chodit s nejbohatšími muži své doby. Mladí dědicové slavných milionářů a miliardářů ze „zlatého věku Ameriky“ - ti všichni se chlubili, že Audrey dostali do postele. Ona to vůbec nechápala. „A kdy se vezmeme?“ říkala Hermannu Oelrichsovi mladšímu, který byl nejbohatším svobodným mužem v Americe. Ten se Audrey vysmál a polonahou ji vyhodil ze své rezidence. A mělo být daleko hůř - zapletla se totiž do vraždy!

Matka Kittie, která byla původně na svou dceru pyšná a mistrně předstírala, že jí nevadí Audreyno svlékání, začala s hrůzou zjišťovat, že se jí ratolest mění před očima. Audrey Munson vyváděla jeden průšvih za druhým a začala se chovat opravdu promiskuitně. Celé noci trávila ve společnosti mužů, chodila na orgie, ráno se ploužila domů polonahá a kluci z celého okolí si z ní dělali legraci: „Hej, Audrey! Vyspíš se taky se mnou?“ pokřikovali na ni výrostci - a ona o tom opravdu přemýšlela!

„A dost!“ rozzuřila se matka a přestěhovala dceru z očí veřejnosti do penzionu na manhattanském Upper West Side. Dům vlastnil starší lékař jménem Walter Wilkins. Ženatý ctihodný pán požíval u pacientů velké vážnosti - jenže pak zcela zblbnul. Starý doktor se do Audrey zamiloval takovým způsobem, že to bylo až směšné. Audrey v doprovodu zblázněného lékaře jezdila kočárem na operu, zvonivě se smála, nechala si platit drahé róby - a Kittie nemohla dceru ani poznat:

„Proč se tak šklebíš? Kam koukáš? Ty šilháš? Proč tak mumláš? Mluv normálně?“ křičela na Audrey, které měla zvláštní tiky v obličeji, byla přehnaně veselá - a dělala takové vylomeniny, až se začalo šuškat, že se zbláznila! „Pane doktore, co jí je? Jste lékař, přece o tom musíte něco vědět. Ona má nějakou duševní nemoc, já to vím!“ plakala Kittie. Walter Wilkins ale mávl rukou. Měl totiž zcela jiné starosti! Chtěl si Audrey vzít a přemýšlel o tom, jak se zbavit své vlastní ženy.

„A také to udělal. Audrey s ním nespala. I když už tehdy projevovala známky duševní choroby, i ona usoudila, že je moc starý. Řekla mu, že s ním bude žít platonicky. A také žila, dlouhé měsíce ho obveselovala, zatímco paní doktorová plakala někde v koutě pokoje. Jenže lékař si to vyložil tak, že Audrey čeká se sexem do svatby. A aby si ji mohl vzít, musel zabít manželku. Jednoduché a prosté, že? Ubil starou paní kladivem. 19 ran do hlavy. Tak strašně Audrey Munson miloval…“ popisuje skutečně děsivou událost Keren.

Wilkins v den vraždy odklidil Audrey s matkou z penzionu - poslal je na nákupy do sousedního státu. Když se nic netušící ženy vrátily, čekala na ně policie. Doktor Wilkins seděl v cele, Audrey byla u výslechu, kde jen blekotala nesmysly. „Ty jsi ale opravdu netvor! Za tohle můžeš jen ty!“ měl na První supermodelku světa řvát detektiv, který zavražděnou paní znal osobně. Audrey podle něj ke zločinu lékaře donutila kvůli svatbě a penězům. Veřejné mínění bylo stejného názoru.

Audrey Munson byla propuštěna, ale už si ani neškrtla, jak se tak říká. Novináři na ni pořádali hony: „Krvelačná stvůra! Chladná manipulátorka! Bezcitná vražedkyně!“ hlásaly palcové titulky. Audrey obličejem škubala víc a víc, dostávala záchvaty hysterického smíchu - a když jí Kittie s uplakanou tváří sdělila, že se doktor Wilkins oběsil v cele smrti, kde čekal na popravu elektrickým křeslem, v psychice Audrey Munson se něco přetrhlo. „Zlomila se. Jako když ustřihnete marionetě vodící drátky. Cvak,“ naznačil William Carlson.

Audrey měla po kariéře a začala bláznit. Trpěla bludy i halucinacemi. Usmyslela si, že za její konec mohou Židé, dokonce psala zoufalé dopisy na americké ministerstvo zahraničí, v nichž důrazně žádala o „prošetření spiknutí hebrejských miliardářů“. „Hele, to je ta nahá holka. Ona se zbláznila, koukej, co píše?“ řehtali se úředníci ministerstva, zatímco ubohá Audrey klesala na samé dno společnosti. Stýkala se s tuláky, se zavšivenými pobudy i žebráky! Když ji matka konečně našla někde na ulici a přivedla ji domu, Audrey se pokusila o sebevraždu.

Vymyslela si i plán, který měl stoprocentně klapnout: připravila si roztok chloridu rtuťnatého z tablet rtuti. Vedle ještě položila nabitou zbraň. Vypila jedovatou vodičku, popadla pistoli, ale Kittie ji včas zastavila a přivolaní lékaři jí zachránili život, protože nestihla polknout všechno. Jenže těžký neurotoxin způsobil v Audreyně mozku a těle nezvratné změny. Audrey, která byla už předtím mírně řečeno potrhlá, nyní zešílela definitivně.

Po této sebevražedné epizodě se u proslavené modelky rozjely šílené záchvaty těžké paranoie a halucinací. Její mysl se nadobro odtrhla od reality, začala si vymýšlet neexistující snoubence z Michiganu a podepisovala se jako fiktivní baronka Audrey Meri Munson-Monson. Své okolí šokovala bizarními kousky - například chodila všude nahá nebo jezdila po ulici na kolečkových bruslích a před sebou tlačila sekačku na trávu.

„Balanc! Balanc!“ řehtala se na celé kolo, když se jí zmatení kolemjdoucí ptali, co to propánajána vyvádí! Také se v ní probudily mateřské pudy. Pomatená Audrey kradla chůvám kočárky, odvážela děti pryč, tahala je z korbiček a tančila s nimi; vozila ve vozíčku kočku v čepečku a zavinovačce a zpívala ukolébavky koštěti. Strašná představa, to musíme uznat. Zoufalá Kittie se poradila se svým bývalým manželem, který pak spolu s ní požádal soudce, aby nechal dceru zbavit svéprávnosti a zavřel ji do blázince.

Audrey Munson byla v den svých čtyřicátých narozenin (8. června 1931) násilně internována do psychiatrické léčebny St. Lawrence State Hospital for the Insane v Ogdensburgu, kde žila dalších neuvěřitelných 65 let - jen na čas se stěhovala do domova ve městě Massena, kde utíkala do barů a chtěla se bavit s pány. Kittie dceru navštěvovala až do své smrti v roce 1958 - také se dožila vysokého věku. Pak zůstala Audrey Munson úplně sama. V roce 1984 ji však vyhledala nevlastní neteř jménem Darlene Bradley, která potrhlou tetičku v blázinci navštěvovala.

Čas plynul a plynul - a Audrey Munson pořád nechtěla umřít, řečeno ironicky! Každý se tomu divil. „Jestli ta rtuť v jejím těle něco zakonzervovala? Říká se to. Nikdo neví. Když jí bylo sto let, teprve přišla o zuby. Sluch jí začal slábnout až ve 101 letech, poté si zlomila kyčel. Ale pořád byla v dobré náladě. Lékaři se měnili, odcházeli, umírali, Audrey tam pořád byla se svou diagnózou schizofrenie. Už ji pak ani neléčili. Celé dny dokázala vyprávět o mládí. Vzpomínala, bájila, vymýšlela si…“ říká Keren.

Zapomenutá první modelka světa, jejíž sochy dodnes zdobí velkou část Ameriky, zemřela 20. února 1996 ve věku 104 let. Byla pohřbena na hřbitově New Haven v New Havenu v New Yorku a náhrobek na svůj hrob dostala 8. června 2016, 20 let po své smrti a na své 125. narozeniny.

O Audrey Munson se dodnes točí dokumenty a zkoumá se její netypická dlouhověkost. V pozadí tak zůstává příběh o nešťastné a krásné ženě, kterou semlela doba, sláva, zrada a psychická porucha.

Zpracováno podle:

Audrey Munson, Newenglandhs.com, ATI.com, ČSFD, Find a Grave, WGPFoundation.com, Dokument YouTube, Blogový příspěvek od Keren Ben-Horin, kurátorky Centra pro ženskou historii