Zoufalý osud slavné miliardářky: Krásná Barbara se zaživa rozkládala v křesle, před smrtí měla 36 kg

11. května 1979 se v šestým patrem luxusního hotelu Beverly Wilshire v Kalifornii rozlehl slabý nářek. Poslíček, který šel zrovna od výtahu, se spolu s kolegou zastavil před hlavním vchodem uzavřeného soukromého apartmánu zabírajícího téměř celé patro. „Tý bábě zase něco je. Já tam nejdu,“ odfrkl mladý muž. „Nech toho. Kdybys ji viděl ještě před pár lety! Můj tatík ji znal. Byla nádherná. Těch miliónů, co měla! Co z toho zbylo,“ uvažoval starý hotelový sluha, který telefonem přivolal pomoc.

„U paní Hutton se ZASE něco děje.“ oznámil, všichni shromáždění se automaticky vybavili kapesníky, které si přitiskli na nos - a otevřeli dveře do jámy lvové. Jinak se přepychový byt Barbary Hutton nedal nazvat. Zřízenci se prodírali přes clonu páchnoucího vzduchu, dělalo se jim špatně, všude se navíc točily spirály cigaretového kouře… „To je strašný! Vždyť si platí uklízečky a ošetřovatelky!“ zasténal vedoucí hotelu, tiskl si k nosu šátek a přemáhal nucení na zvracení.

„Platila. Jedna sem ještě chodí. Vždyť už nic nemá! Aby tady mohla bydlet, rozprodala šperky,“ připomněl vedoucímu portýr, který si maně vzpomněl na legendární sbírku historických klenotů, kterou Barbara ve zlatých časech svého úspěchu a bohatství nashromáždila. To už je všechno pryč. A pryč byla i Barbara Hutton samotná. Bývalá kráska, dědička miliard a rozevlátá bohémka se změnila v blábolící vychrtlou stařenu:

„Jen blekotala, koulela očima. Ty oči měla skelné, nebyl v nich žádný výraz. Všude kolem ní se válely flašky od kokakoly, popelník přetékal, tuby od léků měla snad i ve vlasech. Barbituráty, opiáty, na co si jen vzpomenete. Seděla v polstrované lenošce, do které se vsakovala, vrostla do ní, já to jinak popsat neumím. Měla na sobě sárí, z něj koukaly kostnaté ruce. Srdce, srdce! Skřehotala, nebylo jí rozumět. Pak se skácela na zem. Ten zvuk si pamatuji dodnes - ona se tím pádem od toho křesla odtrhla. Jako suchý zip.“ vykládal vyděšený poslíček při výpovědi na policii.

Barbaru postihl masivní infarkt a při převozu do nemocnice Cedars-Sinai zemřela, aniž by nabyla vědomí. Dědičce jedné třetiny majetku maloobchodního magnáta Franka W. Woolwortha - a kdysi jedné z nejbohatších žen na světě - bylo 66 let. Barbara své poslední chvíle trávila v naprosto nedůstojných podmínkách, které bychom nečekali ani v nějakém středověkém chudobinci.

Jak se z krásné Barbary, která si užívala život plnými doušky, mohla stát blábolící zdevastovaná troska? Kde byly všechny její peníze a sbírky vzácných diamantů?

Srdceryvný příběh Barbary Hutton je dodnes vnímán velice kontroverzně. O jejím životě se točí filmy, stala se protagonistkou mnoha knih, dokumentů i odborných psychologických studií ohledně citového a fyzického týrání v dětství. „Barbařin příběh jen dokazuje, že i když máte spoustu peněz, pokud nemáte milující rodinu a zázemí, jsou vám všechny miliardy světa k ničemu.“ domnívá se její životopisec C. David Heymann, autor slavné knihy Poor Little Rich Girl, která dokumentuje mrazivý pád dědičky slavného impéria.

Barbara se narodila 14. listopadu 1912 do rodiny, která de facto definovala americký luxus. Jako vnučka Franka W. Woolwortha, který vybudoval stejnojmenné obchodní impérium, měla od kolébky k dispozici vše, o čem ostatní jen snili – od soukromých vychovatelek až po pokoje v nejluxusnějších rezidencích, jako bylo rodinné sídlo Winfield Hall na Long Islandu. Její otec Franklyn Laws Hutton byl bankéřem, jenže pod slupkou brilantního spekulanta se skrýval opravdový netvor. Heymann se domnívá, že Hutton byl psychopat.

„Naprosto selhal jako manžel i jako otec. Byl okouzlující, inteligentní, bez skrupulí, lidé jej milovali, ale doma se proměnil v kus ledu. Střídal jednu ženu za druhou, doslova je používal, jiné slovo na to není. Svou manželku Ednu, Barbařinu matku, utrápil,“ zmiňuje tragédii, která pro malou holčičku znamenala totální rozklad celé dětské duše. Edna zemřela 2. května 1917 ve věku 33 let na udušení způsobené mastoiditidou Tedy údajně. Podle nových výzkumů měla spáchat sebevraždu strychninem - a dokonce si to záměrně načasovala tak, aby ji našla její čtyřletá dcera! To se skutečně stalo.

Barbara šla maminku vzbudit, jenže Edna nereagovala. „Myslela si, že si s ní hraje. Že jen žertuje. Barbara s matkou třásla a dětsky žvatlala, aby maminka už nespinkala. Lezla po chladnoucím těle. Pak si všimla, že má Edna v koutcích úst pěnu, šklebí se a má modré rty. Guvernantka slyšela, jak dcera říká matce, že chce také borůvkové lívance! Toto nesmírné trauma Barbaru pronásledovalo po celý další život. Tam to vše začalo. A navíc přišla krutá nevlastní matka.“ nastiňuje životopisec roli další klíčové osoby v životě Barbary Hutton - macechy Irene.

Po tragické smrti své manželky se Franklyn téměř okamžitě oženil s Irene Curley. Tato žena byla překrásná, bohatá, ale nesmírně chladná. Museli se s Huttonem skvěle doplňovat! Macecha se na malou Barbaru dívala jen s despektem a neustále holčičku peskovala: „Nejez tolik! Jsi tlustá! Nikdo tě nikdy nebude mít rád! Jsi ošklivá. Sice budeš mít peníze, ale to je tak všechno. Lidi tě budou mít rádi jen kvůli nim. Jsi nula, nicka, bláto!“ řečnila k Barbaře Irene jen tak mezi řečí!

Dívenku šněrovala do korzetů, nasadila jí přísnou dietu, až Barbara plakala hlady. Otci došla trpělivost: „Já s tebou nechci bydlet. Mám tě rád, to jo, ale… Kazíš tu vzduch!“ oznámil osmileté dceři Franklyn a poslal ji „na letní byt“ k babičce a dědovi. Ti už trpěli demencí, byli paranoidní; dovedeme si asi představit, jak to muselo vypadat! Když dospívala, nikdo ji ani nepoučil o sexu či menstruaci. Sotva začala krvácet, zamkla se do skříně, protože si myslela, že umírá!

V kontextu se vším tím opulentním luxusem v rodinných sídlech Woolworthů je tohle děsivá představa. Barbara vyrůstala v introvertní a uzavřenou dívku, která se na prestižních soukromých školách dobře učila, ale s nikým se nebavila. Často prý mlčela celé dny. V osmnácti letech měla být představena veřejnosti - v bohatých amerických rodinách to znamenalo Debutantský ples. Franklyn ho dceři upořádal, což o to. Šampaňské teklo proudem, všude se blyštělo zlato a drahokamy, jenže se psal rok 1930 a Velká hospodářská krize byla v plném proudu.

Lidé byli naštvaní, brali to jako výsměch a Barbara místo obdivu sklidila jen kritiku a nadávky. Už beztak labilní mladá slečna to brala jako útok na svou osobu a propadla paranoie. Otec svou dceru nevraživě pozoroval: „Co je ti? Ty jsi se zbláznila? Jestli jo, tak se jdi oběsit. Já tě tady nechci. Takových peněz jsem do tebe vrazil. Že se nestydíš!“ křičel na ni a raději ji poslal do Evropy „na zotavenou“. Na Starém kontinentu se Barbara nezotavila. Objevila tam totiž úplně nový svět - svět alkoholu, drog a sexu.

Zrovna v tu dobu dosáhla plnoletosti a zdědila obří jmění. Část majetku po dědečkovi, další z investic otcovy firmy - v přepočtu na dnešní peníze to všechno dohromady podle odhadů dělalo cca 1,5 miliardy dolarů. Krásná Barbara pobývala ve Francii, kde se oddávala kouzlu nově objevených radovánek - brala drogy, chlastala, rozhazovala peníze jako zběsilá - byla proslulá tím, že po celý svůj život dávala dary zcela neznámým lidem, které potkala někde na ulici. Dítě dostalo diamantový prsten, kolemjdoucí obdržela šek na sto tisíc dolarů…

Marnotratné a citově labilní Američanky si záhy všimli podvodníci a hochštapleři. Barbara byla naivní, neuměla se pohybovat ve společnosti, s muži nedovedla mluvit; nebyla schopná odlišit faleš a přetvářku od upřímného zájmu… Není divu, že se stala obětí několika velice sofistikovaných podvodů. Lidé ji okrádali doslova v přímém přenosu. Několikrát se psychicky zhroutila, opět přestala jíst, drasticky hubla a propadla závislosti na alkoholu a opiátech. Pološílenou americkou slečnu měl už dlouho v merku také jeden z nejznámějších sňatkových podvodníků té doby.

Alexis Mdivani byl profesionální lovec bohatých dědiček. On a jeho dva bratři byli postrachem bohatých lidí, říkalo se jim „gruzínská knížata“, vydávali se za všemožné prince a hrabata, aby dotáhli svou vyvolenou k oltáři. V případě Barbary měl Alexis snadnou práci. „Stačilo mu, aby jí řekl, že je křehká. Celý dosavadní život jí někdo říkal, že je tlustá jako prase. Sotva to uslyšela, ihned ztratila hlavu.“ říká Heymann. Vzali se v červnu 1933 v Paříži. Barbara byla tak zoufalá a lačná po lásce a titulu, že mu v podstatě podepsala bianco šek.

Gruzínský „princ“ ji začal podvádět den po svatební noci a postupem času z omámené Barbary vytahal miliony, loď, palác v Benátkách… Dokonce mu proplácela prostitutky a koupila bordel! Rozvedli se po dvou letech, přičemž musela Alexise ještě vyplatit. Možná kroutíte hlavou a říkáte si: No, tak se poučila! Ale kdepak. Následovalo ještě šest manželství. A s každým dalším mužem šla dolů další kila. A naopak přibývalo pobytů v léčebnách, vykouřených cigaret (kouřila až 80 denně!), vypitých flašek - a hlavně léků. Závislá na lécích na uklidnění byla od svých 24 let.

Po Alexisovi přišel dánský hrabě Kurt von Reventlow. To nebyl jen parazit, byl to sadista. Bil Barbaru tak, že ji jednou museli v bezvědomí odvézt do nemocnice. Právě on ji prý definitivně zlomil – nutil svou ženu k perverznostem a krmil léky, aby byla poddajná. Barbara s tímto deviantem otěhotněla. Je opravdu div, že při tom všem bití syna Lance (1936-1972) donosila! Ihned po porodu zkolabovala, Lance musel do Dánska k chůvám a Barbara se opět léčila - tentokrát s anorexií, což tehdy znamenalo jen pobyt ve „výkrmně vepřů“, jak se jí smál zlý manžel.

Když potají rozjela rozvod, málem ji zabil. Barbara skončila v náručí Howarda Hughese, ale už pošilhávala po jiném elegánovi - jejím dalším manželem se stal hollywoodský idol Cary Grant. Jako jediný si nevzal ani cent a Barbaru upřímně miloval. Jenže ona už byla tak „mimo“, že mu utekla, protože se nudila! Následoval Rus jménem Igor Trubeckoj, který si Barbaru Hutton vzal v roce 1947. Automobilový závodník chtěl mít spořádanou ženušku. Barbara se dokonce učila vařit!

Jenže to zase dopadlo katastrofálně - žádost o rozvod podal on a Barbara se pokusila o sebevraždu. Když se odjela „léčit“ do Dominikánské republiky, našel si ji další gauner - proslavený playboy Porfirio Rubirosa. Ten z ní za pouhých 53 dní manželství „vydojil“ soukromé letadlo a kávové plantáže, aby se vzápětí vrátil ke své milence! Barbara Hutton už byla psychicky na dně. „Měla změny na mozku, to bezesporu. Demence z nálože léků a alkoholu. Postupně chátrala nejen fyzicky. Například „patlala“. Začala šišlat, komolila slova, nebylo jí rozumět,“ říká C. David.

Manžel číslo šest byl homosexuální německý tenista Gottfried von Cramm, který svou orientaci tajil a Barbara mu nezištně nabídla sňatek. Když se manželství rozpadlo, v roce 1964 se vdávala posedmé. Vietnamec Pierre Doan byl chemik a chtěl Barbaru pořádně pumpnout o peníze na své pochybné vynálezy. Dokonce mu koupila titul prince! Po rozvodu už Barbara na muže rezignovala. Přestěhovala se do hotelu v Beverly Hills, kde si dlouhodobě pronajala celé patro. A právě zde začalo postupné, pomalé a kruté umírání kdysi líbezné a půvabné miliardářské dědičky.

Do rozsáhlého hotelového „bytečku“ si přivezla i sbírku svých uměleckých předmětů. Barbara sbírala historické skvosty s posedlostí, která hraničila s šílenstvím. Vlastnila neuvěřitelnou perlovou šňůru, která kdysi patřila francouzské královně Marii Antoinettě i drahokamy ruských careven. Její sbírka šperků od Cartier byla v té době největší na světě. Jenže čím víc se její duše rozpadala, tím bizarnější byl její vztah k těmto pokladům. V posledních letech, kdy už byla omámená drogami, nosila tiáry za miliony dolarů jen tak v posteli k pyžamu.

Diamantové prsteny, které měly skončit v muzeu, rozdávala taxikářům nebo hotelovým poslíčkům jen za to, že ji chvíli drželi za ruku a poslouchali její blábolení. V jejím apartmá v Beverly Wilshire se klenoty králů povalovaly mezi prázdnými plechovkami od coly, platy od prášků a nedopalky cigaret. Když zemřela, většina téhle pohádkové sbírky už byla dávno rozkradená „přáteli“ nebo zastavená u lichvářů, aby bylo na další dávku léků. Na stárnoucí pomatenou ženu se lepilo čím dál víc příživníků, kteří ji jen okrádali a deptali.

Colu pila po hektolitrech. Stačilo říct: „Drahoušku, přibrala jsi!“ - a rozumem nevládnoucí anorektička Hutton tomu uvěřila a nechala si namluvit (samozřejmě za tučný obnos), že cola je vlastně výživná alternativa běžné stravy. Takže se prolévala limonádou, až jí vypadaly skoro všechny zuby. Kofein jí ale dělal velice dobře na zdevastovaný žaludek, takže byla spokojená. Horší to bylo s jejím zdravotním stavem. Kvůli alkoholu neustále padala, Barbařiny kosti praskaly jedna za druhou - až si zlomila krček a zůstala v nemocnici.

Tam prožila absťák, odmítala se rehabilitovat, přestala zvládat sebeobsluhu, až skončila na kolečkovém křesle. Její placení kamarádi ji pak nosili na speciálně zhotovených nosítkách, odkud mávala lidem na ulici vychrtlou rukou jako nějaká královna. Ona se za ni asi považovala - rozdávala šperky lidem na ulici nebo házela z okna hotelu peníze a smála se, jak je lidé sbírají. Definitivní konec Barbary jako lidské bytosti nastal v roce 1972. Její jediný syn Lance zahynul při letecké havárii.

Od té chvíle - řečeno s trochou melodramatičnosti - už Barbara Hutton neexistovala. Stárnoucí žena se zcela uzavřela do sebe, přežívala jen na kofeinu, cigaretách a koktejlu prášků, které jí „přátelé“ sypali do coly, zatímco jí z nočního stolku mizely historické klenoty Marie Antoinetty. Strašné a nedůstojné umírání pokračovalo zápalem plic, který se do Barbařina těla pustil hned několikrát. Najaté ošetřovatelky ihned zavolaly lékaře, který trval na převozu do nemocnice.

Barbara Hutton odmítla. Ze všech sil křičela, že nikam nejde. Že jede na dovolenou. A jela! Pronajala si letadlo, její „přátelé“ ji vynesli z hotelu, za její peníze se váleli někde na pláži, zatímco Barbaru „uskladnili“ v motelu, kde ji obložili colou a cigaretami - je opravdu kupodivu, že nezemřela už tehdy. Pak ji další zápal plic přece jen dostal do nemocnice, kde se doktoři zhrozili: „Považovali ji za nějakou bezdomovkyni. Byla špinavá, zanedbaná, vychrtlá. Když se dozvěděli, kdo to je, tak zalarmovali zbývající příbuzné,“ stojí v článku o Barbařině truchlivém konci.

Příbuzní nemohli udělat nic. Barbara byla svéprávná, stále trvala na tom, že chce zpátky do hotelu - tak jí museli vyhovět. Byla přece tak bohatá! Jenže to už ani náhodou nebyla pravda! A kvůli vyschlému penězovodu se ze života Babary Hutton pomalu vytráceli i lidé. Sestry nebylo z čeho zaplatit, nákupčí nenosili colu, pokojské odmítaly do pokoje vstoupit… „Byl to úpadek. Lidský, morální - ale nejen Barbařin. Také lidí okolo ní. Oni věděli, že tam umírá stará žena - a nikdo nic neudělal.“ domnívá se C. David Heymann.

Když 11. května 1979 vydechla naposledy, svět se dozvěděl, že z jejího obřího podílu ve Woolworth nezbylo nic. Žena, která kdysi vlastnila polovinu světa, měla na kontě 3 500 dolarů. Všechno ostatní spolykali podvodníci a Barbařina nutkavá touha kupovat si náklonost ostatních. Zemřela jako 36kilová kostra pokrytá otevřenými ranami, která strávila poslední měsíc své existence ve špinavém křesle.

Na pohřeb Barbary Hutton přišlo deset lidí. Je to všeříkající závěr textu o osudu dědičky miliardového impéria, která skončila na samém dně.

Zpracováno podle: The New York Times, Barbara Hutton, loc.gov, Social Life Magazine, Facebook, History Collection, citace pocházejí z knihy „Poor Little Rich Girl“ od C. Davida Heymanna a rozhovoru v TIME; Barbara Hutton Story, SiSFG.com, Factinate, Find a Grave, NY Times, SMH.com