Skleněné peklo: jak vznikal jeden z nejlepších filmů historie? Herci se poprali, Fred Astaire plakal

Natočit slušný film dokáže každý režisér, pokud má k tomu dostatek financí, možností či kvalitních herců. Jenže vše záleží na scénáři. I kdyby se režisér přetrhl, pokud má blbý scénář, nezachrání ho ani svěcená voda, jak je bohužel vidět na mnoha nových českých „komediích“, při kterých si jen člověk povzdychne a vzpomíná na staré dobré zlaté časy, jak to tak bývá.

Tohle neplatí jen u nás, ale i v Hollywoodu, kde nejeden předpokládaný kasovní trhák měl všechno - herce, výpravu, excelentní scénáristy - a přesto skončil v propadlišti dějin. Někdy se nedá prostě dělat vůbec nic. Záleží i na divácích. Hledání námětu na dobrý film, který zaujme, je čím dál složitější. Pak jsou tu ale filmy, které předběhly dobu. Které se staly naprostou legendou. Jako Skleněné peklo.

Proč tento film oslovuje další a další generace diváků, kteří jsou zmlsaní digitálními triky? Je to právě ona řemeslná dovednost filmařů, excelentní herecké výkony největších hvězd té doby, nebo jistá patetičnost, která může v kontextu s 11. zářím vyznít až osudově? Zákulisí vzniku prvního katastrofického velkofilmu provázela řada problémů i absurdních momentů.

Na začátku všeho byla velice zvláštní náhoda. Dvě nejslavnější konkurenční hollywoodská studia Warner Brothers a 20th Century Fox začala nezávisle na sobě (na to přísahají všichni zúčastnění) přemýšlet o adaptaci dvou knih. První titul se jmenoval The Tower (Richard Martin Stern). Druhé, námětem velice podobné dílo, vyšlo pod názvem The Glass Inferno a pětidílnou novelu vytvořila dvojice spisovatelů Thomas Nicholas Scortia a Frank R. Robinson.

Tyto knihy jsou si velice podobné, popisují požár (zkázu) mrakodrapu, liší se jen umístěním ohně, rozsahem a podobnými detaily. Přímo se nabízí, že jde o plagiát jednoho nebo druhého, ale nikdy se to nepodařilo prokázat. Mrakodrapy byly velkou inspirací pro spisovatele a filmaře od počátku své existence, nebylo v tom nic zvláštního. Jenže zvláštní bylo, že obě studia naráz začala přemýšlet o natočení katastrofického velkofilmu, přičemž Warner Brothers zaplatilo autorská práva na zfilmování první zmiňované knihy. Se zpožděním osmi týdnů udělalo totéž 20th Century Fox s knihou druhou.

Když šéfové obou studí zjistili, že připravují vlastně to samé, bylo přistoupeno k nevídanému kroku - poprvé se obě mamutí filmová studia spojila. Byl to logický krok, protože by se jen vyházelo pár milionů za dva téměř identické filmy, tak proč to „nesecvaknout“ naráz! Navíc šlo producentům obou studií o stejnou myšlenku - film s námětem hořícího mrakodrapu měl být varováním před obrovským rozmachem stále vyšších a vyšších staveb, jejichž bezpečnost nebyla vždy stoprocentní.

Na stavbách se okrádalo, šetřilo; stavitelé se jen předháněli v tom, který z nich postaví vyšší mrakodrap za kratší dobu. Když si šéfové Warnerů a Foxů sedli dohromady s týmem scénáristů, z obou knih se poskládala hrubá kostra děje - například bylo vybráno sedm hlavních postav z obou předloh - zkompletoval se z nich scénář a byla použita obě hlavní dějová vyvrcholení literárních děl: exploze vodní nádrže na střeše i záchrana na laně z vedlejší budovy.

Kompletní scénář Skleněného pekla dokončil Stirling Silliphant, režie se chopila dvojice John Guillermin a Irwin Allen - ten byl zároveň producentem a režisérem akčních scén.

Natáčení započalo 9. května 1974 a poslední klapka katastrofického velkofilmu o hořícím mrakodrapu padla - věřte nebo ne - 11. září. „Na konci filmu velitel hasičů (Steve McQueen) říká: „Máme štěstí, není tu ani 200 obětí… Ale jednoho dne takováhle past usmrtí tisíce lidí a my budeme polykat kouř a vynášet mrtvoly, dokud se nás jednou nezeptáte, jak stavět.“ Film byl dokončen 11. září 1974 a o 27 let na den přesně byl spáchán atentát na Světové obchodní centrum v New Yorku, kde zahynulo téměř 3 tisíce lidí.“ uvádí web ČSFD velice zvláštní shodu náhod.

Točilo se v San Franciscu, exteriéry vznikly v hotelu Hyatt Regency, ke kterému bylo technikou matné kresby přidáno dalších padesát pater. V tomto hotelu se také dodnes nachází onen vyhlídkový výtah, klíčový pro děj filmu. Na rozlehlých pozemcích studia 20th Century Fox byla speciálně pro účel natáčení vybudována obrovská třicetimetrová stavba, jakési torzo horních patnácti pater plus restaurace.

Na ranči v Malibu, kde jsou ateliéry přístupné veřejnosti, ještě dlouhé roky lákal filmové fandy stále stojící model, na kterém se podepsalo natáčení - vše bylo ohořelé, zborcené, poničené vodou. Pak model z důvodu bezpečnosti museli strhnout. Mimo modelů v „životní velikosti“ byly použity miniatury - do detailů vyvedené „mrakodrápky“ různých velikostí, hustoty, tvarů, se sklem i bez něj; byly vysoké metr či dva, pro finální záběry hořícího mrakodrapu byl použit malý model, do kterého jednoduše strčili sirku a zapálili to.

Zmenšeniny padajících oken byly čtverečky různých velikostí a „zkoušelo se“ pouštět je z různých výšek, aby se dosáhlo efektu tříštění. Občas je ve filmu vidět, že jde o miniatury a zmenšené modely - zkuste si někdy při dalším sledování všimnout kapek vody. Jsou nepoměrně velké.

Premiéra se konala 16. prosince 1974 v Los Angeles a Skleněné peklo (The Towering Inferno) se rázem stalo celosvětovým hitem. Film samotný vydělal v době svého uvedení neuvěřitelných 203 milionů dolarů. Kina měla dokonce čekací listiny, lidé na snímek chodili několikrát po sobě a hltali děj, který je notoricky známý, ale jen pro připomenutí musí být v kostce zmíněn:

Epochální mrakodrap, který má 135 poschodí, postavil magnát Jim Duncan podle návrhu architekta Douga Robertse. Nejmodernější mrakodrap na světě, jak hrdě hlásá Duncan při slavnostním uvedení stavby do provozu, je však tak trochu „ošizený“. Duncanův zeť Roger totiž soustavně zasahoval do stavebních prací, okrádal a mastil si kapsy výměnou moderního materiálu za zastaralý - hlavně v elektroinstalaci. Z mrakodrapu se stala smrtící past, ale netuší to lidé, kteří se sjíždějí na opulentní oslavu.

Z nenápadného ohýnku ve skladu povlečení, který je zaviněn právě zkratem v „očesané“ elektroinstalaci, se stane mučivý a nekontrolovatelný požár. Když se oheň setká s plynem, dojde k explozi a slavící lidé na střeše mrakodrapu nemají žádnou šanci na únik. Děj sleduje i osudy lidí, kteří zůstali v bytech v různých patrech. Hrdinský boj hasičů s příšerným požárem vede odvážný velitel Michael O'Hallorhan spolu s architektem Dougem. Scény s helikoptérou, výtahem, lanovkou nebo posledním zoufalým pokusem o uhašení - odpálení rezervoáru dvou milionů galonů vody na střeše mrakodrapu - jsou dnes již naprosto kultovní.

První opravdový „biják“ v žánru katastrofických filmů byl na světě. A na světě byla také plejáda úchvatných hereckých výkonů snad všech hvězd tehdejší zlaté éry Hollywoodu. Casting samotný byl dle vzpomínek scénáristů velice napjatý. Když se rozkřiklo, že se bude natáčet něco opravdu velkého, obě studia byla zavalena žádostmi o role. Nejen od agentů, ale i od herců samotných. Režisér John Guillermin vzpomínal, že si šel do studia pro nějaké papíry a rázem zůstal úplně zkoprnělý: „Stálo tam snad třicet známých tváří, myslím tím - velice známých. Myslel jsem si, že je to nějaký sen. Ba ne, všichni se chtěli ucházet o roli. A kdo to byl? To neřeknu,“ usmíval se.

Produkce opravdu nikoho přemlouvat nemusela, nicméně si chtěla představitele hlavních rolí vybrat sama. Obsazení Skleněného pekla vešlo ve známost jako tzv. all-star cast čili všichni bez rozdílu byli populární filmové hvězdy. Obsazení bere dech i v dnešní době: Paul Newman, Steve McQueen, Robert Vaughn, Richard Chamberlain, Fred Astaire, Faye Dunaway, Jennifer Jones, Jack Collins, Sheila Allen, Robert Wagner, Susan Flannery, O.J. Simpson, Ross Elliot a další a další… V obsazení najdeme i Scotta Newmana, což je Paulův syn. Je to ten hasič, co se bojí slanit z výtahu. Je otci neuvěřitelně podobný a šlo o jedinou spolupráci Paula a Scotta před kamerou.

Faye Dunaway lezla na nervy režisérovi - měla velice primadonské způsoby (což by do ní člověk neřekl), neuměla text, byla nespolehlivá, chodila pozdě a „vydupala“ si ony šaty… No, asi víte jaké - ty naprosto, ale naprosto průhledné. Fred Astaire byl už starý a velice se bál natáčení finální scény, kdy měl být s ostatními připoután k nádrži. Takže kvůli jeho uklidnění přepsali děj - Fred se objeví na konci před torzem mrakodrapu, kde dostane do náruče kočku. Jenže Fred Astaire to vůbec nečekal - když volá „Liso, Liso!!!“, má autentické slzy v očích. Rozplakal se jako dítě a řekl, že to je na něj už moc. A asi nikoho nepřekvapí, že většinu kaskadérských kousků prováděli oba hrdinové nejhlavnější - Steve McQueen a Paul Newman - sami.

Jenže tito pánové se neměli rádi. Vůbec. V civilním životě si lezli na nervy neuvěřitelným způsobem. Problém byl hlavně v cholerické a zvláštní povaze Steva McQueena. Svým nevyzpytatelným chováním byl proslulý, při natáčení Sedmi statečných vytáčel k nepříčetnosti celý štáb a Yul Brynner ho tehdy téměř fyzicky napadl. Ve Skleněném pekle to ale nebylo „téměř“, ale „úplně“. Steve byl původně obsazen do role architekta Douga, ale nelíbilo se mu to.

Nicméně prodkuce tak strašně moc chtěla, aby v Pekle hrál (není divu), že mu dala roli, o kterou nejvíce stál - velitel hasičů O'Hallorhan. Když se ale dozvěděl, že Douga bude hrát Newman, bylo zle. Při natáčení spor mezi nimi vygradoval a dokonce se uvažovalo o tom, že se role přeobsadí.

Oba herci se v konfliktu nestřetli poprvé, oba na sebe navzájem žárlili a záviděli si své úspěchy po celou dobu svých kariér, než tu Stevovu přeťala smrt. Ale při natáčení Skleněného pekla vzájemná řevnivost explodovala. Paul Newman kopal do rekvizit a označil McQueena za zatracenýho egoistickýho bastarda, McQueen Newmana zase za primadonu, co neumí nic jinýho, než koulet očima.

McQueenovi se nelíbilo, že Newman má více textu (o dvanáct slov, respektive řádek), větší plat, větší prostor, opět se naplno projevila jeho egocentrická povaha. Začal požadovat stejný plat a počet textu, pak hrozil, že z téměř dotočeného filmu jednoduše odejde. Jednou se dokonce do sebe skutečně pustili a štáb je musel od sebe odtrhávat: Newman totiž ucedil k McQueenovi, že dnes vypadá jak kuřecí hovno.

Nakonec musel vášně krotit Robert Vaughn, který hrál ve filmu senátora Parkera. Zavolal si je, každému zvlášť promluvil do duše, a snímek se natočil. Dohodli se i na honoráři - aby si navzájem nezáviděli (hlavně Steve), dostali každý jeden milion dolarů a sedm a půl procenta z tržeb. Na to nemohl Steve už nic říct. I těch dvanáct slov mu přidali!

Jeden z hasičů poté vzpomínal, že při natáčení vypukl skutečný požár v přízemí repliky mrakodrapu. Steve McQueen měl na sobě plnou hasičskou výstroj a požár sám uhasil. Hasič ho poznal a konstatoval: „Tak tomuhle moje žena neuvěří…“ Steve odpověděl: „Moje taky ne…“

Steve McQueen pak obdržel nabídku tří milionů amerických dolarů za natočení pokračování. McQueen na onoho producenta vytřeštil oči, pak se usmál, zavrtěl hlavou, poslal ho natvrdo a před svědky do oněch míst a třískl za sebou dveřmi tak, že se z omítky vyštípl kus zdi.

Měl pravdu. Skleněné peklo bylo (a je) jen jedno. Legendární katastrofický velkofilm se stal slavným i u nás - zásluhu na tom bezesporu má i vynikající český dabing (Munzar, Brzobohatý, Hlaváčová, Štěpnička, Haničinec, Fišer…).Vyprávění o natáčení slavného filmu můžeme zakončit větou fanouška Julia:

„Něco takového už se nedá natočit. V tom filmu je všechno. Někdo mu může vytýkat délku, občasnou nudu, já ale tvrdím, že každá vteřina je tam, kde má být. Obsazení je z říše divů - nikdy už se dohromady nesežene taková sestava. Byl to film mého mládí a od té doby jsou moji hrdinové hasiči. Je to nadčasový film. Sedlo si vše do detailu a vzniklo něco, co bude oslovovat diváky ještě za mnoho a mnoho let.“

The Towering Inferno | Film and Television Wikia | Fandom, The Towering Inferno | GreatestMovies Wiki | Fandom, John Guillermin | ČSFD.cz, Skleněné peklo (1974) | Zajímavosti - Zajímavosti | ČSFD.cz, RETRORECENZE: Skleněné peklo je stále živé a poučné | EuroZprávy.cz, Skleněné peklo ⭐ 83% [The Towering Inferno] (1974) | Kinobox.cz, Skleněné peklo – Wikipedie, Petra Pavlíčková - Médium.cz, Skleněné peklo / The Towering Inferno - Dabingforum.cz

Mámě a tátovi