Článek
Lisa Fonssagrivesová, vlastním jménem Lisa Bernstone, přišla na svět 17. května 1911 ve Švédsku. Už odmala se u ní projevoval výjimečný umělecký talent. Její rodiče si toho všimli a nikdy jí v tom nebránili – naopak, podporovali ji ve všem, co dělala. Otec pracoval jako zubař a matka byla zdravotní sestra, ale doma se mluvilo hlavně o umění. Lisa měla dvě sestry a společně trávily hodně času objevováním světa umění – rodiče je brali na výstavy a vedli je k tomu, aby měly otevřenou mysl a vážily si krásy, která nás obklopuje. Ukazovali jim, že umění není jen o výsledku, ale hlavně o té tvrdé práci, která za ním stojí. Malá Lisa byla všestranně nadaná.
Věnovala se malování, sochařství a tanci. Její rodiče ji v uměleckých aktivitách podporovali, a tak není divu, že se Lisa rozhodla jít uměleckou cestou. V 17 letech se navíc rozhodla, že se chce věnovat tanci profesionálně. Rodiče ji chtěli poslat na kurzy vaření, ale Lisa byla odhodlaná, že si za každou cenu půjde za svým snem. A dobře udělala. Ve 20 letech se přestěhovala do Berlína, kde studovala na progresivní škole tance Mary Wigmanové. „Wigmanová měla komplexní uměleckou školu, kde jsme studovali nejen tanec, ale i výtvarné umění, dějiny umění a vše, co se umění týkalo,“vyprávěla o několik let později Lisa, která byla nadšená, že mohla studovat v Německu, na vyhlášené prestižní škole tance a umění.
Moji rodiče byli velmi podporující, pokud šlo o umění. Vlastně jsme s nimi a sestrami trávili dětské prázdniny jezděním po Evropě a návštěvami muzeí.
Otevřela si vlastní školu a zkusila taneční soutěž
Po návratu do Stockholmu si Lisa otevřela vlastní taneční školu, kde chtěla učit stejně nadané lidi, jako byla ona sama. Netušila ale, že brzy narazí na leták, který jí změní celý život. Osudovým se stal rok 1933, kdy se zúčastnila mezinárodní taneční soutěže v Paříži. Právě tam se setkala s úspěšnou choreografkou Astrid Malmborg. Paříž Lisu okouzlila natolik, že se rozhodla zůstat a věnovat se dalším formám tance, které ji bavily a zaujaly. Právě v Paříži potkala i svého prvního manžela, tanečníka Fernanda Fonssagrivese.
Lisa a její manžel začali společně nabízet soukromé taneční lekce – zpočátku dokonce zdarma, protože chtěli dát šanci všem, kteří měli zájem o tanec. Zlom přišel v roce 1936, když ji ve výtahu v Paříži oslovil fotograf Willy Maywald. Požádal ji, aby mu pózovala pro novou kolekci klobouků, které měly představit eleganci a styl doby první republiky. „Přišla jsem tam vyděšená, upocená a hrozně jsem se bála,“ vzpomínala Lisa. „Nikdy jsem neviděla módní časopis, netušila jsem, co je to móda. A už vůbec jsem nevěděla, co se ode mě očekává.“ Druhý den zašla do Louvru a začala studovat obrazy lidí v různých pózách a oblečení. Tam našla inspiraci, která ji pak provázela po celý život.Maywald poslal fotografie do prestižního časopisu Vogue, kde si Lisy všiml slavný fotograf Horst P. Horst.
Modeling je pro mě způsob, jak vyjádřit umění.
Zcela náhodou v sobě objevila supermodelku
Od té chvíle začala Lisa pravidelně pózovat nejen pro Vogue, ale také pro další významné módní magazíny. Její kariéra modelky se rozjela raketovou rychlostí. „Představovala jsem si, jaká žena by si oblékla šaty, které jsem měla na sobě, a jaké by měla charaktery,“ vzpomínala Lisa. „Předtím, než jsem šla na scénu, dívala jsem se na sebe do zrcadla v šatně a instinktivně jsem se snažila pochopit, co fotograf potřebuje. Prohlížela jsem si střih šatů a zkoušela různé pózy, abych našla tu nejlepší.“ Postupem času se stala jednou z nejvíce obsazovaných modelek 20. století. Byl o ni tak velký zájem, že se dokonce někteří fotografové poprali, jen aby jí mohli fotit oni. Její fotografie se objevovaly na obálkách všech vyhlášených módních časopisů 30., 40. a 50. let.
V roce 1949 se dokonce stala první modelkou na obálce časopisu Time, který ji označil za nejlépe placenou a nejvíce oceňovanou modelku. Mnozí ji dokonce považovali za nejlepší modelku své generace. Po rozvodu s Fernandem Fonssagrivesem se v roce 1950 znovu provdala, tentokrát za fotografa Irvinga Penna. Lisa Fonssagrives zemřela 4. února 1992 ve věku 80 let, ale její odkaz tu zůstává i dnes. Stále se o ní mluví jako o první skutečné supermodelce, která svým působením ovlivnila nespočet modelek a fotografů. V době, kdy se kolem celebrit stále točí skandály, si dokázala své soukromí chránit. Neexistují žádné historky, žádné kontroverze. Byla prostě profesionálkou, která milovala umění ve všech jeho podobách.
Zdroje: Vogue.com, news.artnet.com, ropac.net
