Článek
Luise Helene Elisabeth Danz se narodila 11. prosince 1917 ve Walldorfu v Německu. Její rodina žila klidný a spořádaný život, ale jejich dcera se vždy vymykala ostatním dívkám ve stejném věku. Rodiče chtěli, aby se malá Luise vyučila jako poštovní asistentka, ale ona měla zcela jiné plány. Již od mládí vzhlížela k nacistům a tíhla k jejich praktikám. Proto se také přihlásila do nacistické strany a chtěla se stát aktivní členkou tohoto hnutí.
Když jí bylo 25 let, byla v rámci nacistického systému převedena do koncentračního tábora Ravensbrück, kde sloužila jako dozorkyně. Během svého působení na této pozici vystřídala několik dalších táborů, mezi které patřil Krakov, Majdanek, Osvětim a Malchov. Krátce poté, co nastoupila do služby, absolvovala třítýdenní kurz, kde se naučila, jak se má k vězňům chovat a kteří z nich si zaslouží speciální péči.
Dozorkyně s tváří anděla
Podle svědeckých výpovědí některých přeživších žen byla Luise zpočátku milá a hodná dívka. Všem pomáhala a neustále se usmívala. Teprve až zkušenost a praktiky ostatních dozorců tuto krásnou dívku s tváří anděla změnily. Luise se proměnila v dravou saň, která se nezdráhala vůbec ničeho. Když dostala na starost svůj vlastní blok, ženy velmi často týrala. Kopala je do břicha a mlátila je do obličeje. To ale není vše.
Nezdráhala se ženy týrat ani jiným způsobem. Když byly silné mrazy, vyhnala všechny ven a nechala je tam stát několik minut. Pokud naopak bylo velké horko, všechny ženy nechala stát na přímém slunku i několik hodin, a to do té doby, dokud nezemřely na vyčerpání. Když některá z nich měla jít na popravu, přála si být u toho a popravčímu asistovat. Někteří dokonce přiznávali, že měla muže raději a ženám zřejmě záviděla jejich krásu. Sama totiž měla chlapeckou tvář i hlas.
Po válce žila v zapomnění, ale s velkou ostudou
Když se blížil konec druhé světové války, Luise se pokusila před Rudou armádou utéct pryč. To se jí však nepovedlo, byla zajata a poslána do vězení v polském Krakově. Zde čekala na svůj soud, který rozhodoval o jejím dalším osudu. Následně byla obviněna ze zločinů proti lidskosti, které páchala v koncentračních táborech. 22. prosince 1947 byla odsouzena na doživotí. Za dobré chování však byla po devíti letech propuštěna na svobodu, a to díky amnestii od Stalina. Poté, co se dostala na svobodu, se snažila žít v zapomnění, zcela běžným a skromným životem. Doufala, že se nikdy nepřijde na to, co dělala za druhé světové války a snažila se aktivně zapojovat do charitativních akcí. To se jí dařilo do roku 1996, kdy byla znovu předvolána k soudu.
Vyšetřovatelé totiž objevili nové důkazy, které jasně hovořily o tom, že za druhé světové války, během pochodu smrti, ukopala nezletilou dívku, která chtěla zůstat se svou matkou. Luise místo odpovědi však použila násilí. Když se o tom, co za druhé světové války dělala, dozvěděli její sousedé, nikdo nechtěl, aby v jejich okolí bydlela. Protože byla Luise již pokročilého věku, soud rozhodl o tom, že nebude za tato zvěrstva dále souzena. Luise Danz nakonec zemřela sama a bez přátel ve svém rodinném domě v roce 2009.
