Článek
Musa Keita, který je spíše známý pod jménem Mansá Músa, byl synem malijských vládců, kteří na svém kontě měli obrovské jmění nevyčíslitelné hodnoty. Jejich syn zpočátku netušil, co s dědictvím po svých rodičích bude dělat, ale postupem času zjistil, že by si ho nemusel nechávat jen pro sebe. Na trůn nastoupil v roce 1312 po svém předchůdci, který se vydal na expedici a již se nevrátil.
Jeho jmění se nedá přesně vyčíslit
Pod jeho vedením se Malijská říše stala jednou z nejmocnějších a nejbohatších říší v západní Africe. Mansá Músa kontroloval nesmírné zlaté doly, které byly hlavním zdrojem jeho bohatství. Mali bylo tehdy jedním z největších producentů zlata na světě. Díky obchodu se zlatem, solí a dalšími komoditami se říše stala obchodním centrem, které přitahovalo obchodníky z celého světa, včetně Evropy a Blízkého východu.
Podle dochovaných informací od historika Richarda Smitha, se Mali i dnes drží na předních příčkách v produkci zlata. Pokud bychom však chtěli přepočítat jeho jmění na dnešní peníze zřejmě bychom se dopracovali astronomické částky ve výši 9,5 bilionu korun. Přesná výše snad nelze vyčíslit, protože neexistují žádné dochované záznamy, které by jeho skutečné jmění prokazovaly. Mnoho odborníků se proto domnívá, že jeho jmění bude několika násobně vyšší, než se ve skutečnosti uvádí.
Vyobrazení Mansy Musy, vládce říše Mali ve 14. století, z katalánského atlasu známého světa (mapamundi) z roku 1375, který nakreslil Abraham Cresques z Mallorky.
Vydal se na historickou pouť do Mekky
Jedním z nejznámějších činů Mansá Músy byla jeho pouť do Mekky, která se uskutečnila v roce 1324. Tato cesta, známá jako hadždž, se stala úspěšnou a legendární díky jeho obrovské výpravě, která zahrnovala tisíce lidí, včetně otroků, vojáků a služebníků a stovkou velbloudů nesoucích zlato.
Během své cesty rozdával zlato v takové míře, že způsobil devalvaci zlata v oblastech, kterými procházel, včetně Káhiry a Medíny. Do Mekky se však vydal proto, že dal otci závazek, že alespoň jednou za život tuto cestu vykoná. Celá jeho výprava se lidu předváděla v dokonale ušitých oděvech z nejjemnějšího perského hedvábí, které bylo zdobeno zlatem. Průvod měl k dispozici nejušlechtilejší koně a nejstatečnější vojsko.
Některé příběhy o jeho slavné pouti do Mekky, během níž Musa utrácel tak štědře, že způsobil měnovou krizi v Egyptě, se zmiňují v desítkách velbloudů, z nichž každý nesl stovky liber zlata.
Když jeho vojsko potkalo chudé lidi, vládce se k nim sklonil a řekl, že jim dává peníze na lepší život. Během svého pobytu v Káhiře se Mansá Músa setkal s egyptským sultánem a jeho karavana utratila a rozdala takové množství zlata, že celková hodnota zlata v Egyptě poklesla na následujících dvanáct let. I přesto, že byl natolik štědrý, se ho někteří lidé báli. Nevěřili totiž, že by rozdával peníze zadarmo a nechtěl žádnou protislužbu.
Když zemřel, oplakávala ho celá země
Mansá začal ke konci života trpět velkými problémy, nemohl chodit, nepamatoval si jména a dokonce zapomínal, kdo vlastně ve skutečnosti je. Mansá Músa zemřel v roce 1337 a po něm na trůn nastoupili jeho synové. Především syn Maghan I. neuměl vůbec hospodařit. Maghan vládl pouhé čtyři roky, ale během nich dokázal říši připravit téměř o vše, co jeho otec vybudoval.
Proto na trůn nastoupil jeho strýc Sulejmán, který se snažil zemi vrátit zpět do původní formy. Sulejmán si však vysloužil přezdívku šetřílka a navzdory tomu, že země znovu prosperovala, zavedl takové podmínky, ve kterých nechtěl nikdo žít. Země však byla označena za bezpečené území, na kterém se kupci nemusí bát, že by je někdo okradl. To se však stejně stalo a Sulejmán musel z trůnu pryč.
