Nechci své dítě dávat babičce. Jenom ho rozmazluje a kazí moji výchovu

Moje maminka byla vždy mou velkou parťačkou. Byly jsme vždy za jedno, měly jsme společné aktivity a jedna druhou jsme ve všem podporovaly. Zřejmě to zapříčinil i fakt, že tatínek odešel a maminka mě vychovávala sama. Musím říct, že jsme se vždy na všem shodly a nikdy jsme mezi sebou neměly žádné velké konflikty. Ale to jen do okamžiku, než jsem se i já sama stala maminkou. Od té doby svou vlastní matku nemůžu vidět a dospělo to do takové situace, že jí nechci dávat ani svého syna.

Když jsem se sama stala maminkou, hodně věcí jsem pochopila a zjistila jsem, proč na mě má vlastní matka měla velké nároky. Vzhledem k tomu, že na výchovu byla sama, uvědomila jsem si, že mít vedle sebe partnera, který vám pomáhá, je opravdu důležité. Já naštěstí svého manžela vedle sebe mám a pravidelně mi pomáhá. Moje maminka měla z narozeného vnoučete velkou radost a pamatuji si, jak mi vždy kladla na srdce, že bude ta nejlepší babička.

Když jsme spolu několikrát šly do obchodu, vybírala kočárek a říkala, jak se těší, až si miminko bude znovu vozit. Byla to skvělá představa a já jsem se na to opravdu hodně těšila. Když se syn narodil, věřila jsem, že ve své matce budu mít velkou podporu. Tu jsem také měla, ale to jen do chvíle, než Jakub začal vyrůstat a měl své vlastní názory. Moje matka se v ten moment stala babičkou vychovatelkou. A to se mi opravdu nelíbí.

Snažím se svého syna držet zkrátka, nechci, aby byl rozmazlený, ale zároveň se mu snažím dopřát. Prostě chci, aby si uvědomil, že nic není zadarmo. Když však odešel k babičce na víkend, vrátil se úplně vyměněný. Zpočátku jsem si říkala, že za to může změna prostředí a také fakt, že s babičkou to prostě je lepší než s přísným rodičem. Ale postupně se tato situace stávala neúnosnou. Vždy, když přišel od babičky, choval se strašně. Myslel si, že mu vše projde, byl drzý a vůbec nechtěl poslouchat. Jednoho dne to dospělo do situace, kdy mi řekl, že jsem horší a nemá mě rád.

Až poté manžel zjistil, v čem je problém. Syn se mu svěřil, že mu babička vše dovolí, nikdy mu za nic nenadává a vše po něm uklízí. Dokonce jí nevadí, když odmlouvá, a naopak mu říká, aby měl svůj vlastní názor. Maminku prý nemusí poslouchat. Proto se také můj syn rozhodl, že mě nebude poslouchat, protože to říkala babička. Když jsem své matce zavolala a zeptala se, co to má znamenat, řekla mi, že moje výchova je šílená. Údajně jsem na svého syna přísná a dusím ho. Ona by to udělala jinak.

Vztahy mezi námi jsou od té doby na bodu mrazu a já jsem se rozhodla, že k mojí matce už nikdy nepůjde na hlídání. Naštěstí tchyně je rozumná a syn ji má rád. Jen mě mrzí, že moje matka, které byla vždy mou ochranou a nejlepší přítelkyní zároveň, se takto změní a nedokáže pochopit, že i já vedu svůj vlastní život. Bohužel se rozhodla, že mi bude můj život neustále ovládat a nechápe, že já už o to nestojím.