Článek
Takže, co že to ten náš pan dokonalý dělá každé ráno? Prý jsou to čtyři věci, díky kterým se cítí skvěle. A teď se podržte, protože tohle vás možná položí. Za prvé: Vstává v pět ráno. Jo, čtete správně. V pět. Ráno. Každý den. I o víkendu. Když mi to řekl, myslela jsem, že si dělá srandu. Kdo normální vstává v pět, když nemusí do práce?
Ale on to myslel vážně. Prý je to nejlepší čas na „nastartování dne“. Já osobně si myslím, že v pět ráno bych nastartovala leda tak kafe maker, a to ještě s velkým sebezapřením.
Za druhé: Dává si studenou sprchu. Ne vlažnou. Ne „trochu chladnější“. Studenou. Jako ledovou. Prý to „probouzí tělo a mysl“. No, já si myslím, že by to spíš probudilo moje sousedy, protože bych ječela jako siréna. Ale on tvrdí, že je to skvělé pro imunitu a energii. Já bych řekla, že je to skvělé pro zápal plic, ale co já vím, že?
Za třetí: Medituje. Patnáct minut. Každé ráno. Sedí na zemi, zavře oči a „soustředí se na svůj dech“. Když mi to vyprávěl, snažila jsem se představit si sebe, jak sedím na studené podlaze v pět ráno, mokrá ze studené sprchy, a „soustředím se na svůj dech“. Jediné, na co bych se v tu chvíli soustředila, by bylo, jak rychle se dostat zpátky do postele.
A za čtvrté, a to je ta nejlepší část: Snídá smoothie ze zeleného listového salátu, chia semínek, avokáda a proteinového prášku. Bez cukru. Bez mléka. Bez ničeho, co by chutnalo aspoň trochu dobře. Prý je to „perfektní kombinace živin pro začátek dne“. Já osobně si myslím, že perfektní kombinace živin pro začátek dne je croissant s kávou, ale co já vím o výživě, že?
Když mi tohle všechno vyprávěl, snažila jsem se tvářit zaujatě a chápavě. Ale uvnitř jsem si říkala: „Chlape, ty nejsi normální.“ A víte co? Nejsem v tom sama. Když jsem o tom později mluvila s kamarády, reakce byly… no, řekněme různorodé.
Moje kamarádka Petra, matka dvou malých dětí, se rozesmála tak, že jí málem vypadlo kafe z pusy. „V pět ráno?“ řekla mezi záchvaty smíchu. „Já jsem ráda, když se v sedm dostanu na záchod, aniž by mě někdo tahal za nohu.“
Můj kamarád Honza, workoholik z IT firmy, jen protočil oči. „Studená sprcha? To už mám každé ráno, když zjistím, kolik mailů mi přes noc přišlo.“
A moje sousedka, paní Nováková, která má přes sedmdesát, jen mávla rukou. „Zlatíčko,“ řekla mi, „já v pět ráno teprve chodím spát. A moje smoothie? To je panák slivovice před spaním.“
A víte co? Možná mají všichni pravdu. Možná je ten fitness trenér se svými ranními rituály trochu mimo. Ale na druhou stranu, když se na něj podíváte, musíte uznat, že mu to funguje. Je fit, plný energie a vypadá, že ho život opravdu baví.
Ale upřímně? Myslím, že většina z nás by radši zůstala v posteli o hodinu déle, dala si normální snídani a sprchu s vodou, která nezpůsobuje okamžitý infarkt.
Protože víte co? Život není jen o tom být dokonalý a fit. Je taky o tom užít si ho. A jestli pro vás užívání života znamená ranní kávu v posteli místo meditace na studené podlaze, tak proč ne?
Takže až příště potkáte někoho, kdo vám bude vykládat o svých dokonalých ranních rituálech, můžete se usmát a říct: „To je skvělé, že ti to funguje. Já si radši dám ještě pět minut v posteli.“
Protože víte co? Každý jsme jiný. A to, co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého. A to je v pořádku. Důležité je najít to, co funguje pro vás.
A jestli je to croissant v posteli místo zeleného smoothie na jóga podložce? Tak ať. Hlavně že jste šťastní.
Já osobně? Zkusila jsem ten jeho ranní rituál. Jednou. Vydržela jsem přesně dva dny. Třetí den jsem se probudila v pět, podívala se na budík a řekla si: „Ne. Prostě ne.“ A víte co? Cítila jsem se skvěle. Protože jsem si dopřála to, co jsem opravdu chtěla - spánek.
Takže až vám příště někdo bude vykládat o svých dokonalých ranních rituálech, vzpomeňte si na mě. A na to, že je v pořádku být nedokonalý. Protože víte co? Život je příliš krátký na to, abychom ho trávili děláním věcí, které nás nebaví, jen proto, že nám někdo řekl, že bychom měli.
A teď mě omluvte. Jdu si dát kafe. V deset dopoledne. Protože můžu. A je mi skvěle.
