Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jak se žije po výkonu trestu: Jiří Schustek

Foto: Pixabay

vězni

Jak se žije lidem v České republice po výkonu trestu? Přináším vám skutečné rozhovory se skutečnými lidmi. Lidmi, kteří po mnoha letech strávených za mřížemi začínají znovu.

Článek

„Po těch patnácti letech jsem měl nařízenou ještě ústavní alkoholní léčbu. Nevěřícně jsem na to koukal a i v Opavě na mě koukali, co tam dělám.“

(Odsouzený za vraždu, 15 let ve vězení)

Je neděle večer a já se připravuji na další rozhovor s pánem, který nám napsal do zpráv v naší facebookové skupině. Měl zájem o rozhovor. Domluvili jsme se na 17. hodinu. „Dobrý večer, můžeme tedy začít?“ Postarší pán pokývá hlavou a zapálí si balenou cigaretu: „Jo, jo, můžeme.“

Vždycky ten rozhovor začínám tím, jak dlouho a za co jste byl vlastně ve vězení.

„Tak v prvé řadě se to soudilo jako těžké ublížení na zdraví s následky smrti, jenže po podání stížnosti na vyšetřovatele, jelikož mi nedovolil uplatnit zákonné prostředky vlastní obhajoby, to změnil na trestný čin vraždy, protože když jsem si podal dozorovému prokurátorovi stížnost na něho, tak mi jmenovitě Pasečný, vyšetřovatel, přes advokátku vzkázal, že jsem si na něj neměl stěžovat. Proto se to překvalifikovalo na vraždu.“

Takže máte vlastně pocit, že tam nešlo o to vyšetřit, co se tedy doopravdy stalo, ale že se vám chtěl pan Pasečný tím překvalifikováním z těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti na trestný čin vraždy pomstít, protože jste si na něj stěžoval?

„Jo, on mi to pak přímo řekl. Po rozsudku se ke mně naklonil a řekl mi, že jsem si neměl na něho stěžovat. Jenže tam bylo jasně patrný, že jsem byl napaden. Ještě když mě zadrželi, tak tam bylo jasně vidět, že jsem měl tu pravou lopatku zhmožděnou a pravděpodobnost, že jsem potom jednal v amoku… Pokud člověk jedná v amoku, nemůže soud jeho jednání hodnotit jako úmyslný trestný čin, tedy s úmyslem někoho zabít, neboť člověk který se obává dalšího útoku, reaguje impulzivně na útok na svou osobu. Jenže k tomuhle soud vůbec nepřihlížel. No a to mě úplně vytočilo a tak jsem na to právě podal tu stížnost. Poslal jsem to prokurátorovi. No a než jsem na to vůbec dostal odpověď, tak už mi donesl změnu překvalifikaci paragrafu. Jak se říká, ruka ruku myje. Oni (soudy a vyšetřovací orgány, pozn. red.) si dělají vlastní zákony. Nepřipouští důkazy, které svědčí třeba v můj prospěch, jen proto, aby vás odsoudili k co nejpřísnějšímu trestu. Koneckonců za to jsou pak ty odměny, že.“

Pokud tomu tedy správně rozumím, tak vy jste byl nejdříve souzen za těžké ublížení na zdraví s následkem smrti a pak, protože jste chtěl, aby se to důkladně prošetřilo a přihlídlo se ke všem okolnostem, tak z vás udělali vraha?

„Ano. Já jsem to řekl i u soudu, že už je to dopředu připravený a kolik mi dají. Prokurátor, co tam byl skákal jako čert z krabičky, ale víte jak, víc jak třináct let mi dát nemohli, protože jsem v té době měl dva roky podmínku a nemohl jsem překročit tu horní sazbu, což bylo patnáct let.“

Takže vy jste tedy dostal třináct let za tu vraždu, plus podmínku, takže dohromady patnáct let?

„Ano. Víte, to je asi ten problém. Já ještě, když jsem byl v base, tak jsem říkal, že široká veřejnost nemá vůbec žádné povědomí o vězeňství, trestech nebo třeba o tom, jak tady ty soudy vlastně fungujou nebo nefungujou. Tady prostě nějaká práva, trestní řád, to tu vůbec neexistuje. Tady si soudy vytvářejí svoje vlastní zákony proto, aby co nejrychleji veřejnosti předhodnotily nějakýho pachatele, ale takhle to přece nemůže fungovat. Oni si vždycky něco najdou. Vždycky to, co jim nejvíc vyhovuje a je pro ně nejschůdnější.“

Jak dlouho jste na svobodě?

„Výstup jsem měl před dvěma lety v březnu.“

Co bylo to nejtěžší, co jste řešil po tom výstupu?

„Tak já po těch patnácti letech jsem měl nařízenou ještě ústavní alkoholní léčbu. Nevěřícně jsem na to koukal a i v Opavě na mě koukali, jako co tam dělám, že po tak dlouhém trestu ještě ústavní protialkoholní léčbu. Ale tohle jsem už moc neřešil, protože tam jsem byl jak na dovolený.“

Počkejte, vždyť vy jste byl přece ve vězení patnáct let a tam se přece k alkoholu nedostanete. Neprodělal jste tedy vlastně protialkoholní léčbu už ve výkonu trestu?

„Na Mírově je sice oddělení, které bylo pro tyto účely zřízeno, ale neměli na to akreditaci, čili by se mi to stejně nepočítalo.“

Takže vy si vlastně musíte vykonat ten trest a až pak nastoupit léčbu? A není to nesmysl?

„Před koncem výkonu trestu jsem žádal soudce, který mě soudil, o zrušení té alkoholky (protialkoholní léčby – pozn. red.) nebo o překlad na ambulantní a on mi napsal, že na mě čekají a počítají se mnou. Celých patnáct roků na mě čekali.“

Takže mi chcete říct, že na vás čekali patnáct let, aby vás léčili z alkoholismu, ze kterého jste se již stačil vyléčit?

„Ano, tak to tady chodí. Já vím, že tady to je úplně k smíchu. Neřekl bych, kdybych měl rok dva, ale po patnácti letech tvrdýho kriminálu? Však i tam si klepali na hlavu. To není nic jiného, než naschvál. Prostě obyčejná msta, jelikož ten soudce, když to nařídí, tak to má právo i zrušit.“

Takže o tomhle rozhoduje ten samý člověk, co to nařídil a nikoho nezajímá, jestli není zaujatý?

„Ano, tak to tady chodí.“

A jak dlouho jste tam musel být?

„Byl jsem tam od března do července. Byl jsem tam na smíšeném oddělení a byli jsme tam s alkoholikama, feťákama i gamblerama. Ale víte, když jsem viděl ty mladé holky. Ony byly ještě děti, začaly fetovat a spadly do toho. Tak jsem si řekl, že bych jim třeba mohl pomoct a zaměřil jsem se na to. Zůstal jsem s nimi v kontaktu a snažím se jim pomáhat, aby se k těm drogám zpátky nevrátily.“

Jaký je to vlastně pocit být po tolika letech zase na svobodě?

„Je to takový, jako kdyby člověk šel do nejistoty, protože neví, co ho venku čeká. Já třeba věděl, že mě z Mírova převezou do té Opavy, tam taky není žádná extra volnost. Taková ta sezení a komunity nebo jiné blbosti, co tam vymýšlí, to není o léčbě, to je o ničem, ale alespoň jsem měl čas si vyřídit zdravotní vyšetření a byt. Ale je to strašně velká změna. Já v Ostravě bydlel od narození a po těch patnácti letech jsem to tady nepoznával.“

Mám pocit, že mi jakožto veřejnost si vlastně neuvědomujeme, že jste v tom vězení vlastně v izolaci. Fungují tam nějaké přípravné kurzy na život venku?

„Tam nic takového není. Sice se mluvilo o tom, že na výstupním oddělením by měla být počítačová učebna. Dokonce měli vězni dostat i certifikát, že mají základy práce s počítačem, ale ve finále z toho stejně sešlo. Důvody bohužel nevím, ale já jsem raději zůstal na tom oddíle, kde jsem měl šanci si něco přivydělat.“

Takže vy jste byl vězeň, co byl zařazen do práce?

„Ano. Já jsem tam přijel v únoru 2007 a v květnu stejného roku už jsem šel do práce.“

Víte, já se na to ptám, protože se na stránkách vězeňské služby dočtete, že je až 50 % zaměstnanost vězňů, ale přitom jsou výdělky věznic tak malé, že dohromady nevydělají ani na provoz jediné z nich. Čím si myslíte, že to je?

„Tak já si myslím, že ty věznice vydělávají, ale ty peníze jdou někam, kde jsou dobře ukryté. Vezměte si třeba Mírov. Tam si zaměstnávali rodinné příslušníky, třeba u nás byl strýček či dědeček, prostě důchodce, který vlastně dělal jen to, že celý den seděl v kanceláři a čuměl na obrazovku, sledoval nás, jak pracujeme, a aby tohoto dle mého zbytečného člověka zaplatili, tak nám zvýšili normy, ale zároveň nám snížili peníze za vyrobený kus. A takových lidí se vám tam vystřídá, přitom v kanceláři jste měla tři mistry, takže by to klidně mohli sledovat oni. Nechápu, proč tam vzali toho čtvrtého a z mého pohledu úplně zbytečného důchodce.“

Kolik jste si vlastně jako vězni vydělali v té práci?

To hodně záleží na tom, kolik přivezli motorů a hlavně jaký typ motorů. Také záleží na tom, o jaké době mluvíme. Třeba v období od roku 2012 až 2014 jsem si mohl vydělat i sedmnáct tisíc, jenže to bych v té práci musel spát a bez přestávky pracovat. Jenže víte co, když viděli, že makáte, tak vám zvýšili normy, ale snížili vám finanční ohodnocení za zhotovený kus.

To mi nepřijde jako správná motivace.

To není, ale oni vás tímhle nutí, abyste pracovali víc, ale za stejný peníze. Jenže pokud jste člověk, co má venku děti nebo splácíte dluhy a chcete mít ještě něco jako kapesné, tak prostě makáte. Prostě vás normálně zneužívají.

Já si tedy myslím, že by nebylo špatné, kdyby si vězni mohli vydělat jak na své závazky, tak i na náklady spojené s výkonem trestu a pozdější život na svobodě, ale tohle mi trochu zavání novodobým otrokářstvím a trochu mi to připomíná komunistické pracovní tábory.

No vždyť ten komunismus tam přetrvává pořád. Já jsem přesvědčený, že na Mírově vedení zneužívá svého postavení vůči vězňům, protože pokud si vězeň na tyhle praktiky stěžoval, tak ho vyhodili z práce a nebo ho převezli do jiné věznice.

Takže vlastně zneužívají svou moc nad vězni?

Ano, a to doslova a do písmene.

A existuje nějaký kontrolní systém, na který by se mohli vězni při zneužívání moci příslušníky vězeňské služby obrátit?

„Na Mírově nic takového není. Jediné, jak by se tento problém dal řešit je, že by ten podmět přišel z venku. Přímo z věznice si fakt nedovedu představit, jak by se to dalo udělat, aby o tom bachaři nevěděli. Zrovna nedávno jsem si dopisoval s kamarádem v base a opět zvedli normy a snížili odměnu. V roce 2019 říkali, že budou vězňům zvyšovat základní mzdu. Realita byla taková, že ty, co měli druhý platový tarif, tak je přeřadili do prvního platového tarifu. Výsledek? Snížili jim základní mzdu z 8250 Kč na 7300 Kč.“

Počkejte, to jakože základní mzda byla osm tisíc?

„Ano, základní mzda před tím, než údajně zvyšovali vězňům platy v roce 2019, byla základní mzda 8250 Kč . Teď je to ale 7300 Kč.“

No, ale vždyť my tady léta máme minimální mzdu okolo čtrnácti tisíc. To přece je garantováno zákonem?

„No jo, to máte jako s tím Mišákem, ředitelem Mírova. Ten si dovolí do tisku říct, že vězni si vydělají až sedmnáct tisíc. Ne. V roce 2019 a 2020 tohle neexistuje. Člověk byl rád, když dosáhl na těch sedm a půl a dřel jak kůň. Na tohle už mám sepsaný koncept a chci na to podat stížnost.“

Vy jste pracoval celý výkon trestu?

„Ano, ale dneska už nemůžu na ruce, takže teď chci žádat po věznici odškodnění za poškození na zdraví a už to řešíme s advokátem. Mám zničené klouby i prsty a s advokátem dáváme dohromady zdravotní dokumentaci proto, abychom s tím mohli jít k soudu.“

Co byste poradil vězňům, které čeká výstup?

„No, já bych jim určitě poradil, aby si zařídili bydlení, protože jít na ubytovnu je krok vedle a hlavně, aby se na úřadech nenechali odbýt. Mají právo na státní sociální příspěvek i na hmotnou nouzi.“

Dobře, já vám děkuji za rozhovor.

„Nemáte zač, já bych jen chtěl ještě dodat, že jak lidé neustále nadávají na vězně, tak si vlastně neuvědomují, že tohle opravdu může potkat jakoukoliv rodinu, i tu jejich. Stačí jen, aby někdo z rodiny šlápnul vedle a ovlivní to nejen je, ale hlavně celou rodinu.“

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz