Článek
Kauza Robert Tempel poprvé ve společnosti zarezonovala v roce 2020, kdy Robert Tempel se svou stížností definitivně vyhrál nad Českou republikou u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. V jeho rozsudku se mimo jiné mluví o tzv. „procesním pochybení“. Právě díky této stížnosti se Robertovi Tempelovi 20. října roku 2021 otevřely vrata bělušické věznice a on z doživotního trestu vykročil na svobodu nutno dodat, že nikoliv jako vrah, ale jako potvrzený justiční omyl.
Co znamená „procesní pochybení“ v rozsudku Roberta Tempela?
Abychom pochopili onen obrat v rozsudku Evropského soudu, tedy ono „procesní pochybení“, musíme se vrátit zpět do minulosti, a to do roku 2002, kdy poprvé na hlavu Roberta Tempela padlo obvinění z vraždy dvou mladých mužů v obci Hrušková v Plzeňském kraji. Jeho případ tedy soudil Krajský soud v Plzni. Ten po prozkoumání všech důkazů došel k rozhodnutí, že Robert Tempel je nevinný, a to hned čtyřikrát, třemi senáty, neboť státní zástupce se pokaždé odvolal k Vrchnímu soudu v Praze, kterému v té době předsedal jistý soudce pan Lněnička.
Soudní ping pong, aneb porušování lidských práv ve zkratce
Po čtvrtém zproštění a následném odvolání se státního zástupce , Vrchní soud v Praze, kterému opět předsedal pan soudce Lněnička případ Roberta Tempela Krajskému soudu v Plzni odebral a předal jej Krajskému soudu v Praze. Robert Tempel tedy v roce 2008 stanul před Krajským soudem v Praze, který vynesl rozsudek doživotí, o čemž informovala česká média. Po tomto rozsudku se odvolával Robert Tempel k Vrchnímu soudu, bezúspěšně. Pak se odvolával k Ústavnímu soudu, bezúspěšně. A nakonec přišla na řadu stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, až ten se Roberta Tempela zastal, shledal v případě Roberta Tempela porušení práva na spravedlivý proces a v důsledku toho zpochybnil Tempelovo odsouzení. To je tedy onen obrat v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který se až děsivě nevinně schovává za „procesní pochybení“.
Případ Roberta Tempela by nás všechny měl varovat
Právo na spravedlivý proces je každému člověku garantováno Listinou základních práv a svobod a mezinárodní Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. V našem státě, ale tato Úmluva byla porušena, a to v tak závažném případu, jako je vražda. Jakou tedy můžeme mít jistotu v českou justici a české soudnictví? Jak si pak můžeme býti jisti, že zrovna k nám budou soudy a soudci přistupovat s profesionalitou a nestranností? Pokud se v našem státě dopouštějí soudci porušování základních lidských práv a svobod, jakou pak máme jistotu, že nám budou tato práva a svobody garantována? Případ Roberta Tempela je skutečně noční můrou. Odhaluje totiž děsivou pravdu o české justici. Žijeme v zemi, kde sice máme na oko garantována lidská práva a svobody, ale zároveň s tím, jsou tyto lidská práva a svobody našimi soudci bezohledně porušována a domoci se spravedlnosti je pro obyčejného člověka běh na dlouhou trať. V případě Roberta Tempela mluvíme o dlouhých 12 letech.
