Článek
Ne že by to bylo pro účely téhle úvahy nějak zvlášť důležité, ale připomeňme si nejdřív, proč vlastně je koruna tam, kde je.
Podle hlavního ekonoma České bankovní asociace Jakuba Seidlera je jedním z důvodů chování investorů, kteří se loni zbavovali měn středo- a východoevropských zemí v obavě z dopadů války na Ukrajině.
„V závěru minulého roku se však sentiment otočil a investoři si uvědomili, že mají ve svých portfoliích měny regionu zastoupené nepoměrně málo a začali je opět ve větší míře nakupovat. A tento trend pokračuje i nyní,“ vysvětluje Seidler.
Silné koruně ale extrémně pomáhá i politika ČNB – se zpožděním se projevují intervence z poloviny loňského roku i předchozí zvyšování úrokových sazeb.
Takže zhruba tak jsme se dostali pod 24 korun za jedno euro, což už je hranice, jejíhož překročení si všimnou i lidé, kteří se jinak financemi příliš nezabývají.
A právě tady nastává problém.
Chybějícího kontextu totiž okamžitě zneužívají nejrůznější služby, které lidem nabízejí „atraktivní“ eurové účty nebo rovnou „zajištěné“ eurové korporátní dluhopisy.
Mohlo by vás zajímat
Zatímco korporátní dluhopisy jsou rizikové samy o sobě a je celkem jedno, v jaké měně jsou denominované, a jestli je u nich napsáno, že jsou zajištěné, nebo ne, eurové účty ve své podstatě žádný problém nepředstavují.
Ale!
Úroková míra v eurozóně je i po třech zvýšeních „jen“ na 2,5 %, takže vám žádná banka nedá za eura skoro nic – rozumějte žádný výnos.
Eura se nezhodnotí, koruny ano
Naproti tomu Česká národní banka drží (a držet bude) úrokovou míru na 7 %, díky čemuž jsou úroky na korunových spořicích účtech kolem pěti procent ročně.
Koruny se vám tak zhodnotí pěti procenty ročně, eura ne.
To znamená, že abyste na spekulativním nákupu eur neprodělali, musela by koruna vůči euru během roku oslabit alespoň o pět procent (1,2 koruny) na 25, 1 koruny za jedno euro.
To sice není až tak nereálné, ale vzhledem k tomu, že silná koruna je pro ČNB v podstatě jediným nástrojem, kterým je ochotná krotit inflaci, je to asi tak maximum, kam koruna může „vyklesat“.
Analytici její maximum očekávají někde kolem 24,7 korun za jedno euro.
Nicméně ať už hranici 25 korun prolomí, nebo ne, stále se bavíme jen o tom, že v takovém případě oproti 100% bezpečnému spořicímu účtu nic neproděláte. Na alespoň pětiprocentní zhodnocení byste se dostali jen s významnějším prolomením 26korunové hranice, a ta je podle odborníků spíše z říše snů.
Vyměnit, nebo ne?
Takže: vyměnit eura na dovču? Ano.
Vyrazit do Německa na nákupy? Proč ne.
Nakoupit eurová ETF na ověřených platformách? Klidně.
Využít silné koruny ke spekulaci na pokles a očekávat citelný zisk? Spíše ne.
Podstupovat zřizování eurového účtu nebo vytváření účtu na jakékoli obchodní platformě, převádět peníze a doufat, že koruna do roka oslabí o víc, než čekají analytici, za to asi nestojí. I když japonská banka Nomura si asi myslí něco jiného.
Jako vždy tak platí, že za každou reklamní zkratkou je kontext, který musíte před učiněním nákupního/spekulativního rozhodnutí pochopit.
Za atraktivním zhodnocením korun jsou to různě vysoké úroky jednotlivých měn, které váš devizový zisk nejspíš zkrouhnou někam blízko nule.
