Článek
Starý vtípek už tak nějak nepočítá s tím, že pro Čechy končí hned v následujícím zápase.
Loni jsme přivezli medaili po deseti letech, během kterých jsme hned pětkrát neprošli přes čtvrtfinále.
Pamětníci „zlatého hattricku“ a výkonů v nultých letech tohoto století si to sice nechtějí připustit, ale mezi top čtyřku už Česko prostě nepatří ani náhodou.
Ve světovém žebříčku jsme na šestém místě, a to před nás brzy zase půjdou Švýcaři, které jsme nedávno těsně přeskočili. Co do počtu obyvatel menší země má více registrovaných dospělých hokejistů než Česko a tamní národní liga je podle koeficientu hokejové Ligy mistrů kvalitnější než Česká.
Související
To stejné platí o německé nejvyšší soutěži a dost možná to brzy bude platit i o rakouské, kde se peníze nápojářského koncernu Redbull snaží skoro o zázrak. A jde jim to, i když to na mezinárodní scéně zatím není tolik vidět.
Ano, v NHL máme pořád „mraky“ hokejistů, konkrétně čtyřicet jedna, což je po Kanadě, USA, Rusku, Švédsku a Finsku nejvíc. Ale jen tři z nich se narodili po roce 2000. Přitom Němci, kterých je za mořem cekem jen osm, mají takové hráče hned čtyři.
Počet juniorů se navíc v Česku – na rozdíl od ostatních zemí s výjimkou Lotyšska – rok od roku konstantně snižuje.
A když se podíváte na tabulku produktivity české extraligy, tak z první desítky nejlepších hráčů je jen jednomu méně než třicet let. Většině je dokonce mezi pětatřiceti a čtyřiceti.
Není tedy divu, že na MS jel „přestárlý“ mančaft, který mnozí kritizovali, ale ono prostě není kde brát. A stejně tak není jediný důvod myslet si, že někdy bude líp.
Nebude.
Jediné štěstí je, že hokej na světě stejně nikoho pořádně nezajímá.
