Článek
Článek blogera Patrika Švarce odhaluje informace spojené s koncem 2. světové války a květnovým osvobozováním Československa Rudou armádou. Tento důležitý mezník naší historie v jeho textu u čtenářů rozpoutal lavinu reakcí.
V diskuzi pod článkem silně převažuje odsuzování a zloba. Čtenáři se často dostávají do vzájemných názorových střetů, poučují, kritizují a ponižují autora i sebe vzájemně. Nevěřícně hledím, kolik máme v České republice historiků a odborníků, a přitom je mi úzko, proč zajímavý text může vyvolat tolik zášti, nenávisti, odporu a pří.
Můj pohled na daný text
Z textu Patrika Švarce jsem vyrozuměla, že nezpochybňuje významný podíl Sovětů na osvobození českého území od nacistické nadvlády, neupírá vojákům Rudé armády vojenské zásluhy, ale poukazuje na Stalinovu rozpínavost a jeho záměry k šíření komunistické diktatury.
Současně upozorňuje na počátky 2. světové války, kdy došlo k úzkému spojenectví Stalina s Hitlerem, k jejich společnému dobývání Polska a dohodám o rozdělování Evropy. Zabývá se i tím, jak násilnicky bylo zacházeno s civilním obyvatelstvem při osvobozování a zmiňuje také následný mnohaletý vliv Sovětského svazu na Československo.
Výhrady a jejich tvrdá podoba
Některými komentujícími je autor kárán za naprosté překrucování dějin a lži. Většinu negativně reagujících čtenářů nejvíce popudilo pojmenování stavu, že jsme nebyli Sověty osvobozeni, ale dobyti. Část komentujících přisuzuje větší hrůznosti konané na českém obyvatelstvu americké armádě, a někteří scestně vyhodnocují, že autor souhlasí s nacistickými zvěrstvy, o čemž však text ani v nejmenším nehovoří.
Článek poodhaluje jeden z významných střípků našich dějin a nelze do něj zahrnout kompletní historii z daného období. Podle mého názoru sdělil, co sdělit měl, a přestože někdo nesouhlasí, nemusí autora urážet, ponižovat, posílat ho do blázince nebo se neslušně ohrazovat vůči jiným diskutujícím.
Na druhé straně nese diskuze i převyprávění reálných prožitků od pamětníků, které potvrzuje události popisované článkem. Také se najdou reakce ztotožňující se s textem blogera, avšak právě jimi vzájemné slovní útoky gradují.
Článek o dobytí není jediným
Zpracování událostí z května 1945 poskytuje široké množství publikací. Konkrétně na téma osvobození českého území Sověty k nesvobodě lze dohledat množství informací, viz malý vzorek zveřejněného: pravo21.cz, mujrozhlas.cz, novinky.cz, pametnaroda.cz
Český film s násilím při osvobozování
Filmem Želary lze nahlédnout do životů obyčejných lidí ze Starého Hrozenkova v Bílých Karpatech. Film vytvořený podle knižních předloh Želary a Jozova Hanule od spisovatelky a pedagožky Květy Legátové (vlastním jménem Věra Hofmanová), mimo jiné vyobrazuje také praktiky při osvobozování Československa Rudou armádou. Podle spisovatelky jsou její knižní předlohy pro film z poloviny autentické, přičemž drsné prostředí, krutost, strádání, nenávist a týrání z daleka nedosahují skutečnosti.
Proč jsou někteří lidé tak zlí a kopou kolem sebe?
Anonymita internetu a otevřené diskuze snesou ledacos a díky nim se někteří nebojí druhým ubližovat. Svobodné vyjádření vlastních názorů je v pořádku, ale nemusí přeci vyvolávat agresi a zášť.
Příčinu, někdy až extrémních reakcí na tento konkrétní text, můžeme hledat třeba i v mnohaletém vlivu komunistického idealizování a podsouvání režimu poplatných informací, včetně potlačování svobodného myšlení.
Také vliv jediné výpovědi může na události utvářet celkový názor jednotlivce, tím spíše pokud se stal pamětníkem příbuzný nebo známý. Avšak ucelený pohled nevzniká z jediné výpovědi, ale z mnoha shodných a průkazných, stejně jako z dobových dokumentů, dohod, záznamů, kronik a dalších pamětí.
Závěr
Možnost se svobodně vyjádřit pro někoho znamená záměrnou negaci, aroganci až agresi, pro jiného zas bezelstně předat informace, názor nebo zkušenost.
Věřím, že slušnost převažuje a diskuze k článku, k níž se vyjadřuji, je jen černou výjimkou.
