Článek
Mé dětské lásky a zákaz kluků
Ve druhé třídě jsem prožívala svou první lásku k Františkovi z naší třídy. Bylo to vzájemné. Psali jsem si zamilované dopisy. Při naší smůle se jeden z dopisů dostal do rukou třídní učitelky, která se zlobila, že nedáváme při hodině pozor. Pak onen dopis předkládala našim rodičům na třídní schůzce. Dosud před sebou vidím rozzuřenou křičící matku, která si nepřeje, abych se s Františkem kamarádila. Že co si dovoluji psát nějaké zamilované dopisy? Byla jsem malým nevinným dítětem. A přesto jsem cítila vinu, ale netušila za co.
Když mi bylo asi 9 let, na letním táboře jsem se zakoukala do jednoho kluka (jeho jméno si dnes již nevybavím), kupodivu to bylo zase vzájemné, vyměnili jsme si adresy, že si budeme psát. Několik dnů od návratu z tábora ležel na mém psacím stole dopis od něho. Byl rozlepený, matka ho četla. Nebylo v něm nic špatného, ale psal ho kluk. Cítila jsem lítost, zklamání, nedůvěru a velké narušení mého soukromí. Vlezlé dotazy, proč mi ten kluk píše, mě odradily od mých záměrů zůstat s chlapcem v kontaktu.
Jindy jsme ze školy s kamarádkami odcházely ve stejný čas jako mladý student, občasný šatnář z naší školy. Byla s ním sranda, pěkně se s ním povídalo. Dětmi i učiteli ho měli v oblibě, mnohem víc než starou zapšklou šatnářku. V naší ulici jsme v doprovodu studenta potkaly mou matku. Okamžitě a bez diskusí jsem s ní musela jít domů. Doma jsme řešily problém, již nikdy jsem se na šatnáře nesměla ani podívat, natož s ním mluvit.
Jedno léto jsem chodila v rámci naší školy do příměstského tábora. Chodívali jsme na procházky, školní hřiště nebo si hráli v prostorech tříd družiny. Líbil se mi o rok starší Vašek. Kamarádky to věděly a pozorovaly naše vzájemné, stydlivé pohledy a úsměvy. Při obědě jsem si svou nešikovností polila šaty polévkou a holky to sváděly na mou zamilovanost, při níž dělám blbosti. S Vaškem jsme spolu ani jednou nepromluvili, tolik jsme se báli jeden druhého oslovit. I tak jsem se cítila příjemně, ta vzájemná nevyřčená náklonnost mě povzbuzovala. Mámě jsem neřekla ani slovo. Jinak by byl oheň na střeše a třeba by mi zakázala chodit do té prázdninové školy.
S babičkou a dědou na týdenní dovolené jsme se ubytovali v rekreačním zařízení obývané v tu dobu také týmem kluků podobně starých jako já. Absolvovali fotbalové soustředění. Chtěla jsem se s nimi dát do řeči a odreagovat se od výhradně dospělé společnosti. Nebylo to možné, babičku jsem měla stále v patách. Jen jednou jsem se odtrhla a odešla sama do společenské místnosti. Několik kluků hrálo společenskou hru a jiní si povídali. Překonávala jsem trému kluky oslovit, přidat se ke komunikaci nebo ke hře, už jsem byla odhodlaná a v ten moment vešla babička. Zdrobněle (trapně) mě oslovila a nesla mi rohlíček s máslíčkem na svačinku. Poníženě jsem se zvedla a svačinu pojedla za přítomnosti prarodičů na pokoji.
Později, na začátku puberty, jsme s kamarádkami prožívali platonické lásky ke členům oblíbené hudební skupiny. Po pokojích vyvěšené plakáty, schraňované nahrávky na kazetách a pokladem byly videokazety hlavně ze zákulisí kapely. Bavily nás společné zasněné debaty o budoucnosti s hvězdami, o svatbách, jaké si pořídíme na svatební den šaty, účesy a kolik dětí bude každá z nás mít se svým slavným vyvoleným.
První chození a líbání
V mé pubertě si mě a mého bratra vzala na starost příbuzná. Bydleli jsme u ní. Nové prostředí, noví lidé, žádní kamarádi (v mém případě kamarádky, kluci byli zakázaní). Příbuzná nám dávala volnost. Konečně jsem se mohla volně nadechnout. Kochala jsem se romantickými příběhy a toužila jsem také prožít zalíbení, zamilovanost, lásku. Místní parta mých vrstevníků se scházela nedaleko našeho domu. Jeden z party mě začal oslovovat a chtěl se mnou začít chodit. I přesto, že jsem ho vůbec neznala a netušila, co takové chození obnáší, kývla jsem. Čekala jsem, co se bude dít, třeba se do sebe zamilujeme a konečně se mi splní mé romantické představy. Scházeli jsem se většinou o samotě, přišlo první políbení v životě, kdy jsem ani netušila, že se u něj používá jazyk. Občas jsem šla ven s celou partou. Dostala se ke mně zpráva, že se mnou chodí, jen aby si zkusil první sex. Vycouvala jsem z toho a cítila se zhrzeně. S vysněnou romantikou to nic společného nemělo a jak by jo, když v tom našem chození nebyla ani špetka citu.
První sex
Bylo mi 16 let, stále jsem bydlela u příbuzné. Nejvíc jsem se vídala s „novou“ kamarádkou. Našly jsem k sobě cestu a moc si rozuměly. Místní parta nás někdy vzala mezi sebe. Party občas mívají svého „krále“, k němuž ostatní členové vzhlíží, radí se s ním a nechají se jím šéfovat. I tato parta měla takového svého krále. (Promiňte mi to smyšlené jméno) Maxim jako nejstarší a nejzkušenější z celé party, sebevědomý frajírek, lidový vypravěč, obratný mluvka zaujímal svou úlohu bravurně. Chodil s tou nejhezčí místní holkou a ostatní kluci chtěli být jako on. Nás ostatních holek si král nevšímal.
Jedno odpoledne jsem se vydala uklízet opuštěný matčin byt. Potkali jsem se s Maximem. Dali jsem se do řeči a fajn jsme se bavili. Zaskočilo mě, že si se mnou povídá, i že si máme co říct. Maxim nejspíš neměl žádný cíl, proto mě doprovázel. Docestovali jsme až k matčině bytu. Mě čekal úklid, ale Maxim šel se mnou do bytu. Po chvilce na mě začal dorážet, co se takhle pomilovat? Má odpověď zněla: „Ne.“ Maxim byl neúprosný. Usmíval se a stále dokola mlel svou. A já? Necítila jsem k němu nic. Nebyl to můj vysněný princ z romantického příběhu. Ale nedokázala jsem říct dostatečně rázné a definitivní NE a NECHCI. Naivně jsem se snažila odrážet jeho argumenty, nesouhlasit, ale nedokázala jsem to: Nechala jsem se přemluvit! Položil si mě pod sebe, nandal si ochranu a měli jsme sex. Při líbání mě naučil používat jazyk. Můj první sex v životě a s tímto klukem i poslední. Bez citu, bez lásky, bez emocí, bez vzájemného souznění, bolavý a krvavý.
Od té doby za mnou Maxim začal chodit. Vídali jsem se dost často. Rozešel se s tou pěknou holkou a chtěl chodit se mnou. Odmítla jsem ho a tentokrát mě respektoval. Nezahodil mě jako špinavé ponožky a dál jsme se jako přátelé scházeli. Chtěla jsem ho poznat blíž a on mě taky, vzniklo tak mezi námi pěkné přátelství. A to již nikdy víc, v nic víc nepřerostlo.
A co ta láska? Potkala mě?
O další rok později, v mých 17ti letech jsem už zase bydlela u matky. Když pominu veškeré okolnosti, které tvoří další životní etapu a samostatný příběh, zamilovala jsem se. A jak již jsem částečně „nakousla“ v mém příběhu zde, konečně jsem poznala vážný vztah. A při mé první velké zamilovanosti, slepé lásce, při mém prvním pocitu žádanosti, souznění, romantiky, dobrodružství a intimností jsem otěhotněla. V 18 ti letech jsem porodila krásného zdravého chlapečka.
Toť příběh mých prvních lásek, až jsem došla k té nenahraditelné, mateřské, jež zůstává bezpodmínečná a navždy!
