Článek
Můj milý dědo,
je tomu bez mála dvacet pět let, kdys nás opustil. Nikdy se mi po tobě nepřestalo stýskat. Odešel jsi po ošklivé nemoci a nemohla jsem se s tebou rozloučit.
V období před tvou smrtí jsem byla zamilovanou holkou, pro kterou se stal středobodem vesmíru on, ten špatný muž, do něhož jsem se tak slepě zamilovala. Neviděla jsem, neslyšela, žila ve svém světě, odložila svou životní zodpovědnost, která vždy byla a bude mou osobní spásou i záhubou, přerušila jsem studium na střední škole a odešla s ním. Nevnímala jsem své okolí, své bratry, vás prarodiče, kamarády, … nikoho. Tebe jsem pak již nikdy neviděla.
Příliš ses natrápil a tvá sice mužná, ale také láskyplná duše chřadla. Nastoupila nemoc, která tě zevnitř požírala. Ale trápení tě neprovázelo jen v tomto posledním roce tvého života, vše se odehrávalo již mnohem dříve. V naší rodině se nežily krásné příběhy plné lásky a porozumění. Tvá dcera, naše matka, nenakládala se svým ani našimi životy příkladně. Tvůj vnuk, můj nezbedný brácha skončil v diagnosťáku a pak i na ulici. Můj druhý bráška by se v jisté době bez tvé a babiččiny péče neobešel. Měli jste toho s babičkou naloženého až příliš.
V 17 letech jsem otěhotněla a za několik měsíců jsem ti šla na pohřeb. Tvůj pravnuk tě nikdy nepoznal, narodil se měsíc po tvém skonu. Ale zná tě důvěrně z mých slov a vím, že tě obdivuje, stejně jako já. Byl bys na něj velmi hrdý. Dnes je již dospělý muž, chytrý, zodpovědný, spolehlivý, pracovitý, upřímný a spravedlivý. Skoro bych řekla, že je v něm kus tebe.
Tvůj obrázek předávám také své úžasné dceři, milé, vnímavé, rozverné a citlivé dívce. Vzpomínám na tvůj humor, vypravěčské schopnosti, tvou duši dítěte a bezbřehou lásku ke každému z nás.
Tvé vyprávění jsem jako dítě vyžadovala s každým setkáním. Nepočítaně jsem slyšela příběhy z tvé první dovolené u moře, prvního letu letadlem, i jak jsi neuměl plavat a na fotkách jsi vypadal jako zdatný plavec.
Anebo příběh malého chlapce spěchajícího na vlak, kterému se otevřel a rozsypal kufřík plný vojáčků. Na nástupišti sis pak se slzami v očích sbíral svou cennou sbírku, a vlak na vás nepočkal.
Smutnila jsem s tebou při vzpomínkách na tragickou smrt tvého tatínka za války. Tehdy jsi musel příliš brzy dospět. Převzal jsi starost o mladšího brášku, pomáhal vaší mamince a stal se novou hlavou rodiny.
Zanechal jsi v nás hluboké stopy a nastolil nezapomenutelné zážitky. S babičkou jste nás brávali na výlety a dovolené. Díky vám jsem si oblíbila cestování po českém kraji, prožívala šťastné chvíle, cítila péči, sounáležitost a rodinnou pohodu.
Hrával sis s námi jako rovný s rovným, vkládal jsi do všeho svou hravost a nezapomenutelný humor. Naučil jsi mě karetní hry, dělali jsme turnaj v Člověče nezlob se, kopali jsme si s míčem a smáli se.
Byl's vždy spravedlivým člověkem a tvé velké srdce milovalo bez okolků a bez rozdílů. Moc si tě vážím, dědečku! Obohatil jsi můj život a navždy tě budu mít v srdci.
Lituji toho, že tě nemohli poznat mé děti, tak jim alespoň vyprávím a předávám, cos předal ty mě.
Miluji tě navždy a posílám ti tam nahoru velké objetí!
