Článek
Bylo mi 15 let a bydleli jsme s mým o dva roky mladším bráchou u příbuzných. Ti nám poskytli azyl před matčinou krutostí. Tříletý bráška zůstal s matkou a po ročním odloučení se právě schylovalo k setkání sourozenců.
Začalo to matčinými telefonáty příbuzné. Jejich obsah neznačil nic dobrého. Podivné, nesouvislé vyprávění o pronásledování nějakými osobami, o lidech, kteří chtějí matce ublížit a okrást ji. Intenzita telefonátů se stupňovala, sdělení bylo čím dál zmatenější a vrcholilo zmínkou o sebevraždě. Příbuzná na nic nečekala a začala jednat. Setkání s matkou ji jen utvrdilo, že psychiatrická léčebna je jedinou cestou.
Matčina vychrtlá postava s propadlými tvářemi se zmítala zrychlenými a nekoordinovanými pohyby. Bludy, panika a stihomam zachvacovaly její mysl. Dno a přitom vrchol, smutek a přitom euforie.
První pobyt v psychiatrické léčebně
Matčin první pobyt v bohnické léčebně trval půl roku. Většinu času trávila v posteli na kapačkách. Podvyživené tělo a nemocná duše, pro něž lékaři hledali lék.
V jednu dobu se dokonce zdálo, že máma odchází. A tak jsme ji s bratrem po dlouhé době viděli. Nepřítomně ležela na posteli, nic neříkala a my také ne. Nemyslela jsem si, že by toto mělo být naše poslední setkání.
Lékaři konečně odhalili, jaké léky zabírají a jakou má máma diagnózu. Začala se zvolna zotavovat a nabírala na váze. Příčinou matčiných stavů byla bipolární afektivní porucha, tehdy nazývaná maniodepresivní psychózou.
Duševní porucha a její příznaky
Bipolární afektivní porucha je závažnou duševní poruchou se střídáním depresivních a manických stavů.
Mánie neboli manická epizoda se projevuje zvýšenou euforií, velikášstvím, netrpělivostí, podrážděností, sebevědomím, pozitivním sebehodnocením, nepřiměřenou bujarou náladou, přeceňováním svých schopností, zrychlenými pohyby, myšlením i řečí a zvýšeným sexuálním apetitem. Současně také snížením potřeby spánku a chuti k jídlu. Manickými projevy jsou také vznětlivost, vyvolávání konfliktů, ztráta sociálních zábran a impulzivní chování. Silné příznaky mánie mohou probouzet další symptomy, jako jsou paranoia nebo zrakové či zvukové halucinace. A mohou také vznikat závislosti na drogách, alkoholu či jiných návykových látkách.
Deprese (bipolární deprese) značí pesimismus, hluboké stavy smutku, plačtivost, pocity úzkosti, sníženou energii a zájmy, poruchy chuti k jídlu, poruchy spánku, výraznou unavitelnost, nerozhodnost, pokles výkonnosti, apatii, pocity viny a bezcennosti. Všechny tyto projevy mohou vést od myšlenek beznaděje a bezvýchodnosti až k sebevražedným sklonům, přičemž se podle statistik o sebevraždu pokusí až 50 % lidí s touto poruchou a 10–25 % z nich čin dokoná.
Deprese a mánie se mohou mísit a takové střídání nálad se projevuje během několika dnů nebo i hodin. Rozdílné pocity vyvolává stav mánie, kdy se člověk cítí zcela zdráv a na vrcholu svých sil a výkonů. Naopak depresivní stav člověk vnímá jako problém a často tak sám vyhledává odbornou pomoc.
Důsledky matčiny nemoci
S matčinou duševní poruchou nevznikly jen starosti, obavy a šrámy na duši, ale i finanční problémy. Máma si do skříní pod prádlo ukládala nezaplacené složenky za byt a energie po dobu několika měsíců. Dluh nezbývalo než zaplatit a do vlastních úspor sáhli děda s babičkou, kteří vše platili také po dobu její hospitalizace.
Bohnice podruhé
Bylo mi 17 let a nastěhovala jsem se od příbuzných zpět k matce. Nechtěla jsem, ale příbuzní mi už tolik pomohli a taky potřebovali žít svůj život. K matce jsem se vracela s tím, že ji budu ignorovat, a doufala jsem, že ona mě taky.
Bydlela jsem u ní sotva čtrnáct dní, když si domů přivedla jedenadvacetiletého kolegu, kterého znala teprve v řádu dnů, ten se k ní nastěhoval a zanedlouho se konala svatba. Nevěřila jsem, že se to vůbec děje.
Přestože jsem většinu času trávila ve škole, na brigádě nebo zavřená ve svém pokoji, začínala jsem vnímat podivnosti. Matčino zrychlené tempo, nespavost, podrážděnost, stihomam, nepotřebovala jíst a mluvila zmateně. Vyjadřovala se o nebezpečí, ohrožení a současně dávala najevo vrcholné blaho.
Tentokrát jsem projevy matčiny bipolární poruchy zažila na vlastní kůži. Dokonce mě důsledky situace dovedly k slepé lásce, odchodu na ulici, těhotenství, trápení, až mě z útrap a slepoty zachránilo mé miminko, můj syn! O tom jsem však již dříve sepsala podrobnou zpověď v několika svých textech.
Rozlehlý areál bohnické léčebny na mě působil ponuře, pojmenování budov jako pavilónů ve mně iniciovalo zoo, avšak pozitivní zážitky a radostné rodinné chvíle se zde neodehrávaly.
Bohnice potřetí
Narodil se mi chlapeček a bydlela jsem s ním a malým bráškou u matky. Druhý brácha se potloukal někde v ulicích. Byl na útěku z diagnostického ústavu.
Máma na svou poruchu užívala léky a zdálo se, že si uvědomuje vážnost situace, pokud by je vysadila. Chovala se ke mně zázračně pěkně tak, jak nikdy dříve. Poprvé od dob, kdy jsem prozřela z iluze o její mateřské lásce, jsem cítila trochu její náklonnosti, vstřícnosti a zájmu.
Po přerušení studia na střední škole jsem znovu nastoupila do druháku a nechala si nastavit individuální studijní plán. S mámou jsme si vycházely vstříc, pomáhaly si, kombinovaly její práci a mé studium s výchovu o mého synka a malého brášku.
Od nástupu ke studiu uplynula nějaká doba, kdy klidné období přerušily matčiny výkyvy nálad, neskutečný elán, zrychlení, nespavost a nechutenství. Věděla jsem, že je zle. Následoval matčin třetí pobyt v Bohnicích.
Návštěvy blázince
V léčebně řádily vši a mámě ostříhali vlasy hodně nakrátko. Tím ji již na první pohled pasovali na blázna. Polekala jsem se, když jsem ji viděla a bylo mi jí moc líto. Raději bych ji denně jezdila vyčesávat, než aby jí někdo takto ponížil. A co potom, až ji propustí?
Před každou návštěvou pavilonu, který byl jejím dočasným domovem, mě provázely nepříjemné pocity. Když jsem vstupovala do budovy, musela jsem se obrnit a nechat své emoce na uzdě. Po chodbách a společenské místnosti se ploužily lidské trosky. Pacienti pod vlivem zklidňujících léků v útlumu, zpomalené pohyby, neslyšné hovory s návštěvami, ale i mumlající nebo vykřikující pacienti.
Máma přede mnou seděla na kovové umakartové židli a zpomaleně rozbalovala papírový obal. Na papírovém tácku ležely její oblíbené zákusky. Chtěla jsem ji potěšit, ale ona radost neprojevovala. Hleděla na mě nepřítomným pohledem a dala se do jídla. Nekoordinovanými pohyby ruky se krmila a sliny jí stékaly z koutků úst. Podávala jsem jí kapesník. Kdybych však popustila uzdu svých pocitů, jistě bych kapesník také využila.
S návratem domů trvalo několik měsíců, než se matka začlenila do chodu běžného života, domácnosti, natož do péče o brášku a mého syna. V době mámina pobytu v léčebně i měsíce poté mi byla velkou a jedinou oporou má babička.
Bohnice počtvrté
Těsně před mou maturitou se strhlo peklo. Matkou cloumala agrese, byla bezdůvodně vznětlivá, vnímala mě jako nepřítele, dávala mi najevo nenávist, útočila na mě slovně i fyzicky. Neobvyklou podobu matčiných projevů jsem nedokázala rychle vyhodnotit.
Praktická maturita a obhajoba školního projektu byly tu a já vzhledem k aktuální situaci narychlo syna svěřila na hlídání příbuzné. K malému bráškovi a mámě jsem povolala mého druhého bratra (toho času stále na útěku z diagnosťáku). Věřila jsem, že na ně dohlédne a o nejmladšího sourozence se postará.
Návrat po třech dnech nám okořenily dva velké pytle na veřejné chodbě paneláku naplněné mými a synovými věcmi. V bytě na mě matka slovně útočila, ale větší brácha si mě vzal stranou a odvyprávěl, co všechno se odehrávalo. Poté jsme již na nic nečekali a matka byla opět přijata do léčebny.
Během mé třídenní nepřítomnosti
Máma si v nebankovním sektoru zajistila půjčku na 30 tisíc korun, domluvila taxi a s bratry si z Prahy vyjeli na výlet do 150 km vzdáleného města. Celou částku utratila, už ani nevím zač, ale jednalo se o holé nesmysly a taxíka. Kupříkladu pořídila metrážový koberec, který nepotřebovala a ani do žádné místnosti jejího bytu nepasoval.
K sobě domů pozvala dva cizí muže, které náhodně potkala na ulici. Účelem jejich návštěvy byl sex, k němuž se v bytě schylovalo. Přítomnost svých synů, mých bratrů, v malém bytě nevnímala a ti dva muži také ne. Brácha zakročil, což málem skončilo rvačkou. Ten, kdo z bytu odešel, nebyli ti dva cizáci, ale moji bratři.
Porucha versus období bez projevů
Přestože se toto matčino chování odehrávalo pod vlivem poruchy, vymazalo to ve mně úplně vše pozitivní, co se mezi námi dvěma odehrálo v posledních třech letech společného soužití.
Potřebovala jsem nás zachránit a začít žít nový život bez ní, což se mi nakonec šťastně podařilo. Obrovské štěstí a zarputilost pomohly k získání městského bytu, o nějž jsem měla od svých osmnáctin požádáno. Se synem jsme se odstěhovali a otevřené dveře zůstávaly kdykoliv také pro malého brášku.
Těžké rozhodnutí za syna i brášku
Přestože se matka po návratu z Bohnic tentokrát rychle začlenila do běžného života a projevy agrese a nenávisti vymizely, uvnitř mého já zůstala puklina, kterou bylo třeba zacelit. Matku jsem chtěla ze svého života vymazat. Nemohla jsem však. Kvůli bráškovi, kterého jsem nemohla nechat na pospas, ale ani ho odvést od matky. I kvůli mému synkovi a téměř bratrskému poutu s mým bráškou. Těžká situace a těžké rozhodnutí. Zůstala jsem jako pozorovatel, musela jsem se s ní vídat, ale držela jsem si chladný odstup. Bráška s námi jezdil na výlety nebo chodil na hřiště. Zůstala jsem jeho přístavem a přitom doufala, že se už nic zlého nestane.
Stal se zázrak
Čtvrtý pobyt v psychiatrické léčebně se stal matčiným posledním. Od té doby již ani jednou nevysadila své léky. Možná ucítila silnou odpovědnost za malého brášku a bála se, že přijde nejen o dvě nejstarší děti, ale i o to třetí nejmladší? Nebo dozrála do stavu, kdy si svou poruchu začala plně uvědomovat a naučila se s ní pracovat, aby již nikdy neporušila to, co jí před jejím propuknutím chrání?
Můj vztah s matkou
Velmi komplikovaný vztah s matkou mě provází celým životem. Rány z dětství a dospívání, před propuknutím matčiny poruchy, se nezacelily. S mým o dva roky mladším bratrem jsme byli dětmi, které strádaly bez péče a lásky, žily v manipulaci, lži, nenávisti, křiku a násilí. Malý bráška byl zas poznamenán jinak, kdy ho matka na sebe silně upoutala a on nemá vlastní život. Nesmazatelný podpis matčiny bipolární poruchy se do našich životů také zapsal.
Kamarádka v psychiatrické léčebně
Kamarádka trpí duševní poruchou a její zpráva o hospitalizaci mě moc mrzela. Okamžitě bych jí vyrazila na pomoc, jen kdybych nemusela jet na toto místo. Pouhá představa, že bych se ocitla v ponurém areálu bohnické psychiatrické léčebny, po tolika letech od matčiny poslední epizody, mi nedělala dobře po těle ani po duši. Místům jsem se vyhnula, pomoc kamarádce jsem vyřešila přes jejího blízkého. Vzpomínky a pocity jsou stále příliš citlivé.
Autorský text prožitků ze života
Podrobnější informace o bipolární afektivní poruše v odkazech:
https://euc.cz/clanky-a-novinky/clanky/co-je-bipolarni-afektivni-porucha-aneb-priznaky-priciny-a-projevy/
https://www.pnhb.cz/psychiatricke-texty/bipolarni-afektivni-porucha
https://kapitolyozdravi.cz/clanek/jak-rozpoznat-prechod-mezi-depresi-manii-u-bipolarni-afektivni-poruchy
