Článek
Terčem tohoto napadení, které si v ničem nezadá s články z Rudého práva z 50. let, je jeden z našich nejaktivnějších a nejoblíbenějších poslanců Tomáš Zdechovský. A to jenom proto, že si dovolil jet na Slovensko v čele delegace, která kontrolovala tamní procesy při rozdělování evropských peněz.
A zde už onen samotný odporný škvár:
Tomáš Zdechovský a Odvážná školačka
Článek o nevídané podobě europoslance Zdechovského s hlavní hrdinkou dnes již pozapomenuté povinné četby ze Sovětského svazu.
Před dlouhými desítkami let byla evergreenem povinné četby kniha Odvážná školačka od sovětského spisovatele Jevgenije Švarce. Pojednávala o moskevské dívce Marušce. Šlo o šestileté děvče, které právě mělo nastoupit do první třídy ve škole. Tento pro ni zcela nový status ji naplňoval neobyčejnou hrdostí a cílevědomostí. Náhle věděla, že právě ona se musí stát tou nejagilnější a nejuvědomělejší školačkou ze všech. Však ještě před samotným nástupem se jala poučovat svého vrstevníka Serjožu, jenž bydlel ve stejném domě, jak by se někdo, kdo nastupuje už do první třídy, měl chovat a co by dělat neměl. Maruška byla přesvědčena, že po jejím zasednutí do školních lavic k ní vzplanou obdivem nejen spolužačky, ale též soudružka učitelka Anna Ivanovna. Leč přes veškerou Maruščinu agilnost nebyly výsledky valné. Psaní jí příliš nešlo, kalamář s násadkou, tuto výsadu těch neschopnějších žákyň, dostala až jako poslední. A od Anny Ivanovny schytávala jednu výchovnou lekci za druhou. Jednoho dne ale vyšla na Marušku řada se službou. A to bylo hned něco jiného. Maruška si mohla na rukáv obléci barevnou pásku, čímž získala pravomoc poučovat a sekýrovat své spolužačky. Mohla kontrolovat, jestli mají dobře umyté ruce, mohla je komandovat za jejich neustrojenost. Získaná moc byla velice opojná. A to se Marušce moc líbilo. Byla důležitá a spolužačky ji dokonce musely aspoň jeden den poslouchat. Marušce se to zalíbilo natolik, že se rozhodla, že by chtěla mít službu pořád, a tak ji dokonce odmítla předat druhý den své spolužačce Galje.
Pokud jde o příběh Marušky, nakonec vše dobře dopadlo. Škola na ni měla blahodárný vliv, její špatné vlastnosti postupně zmizely a ona se stala zodpovědnou školačkou se zářnou budoucností v sovětské společnosti.
Posuňme se o několik desetiletí dále do doby, kdy u nás žije Tomáš Zdechovský. Jeho školní léta vynecháme, neboť neměl to štěstí, že by měl za třídní učitelku také takovou Annu Ivanovnu, tudíž nelítostný boj o rozvoj jeho osobnosti musíme hledat ve věku poněkud pozdějším. Přeskočme i kapelu, kterak na svůj skvělý projekt získal investici z USA, ke které nedošlo, a posuňme se do chvil, kdy se chystal do Bruselu, aby tam působil jako europoslanec. Tento pro něho zcela nový status jej naplňoval neobyčejnou hrdostí a cílevědomostí. Tak jako Marušku. Náhle věděl, že právě on se musí stát tím nejagilnějším a nejuvědomělejším europoslancem ze všech. A byl přesvědčen, že po zasednutí do europoslaneckých lavic toho dosáhne. A svým způsobem ano. Jeho svazácké nadšení se dočkalo ocenění přímo v samotném Bruselu, kde se několikrát ocitl na předních příčkách oficiálních žebříčků, ve kterých byli oceňováni právě ti neujvědomělejší europoslanci z neuvědomělejších. Leč jinde to bylo s ovacemi slabší. Spoluobčané se mu posmívali, nazývali ho svazákem, vzorným pionýrem, Pavlíkem Morozovem, ba i na ono přirovnání k Odvážné školačce se nejednou ze strany pamětníků dostalo. Ale jednoho dne dostal Tomáš úkol. Pojede do slovenského protektorátu v čele komise, která prozkoumá, zda je láska slovenských představitelů k Bruselské říši opravdová nebo předstíraná. Ba co více, on půjde v čele. Tomáš si vzal do ruky kufřík, udělal si fotku a na facebooku oznámil, kterak vyráží mezi své bývalé nejbližší sousedy (nyní východní Untermenschen) zavést řád a pořádek. Popisoval, jak klepne tamní smějící se bestie přes prsty a kterak jim vštípí pravé evropské hodnoty. Chystal se na největší okamžiky svého života. Na chvíle, kdy všichni budou naslouchat jeho myšlenkám a celé Slovensko díky němu zahoří láskou k Říši. Jenže Slováci naslouchat nechtěli a Tomáš odjel s ostudou, jen tak tak, že nestihl dostat ještě na cestu pár facek. Pochlubil se aspoň svým českým sousedům, leč ani oni neměli téměř žádné pochopení pro jeho snahu udělat z východních Untermenschen lepší lidi. Mnozí byli dokonce směrem k Tomášovi velmi upřímní, až byl Tomáš nucen objednat si u Rakušana ochranku, aby na ty facky nedošlo přímo u nás. A Rakušan, ten už se svými kamarády ví, jak se zbavit dotírajících či nepohodlných lidí.
Tento příběh zatím nepokračuje. Z malé Marušky se nakonec stal lepší člověk, jenž bude pro naši společnost prospěšný. Zda se to jednou podaří i Tomášovi Zdechovskému, to si budeme muset ještě počkat. Má trochu zpoždění (k Maruščinu polepšení došlo v sedmi letech), ale třeba se to podaří i jemu.
Odkazy:
O knize „Odvážná školačka“
O cestě Tomáše Zdechovského na Slovensko a následných reakcích:
Tomáš Zdechovský se často stává obětí nečestného jednání:
