Článek
Maruška Orlová je asi šestileté děvče, které nastupuje do školy. Je patrné, že tomuto vstupu do skutečného života přikládá patřičnou důležitost a nemůže se dočkat, až se stane vzornou školačkou, všem ukáže, co v ní dříme za potenciál, a stane se objektem obdivu svých vrstevníků i dospělých. Je si vědoma, že bezstarostné dětství skončilo, nyní přichází povinnosti a tíha odpovědnosti. Ostatně, nemůže si moc dovolit neuspět, tatínek je pilot (v knize však v podstatě nepřítomen), maminka je zdravotnice, která získala za války dva řády. A v domácnosti žije ještě babička.
O co je Maruščina přehnaná horlivost a uvědomělost poněkud protivná pro její okolí, o to je zábavnější pro čtenáře. Maruška neváhá svého vrstevníka, malého sígra Serjožu, poučit o tom, jak by se měl jako nastávající školák chovat a s horlivým patosem mu připomínat, co mu jistě bylo ve škole vštěpováno. K zápisu do školy nakráčí sama bez mámy, neboť se jí nechtělo čekat, až bude mít máma čas, a u zápisu hýří sebevědomím, aby přísedícím učitelkám bylo jasné, jaká osobnost to do školy vstupuje.
Po nástupu školní docházky vše pokračuje či se dokonce stupňuje. Maruška těžce nese, že nepatří k prvním, kdo mohou místo tužky psát násadkou. Zato se jí nesmírně líbí, když může jako denní služba komandýrovat spolužačky, a tak druhý den odmítá předat tuto funkci dívce, která je na řadě po ní. Když do třídy přibude spolužačka, která kvůli nemoci nemohla nastoupit hned 1. září, ujme se Maruška svým osobitým způsobem jejího zaškolení do každodenního školního života a předává jí všechna moudra, která stihla za několik měsíců pochytit. Nad Maruščinými výstřelky a záchvaty nadměrné horlivost bdí moudrá učitelka Anna Ivanovna, která má vždy po ruce připravený nějaký způsob, jak udělit nějakou lekci Maruščině pýše a nasměrovat ji tak, jak se na vzornou sovětskou školačku a budoucí oporu společnosti sluší. Výchovné působení dospělé autority a školního kolektivu nakonec nese ovoce a Maruška postupně několikrát obstojí ve zkoušce charakteru. A ač její panovačnost nikam nemizí, stává se v kolektivu přirozenou autoritou. A to natolik, že se ani příliš nezapotí při přesvědčování dvou spolužaček, že je dobrý nápad vyrazit tramvají až za Moskvu a vydat se tam do lesa pro větvičky kočiček.
Výchovné působení školy ale nemá vliv pouze na změnu Maruščina charakteru a sociologických aspektů její existence v kolektivu. Přednáška pionýrské vedoucí o Velké říjnové socialistické revoluci na ni zapůsobí natolik, že první kniha, po které sáhne o osvojení si schopnosti číst, je kniha o Leninovi a Stalinovi. Maruška sní o tom, jak by to bylo hezké, kdyby byla jejich vrstevnicí a hrála si s nimi na dvorku.
Sledovat Maruščiny osudy je v kulisách ód na sovětské školství více než zábavné. Ať už záměrně nebo nezáměrně. Autorovi Jevgeniji Švarcovi se ale každopádně podařilo vytvořit charakter, který zlidověl a i dnes jej starší generace používá jako přirovnání směrem k mnohým našim viditelným političkám.
Odvážná školačka na Databázi knih:
Zfilmovaná Odvážná školačka na ČSFD:
Autor knihy Jevgenij Švarc na Wikipedii:
